V přírodním barvířství se vyskytují dva termíny, které jsou si hodně podobné a tudíž snadno zaměnitelné. Každý ale označuje jinou tradiční technologii, která se používá při ručním potisku látek a následném barvení v rostlinných barvivech. Jak to tedy s nimi je a jaký v nich je rozdíl?
Rezervní tisk
Při rezervním tisku se používá pro zdobení takzvaná rezerva. Tou se vykrývají místa, která mají zůstat bílá. Jednou z používaných rezerv je horký vosk. Tradičně se s ním setkáte například u javanského batiku. Horkým voskem se kreslí na látku pomocí kovového pisátka s nádobkou, kterému se říká Tjan Ting. To, co se nakreslí voskem, je pak při barvení chráněné a kresba zůstane bílá (respektive si zachová barvu podkladové látky).
Voskem se na textil také tiskne pomocí kovových nebo molitanových raznic. Další rezervní technikou je tradiční modrotisk. Při modrotisku se nanášejí různé rezervní pasty nebo popy, které zabraňují obarvení, takže výsledný potisk zůstává bílý.
Do rezervních technik by se dalo zařadit i shibori, kdy se látky vyvazují provázky, různě skládají a převazují, aby se pomocí toho vytvořily všelijaké vzory. Jako rezerva tu fungují právě provázky a různé stlačovací metody.
U všech rezervních technik, kromě shibori, se musí následně barvit za studena, protože vosk nebo rezervní pasty by se v horké barvící lázni roztekly. Takže v přírodním barvení se s těmito technikami pojí hlavně barvení indigem z kterého se získávají opakovaným ponorem krásné modré odstíny.
Čtěte také: Přečtěte si recenzi mini košů
Reverzní tisk
S reverzním tiskem je tomu trochu jinak. Oproti tisku s rezervními pastami nebo malbě voskem je to technika kompatibilní i s horkými barvícími lázněmi, kterou vyžaduje většina ostatních rostlinných barviv.
Aby se však tato barviva s vláknem textílie mohla dobře propojit, potřebujeme (a to zejména u bavlny a jiných celulózových tkanin) pomoc mořidel. Mořidla pomáhají navázat molekuly barviv na samotné vlákno. Barvené látky se tedy nejdříve musí celé dobře namořit, aby vůbec k požadovanému zabarvení došlo. Při reverzním tisku se pak pomocí kyseliny mořidlo "odtiskává". Tam kde se kyselinová pasta razítkem nebo štětcem nanese, tam dojde k porušení vazby vlákna s mořidlem a ve výsledku se to projeví světlejším odstínem potištěných motivů.
Bavlněné látky se moří kombinací taninů se solí hliníku (kamenec) nebo železa (zelená skalice). Všelijakým kombinováním mořidel a barviv můžete získávat velmi pestrou škálu krásných barevných odstínů.
S reverzním tiskem je moc příjemná práce, můžete experimentovat s různými barevnými odstíny, můžete kyselinovou pastou svoje vzory na látku i malovat nebo nanášet šablonami. Je to vlastně ekologicky šetrná alternativa k běžně používané technice savování (odbarvování savem). Ta je bohužel plná chemie, ale dobrá zpráva je, že se tomu můžeme vyhnout. Hrát si a tvořit je možné i udržitelně pro naše zdraví i životní prostředí. A to se počítá!
Přírodní barviva a pigmenty
Během vegetační sezóny převažuje v přírodě zelená barva. Charakteristickou zelenou barvu rostlin způsobuje pigment chlorofyl, který se v hojném množství nachází v jejich listech. Chlorofyl absorbuje energii ze slunce, a proto se někdy označuje jako „tekutý sluneční svit“.
Čtěte také: Ceny výkupu barevného papíru
Chloroplasty, jejichž součástí je ústrojí pro fotosyntézu, jsou obvykle zelené. Nacházejí se především v listových buňkách, ale jsou také v buňkách jiných zelených tkání. Všechny chloroplasty obsahují pigment chlorofyl. Jeho název je odvozený ze starořečtiny: chloros = zelený a phyllon = list.
