Jak Rozpoznat Jedlé a Nejedlé Žampiony

Sbírejte druhy, které bezpečně znáte. Takové je základní pravidlo zodpovědného houbaře. Sběratelé hub musí být na pozoru nejen před jedovatými muchomůrkami, nebezpečí skrývají i zdánlivě neškodné houby. Jste přesvědčeni, že žampión si nemůžete s ničím splést? Splést si chutnou a jedlou pečárku ovčí, polní nebo hajní s jedovatou pečárkou zápašnou není vůbec příjemné. Jedna špatně určená plodnice promění delikátní jídlo z hub na jízdenku do nemocnice.

Pečárka ovčí i pečárka polní jsou hojně sbírané houby. Tyto běžně sbírané druhy, známé také jako žampióny, potěší houbaře při procházce na loukách i pastvinách, občas vykouknou jejich bílé hlavičky i na zahradě nebo v parku. Jemná chuť žampiónu vynikne ve smetanových omáčkách, v kombinaci s drůbežím masem nebo zeleninou, proto je tato houba oblíbená a vyhledávaná.

Nebezpečí Záměny s Muchomůrkami

Při sběru pečárek se musíte mít na pozoru hlavně před smrtelně jedovatou muchomůrkou zelenou. Největší riziko představují bílé variety jedovaté muchomůrky, které svým vzhledem pečárky trochu připomínají. Vzácně lze potkat i muchomůrku jízlivou, případně muchomůrku jarní. Jejich bílá barva připomínající pečárky může nepozorného houbaře zmást a zlákat ho ke sběru těchto jedovatých hub.

Pečárka Zápašná: Zrádná Podobnost

V bezpečí nejste ani pokud bezpečně rozeznáte jedovaté muchomůrky od žampiónu. I mezi pečárkami jsou rozdíly, některé jsou jedlé, jiné dokáží způsobit otravu. Košík plný houbového nadělení se snadno změní v noční můru, pokud sesbíráte jedovatý druh pečárky. Pečárka zápašná (Agaricus xanthodermus) je mírně jedovatá houba, která po požití způsobuje zvracení, nevolnosti, bolesti žaludku a další trávicí obtíže. Houbová specialita s pečárkou zápašnou může mít i závažnější dohru, u osob nemocných či oslabených mají otravy dramatičtější průběh. Zvracení působí dehydrataci organismu, křeče v žaludku jsou rizikové především pro ty, kdo trpí na žaludeční vředy. Vzhledem se pečárka zápašná od běžně sbíraných druhů příliš neliší. Plodnice mají matnou bílou barvu, na třeni se nachází blanitý prstenec, lupeny na spodní straně klobouku jsou narůžovělé, u starších plodnic přecházejí v tmavě hnědou.

Jak Rozpoznat Pečárku Zápašnou

Existuje přitom jednoduchý způsob, jak spolehlivě odhalit pečárkou zápašnou. Nehtem nebo nožíkem rýpněte do dolní části třeně, případně na okraji klobouku. Jestli dužina rychle mění barvu na intenzivní žlutou, jedná se o pečárku zápašnou. Žlutá barva se v místě poranění asi po 20 minutách změní na hnědou s nádechem fialové, postupně hnědne a nakonec vybledne. I jiné druhy pečárek při poranění žloutnou, přestože jejich barva není tak sytá. S jednoznačným určením houby pomůže čich. Ve sporných případech se zaměřte na pach houby. Jedlé druhy voní příjemně, cítíte z nich anýz či mandle. Pečárka zápašná vydává nepříjemnou vůni, fenolový pach připomínající dezinfekci v nemocnici. Tento odér se ještě zesiluje, pokud houbu začnete tepelně upravovat.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Žampion zápašný je nejnebezpečnější houbou pro nezkušené houbaře, protože je velice těžké ho rozeznat od jedlého žampionu. V tom právě tkví jeho velká záludnost. Když o něm člověk neví, nemůže si na něj dávat pozor. Přitom tento žampion roste celoročně, hlavně na loukách a v parcích.

