Sklizeň, složení a zpracování chmele

22.03.2026

Chmel je hlubokokořenící vytrvalá a popínavá rostlina, která na stanovišti vydrží 20 až 25 let. Sklizeň probíhá ve třetí dekádě srpna a začátkem září. Ke sklizni se přistupuje po dosažení tzv. technické zralosti. V této době jsou chmelové hlávky dokonale uzavřené, při zmáčknutí pružné, jasně žlutozelené s přirozeným leskem a mají pravou jemnou chmelovou vůni.

Historie sklizně chmele

Od 18. století do 1. poloviny 20. století byly pro práci ve chmelnicích využívány jednoduché stroje a zařízení, kde dřívější lidská síla byla nahrazena koňským potahem. Mezi potažní zařízení patřily dřevěné voznice (užívané pro postřiky chmele před chorobami a škůdci), dřevěné brány a válce, dřevěné plečky a jednoduchá plužní tělesa, sáně a rovněž vozy se žebřinami. Ve druhé polovině 20. století se již ve chmelnicích objevily lokomobily pro pohon stacionárních strojů a pásové traktory střídané traktory kolovými. K ručnímu česání chmele se používaly proutěné koše a nůše i různé míry na chmel - věrtele. Forma sklizně chmele pomocí ručního česání již naprosto zanikla. Podstatným důvodem byla produktivita práce, která je u této technologie sklizně nízká.

Po druhé světové válce bylo nutné zredukovat plochy starých a neudržovaných chmelnic až o 30 %, v roce 1948 bylo vše znárodněno, pěstitelé byli donuceni vstoupit do JZD a státních statků a vznikly tak velké plochy chmelnic. Došlo k úspěšnému zavádění tzv. širokých sponů se šířkou meziřadí 2,60-2,80 m a vzdáleností v řadě 1,00-1,10 m. Široké spony byly kombinovány se čtyřprutovým zaváděním výhonů, vždy po dvou na dva chmelovodiče, umístěné do tvaru písmene „V” z řadu. Počet zavedených výhonů vzrostl proti původní technologii přibližně o 5 000, takže dosáhl na 1 ha téměř 14 000 zavedených výhonů. Zvýšený počet zavedených rév byl jedním z rozhodujících činitelů podstatného zvýšení výnosů u širokých sponů výsadby. Široké spony se staly základem pro rychlé zavádění mechanizace do výroby chmele.

V letech 1950-1960 nastal rozhodující rozvoj stacionárních česacích linek chmele, jejichž základní principy se používají v moderních zařízeních ještě dnes. První česací stroj na chmel byl do Československa dovezen v roce 1954 z Anglie od firmy Bruff. První zkoušky prokázaly, že mechanizovaná sklizeň žateckého chmele těmito stroji je možná. Technika však musela být přizpůsobena specifickým vlastnostem žateckého chmele, velmi krátkému česacímu období a velké koncentraci ploch. V roce 1959 byl vyroben prototyp první české česací linky na chmel typu ČCH-1. Dále následovaly typy ČCH-2, ČCH-3, ČCH-4, LČCH-1 a LČCH-2. Na první lince bylo potřeba ještě cca 30 obsluhujících pracovníků, ale oproti ruční sklizni to bylo výrazné posílení produktivity práce (Vent, Makovec, Libich, 1970). Od tohoto okamžiku probíhal plynulý vývoj techniky pro česání a čištění chmele až k dnešnímu stupni rozvoje, kdy nepoměrně výkonnější linky vyžadují obsluhu max. 4-6 pracovníků. Nové linky již splňují náročné kvalitativní parametry na maximální čistotu a minimální poškození chmelových hlávek.

