Všechny základní pojmy a definice týkající se prvků ekologické stability jsou legislativně vymezeny zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
Územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES)
Vybraná soustava stávajících ekologicky významných segmentů krajiny doplněná o další skladebné části, které jsou účelně rozmístěny podle funkčních kritérií a prostorových parametrů, tvoří územní systém ekologické stability krajiny (dále ÚSES). Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ.
ÚSES je tedy sítí skladebných částí - biocenter, biokoridorů, interakčních prvků, (ochranných zón), účelně rozmístěných na základě funkčních a prostorových kritérií v krajině. Projektování, realizace a péče o skladebné prvky ÚSES je dnes převážně v rukou specializovaných a ve většině případů i soukromých firem.
Hlavním smyslem ÚSES je působit jako základní prvek ekologické sítě, posílit ekologickou stabilitu krajiny zachováním nebo obnovením stabilních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb.
Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability. Jde o růzdílné hierarchické úrovně ÚSES vymezované ve vazbě na úroveň a šíři spektra reprezentativních biogeografických jednotek.
Čtěte také: Sazba DPH pro dřevěné odpady
Plány ÚSES jsou podkladem pro vymezení ÚSES v územně plánovacích dokumentacích (ÚPD) a jsou zpracovávány v měřítku a v podrobnosti odpovídající příslušné ÚPD. Plány místního ÚSES obsahují všechny hierarchické úrovně ÚSES a jsou podkladem pro vymezení ÚSES v územních, případně regulačních plánech obcí.
Skladebné části ÚSES
Základními skladebnými částmi systémů ekologické stability jsou biocentra a biokoridory. Základní skladebné části definuje vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se mj. stanoví podrobnosti vymezení a hodnocení systému ekologické stability a podrobnosti plánů, projektů a opatření v procesu jeho vytváření (viz § 1 - 6 vyhlášky).
Biocentrum
Biocentrum je biotop nebo soubor biotopů v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému.
Biokoridor
Biokoridor (biotický koridor) je skladebnou částí ÚSES, která je, nebo cílově má být tvořena ekologicky významným segmentem krajiny, který propojuje biocentra a umožňuje a podporuje migraci. Kromě migrace, jež je nejčastěji uváděna jako funkce biokoridorů, umožňují tyto elementy také další procesy: vedle kolonizace a rekolonizace jde dále o pohyb druhů v rámci jejich denní aktivity a o periodické kontakty lokálních subpopulací, významné z genetického hlediska (Skelnička, 2003).
Biokoridory tedy zprostředkovávají tok biotických informací v krajině. Na rozdíl od biocenter nemusí umožňovat trvalou existencí všech druhů zastoupených společenstev. V naší kulturní krajině je význam biokoridorů nepopiratelný.
Čtěte také: Kompostování krok za krokem
Největší souvislou síť biokoridorů tvoří doprovodné břehové porosty tekoucích vod, jež jsou přirozenými biokoridory bez ohledu na jejich vymezení v rámci ÚSES.
Interakční prvky
Koncept ÚSES, resp. metodické podklady pro jeho vymezování pracují mimo to s další funkční součástí ÚSES - s interakčními prvky. Jsou to zpravidla nespojité segmenty krajiny přírodě blízkého charakteru s nespecifickými prostorovými parametry, které na lokální úrovni fakticky zprostředkovávají ekostabilizační funkce závazně vymezeného a funkčního ÚSES do okolních částí krajiny.
Interakční prvky jsou ekologicky významné krajinné prvky a ekologicky významná liniová společenstva, vytvářející existenční podmínky rostlinám a živočichům, významně ovlivňujícím fungování ekosystémů kulturní krajiny. Interakční prvky jsou součástí ekologické niky různých druhů organismů, které jsou zapojeny do potravních řetězců i okolních, ekologicky méně stabilních společenstev.
V místním systému ekologické stability zprostředkovávají interakční prvky příznivé působení biocenter a biokoridorů na okolní ekologicky méně stabilní krajinu. Jedná se o krajinný segment, který na lokální úrovni zprostředkovává příznivé působení základních skladebných částí ÚSES (biocenter a biokoridorů) na okolní méně stabilní krajinu do větší vzdálenosti.
Slouží jim jako potravní základna, místo úkrytu, místo rozmnožování, a pro orientaci. Přispívají ke vzniku bohatší a rozmanitější sítě potravních vazeb v kulturní krajině.
Čtěte také: Škoda a emisní normy
Za interakční prvky můžeme považovat celou škálu existujících krajinných prvků, např. meze, remízky, stromořadí v krajině, krajinotvorné sady apod., a to bez ohledu na druh pozemku dle katastru nemovitostí, na kterém se vyskytují.
Interakční prvky často umožňují trvalou existenci určitých druhů organismů, majících menší prostorové nároky (vedle řady druhů rostlin některé druhy hmyzu, drobných hlodavců, hmyzožravců, ptáků, obojživelníků atd.).
V současnosti existuje jeden významný rozdíl mezi ÚSES definovaným právními normami (zákon a vyhláška) a odborně vnímaným ÚSES na základě teorie. Zatímco právní definice rozlišuje pouze dva typy skladebných částí ÚSES - biocentra a biokoridory, tak teorie ÚSES hovoří navíc o interakčních prvcích, které jsou významným prostředkem pro ekologickou stabilizaci krajiny.
Ochranné zóny
Opatření ochranných zón může být technické (záchytný příkop proti splachům), biotechnické (zatravnění), organizační (vyhlášení ochranného pásma - např. zákaz letecké aplikace chemikálií).
Významné krajinné prvky (VKP)
Významný krajinný prvek podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (zákon o ochraně přírody a krajiny) "jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny, utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability.
Mezi „významné krajinné prvky ze zákona“ patří lesy (cca 33 % rozlohy státu), vodní toky a jejich (údolní) nivy (cca 2,5 %), jezera a rybníky (cca 1 %), rašeliniště (cca 0,35 %). VKP vyjmenované fakultativně, jako jsou zejména mokřady, stepní trávníky, remízky, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy, je nutno v rámci správního řízení úředně vymezit a zaregistrovat.
Významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k jejich poškození nebo zničení nebo k ohrožení či oslabení jejich ekologicko-stabilizační funkce, je třeba závazné stanovisko orgánu ochrany přírody.
Významné krajinné prvky „ze zákona“
- Lesy
- Rašeliniště
- Vodní toky
- Rybníky
- Jezera
- Údolní nivy
Registrované významné krajinné prvky
Registrovanými VKP se tedy mohou stát jiné části krajiny, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy či odkryvy území, na nichž probíhá přírodě blízká obnova těžbou narušeného území, nebo i cenné plochy porostů v sídelním útvaru, např. historické zahrady nebo parky.
Podnět k registraci VKP může dát příslušnému úřadu kdokoliv. Registraci VKP provádějí příslušné orgány ochrany přírody (tj. obecní úřady obcí s rozšířenou působností, na zvláště chráněných územích pak Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, popř. AOPK ČR.
Krajina
Krajina je vše, co nás obklopuje. Mohli bychom ji definovat jako podstatnou složku prostředí života obyvatel a základ jejich totožnosti. Krajina je dynamický a živý systém, v němž se odráží socioekonomický a kulturní vývoj společnosti.
Podle zákona o ochraně přírody a krajiny je „Krajina část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky“ (§ 3 odst. 1, písm.
V roce 1997 se v novém zákoně o ochraně přírody a krajiny objevil nový pojem - krajinný ráz, kterým je „zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině“.
tags: #prvky #prirody #definice
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]