Obnovitelné zdroje energie v jiných státech

20.03.2026

Infografika znázorňuje množství vyrobené elektřiny podle jednotlivých zdrojů energie v roce 2021 ve státech EU a ve Velké Británii. Čím blíže je stát levému rohu trojúhelníku (⬤ modrá část), tím více je v jeho mixu zastoupena jaderná energie.

Evropa v současné době prochází energetickou transformací, která však není zaměřena pouze na environmentální cíle. Jde především o zachování konkurenceschopnosti, budování energetické nezávislosti a zajištění bezpečnosti dodávek energie. Splnění ambicí a potřeb EU však vyžaduje výraznější investice do obnovitelných zdrojů energie (OZE) - EU potřebuje ročně 100 GW nových kapacit za přibližně 100 miliard EUR.

Energetický mix v různých zemích

Mix výroby elektřiny zobrazuje kombinaci různých zdrojů, jež se využívají k výrobě elektřiny. Od energetického mixu se odlišuje tím, že ukazuje pouze produkci elektřiny, nikoli celkové využívání energie. Kromě relativního zastoupení jednotlivých zdrojů, je potřeba brát v úvahu i exportní bilanci země. Některé země mají z hlediska produkce elektřiny velmi čistý energetický mix, jejich produkce ale nepokrývá celou domácí spotřebu elektřiny a další elektřinu importují z fosilních zdrojů ze zahraničí. Skutečná uhlíková stopa takové země pak může být vyšší než u země, která je ve své domácí výrobě procentuálně více závislá na fosilních palivech.

Německo

Německo se se svou politikou Energiewende staví do pozice jednoho z hlavních lídrů přechodu na obnovitelné zdroje energie a chce být první velkou průmyslovou ekonomikou, která provede udržitelnou energetickou tranzici. Součástí tohoto plánu je další budování elektráren na obnovitelné zdroje, ale zároveň i tranformace přenosové sítě, aby se elektřina z větru, produkovaná převážně na severu Německa, dostala na průmyslový jih země. I kvůli probíhajícímu odstupu od jaderné energie Německo stále ve velkém spoléhá na využívání fosilních paliv, zejména uhlí a plynu.

Polsko

Polsko je nadále silně závislé na uhlí a najdeme zde i největší uhelnou elektrárnu v EU (poblíž města Bełchatów). Uhlí má dosud velkou podporu mezi politiky i odbory. Polská vláda společně s odbory podepsala dohodu, ve které přislíbila podporovat těžbu uhlí až do roku 2049. Polsko dále vnímá hrozbu závislosti na ruském plynu, proto investovalo do strategických projektů s cílem zvýšit možnou kapacitu dovozu zkapalněného plynu, například přes LNG terminál ve Świnoujście. Země v posledních letech rovněž významně rozvíjí větrné a solární zdroje.

Čtěte také: Sazba DPH pro dřevěné odpady

Česká republika

Hlavním zdrojem elektřiny Česka je stále uhlí, které má skončit v roce 20331. Dalším významným producentem elektřiny jsou čtyři bloky v jaderné elektrárně Dukovany a dva bloky v Temelíně. V současnosti probíhá tendr na výstavbu dalšího bloku v Dukovanech. Rozvoj solární energie byl koncem předminulé dekády utlumen kvůli špatně nastavenému systému financování a od té doby vidíme spíše stagnaci.

Vývoj v Evropské unii

Evropská unie v roce 2024 dosáhla významného pokroku v oblasti obnovitelných zdrojů energie - 46,9 % elektřiny bylo vyrobeno z obnovitelných zdrojů. Import energie ze zemí mimo EU přitom ve stejném roce poklesl.

Jak uvedl Eurostat, mezi zeměmi EU vedlo ve výrobě elektřiny z OZE Dánsko s 88,4 %, elektřinu přitom vyrábělo především z větrné energie. Těsně za ním následovalo Portugalsko s 87,5 %, které využívalo jak větrnou, tak vodní energii, zatímco Chorvatsko dosáhlo 73,7 %, především z vodních zdrojů.

Na dolním konci žebříčku se nacházely Lucembursko, Malta a také Česko, které zaznamenaly nejmenší podíly elektřiny z obnovitelných zdrojů ve výši 5,1 %, 15,1 % a 15,9 %. Větrná a vodní energie zůstaly hlavními zdroji elektřiny z obnovitelných zdrojů. Na celkovém objemu se podílely 39,1 %, resp. 29,9 %. Solární energie pak tvořila 22,4 %.

Mezi lety 2004 a 2023 se podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie v EU téměř ztrojnásobil, a to z 9,6 % na 24,5 %. Aktualizace směrnice o obnovitelných zdrojích energie z roku 2023 zvýšila cíl EU pro rok 2030 z 32 % na 42,5 % s dodatečnou snahou dosáhnout 45 %. Dosažení tohoto ambiciózního cíle bude vyžadovat další investice a závazky členských států EU.

Čtěte také: Kompostování krok za krokem

Eurostat v minulém týdnu rovněž vydal prohlášení, ve kterém konstatoval, že v roce 2024 EU snížila svou závislost na dovozu energie. Dovoz energetických produktů činil 375,9 miliardy EUR, což znamená 16,2% pokles a 7,1% pokles čisté hmotnosti paliv ve srovnání s rokem 2023. Dovoz ropy se snížil jak v hodnotě (-4,7 %), tak i v objemu (-2,4 %). Výrazně poklesl také dovoz zkapalněného zemního plynu (LNG) a zemního plynu v plynné formě, přičemž u LNG došlo k poklesu o 39,1 % v hodnotě a 15,1 % v objemu.

