Do povolování staveb a jiných záměrů jsou vedle stavebního úřadu zapojeny i další úřady, které se zabývají ochranou zemědělské půdy, lesů, vod, ovzduší, přírody a krajiny, veřejného zdraví a dále v odpadovým hospodářstvím, památkovou péčí v požární ochraně a dalšími zákonem chráněnými veřejnými zájmy podle tzv. složkových právních předpisů.
Dotčené orgány posuzují stavbu nebo jiný záměr z toho hlediska, zda neohrožují nebo nepoškozují zájmy, k jejichž ochraně tyto orgány slouží, a stanovují podmínky, za nichž může být záměr povolen. Své závěry integrují v takzvaném závazném stanovisku či vyjádření.
Závazná stanoviska a vyjádření dotčených orgánů si můžete obstarat sami ještě před podáním žádosti o povolení záměru. Není to však vaše povinnost.
K žádosti o závazné stanovisko nebo vyjádření se přikládá dokumentace záměru a musí obsahovat i další náležitosti podle toho, o jaké konkrétní závazné stanovisko nebo vyjádření je žádáno. O náležitostech žádosti vás dotčený orgán po vašem dotazu informuje nebo vás po podání žádosti vyzve k jejich doplnění.
Závazné stanovisko či vyjádření vydává dotčený orgán ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení žádosti (nebo vyžádání stavebním úřadem). Ve složitějších případech lze lhůtu prodloužit. Pokud do jejího skončení dotčený orgán závazné stanovisko či vyjádření nevydá, finguje se, že bylo vydáno jako souhlasné a bez podmínek.
Čtěte také: České orgány ochrany ovzduší
Fiktivní kladné stanovisko či vyjádření může nadřízený orgán zrušit vydáním nového, pokud nebyly splněny podmínky pro vydání souhlasného a bezpodmínečného stanoviska nebo vyjádření.
Nový stavební zákon zná ještě takzvané koordinované závazné stanovisko a koordinované vyjádření. Ta se vydávají v situacích, kdy je dotčeným orgánem u závazných stanovisek a vyjádření tentýž úřad. Koordinované závazné stanovisko či vyjádření se tedy vydá namísto těchto jednotlivých závazných stanovisek a vyjádření.
Součástí koordinovaného závazného stanoviska ale nikdy není stanovisko k posouzení vlivů záměru na životní prostředí (tzv. EIA).
Novinkou je jednotné environmentální stanovisko (tzv. JES). Jednotné environmentální stanovisko se vydává namísto vybraných závazných stanovisek, vyjádření a rozhodnutí dotčených orgánů na úseku ochrany životního prostředí.
JES vydávají obecní úřady obcí s rozšířenou působností a v některých případech krajské úřady či Ministerstvo životního prostředí. Žádost o vydání JES musí obsahovat všechny náležitosti potřebné pro vydání jednotlivých nahrazovaných aktů. S tím vám jistě poradí příslušný úřad.
Čtěte také: Závazná stanoviska orgánů ochrany přírody
Úřad je povinen vydat JES nejpozději do 60 dní ode dne podání úplné žádosti (tj. bez vad, popřípadě po odstranění vad). Pokud však JES vydává obecní úřad obce s rozšířenou působností, musí JES vydat ve lhůtě 30 dní. Vydané JES platí po dobu 5 let. Na žádost je možné platnost JES opakovaně prodlužovat, ovšem pouze za předpokladu, že se nezměnily okolnosti rozhodné pro vydání JES.
A jaké akty tedy JES nahrazuje?
Vyjádření vlastník vydává na vaši žádost, kterou můžete podat prostřednictvím portálu stavebníka, pokud má vlastník k portálu přístup nebo má alespoň zřízenou datovou schránku. K žádosti přikládáte dokumentaci pro povolení záměru. Obstarání vyjádření vlastníků veřejné dopravní nebo technické infrastruktury nelze přenechat na stavební úřad. Musíte jej vždy získat sami a přiložit k žádosti o vydání povolení záměru.
Pro řadu činností povolovaných dle jiných předpisů, budete jako podklad pro povolovací řízení potřebovat souhlas orgánu ochrany přírody a to ve formě závazného stanoviska.
Jde o závazný podklad orgánu ochrany přírody pro řízení vedená u jiných orgánů (např. orgán státní správy lesů, orgán státní správy myslivosti, vodoprávní úřad), ve kterých mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny.
