Kompostování je přirozený proces, který probíhá v přírodě úplně běžně. To co zemřelo, se znovu promění v nový život. Kompost je velmi výživná hmota. Proto pokud máte zahrádku, je kompost skoro nutností - a skvělé je, že to není žádná věda, a navíc do něj zrecyklujete všechny zbytky ze zahrady i kuchyně! Pojďme si ukázat, jak na to.
Rostlina nebo zvíře, které uhyne, poslouží nejdříve jako potrava. Ať už šelmám, slepicím ve výběhu, anebo nám lidem v guláši či smoothie. Putuje žaludkem a trávicím traktem, až se promění v trus (humus). Pokud se něco v průběhu cesty nevyužije, pustí se do toho s nadšením rozkladné bakterie/houby (ať už třeba do nestravitelné vlákniny ze zeleniny v našich střevech, anebo do dřevní hmoty v přírodě).
Humus vzniká za přístupu vzduchu procesem zvaným tlení (za nepřístupu vzduchu vzniká hnití a to nechceme). Jen díky tomu se zrodí hmota plná živin, která může sloužit jako další výživa - například pro naši hladovou zeleninu. Humus není věčný, jednoho dne se z něj zase stane rostlina nebo živočich produkující trus a koloběh zase pokračuje novým humusem.
Kompost není nic jiného než mrtvá organická hmota ve formě zeminy. Použití kompostu na zahradě je zcela bezpečné a na rozdíl od umělých hnojiv, příliš hojné použití nepoškodí rostliny a není nebezpečný pro životní prostředí. Vyrábí se z veškerého domácího a zahradního odpadu přírodního původu, který neobsahuje toxické přísady. Sbíráme trávu, suché větve, listy nebo různé kuchyňské odpadky například skořápky od vajec i zeleninové a ovocné zbytky (kromě citrusových plodů).
Je důležité, aby kusy odpadu v kompostu nebyly příliš velké. Do kompostu by tím pádem proudilo příliš mnoho vzduchu, což sníží teplotu a zpomalí se tlení shromážděného materiálu.
Čtěte také: Sazba DPH pro dřevěné odpady
Aby byl kompost kvalitní a fungoval, jak má, měl by být dusík (N) a uhlík (C) v kompostu ve správném poměru - tj. 1:20-30. Každá látka má trochu jiný poměr dusíku a uhlíku. Například tráva, odpad z kuchyně a kravský hnůj má 1:20, listí 1:50, jehličí 1:70, sláma 1:100, kůra 1:120, dřevo 1:200 a piliny mají 1:500. Při zakládání kompostu to samozřejmě nebudeme měřit :-) Vypadá to možná složitě, ale není to žádná věda.
Stačí se držet pravidla: na 2-3 díly uhlíkatého materiálu přidáme 1 díl dusíkatého materiálu. V praxi to vypadá asi takto: na 2 kbelíky kůry přidáme 1 kbelík odpadu z kuchyně (tj. slupky, odkrojky, zbytky z vaření aj.); na 3 kolečka posekané trávy přidáme 1 kolečko slámy nebo jehličí.
Díky jejich správné kombinaci vznikne ten pravý extra výživný humus. Pokud bychom poměr uhlíku a dusíku obrátili, kopa bude hnít, smrdět a nepůjde sundat z vidlí. Dusík funguje v kompostu jako palivo pro tlení a zahřívání. Pokud by ho kompost obsahoval příliš, začne hnít, zapáchat, bude v něm málo vzduchu a začnou převládat nežádoucí procesy. Naopak pokud by kompost obsahoval příliš mnoho uhlíkatých látek, rozkládat by se příliš dlouho a velmi špatně.
Kromě správného poměru musíme kontrolovat při kompostování ještě 3 věcí: kyslík, teplotu a vlhkost. Kompostér by proto měl mít otvory, aby hmota mohla dýchat a na spodku kompostu by měl být vzdušný materiál - tj. větve a nahrubo sekané dřevité materiály.
Uhlíkaté materiály jsou suché, dřevnaté, hnědé materiály jako například dřevní štěpka, větvičky, piliny, proložka od vajíček nebo ruličky od toaletního papíru. Suché materiály, jako je štěpka či větvičky, pomáhají také v kompostu vytvářet pěknou strukturu.