Současné metody sklizně chmele

U chmelu pěstovaného na vysoké konstrukci (7 m) se při sklizni chmelové révy odstřihávají 1,2-1,3 m nad zemí (těsně pod spodními plodnými pazochy), strhávají ze stropu konstrukce a nakládají na speciální traktorový návěs. Převládá mechanizované odstřihávání a strhávání pomocí strhávače umístěném na traktoru. Révy jsou ihned dopravovány k česací lince. Dovážené révy musí být čerstvé, nezavadlé, s optimální sklizňovou vlhkostí 72-82 %. Interval mezi odstřihnutím a česáním by měl být co nejkratší, jelikož zavadlé hlávky jsou při česání více poškožovány.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

Na stacionárním pracovišti se dokončuje sklizňový proces spočívající v česání a čištění, příp. jenom čištění chmelových hlávek. Konečný produkt (hlávky) se následně v posklizňové lince pěstitele suší, klimatizuje a balí pro přepravu do centrální zpracovatelské linky. Česání a čištění se uskutečňuje na strojní lince u pěstitele, kam jsou plynule dováženy chmelové révy z vysokých chmelnic. Z nízkých chmelnic je na stacionární pracoviště dovážena směs hlávek, listů a pazochů a zde dochází pouze k čištění chmele. Operace česání a čištění se uskutečňují v česacích strojních linkách, které se do r. 1990 vyráběly v Agrostroji Prostějov. Posledním typem byla česací linka LČCH-2, která je dodnes nejpoužívanější. Po roce 1990 zajišťuje kompletní techniku pro chmelaře Chmelařství, družstvo Žatec, závod Mechanizace.

U pěstitelů jsou v současné době česací linky poměrně zastaralé, jejich modernizace a obměna probíhá velice pozvolna. Téměř 60 % česacích linek jsou linky provozované 20 let a více. Zastaralé linky jsou méně výkonné a více poruchové. I přes pokles provozuschopných česacích linek je možné konstatovat, že v průměru jejich vytíženost není stoprocentní vzhledem k postupně klesající celkové výměře chmelnic. Nejvíce výrazný úbytek lze pozorovat u strojů LČCH-1, které absolutně nesplňují požadované parametry na kvalitu česání a mají vysoké provozní náklady.

Konzervace a sušení chmele

Chmel je třeba bezprostředně po očesání zakonzervovat a zabránit tak jeho znehodnocení. Očesané hlávky intenzivně dýchají, zvyšují teplotu a hrozí nebezpečí jejich zapaření až znehodnocení, což může vést ke ztrátě lesku, změně základní barvy a k negativnímu dopadu na celkovou kvalitu hlávek. Proto musí být urychleně započato s jejich sušením. Interval mezi česáním a sušením nemá překročit 2 hodiny a je nutné organizačně sladit proces česání a sušení včetně výkonnosti obou zařízení.

Vlastní sušení probíhá u pěstitelů buďto ve starších komorových (sesypných žaluziových) sušárnách nebo novějších pásových (kontinuálních) sušárnách (obr. 3). V poslední době je trend opět využít nový způsob komorového (tzv. vsázkového) sušení (obr. 4). Hlávky se suší při teplotě 55-60 °C po dobu 6-9 hodin. Při teplotě nad 60 °C dochází ke zhnědnutí lupulinu. V průběhu sušení musíme zajistit dokonalou cirkulaci sušícího vzduchu a dokonalý odvod uvolněné vlhkosti, aby nedocházelo k zapaření hlávek. Proces vysychání není rovnoměrný, ale prochází několika stádii - vysušením listenů, vysušením stopek a nakonec vysušením vřeténka. Vysušení listenů, vzhledem k jejich velkému povrchu a malé tloušťce, nastává jako první. Druhá se usuší stopka a poslední v řadě je vysušení vřeténka, tedy nejhůře dostupné části chmelové hlávky.

Při sušení chmele rozlišujeme stejně jako u sušení jiných plodin tři fáze. První fází je fáze ohřevu materiálu, kdy se přivádí teplo, které je spotřebováváno a tato fáze končí ve chvíli, kdy nastane tepelná rovnováha mezi teplem předávaným a výparným. Následuje fáze stálého sušení materiálu, kdy se teplota sušení udržuje na té úrovni, které dosáhla na konci první fáze, tedy ohřevu materiálu. Tato končí dosažením tzv. kritické vlhkosti, kdy se povrch sušených hlávek chmele chová jako volný povrch vody a napětí vodních par nad povrchem sušeného materiálu je stejné jako napětí nad volným povrchem vody. V konečné fázi procesu sušení nastává pokles rychlosti sušení, neboť přívod vody z vnitřních partií chmelové hlávky již není dostatečný, neustále se zpomaluje a při rovnovážné vlhkosti se zcela zastaví. Aby se usušení podařilo, je nutné chmel usušit na vlhkost 5-7 %. Usušení na tuto vlhkost ale přináší velkou nevýhodu v podobě křehkosti chmelové hlávky a vysoké lámavosti. Náchylností hlávek k rozpadu může docházet k odrolu listenů od vřeténka a také k odpadu lupulinových žlázek z povrchu listenů.