Čtěte také: České kontrolní orgány bio
Mezi souhlasy a stanoviska, které orgány ochrany přírody vydávají, patří například:
Závazné stanovisko dle § 44 odst. 1 ZOPK nepotřebujete pro záměr dle stavebního zákona situovaný v zastavěném území obcí v IV. zóně CHKO.
AOPK ČR je k této životní situaci na úseku ochrany přírody příslušná ve svém území, tedy kdekoliv na území chráněných krajinných oblastí vyjma CHKO Labské pískovce a CHKO Šumava a dále kdekoliv na území národních kategorií maloplošných zvláště chráněných územích (národní přírodní rezervace, národní přírodní památka) a jejich ochranných pásem mimo národní parky a vojenské újezdy.
Závazné stanovisko vydává AOPK ČR pouze na žádost. Žádost musí obsahovat obecné náležitosti žádosti dle § 37 odst. 2 a § 45 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, dále speciální obsahové náležitosti stanovené v § 83a ZOPK.
Jedná - li se o záměr na území evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti s potenciálním vlivem na předmět ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, je třeba si vždy přednostně zajistit stanovisko dle § 45i odst. 1 ZOPK.
Žádost musí obsahovat:
Dne 1. ledna 2024 nabyl v souvislosti s novým stavebním zákonem účinnosti zákon č. 148/2023 Sb., o jednotném environmentálním stanovisku (dále jen „zákon o JES“), kterým se realizuje princip integrace většiny podkladových správních úkonů vydávaných podle zvláštních zákonů v oblasti ochrany životního prostředí.
Od začátku tohoto roku se tak zavádí nové podmínky pro schvalování stavebních záměrů.
Jednotné environmentální stanovisko (dále jen „JES“) je závazné stanovisko vydávané pro záměry, které podléhají povolování podle zákona č.
Závazné stanovisko JES nahrazuje jednotlivé správní úkony, které by se vydávaly podle zvláštních zákonů v oboru ochrany životního prostředí. Jejich výčet je stanoven právě prostřednictvím těchto zvláštních zákonů, především složkových zákonů či zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“). Nová právní úprava tak plně reflektuje princip komplexní a integrované ochrany životního prostředí.
JES je svou formou závazné stanovisko[1], tzn. ve smyslu § 149 zákona č.
Závazné stanovisko JES se vydává na základě písemné žádosti žadatele. Příslušný orgán je povinen vydat JES bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 60 dnů ode dne podání úplné žádosti. Závazné stanovisko může být souhlasné a podmíněné, v takovém případě stanoví podmínky povolení záměru, nebo nesouhlasné.
V případech, kdy se k povolení záměru vyžaduje EIA podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, existuje fakultativní možnost žádat o JES v rámci procesu vydání EIA. Pokud není žadatelem zvolena tato integrace, proces vydání EIA předchází vydání JES.
Výhodou rozložení vydání obou závazných stanovisek je ta, že EIA je mnohem obecnější než JES, tudíž podkladem pro vydání EIA není potřeba předložit už hotovou projektovou dokumentaci povolovaného záměru.
V souvislosti s přijetím zákona o JES byl současně novelizován zákon o ochraně přírody a krajiny. Souhlasy a povolení v něm uvedené se též nahrazují závazným stanoviskem JES v rámci záměrů podléhajících zákonu o JES. Jejich výčet je uveden v § 83 odst.
Pokud se však záměr nebo jeho část vyžadující závazné stanovisko JES nachází ve zvláště chráněném území, evropsky významné lokalitě anebo ptačí oblasti (oblasti Natura 2000), orgán ochrany přírody vydá společné rozhodnutí v rámci společného řízení.[15] Takové společné rozhodnutí zahrnuje všechny souhlasy, povolení nebo jiná rozhodnutí, závazná stanoviska anebo vyjádření, které by jinak k posuzovanému záměru měly být vydány podle zákona o ochraně přírody a krajiny.
Zavedení závazného stanoviska JES přináší v oblasti ochrany životního prostředí významné změny směrem k efektivnímu a integrovanému řízení povolování záměrů. Nová právní úprava sjednocuje a nahrazuje individuální správní úkony vydávané podle zvláštních zákonů v oboru ochrany životního prostředí.
Lze tedy očekávat, že JES je krokem k usnadnění a urychlení celého proces povolování záměrů.
Orgány ochrany přírody již řadu let vydávají své správní úkony nejen formou rozhodnutí ve správním řízení (např. povolení výjimky ze zákonných zákazů), ale rovněž formou závazného stanoviska podle § 149 správního řádu (např. závazné stanovisko, resp. JES).
