Komise pro životní prostředí AV ČR uspořádala odborný seminář na téma Měření udržitelného rozvoje, jehož cílem bylo seznámit veřejnost s různými přístupy k hodnocení udržitelnosti v sociální, ekonomické a environmentální oblasti.
Prof. Bedřich Moldan připomněl zájem o spolehlivá měřítka pokroku společnosti. Rada Evropy, Evropský parlament, OECD, WWF a Římský klub uspořádaly konferenci Beyond GDP, kde se hovořilo o přístupech k měření rozvoje společnosti, které přesahují koncept hrubého domácího produktu (HDP). Kvalita života se totiž neodvíjí výhradně od ekonomické úrovně společnosti.
Francouzský prezident Nicolas Sarkozy založil komisi, která naznačila možné přístupy k hodnocení kvality života, jako agregace objektivních indikátorů, hedonické kvalitativní metody či kontingentní oceňování.
Dr. Tomáš Hák nastínil současné trendy ve vývoji a využívání indikátorů kvality života. V rámci konceptu udržitelného rozvoje existují tři zásadní přístupy k měření rozvoje společnosti:
Kromě komunikačních účelů jsou tyto ukazatele i dobrými analytickými nástroji.
Čtěte také: Česká ekologická daň
Dr. Ivan Gabal prezentoval úvahy o směřování sociálních indikátorů. Za klíčovou považuje otázku, zdali má indikace udržitelnosti zlepšit nebo změnit dosavadní měření. Překročení limitů ekonomie musí směřovat k sociální a behaviorální dynamice společnosti - modernizaci spotřeby a ekonomického jednání namísto konzervování současného modelu.
Lze identifikovat několik základních oblastí:
Ing. Marek Rojíček ukázal, o čem (ne)vypovídá ukazatel hrubý domácí produkt (HDP). HDP je pouze jedním z ukazatelů, který vypovídá o produkci finálních výrobků na ekonomickém území daného státu. K měření ekonomického blahobytu má blíže ukazatel národního důchodu (HND), který se vztahuje k hodnotě důchodu, jenž získají rezidenti daného státu.
Měření HDP má několik slabin:
Statistikové se přiklánějí k využívání širší škály ukazatelů než k vytváření „super HDP“.
Čtěte také: Jak pečovat o kuchyňský drtič
Mgr. David Vačkář se zaměřil na indikátory přírodního kapitálu, který bývá ztotožňován s tzv. ekosystémovými službami. Ekosystémové služby jsou přínosy fungování ekosystémů lidské společnosti, tedy přírodní procesy zhodnocené společností.
Špičku makroindikátorů environmentální udržitelnosti představuje indikátor ekologické stopy. Indikátor ekologické stopy vyjadřuje, kolik si z celkové dostupné biokapacity společnost přivlastňuje pro svoje potřeby. Převádí biologickou produkci a lapání odpadního CO2 na společné plošné jednotky - globální hektary.
Ekologická stopa nicméně příliš nevypovídá o kvalitě přírodního prostředí. Je nutné dále rozvinout indikátory biodiverzity a ekosystémů, které by podchytily vývoj součástí tzv. kritického přírodního kapitálu. Jedním ze zásadních trendů je nárůst zastavěných ploch, což vede ke znehodnocení ekologických procesů včetně ztráty biodiverzity.
Ekologická stopa neboli ekostopa je měřítkem toho, kolik produktivní země a vody potřebuje jedinec, město, stát či civilizace k zajištění svých potřeb zdrojů a k zneškodnění odpadů, které vyprodukují při využívání současných technologií a současném stavu poznání. Ekologická stopa je vyjádřena v plošném měřítku tzv. globálními hektary (gha). Každá jednotka odpovídá jednomu hektaru biologicky produktivních ploch s globálně průměrnou produktivitou.
Jako biologicky produktivní plochy jsou označovány plochy souše a vodních ekosystémů, tzn. plochy s výraznou fotosyntetickou aktivitou a akumulací biomasy.Indikátor se týká trvale udržitelného rozvoje, obnovy a ochrany území a lokalit ve městech a obcích. Udržitelné město zvyšuje účinnost využívání území v rámci svého správního území, chrání vysoce hodnotné nezastavěné pozemky, biologickou rozmanitost a zelené plochy před zástavbou a obnovuje oblasti kontaminované a opuštěné půdy.
Čtěte také: Ohrožení Evropy Maďary
Za účelem sledování udržitelného využívání půdy je vhodné převzít údaje, které pro všechny země EU poskytuje Corine Land Cover. Prvním indikátorem budou zastavěné / urbanizované plochy: ten poskytne informace o rozloze rozvinutých oblastí jako „umělých povrchů" a procentuální podíl z celé rozlohy obce, které odpovídá. K měření účinnosti využívání půdy se doporučuje indikátor intenzity využívání.
První indikátor měří pouze změny velkého rozsahu: nárůst či pokles o několik málo hektarů uměle vytvořených ploch se na procentech nijak výrazně neprojeví. Ze samotné velikosti rozvinuté oblasti také nezjistíme hustotu ani její kvalitu. Navíc nezaznamená iniciativy na obnovu zanedbané a kontaminované půdy s cílem opětovného využití - tzn. že opuštěná místa jsou opět využita k bydlení nebo výrobě, ale rozloha „umělého" území se nezmění. A konečně je vhodné sledovat schopnost samosprávy zachovat oblasti s největší ekologickou hodnotou pomocí vytváření chráněných území - jinými slovy pomocí zavádění právních nástrojů či zákonných překážek, které zaručí ochranu území.
Co se týče účinného využívání půdy, je možné zvážit větší množství indikátorů k podrobnějšímu ověření různých aspektů. Město Oslo, JRC (Joint Research Centre - Společné výzkumné středisko, pozn. překl.) a Evropská agentura životního prostředí (EEA) navrhly řadu indikátorů, které umožní úplnější zkoumání dané problematiky; v současnosti jsou poněkud problematické vzhledem k obtížnému shromažďování údajů; nicméně, v budoucnosti by se o nich mohlo uvažovat.
I přesto může docházet k výrazným rozdílům mezi jednotlivými sídly způsobených rozdílným historickým vývojem, jejich topografií apod. Dále nesmíme zapomenout na skutečnost, že řada měst je tzv. „děravých" tj. že určité formy urbanizace v jejich intravilánu (např. zástavba dosud nezastavěných proluk) je rovněž vysoce žádoucím jevem.
Jednoduchá analýza ukazuje, které země dosahují vysokého lidského rozvoje a zároveň málo zatěžují služby přírody. Ukazuje se, že státy jsou buďto lidsky rozvinuté, ale příliš zatěžují přírodní služby, nebo fungují v únosných environmentálních limitech a pak postrádají některý aspekt kvality života.
tags: #ekologická #stopa #vypovídací #schopnost #a #omezení