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

Klimatizace a balení chmele

Klimatizací se chmel zvlhčuje na vlhkost 10-12 %, a tím se minimalizuje jeho znehodnocení při lisování a následném skladování v žocích a hranolech. Při vlhkosti hlávek 5 až 7 % jsou hlávky křehké, snadno se rozpadají a poškozují a nejsou schopné další manipulace. Usušení hlávek přímo na vlhkost 10-12 % se prozatím neprovádí, protože by při této vlhkosti nebylo úplně usušeno (umrtveno) vřeténko.

Po usušení ve starší komorové (žaluziové) sušárně necháme hlávky v nižší vrstvě na podlažích půdního prostoru navazujícího na komorovou sušárnu. Suché hlávky přijímají vlhkost z okolního prostředí, opatrně je převrstvujeme a podle potřeby jemně kropíme vodou. Tento proces probíhá 2-4 týdny. Klimatizací chmele v klimatizační komoře, tj. v zařízení přímo navazujícím na pásovou sušárnu. Hlávky jsou zvlhčovány vzduchem o relativní vlhkosti 70-75 % po dobu 70-90 minut. Po klimatizaci pak bezprostředně následuje lisování chmele a hlávky se balí do transportních obalů (žoků) o rozměrech cca 0,8 × 2 m. Hmotnost naplněného žoku činí 60-70 kg. Stále více se rozšiřuje lisování a balení do hranolů (kvádrů) o rozměrech 0,6 × 0,6 × 1,2 m s maximální hmotností 60 kg a možností jejich paletování. Podle zákona o ochraně chmele je každý obal zvážen, opatřen štítkem s potřebnými údaji a zaplombován. Toto označování chmele (tzv. známkování) musí zajistit pravost původu vypěstovaného chmele. Jednotlivé chmelnice se totiž od sebe liší kvalitou konečného produktu.

Chmel dovážený v žocích nebo hranolech od pěstitelů ke zpracování je podle přání obchodníků a potažmo pivovarů na příjmu míchán tak, aby byl respektován požadovaný původ chmele a zajištěna kvalita vyjádřená podílem alfa hořkých kyselin. Dříve se chmel balil ve své nejjednodušší a nejstarší formě tj. jako hlávkový chmel. Hlávky se třídily podle přání zákazníka, konzervovaly sířením a slisovaly do přepravních obalů. Delším skladováním však docházelo k oxidaci a následnému snižování obsahu hořkých látek.

Granulace chmele

Granulace chmele je novější a současně nejrozšířenější forma úpravy a balení. Využívá se k tomu centrální zpracovatelská linka (obr. 5), kam se chmel dováží ze všech pěstitelských oblastí. Hlávky se homogenizují, zbaví nečistot a suší na vlhkost 6,5-7,0 %. Dále jsou jemně rozemlety, slisovány do granulí o průměru 6 mm a baleny v inertním prostředí (CO2, N2) do folií. Jednotlivé sáčky o různé požadované hmotnosti jsou vkládány do kartonů a ukládány na paletu.

Chmelařská mechanizace je neustále se rozvíjející obor, ve kterém se hledají nové principy a uplatňují nová technická řešení strojů pro jednotlivé pracovní operace tak, aby se maximálně vyloučila ruční práce a zajistila co nejlepší kvalita finálního produktu při snižování vstupů do výroby. Chmel je tradiční českou plodinou, která má pro své specifické vlastnosti významné postavení ve světě a u které více jak 80 % produkce je vyváženo do zahraničí.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

Dlouhodobá tradice pěstování a zpracování chmele je důvodem, proč Žatec usiluje o zápis na Seznam světového dědictví UNESCO.

tags: #odpad #pri #cesani #chmele #slozeni #zpracovani