Je jim tedy dobře známo, že závazná stanoviska podle § 149 správního řádu se nevydávají ve správním řízení podle části druhé a třetí správního řádu, nýbrž v méně formalizovaném „řízení“ sui generis podle § 149 a části čtvrté správního řádu (§ 154 a násl.). V „řízení“ o vydání závazného stanoviska nelze hovořit o účastnících řízení; zákon o jednotném environmentálním stanovisku i správní řád výslovně upravují jen součinnost mezi žadatelem o vydání JES (závazného stanoviska) a správním orgánem příslušným k jeho vydání.
Podle § 18 odst. Jestliže tedy bude JES v konkrétním případě vydáváno namísto alespoň jednoho úkonu podle zákona o ochraně přírody a krajiny zahrnutého v tzv. integrační formuli v § 83 odst. 8 ZOPK, vykonává správní orgán příslušný k vydání JES působnost orgánu ochrany přírody a vztahují se na něj povinnosti odpovídající právům ekologických spolků plynoucím z § 70 odst.
Přestože část správní praxe má tendenci zužovat práva spolků podle § 70 odst. Podle § 70 odst. Zamýšlenými zásahy, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle ZOPK, nepochybně jsou záměry, k nimž je orgánem ochrany přírody vydáváno závazné stanovisko podle § 149 správního řádu, resp. JES.
Výklad, podle nějž zamýšleným zásahem ve smyslu § 70 odst. 2 ZOPK je (mj.) záměr, k němuž je vydáváno závazné stanovisko podle zákona o ochraně přírody a krajiny, podal již legislativní odbor MŽP ve stanovisku č. j. 67069/ENV/07, 3720/410/07 ze dne 8. 10. 2007.
Spolek nepostačí informovat až o vydaném závazném stanovisku, neboť zákon hovoří o informování „předem“. Stejně tak judikoval Nejvyšší správní soud, který uvedl v odst. 30 rozsudku č. j. 1 As 269/2021 - 47 ze dne 30. 11. 2022, č. 4442/2023 Sb. NSS, že „co se týče zamýšlených zásahů, jedná se dle ZOPK zejména o záměry, k nimž orgán ochrany přírody a krajiny vydává závazné stanovisko podle § 149 s. ř. (např. § 4, § 44, ZOPK), přijímá oznámení (např. § 8 odst. 2 ZOPK) či vydává opatření obecné povahy (např. § 56 odst. 4 ZOPK). Obdobně jako u zahajovaných správních řízení by tedy o zamýšlených zásazích měl příslušný orgán spolky informovat ve formě, která odpovídá danému úkonu, tj. například kopií žádosti o vydání závazného stanoviska či samotného oznámení.
Lze tedy uzavřít, že pokud ekologický spolek požádá podle § 70 odst. Pro spolek může být informace o žádosti o JES jako zamýšleném zásahu ve smyslu § 70 odst. 2 ZOPK impulsem pro to, aby „si hlídal“ zahájení následného řízení a přihlásil se do něj, pokud mu právní úprava možnost být účastníkem řízení dává.[3] Jako účastník řízení může uplatnit námitky proti JES ještě před vydáním prvostupňového rozhodnutí[4] nebo napadat zákonnost a věcnou správnost JES v odvolání proti rozhodnutí ve věci samé (§ 149 odst. I v případě, že spolek nemůže být účastníkem následného řízení, může např. brojit proti JES podnětem k přezkumu pro nezákonnost (§ 149 odst. 8 správního řádu).
Zejména může sehrát roli „hlídacího psa“, resp. ochránce veřejného zájmu[5] tehdy, pokud by nastala fikce souhlasného JES, protože nebylo vydáno ve lhůtě; pak může nadřízenému orgánu podat podnět k vydání nového, skutečného JES (postup podle § 179 stavebního zákona č.
Zbývá důležitá otázka, zda má spolek nějaká procesní práva v „řízení“ o vydání JES namísto úkonů podle zákona o ochraně přírody a krajiny, ať již se o tomto procesu dozvěděl na základě své žádosti podle § 70 odst. 2 ZOPK, příp. Má např. Dotčené osoby ve smyslu § 2 odst.
