Paulovnie plstnatá (Paulownia tomentosa): Nároky na pěstování a využití

Pavlovnie plstnatá (Paulownia tomentosa), česky také paulovnie plstnatá či pavlovnie vlnatá, latinským synonymem je Paulownia imperialis. Tento čínský císařský strom z čeledi pavlovniovité (Paulowniaceae) pochází z jihovýchodní části Číny, v teplejších částech Evropy je však již dlouho vysazována jako okrasný strom parkový strom.

Také u nás je známa jako okrasný strom parkový, byť je klima mírného pásu chladnější než pavlovnie preferuje. Stromy mají široké koruny a dorůstají výšky okolo 20 metrů. Kmen je rovný a dobře viditelný až do horní části koruny, větve jsou v dolní a střední části koruny převážně vodorovné, v horní části koruny směřují vzhůru.

Zajímavostí je, že před objevem polystyrenové ambaláže byla lehká a hebká semena této dřeviny používána jako obalový materiál čínskými výrobci a exportéry porcelánu. A jelikož bedny s porcelánem často netěsnily, semena se rozptylovala podél přepravních tras. Připočteme-li záměrně vysazované stromy, došlo v některých oblastech k situaci, že se dřevina stala agresivním plevelným stromem, tedy silně invazním.

Popis

Pavlovnie plstnatá je rychle rostoucí dřevina s jednoduchými velkými řapíkatými listy a nápadnými modrofialovými zvonkovitými květy uspořádanými v nápadných květenstvích zvaných laty. Roste opravdu rychle - uvádí se jako nejrychleji rostoucí strom v evropských podmínkách s ročním přírůstkem mezi 1 m až v našich končinách těžko dosažitelných 5 m za rok.

Listy pavlovnie plstnaté jsou rozměrné, velké 15 až 30 cm, tvaru oválného až srdčitého. Horní strana sametových listů je matně temně zelená a pokryta krátkými chloupky. Spodní strana plstnatých listů je šedá. I květy jsou poměrně velké, náprstkovitě zvonkovité, na vnější straně světle fialovomodré a uvnitř se žlutými proužky. V Evropě kvete v květnu (jinak duben až červen) ještě před olistěním.

Čtěte také: Hortenzie - pěstební tipy

Plody jsou tobolky dlouhé až 4 cm a široké 1,5 až 2 cm. Tobolky jsou nejprve zelené a lepkavé, při dozrávání však dřevnatí a mění barvu na šedohnědou.

Když pavlovnie plstnatá vykvete, je to podobný svátek, jako když vykvetou kaštany, ovšem s jedním zásadním rozdílem, pavlovnie u nás kvete dříve, než se na ní objevují listy. O to výrazněji však její bohatá květenství působí, přitom jsou silně vonná. A co víc, uhlíky z větviček této dřeviny se zdobily japonské gejši.

Strom je nápadný svými listy, květy, ale i plody. Velké oválné až srdčité listy jsou 20-30 cm dlouhé, shora tmavě zelené a sametově chlupaté, zespodu pak šedé a plstnaté. Náprstkovité květy jsou vně světle fialové, uvnitř mají žluté proužky. Jsou uspořádány v květenstvích podobných květenstvím kaštanu a rozkvétají v průběhu května ještě před olistěním. Plodem jsou tobolky, které jsou zprvu zelené a lepkavé, ale s postupem času dřevnatí a mění barvu na hnědošedou.

Paulownia tomentosa nazývaná také "čínský císařský strom" je nádhrená atraktivně kvetoucí solitera. Květy mají modrofialovou barvu, což je u stromů vzácné, jsou trubkovité, dosahují velikosti 8 cm. Jednotlivé květy jsou složeny v květenství dosahující velikosti okolo 30 cm. Kvetoucí Paulownia patří mezi nejatraktinější mrazuvzdorné kvetoucí stromy. Listy tohoto stromu jsou srdčité, široké až 30 cm. Plodem je dřevitá tobolka o velikosti 4 cm, která je plná drobných semen.