Pigmenty jsou chemické sloučeniny, které odrážejí pouze určitou vlnovou délku viditelného světla. Díky tomu vypadají „barevně“. Květiny, korály a dokonce zvířecí kůže obsahují pigmenty, které jim dodávají barvu. Ještě důležitější než to, že odrážejí světlo, je schopnost pigmentů absorbovat určitou vlnovou délku světla.
Ve světelné fázi fotosyntézy působí tři základní třídy pigmentů:
- chlorofyly - nazelenalé pigmenty
- karotenoidy - obvykle červené, oranžové nebo žluté pigmenty, k nimž patří známá sloučenina karoten z mrkve
- fykobiliny - pigmenty rozpustné ve vodě, které jsou v cytoplazmě nebo podpůrné tkáni chloroplastů. Nacházejí se pouze u cyanobakterií a ruduch (Rhodophyta).
Chlorofyl patří do skupiny zvláštní třídy fytochromoproteinů. Z hlediska organické chemie je tvořen velkým heterocyklickým aromatickým prstencem, jehož jádro se skládá ze 4 pyrolů (uváděných A, B, C, D), které jsou spojeny po dvou 4 metinovými můstky.
V přírodě existují dva důležité chromoproteiny, které mají ve své struktuře pyroly. Je to forbin - přítomný v rostlinné říši, který je tvořen pěti aromatickými prstenci s iontem hořčíku (Mg2+) uprostřed a porfyrin - přítomný v živočišné říši, což je makrocyklus se 4 aromatickými prstenci, který má v centru ion železa (Fe2+). Forbin tvoří část struktury chlorofylu, zatímco porfyrin je součástí struktury hemoglobinu v krvi.
Čtěte také: Praktické tipy: Odpadkové koše Curver
V roce 1915 získal Dr. Richard Willstatter Nobelovu cenu za objev chemické struktury chlorofylu, což je síť atomů uhlíku, vodíku, dusíku a kyslíku, která obklopuje jednoduchý atom hořčíku.
Červená barva v historii a kultuře
Červená barva není ani trochu neutrální. Její vnímání člověkem má velmi široké rozpětí. Je pro nás barvou lásky a života, ale také krve, agresivity a komunismu.
V jeskyni 13 B na Pinnacle Point na pobřeží Jižní Afriky byly v roce 2000 nalezeny doklady drcení a míchání červených pigmentů, které provozovali naši předkové před 170 000 až 40 000 lety. Zdá se tedy, že měli červenou barvu v oblibě ještě předtím, než opustili Afriku a začali osidlovat Eurasii.
V pravěku lidé všech kontinentů (dávné Evropany nevyjímaje) škrábali a mleli okrovou hmotu, jílovitou látku načervenalou oxidy železa, aby obarvili svůj svět. Červené, bílé nebo žluté pigmenty lidé požívali k barvení svých těl a vlasů. Při malování pokožky nešlo ani zdaleka jen o nějakou estetickou manýru.
Červené (oxidy železa) a další odstíny okru představují nejdostupnější přírodní pigmenty. Jeskyně Lascaux v Dordogni nebo Altamira v Cantabrii jsou světově známé svými pozdně paleolitickými malbami, vytvořenými před více než 16 tisíci lety. Také zde je velmi realistické zobrazení býků a dalších postav ztvárněno v polychromii, která vychází především z použití červeného okru.
S červeným barvivem se opakovaně setkáváme v magických rituálech a symbolice pohřebního ritu pravěkých kultur celého světa. Pohřby „lovců mamutů“ moravského gravettienu (před 30 až 25 tisíci lety) byly záměrně zasypávány červeným práškem. Jedním z výkladů takového symbolického chování je snaha o obnovení barvy života mrtvých těl.
Podobně byly na počátku neolitu (7000 let před Kristem) na Předním východě v Jerichu (Palestina) na červeno barveny lebky předků a hlínou byly domodelované obličeje, které lidé používali jako jakési genealogické doklady své identity a původu.
Především u pohřbů významných žen (kněžek?) datovaných mezi lety 2900 a 2650 před Kristem byla v kostech zjištěna vysoká hladina rtuti. Jde o doklad barvení jejich těl cinabaritem neboli rumělkou (sulfidem rtuťnatým - HgS), ale zřejmě i přímé konzumace cinabaritu (požívaly nebo vdechovaly jej příslušnice společenské elity).