Odlišit je od pečárky zápašné je velice jednoduché. „Existuje několik charakteristických znaků, podle kterých si zápašný žampion nelze splést s jedlým. Když zápašný poškrábeme na hlavičce nebo nožičce, okamžitě žloutkově zežloutne. Po chvíli ranka zašedne a vrátí se do matné podoby. Ostatní jedlé žampiony, například ovčí, když škrábnete, není poznat žádnou reakci, ale po čase poškozené místo lehce zežloutne.

Další Podobné Druhy

Pečárka perličková (Agaricus praeclaresquamosus), pečárka koroptví (Agaricus phaeolepidotus) a pečárka Pilátova (Agaricus pilatianus) vykazují stejnou chromově žlutou oxidační reakci dužiny spolu s následným hnědnutím až odbarvením a také nepříjemně páchnou po fenolu.

Žampiony patří mezi houby, které by měli sbírat houbaři mající jasno. Nezkušení totiž snadno zamění žampion za jedovaté muchomůrky. Víte ale, že existuje i jedovatý žampion? Jedovatou formou žampionu je tzv. pečárka zápašná. Jak i název napovídá, nevoní úplně dobře. Literatura uvádí, že je cítit po karbonu. Protože ale řada lidí nemá dobrý čich, existují naštěstí i jiné způsoby, jak poznat, o jaký druh žampionu jde. Pečárka zápašná na místech vrypu nebo řezu velmi rychle a pronikavě zežloutne. Po čase se toto místo zbarví opět do šeda.

Příznaky Otravy

Pečárka zápašná působí prudkou nevolnost, která nastupuje asi jednu až tři hodiny po konzumaci. Dostaví se obvykle silné zvracení, které je tak prudké, že hrozí způsobit nějaké komplikace. Člověku s žaludečními vředy proto hrozí jejich protržení.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Žampion na rozdíl od muchomůrek nemá na spodní části třeně tzv. kalich. To je důležitý rozdíl a jestliže si houbu pozorně prohlédnete, zjistíte naprosto přesně, zda se jedná o muchomůrku, žampion či holubinku. Jedovatých žampionů je několik druhů, ale všechny se vyznačují prudkým žloutnutím na vrypu. Máte-li proto jakékoliv pochybnosti, proveďte tento jednoduchý test. Jestliže si stále nebudete jisti, navštivte raději nejbližší mykologickou poradnu. Nemáte-li možnost a nemáte jistotu, houby nekonzumujte.

Shrnutí Klíčových Rozlišovacích Znaků

Jak poznat žampion zápašný?

1. Poté, co žampion utrhnete, nehtem ho v dolní části nohy nebo na klobouku poškrábejte. Pokud se barva začne okamžitě měnit na intenzivní žlutou, můžeme si být téměř jistí, že jde o obávanou pečárku zápašnou.
2. Druhým znakem je pach. Pro žampion zápašný je typický karbolový zápach, zatímco jedlé žampiony voní po anýzu nebo mandlích.

Žampiony, které v těchto dnech rostou na zahradách a loukách, mohou být v zásadě dvojího druhu. Buď jde o tzv žampion polní nebo žampion ovčí. Též se užívá označení pečárka. Charakteristickým znakem žampionu je hnědavé zbarvení lupenů. Pokud ale nejsou lupeny hnědé, jde zcela jistě o něco jiného, pravděpodobně velmi jedovatého.

Naučte se určovat tyto tři žampiony - ovčí, který roste v Česku opravdu hojně, ale nezkušení houbaři si ho mohou poplést s muchomůrkou. Zápašný, který také "potkáte" často, ale je jedovatý.

Jak rozlišit jedovatý žampion od jedlého? Málokdo totiž čeká, že i žampiony mají své jedovaté zástupce. Proto když sebranou houbu bezpečně identifikují jako žampion, dále už nepřemýšlejí, zda se jedná opravdu o jedlý žampion, protože málokdo tuší, že by žampion mohl být i jedovatý.

Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě

tags: #jak #poznat #jedle #a #nejedle #žampiony

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce likvidací steliva
• Pardubice a udržitelná mobilita
• Tipy na ubytování v Adršpachu pro školy v přírodě
• Odchov papoušků a krmení
• Jak funguje odvoz separovaného odpadu?