Nároky na pěstování a stanoviště

Pavlovnie plstnatá je dřevinou velice odolnou, která dokonce přežije i požáry. Kořeny jsou totiž schopné regenerace, načež vyženou nové dřevo. Výborně také odolává znečištěnému prostředí a nemá prakticky žádné nároky na půdu. Patří mezi takzvané pionýrské rostliny vhodné do oblastí, kde se mnoha jiným nedaří. Navíc obohacuje půdu dusíkem a brání svými kořeny erozím. Vlastnosti vynikající, stinnou stránkou je však za ideálních podmínek silná invaznost. Co ale pavlovnie plstnatá vyloženě nesnáší, to je stín jiných stromů.

Čtěte také: Více o jedlích

Nejlépe rostou na slunném stanovišti, dobře chráněném před zimním větrem, v hluboké, úrodné půdě. Paulovnie je velmi odolná rostlina. Dokáže přežít i požár, neboť její kořeny jsou schopny regenerace a vyhnat nové větve. Je odolná k znečištění a není citlivá k půdním typům. Uplatní se jako zajímavá solitéra do zahrad i parků.

Paulownia není náročná na půdu, i když jí samozřejmě vyhovuje nejlépe propustná humózní zemina. Vyžaduje však slunné stanoviště. V době růstu vyžaduje intenzivní zálivku a pravidelné přihnojení. Ke konci sezony je vhodné užití hnojiv se zvýšeným obsahem draslíku, který způsobuje lepší vyzrání dřevnaté části rostliny a tím se zvyšuje její mrazuvzdornost.

Sadba by měla být do dobře provzdušněné a pro vodu dobře propustné půdy, která rychle nevysychá (takže ne jílovitá, ale ani ne příliš písčitá). Pokud bude mít také dostatek živin, bude dostatek tepla a rostliny budete vydatně zalévat, tím bude růst rychlejší a rostlina bude mít větší listy. S tím je ale bohužel spojeno to, že přírůstky budou více dužnaté (rostliny bude mít kmínek v horní části dutý) a v zimě je vyšší pravděpodobnost většího odmrznutí horní části rostliny.

Čím nižší nadmořská výška, tím lepší. Paulovnie je ale samozřejmě možné pěstovat i ve vyšších polohách. Stanoviště by mělo mít nejlépe jižní, jihozápadní nebo jihovýchodní orientaci, a pokud bude nějak chráněné od severu, bude to ještě lepší.

Péče o mladé sazenice

Sazenice i stromky prvním rokem vysazujeme až po posledních nočních mrazících v květnu, mráz listy hned spálí, to platí pro mráz na jaře i na podzim. U mladších rostlin, které již přezimovaly v zemi venku, je dobré co nejvíce oddálit tvorbu pupenů a listů až do května. Pokud se totiž na jaře oteplí a rostliny začnou příliš brzy růst, hrozí pak, že noční mrazíky pupeny s novými listy spálí. Paulovnie sice dobře regeneruje, takže znovu bez problémů obrazí, ale zbytečně tak přijde i o několik týdnů růstové sezóny. Možné je zakrýt kmínek bílou netkanou textilií.

Čtěte také: Smrk omorika: Nároky a pěstování

Často je dopručováno v prvních letech paulovnii vždy seříznout u země, nechat jen pahýl, který dalším rokem obrazí. Po několika letech bude natolik silný a bude mít tak dobře vybudovaný kořenový systém, a bude aklimatizovaný, že by měl vydržet i zimy ve vyšších nadmořských výškách (zvláště odolné odrůdy). Paulovnie totiž v mládí rostou tak, že nasazují stonky poměrně dlouhé, ale z větší části dužnaté - ty jsou samozřejmě vůči většímu mrazu méně odolné. Důležité je tedy vyzrávání dřeva na podzim. K tomu je zapotřebí dostatek minerálů v půda - hlavně draslík (možno přidávat popel ze dřeva).

Pro rychlý růst je možné do půdy dodat dusík a pro květ fosfor (klasicky hnojivo NPK), s tím je ale spojeno větší riziko odmrznutí rostliny v prvních zimách.