Oxidační výpal keramiky (za přístupu vzduchu) vede ve většině případů k jejímu cihlově červenému zbarvení. V některých obdobích pravěku a starověku šlo o pouhý výsledek pyrotechnologického postupu, jsou ale i kultury, které si na červeném designu nebo červeném malování povrchu nádob zakládaly. Zdá se, že červená barva byla v Evropě tohoto období symbolicky vysoce ceněna.
Svůj symbolický význam měly i rudě zbarvené textilie. Jedním z tradičně používaných přírodních barviv byla tzv. turecká červeň, získávaná z mořeny barvířské (Rubia tinctorum). Ve starém Římě byla purpurová barva tógy nebo alespoň jejích částí významným odznakem příslušnosti ke společenské elitě. Použití červeného barviva (vermilia a okru) bylo rovněž spojeno s nejvyšším bohem Jupiterem, ochráncem imperátora.
V moderní historii máme od revolučního roku 1848 rudou barvu spojenou s dělnickým, proletářským a bolševickým politickým hnutím. Měli ji ale v oblibě také nacisté. Červená barva v mnoha zemích označuje levicovou politickou orientaci. V Číně symbolizuje štěstí, úspěch a dobro, je pokládána za životodárnou barvu, barvu mládí, léta a jihu.
Přírodní kosmetika a barevné pigmenty
K napsání dnešního článku nás přivedlo pátrání po nové značce kvalitní přírodní dekorativky. Klidná, nestresová činnost. Na první pohled. Prostudovaly jsem složení několika desítek značek a téměř pokaždé jsme v něm objevily některou z těchto neetických složek. U běžné konvenční kosmetiky počítáme s tím, že kromě pořádného chemického koktejlu často ukrývá i tyto látky.
Karmín
„Karmín (též karmazín nebo košenila) je přírodní červené barvivo vyráběné z vysušených těl hmyzu červce nopálového (Dactylopius coccus). Proto nemůže být označováno za vegetariánské, kosher nebo halal. Oplodněné samičky hmyzu (obsahují nejvíce barviva) se chovají na kaktusech přibližně tři měsíce. Pro výrobu 1 kg košenily je potřeba 70000 - 155 000 kusů hmyzu. Červci se sesbírají z rostlin, usmrtí v horké vodě, páře nebo žárem, což ovlivňuje různé zbarvení komerčního pigmentu. Poté se suší na slunci nebo v sušárnách na zhruba 30 % své původní hmotnosti. Takto vysvětluje výrobu této krvavé ohavnosti matička Wikipedie. A my k tomu nemáme co dodat. Karmín se běžně nachází i v přírodní dekorativní kosmetice. Výrobci (včetně těch s cerfikací) jej používají proto, že je pořád méně zdravotně závadný, než syntetická červená barviva. Ta obsahují často zbytky těžkých kovů.
Nejčastějsí výskyt: Rtěnky, lesky na rty, multifunkční líčidla, tvářenky, laky na nehty.
Šelak
Na první pohled vypadá tato látka ideálně. Je bezpečná, fyziologicky odbouratelná a když jsme teď všichni v tom zero-waste módu, nutno dotat, že pochází z obnovitelného zdroje. Oplozené samičky tohoto broučka produkují sekret, který má za úkol chránit larvy před nepříznivými vlivy vnějšího prostředí. Sekret vytváří na větvích, na kterých červci žijí, pevnou krustu, která se sbírá = surový šelak. Produkce šelaku je nejrozšířenější v oblasti Thajska, Barmy, Číny nebo Indie. Jen v Indii se získáváním šelaku zabývají asi 3 miliony lidí a ročně se vyprodukuje přibližně 18 000 tun této látky.
Hedvábí
O hedvábí už jsme psaly samostatný článek. Takže jen pro připomenutí. Hedvábí vzniká z kukel Bource morušového, který se ve velkém chová na farmách nejčastěji v jihovýchodní Asii. Tady jsou kukly motýlů při vysoké teplotě uvařeny nebo se probodávají.