Čtěte také: Škoda a emisní normy
Rozklad organických látek probíhá pomalu a trvá 6 až 12 měsíců. Pokud nám záleží na rychlejším zpracování materiálu, můžeme použít hotové kompostové přípravky, tzv. urychlovače kompostu. Díky nim je možné získat přírodní hnojivo již po několika týdnech. Přidáním v nich obsažených bakterií, vybraných mikroorganismů a enzymů do kompostu, urychluje fermentaci a degradaci rostlinného odpadu. Tyto produkty mají další výhodu v tom, že brání uvolnění nepříjemných pachů z kompostéru a zabraňují jeho hnilobě.
Kompostování je složitým kontinuálním procesem, u kterého nelze přesně vymezit jednotlivé časové úseky a průběh tlení. Kompostování však lze rozdělit do tří základních fází, které jsou od sebe snadno rozeznatelné.
Pro efektivní kompostování se využívají různé stroje a zařízení:
Všechny výše uvedené stroje je výhodné využívat v kompostovacích linkách.
Na kompost patří všechny organické zbytky rostlinného původu, tedy veškeré slupky od ovoce a zeleniny, čajový sáček, kávová sedlina, ruličky od toaletního papíru či plato od vajíček. Na kompost nepatří materiály živočišného původu, to znamená maso, kosti a mléčné výrobky. Mohou totiž obsahovat patogenní látky.
Čtěte také: Typy trubek pro odpadní systém
Ideálně alespoň 2x za rok na jaře a na podzim. Pro tyto účely jsou nejlepším nástrojem vidle.
Při kompostování se materiál zahřívá, což je způsobeno činností mikroorganismů. Horká fáze probíhá několik dní až týdnů. Kompost se nám díky vyšším teplotám hygienizuje, tedy zahřívá na teplotu 50 až 70 °C.
Vermikompostování se žížalami probíhá po celý rok. Vermikompostér můžete mít vevnitř i venku. Důležité je zajistit pro žížaly optimální teplotu kolem 20 °C a správnou vlhkost substrátu. V zimě je tedy nutné nenechávat vermikompostér venku bez izolace, aby nepromrzl, v létě ho nevystavovat přímému slunci, aby nedocházelo k výparu vody a k přehřívání. Správně probíhající proces vermikompostování nezapáchá. Pokud ano, děláte někde chybu. Na vině může být vysoká či nízká vlhkost, nesprávná teplota či nevhodný odpad, nedostatek vzduchu (nedostatečné množství děr ve víku), uhynulé žížaly ve sběrné nádobě, přílišná plíseň či hniloba organických zbytků (lokální a malé výskyty plísně je možné zahrabat). Častým důvodem bývá nahromadění většího množství organických zbytků, které žížaly nestačily zpracovat. Nahromaděné organické zbytky rovněž zvyšují vlhkost substrátu, ten potom hnije a zapáchá. Doporučujeme důkladně prohlédnout celý vermikompostér a odstranit všechny kusy odpadu, které by mohly tento problém způsobovat.
Jedná se o anaerobní fermentaci organických zbytků. Efektivní mikroorganismy ve směsi Bokashi se aktivují, když navlhnou. Následně pak fermentují organický odpad. V praxi to znamená, že organické zbytky prokládáme vrstvou směsi Bokashi, kterou vždy v nádobě stlačíme pomocí pěchovadla, aby se vyhnal vzduch a byly tak připraveny vhodné podmínky pro anaerobní fermentaci. Jakmile je nádoba naplněna, necháme ji 2 týdny stát/dozrát bez povšimnutí.
V podstatě vše, co může kvasit, je vhodné umístit do Bokashi nádoby. Proto je tato metoda nejvhodnější a ideální pro zpracování organických zbytků, které vznikají při přípravě jídla v naší kuchyni.
Vše se odvíjí od velikosti i metody, kterou pro kompostování zvolíte.
Použijte vermikompostér s žížalami nebo uzavřený kompostér s aktivní ventilací.
Kompostování je jednoduchý a ekologicky přínosný způsob, jak přispět ke zdraví půdy a životního prostředí. Možná na první pohled vypadá složitě, nebo vyžaduje určité přizpůsobení, jeho výhody ale všechny tyto malé komplikace výrazně převyšují. Přestože má své výzvy, přínosy daleko převyšují nevýhody.
tags: #jak #dlouho #trva #kompostovani