Prvním rokem jsou totiž paulovnie ještě celkem choulostivé, mrazuvzdornost uváděnou až - 28°C získávají až později po zdřevnatění a vytvoření silného kořenového systému. Na zimu mladé sazenice (sazenice ze sadbovačů 7x7 cm zakoupené již později v létě nebo na podzim, které příliš už nevyrostou) prvním rokem zaštípneme asi 5 cm nad zemí - toto uděláme zhruba v listopadu (podle počasí), kdy už jsou listy spálené prvními slabými mrazíky a paulovnie zatahuje živiny směrem ke kořenům. Většina rostliny odumře a zůstane živá jen spodní část - toho se nelekejte, je to naprosto normální pro jednoroční sazenice (může se ale stát, že paulovnie vyroste tak moc, že zdřevnatí i do více než metru, což se stalo mně, takže jsem celou ponechal a takto přežila).

Vrcholová část stromků dost často zasychá nebo namrzá - toho se nelekejte, rostlina pak obráží na mnoha místech z pupenů na kmínku. Na zimu je dobré stromek chránit kolem kořenů - chvojím, případně jiným materiálem.

Jako ideální se zdá sazenice prvním rokem jen přesadit do větších nádob, než ve kterých jsou dodávány a nechat je přezimovat první zimu, případně i následující někde v teplotách těsně nad bodem mrazu (+2 - +6°C). Tím zajistíte přežití. V tomto případě je můžete nechat někde v temnu a chladu (i nezaštípané) a párkrát za zimu jen velmi mírně zalít, aby úplně nevyschly (hlavně je nepřemokřit, mohly by uhnít!!). Možné je ale i přezimování sazenic a stromků v nevytápěném skleníku nebo fóliovníku, mám to odzkoušené při minimálních venkovních teplotách -15°C. V tomto případě je ale nutné rostliny přes v mrazech přes zimu zalévat, aby nevymrzly.

Pěstování a řez

Pokud budete paulovnii pravidelně seřezávat u země nebo držet řezem jako keř, pak nebude kvést (bude ale dělat velké listy). Paulovnie velmi dobře snáší seřezávání, můžete tedy její růst regulovat. Nejlepší je řez na jaře a na začátku léta.

Co se týká vzdálenosti, ve které paulovnie vysadit, na to se názory liší. Nejmenší vzdálenost je udávána asi na 1,5 metru, já si myslím, že lepší jsou 2, případně i 3 metry, protože paulovnie se dost větví, což uvidíte druhým rokem, až začne na jaře pouštět množství výhonků, listy jsou velké a ty potřebují dostatek světla. Postranní pupeny a malé výhonky musíte zavčas z kmínku odstraňovat a nechávat pouze jeden - ten nejvýše položený, který bude tvořit kmen. Výhonky lze snadno odlamovat. Odlamujte je ale hned, jak se objeví, pokud byste je odlamovali později, hrozí vyšší riziko vstupu infekce do rostliny, i když paulovnie s tímto většinou problémy nemají. Pokud toto dělat nebudete, může se stát, že z paulovnie budete mít keř. Zvlášť Paulownia tometosa je celkem mohutný strom a potřebuje dost místa.

Pokud ji pěstujete pro květy, nasypte mladším stromům zjara ke kořenům nějaké pomalu rozpustné hnojivo a od začátku léta aplikujte zálivkové selektivní hnojivo na tvorbu květů.

Pokud pěstujete pavlovnii pro listy a každé jaro ji dopřejete zpětný řez, můžete použít tekutá a rychle rozpustná hnojiva, která zajistí bujný sezónní růst.

Kvetení

Co se týká kvetení, tak paulovnie začínají tvořit poupata už na podzim, na jaře (v květnu) pak vykvétají. Záleží ale na tom, jak silná bude zima (poupata mohou namrzat). Běžné mrazy v ČR ale normálně zvládají, což dokládají fotky kvetoucích paulovnií po celé republice. Kvést mohou už třetím rokem, spíše ale ještě později (záleží na druhu). Znám ale i případy, kdy malé stromečky vykvetly už prvním rokem.