Kolagen
Kolagen je přirozenou součástí tkání lidského těla. Jedná se o bílkovinu, která se ve velkém zastoupení nachází například v chrupavkách, kostech, zubech, dásních, stěnách cév a v neposlední řadě i v kůži. Kolem 25. roku věku ale začíná docházet ke snižování hladiny kolagenu ve tkáních a dostihne nás to, čeho se spousta z nás tolik obává. Na řadu přichází první koketování s anti-aging produkty. Když se mrknete na jejich složení, zjistíte, že právě kolagen se nachází ve velké spoustě z nich. Na kolagenu by nebylo nic špatného, kdyby nepocházel z živočišných zdrojů. Dříve se tato látka získávala na jatkách z prasečích a kravských kůží. Pokud si myslíte, že se kolagen začal získávat z něčeho humánnějšího a méně nechutného, než jsou kůže živočichů, zklameme vás. Jen se z dobytka přesedlalo na ryby.
Všechny tyto látky živočišného původu nejsou v rozporu se složením přírodní kosmetiky a jsou povolené i nejrůznějšími přírodními certifikáty. Když chceme používat přírodní kosmetiku, je to pravděpodobně nejen proto, že nám záleží na našem zdraví. Záleží nám také na životním prostředí, na ekologii, na naší planetě? Respektujeme ostatní živé tvory, byť se jedná o brouky nebo kukly motýlů?
Modré zbarvení borůvek
Borůvky mají modrou barvu, která je pro ně tak charakteristická, že jim v mnoha jazycích dokonce dala jméno. Například v angličtině se jim říká blueberries. Háček je ale v tom, že neobsahují modré pigmenty. Jaká látka je tedy za jejich odstín zodpovědná?
Modré zbarvení borůvek zkoumali vědci z Bristolské univerzity, kteří své výsledky publikovali v časopise Science Advances. Jejich vysvětlení je poměrně prosté a nesouvisí s pigmentem borůvek, který má červenou barvu, a to díky vysoké koncentraci antokyanů. Tato barviva jsou rozpustná ve vodě a podle aktuálního pH kolísají od červené, přes purpurovou až po modrofialovou. Typický indigový odstín ale vidíme především díky povrchovému voskovému povlaku, podobně jako u švestek nebo trnek.
„Modř borůvek nelze extrahovat mačkáním, protože se nenachází v pigmentované šťávě, kterou lze z ovoce vymačkat,“ uvedl v prohlášení Rox Middleton, vedoucí vědecký pracovník z Bristolské univerzity.
Barevnou podobu borůvek mají na svědomí miniaturní krystalky vosku, které rozptylují dopadající sluneční záření. Jejich plody jsou tak alespoň částečně chráněné před ptáky a jinými predátory, které v přírodním prostředí neobvyklý odstín odpuzuje. Škodné se tedy zbavují podobně jako někteří živočichové, například modří motýli nebo tropické žáby.
Vědcům tyto domněnky potvrdil pokus, který spočíval v odstranění voskové vrstvy a její opětovné rekrystalizaci v laboratorních podmínkách.
„Setřeli jsme z plodů vosk a nechali ho znovu vykrystalizovat v laboratoři. Díky tomu se nám podařilo vytvořit zcela nový modrý UV povlak,“ dodal Middleton, který věří, že objev jeho týmu přispěje k vývoji nových, udržitelných a biokompatibilních nátěrů, laků či barviv. Ty by mohly být použity ve všem možném, od technologií přes stavebnictví až po automobilový průmysl.
Míchání šedé barvy
Šedá, šeď, šedivka, 50 odstínů šedi….barva, která má plno podob a barva, kterou umí namíchat asi každý. Vezmete jen bílou a do ní kapku černé, zamícháte a je to. Nejprve smícháme bílou barvu s velmi malým množství černé, čím více dáte černé barvy, tím bude odstín tmavší. Je lepší začít menším množstvím a postupně barvy přidávat. Jak ale získat "jiné" odstíny šedé?
Přidáním velmi malého množství jiné barvy zatónujete základní šedou buď do teplých či studených odstínů, které na obrázku vypadají více přirozeně. Přidejte do šedé, kterou jste namíchali z bílé a černé, malé množství zelené. Dále můžeme namíchat šedou pomocí primárních barev tj. červené, žluté a modré. Vždy záleží kolik každé barvy použijete, dle toho vznikají odstíny barev, lepší je vždy přidávat menší množství barvy a následně přidávat barvy a ladit odstíny.
tags: #jak #získávat #barevné #pigmenty #z #přírody
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]