Legislativní zkratku dotčené osoby zavádí správní řád v § 2 odst. Judikatura již v době, kdy v § 149 správního řádu nebyla upravena součinnost mezi žadatelem a správním orgánem příslušným k vydání závazného stanoviska,[7] vyvodila ze základních zásad činnosti správních orgánů právo žadatele vyjádřit se k podkladům závazného stanoviska (to má význam samozřejmě ve vztahu k podkladům, které nepředložil sám žadatel, ale opatřil je správní orgán) a účastnit se šetření na místě, pokud je příslušný orgán nebo jeho nadřízený orgán při přezkumu závazného stanoviska provádí.[8]
Podle § 4 odst. Vedle žadatele však mohou být vydáním závazného stanoviska dotčeny i další osoby. V úvahu v prvé řadě připadají osoby, které jsou nebo můžou být účastníky správního řízení, v němž je (bude) vydáváno rozhodnutí, pro které je závazné stanovisko podkladem. Typicky se může jednat o vlastníky nemovitostí, na nichž má být záměr uskutečněn (pokud jsou odlišní od žadatele), osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám nebo sousedním pozemkům může být rozhodnutím o povolení záměru přímo dotčeno, obec, na jejímž území má být záměr uskutečněn, a ekologické spolky, pokud jim právo účasti v řízení plyne ze zvláštního zákona (z § 70 odst.
Svoboda ve zmíněném článku vyslovuje názor, že v řízení o vydání JES jsou dotčenými osobami (kromě žadatele) též osoby, které mají nebo mohou mít postavení účastníků v následném řízení, a to za předpokladu, že se v řízení o vydání jednotného environmentálního stanoviska řeší ty vlivy záměru, jež se v nějaké míře dotýkají toho práva nebo zájmu, které je daná osoba oprávněna v následném řízení hájit v souladu se zvláštním zákonem, jenž její postavení v následném řízení upravuje (např. § 190 odst. Domnívám se však, že o ekologických spolcích lze jako o osobách dotčených vydáním JES uvažovat i v některých případech, kdy jim zákony právo účasti v následném řízení (o povolení záměru podle stavebního zákona) nepřiznávají.
Jestliže judikatura připustila přímé žaloby (zejména) „zavedeného místního spolku“ k hájení práva svých členů na příznivé životní prostředí[10], stěží lze říci, že se vydání JES např. Podle Svobody mají osoby, jež jsou nebo mohou být účastníky následného řízení, vůči správnímu orgánu příslušnému k vydání JES především právo na nahlížení do správního spisu vedeného ve věci žádosti o JES (přiměřené použití § 38 odst. 1 ve spojení s § 154 správního řádu) a právo vyjádřit se k podkladům pro vydání JES, v rámci toho i uplatnit námitky a případně předložit „své“ podklady či důkazy - s cílem ovlivnit obsah připravovaného JES (na základě § 4 odst. 4 správního řádu a přiměřeně na základě § 36 odst. 2 a 3 ve spojení s § 154 správního řádu).
Jak je však uvedeno výše, orgán JES nemá povinnost se s takovými případnými podklady a vyjádřeními dotčených osob vypořádávat, pokud však přispívají k zákonnosti a věcné správnosti JES, je samozřejmě možné a nutné zahrnout je mezi podklady pro vydání JES (srov. náležitosti odůvodnění závazného stanoviska podle § 149 odst.
Dále Svoboda uvádí, že příslušný orgán v zásadě nemá povinnost vyrozumívat dotčené osoby o zahájení řízení o vydání jednotného environmentálního stanoviska (s čímž lze nepochybně souhlasit, neboť zásadní rozdíl mezi správním řízením a „řízením“ o vydání závazného stanoviska by se tím prakticky stíral). Z této zásady dovozuje dvě výjimky.
První výjimkou je povinnost vyrozumět vlastníka předmětného pozemku nebo stavby, na kterých má být záměr uskutečněn. Druhou výjimkou je povinnost příslušného orgánu informovat o zahájení řízení o vydání jednotného environmentálního stanoviska „občanská sdružení“ za podmínek § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny.
I s těmito Svobodovými názory se již vzhledem k výše uvedenému výkladu MŽP a Nejvyššího správního soudu o zamýšlených zásazích ve smyslu § 70 odst. Nesporným minimem práv spolků je být na základě své žádosti podle § 70 odst. Případné spory o další práva spolku (např. právní cesta k získání podkladů ze spisu vedeného k JES a samotnému vydanému JES - zda již samotný § 70 odst. 2 ZOPK, nebo nahlížení do spisu podle § 38 spr. řádu, nebo žádost o informace podle zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí) je třeba řešit v souladu s účelem § 70 odst.
tags: #jak #vydávají #orgány #ochrany #přírody #závazná