Na květ je údajně nejlepší Paulownia tomentosa, ale ostatní paulovnie samozřejmě kvetou také. Květy jsou fialové až namodralé barvy, někdy růžové a vůní připomínají vanilku.

Další využití

Listy mohou mít i 0,75 metru v průměru, obsahují dostatek bílkovin a zvířatům chutnají, proto je dobré stromek chránit proti okusu. Listy se mohou zkrmovat. Když větve paulovnie seříznete na asi 3 pupeny, donutíte rostlinu dělat velké listy. Nevýhodou pak ale je, že téměř vůbec nepokvete.

Dá se pěstovat i jako kbelíková rostlina v nádobách a má a v minulosti i měla využití jako mobilní zeleň. Svými velkými listy může ozdobit posezení, pergoly, atd. Zimovat rostliny pak můžete např. ve skleníku.

Pavlovniím jsou velmi podobné vzdáleně příbuzné katalpy.

U nás (a vlastně v celé Evropě) jde o dřevinu výhradně okrasnou, ovšem v Číně je její využití mnohostranné. Začněme tradicemi. V Číně je starým zvykem zasadit císařský strom při narození děvčátka. Strom pak rychle roste spolu s dívkou a když se blíží sňatek, strom je poražen a vyrobí se z něj předměty do výbavy děvčete.

Výroba předmětů do výbavy dívek pak není náhodná, dřevo tohoto stromu je velmi lehké, pevné a má dokonce i výborné rezonanční vlastnosti. V Asii se z něj proto vyrábí hudební nástroje, přičemž nejlepší resonanční dřevo pavlovnie plstnaté pochází z regionu Lankao v čínské provincii Che-nan. Oblast je blízko pouště a klima má suché, což je pro rezonanční vlastnosti těchto dřevin ideální. V Číně a Japonsku se pak dřevo využívá v řezbářství, může ale sloužit i jako energetická surovina (rychlá produkce biomasy).

Invazní potenciál

Pavlovnie je také dost světlomilná a preferuje živné stanoviště. Při vhodných podmínkách roste velmi rychle, mladí jedinci a výmladky v rychlosti růstu předčí dokonce pajasan a dosahují délky až 4 m za rok. Jde o pionýrský druh, rostoucí rychle především v prvních rocích života. Plodnosti dosahuje ve věku 8-10 let. Kvete v květnu a teprve potom dochází k rašení listů.

Invazní status: Dle katalogu Pyška et al. (2012) je v České republice klasifikována jako přechodně zavlečený druh. Podle Černého, šedého a varovného seznamu nepůvodních druhů (Pergl et al. 2016) patří mezi druhy zařazené na varovný seznam, u kterých je predikováno osídlení přírodě blízkých biotopů v blízké budoucnosti. Jako invazní druh je známá především ze Severní Ameriky, Havaje a Austrálie. První projevy naturalizace byly kromě České republiky zaznamenány v Rakousku, Německu, Itálii a Švýcarsku. V některých regionech Itálie již působí invazně, s dopadem jak na stavby v lidských sídlech, tak na biodiverzitu.

Pokud je mi známo, tak u nás se zatím regulací pavlovnie nikdo nezabýval. Dle zahraniční literatury lze mladé semenáčky vytrhávat. Mladé i starší stromy dobře regenerují po výřezu/kácení, takže k zabránění tvorby pařezových výmladků je potřeba potřít pařez herbicidem. Funguje také kroužkování spojené s aplikací herbicidu, stejně jako metoda záseků do kmene. Výmladky lze také likvidovat postřikem na list.

tags: #paulownia #tomentosa #nároky #na #pěstování

Oblíbené příspěvky:

• Více o simulátoru spalovny
• Tipy pro úspěšnou školu v přírodě
• Želva nádherná v české přírodě
• Průvodce emisemi a technickou kontrolou vozidel
• Sběrná místa Znojmo