Hlavními dodavateli energie do EU zůstaly Spojené státy a Norsko. Na USA připadalo 45,3 % dovozu LNG, následovalo Rusko (17,5 %) a Alžírsko (10,7 %). Norsko dodalo 45,6 % zemního plynu do EU, zatímco Alžírsko přispělo 19,3 % a Rusko 16,6 %.

Obnovitelné zdroje energie v roce 2024 vyráběly podle Global Electricity Report již 32 % světové elektřiny. Nárůst výroby zejména solárních a větrných elektráren byl jen za minulý rok rekordních 858 TWh (což je patnáctinásobek celkové spotřeby Česka v roce 2024). Obnovitelné zdroje jsou dominantním trendem v globální energetice a vyrábí již téměř třetinu elektřiny. V České republice jsme zatím stále pozadu, přestože máme velký potenciál a evropské peníze na investice. Problémem jsou složité a zdlouhavé povolování, nepružné podmínky pro připojování do sítě a malý důraz politiků. Několik změn energetického zákona v posledních třech letech slibuje zlepšení, ale stále chybí například akcelerační zóny pro větrné elektrárny a další zjednodušení povolovacích procesů. Současná vláda by si měla pospíšit a ta příští na ni navázat, rozvoj větrných elektráren je nejdůležitějším krokem k energetické bezpečnosti a příznivým cenám elektřiny.

Investice do OZE

Podle údajů Mezinárodní energetické agentury (IEA) z října 2024 vzrostly investice do OZE v Evropě v roce 2023 o více než 40 % na 134 miliard USD, přičemž EU nyní investuje 10krát více do čisté energie než do fosilních paliv.

Pro investory je klíčové, že EU v rámci Clean Industrial Deal vyčíslila potřebný přírůstek nových energetických zdrojů. Evropa potřebuje každý rok vybudovat 100 gigawattů OZE, což odpovídá ročnímu výkonu přibližně sto bloků jaderných elektráren typu Temelín.

Čtěte také: Škoda a emisní normy

WOOD & Company Renewables podfond je investiční fond zaměřený na výstavbu a správu obnovitelných zdrojů energie v celé Evropě. Portfolio zahrnuje solární elektrárny, větrné farmy a bateriové systémy. Aktuální hodnota aktiv činí 53,7 mil. EUR. Projekty podfondu jsou: Fotovoltaická elektrárna Gogosu (Rumunsko) a bateriový systém Ånge (Švédsko). Očekávaná výnosnost podfondu je 15 % p.a., minimální hodnota investice je stanovena na 125 000 EUR (pro současné investory SICAV od 5 000 EUR).

Změny ve spotřebě paliv a energie v EU

Mezi lety 2004 a 2021 spotřeba paliv a energie v EU významně klesla. Zvýšil se také podíl obnovitelných zdrojů na úkor těch fosilních.

V roce 2004 se v celé EU vytěžilo a vyrobilo 29 738 PJ domácích přírodních zdrojů paliv a energie (vč. výroby z jádra), do roku 2021 kleslo toto množství na 25 020 PJ.

V roce 2004 představovala jaderná energie 34 % ze všech druhů primárních paliv a energie. Další pořadí zaujímala uhelná paliva (25 %), zemní plyn (17 %) a obnovitelné zdroje energie (16 %).

Do roku 2021 klesla primární produkce uhelných paliv, zemního plynu a také ropy a ropných produktů. Naopak významně vzrostla produkce obnovitelných zdrojů energie, která v roce 2021 již zaujímala podíl 41 %. Jaderné energii náleželo 31 % a uhelným palivům 15 %. Těžba zemního plynu se naopak propadla na předposlední místo a v roce 2021 tvořila jen 6 %.

Největší podíl na primární produkci paliv a energie mají v EU Německo a Francie. V roce 2004 představovala primární produkce Německa 19,43 % a Francie 19,06 % celé EU. Primární produkce České republiky v roce 2004 odpovídala 4,72 % z celé EU.

V Německu v roce 2004 zaujímala převažující podíl v primární výrobě energie uhelná paliva (42 %). Jaderná energie zajišťovala 31 % a obnovitelné zdroje 11 %. Ovšem v roce 2021 tvořila 45 % primární výroba energie z obnovitelných zdrojů, uhelná paliva 27 % a jaderná energie 17 %. V případě Francie v roce 2004 dominovala v primární energii s 85% podílem jaderná paliva. Energie z obnovitelných zdrojů vykrývala 12 %. V roce 2021 klesl podíl jaderné energie pod 76 %, naproti tomu podíl obnovitelných zdrojů vzrostl na 23 %. V České republice v roce 2004 představovala největší podíl primární energie z uhelných paliv (70 %), zhruba 20 % pocházelo z jaderné energie a 6 % z obnovitelných zdrojů. Do roku 2021 klesl podíl primární energie z uhelných paliv na 43 %, podíl jaderné energie vzrostl na 31 % a energie z obnovitelných zdrojů představovala 23 %.

V roce 2004 bylo v celé EU vyrobeno 10 468 PJ elektřiny, v roce 2021 pak 10 496 PJ. V roce 2004 bylo nejvíce elektřiny (32 %) vyrobeno pomocí jaderné energie. Z uhelných paliv pocházelo 29 % elektřiny, 16 % ze zemního plynu a 15 % z obnovitelných zdrojů. Do roku 2021 se struktura paliv používaných na výrobu elektřiny značně proměnila. V roce 2021 pocházelo nejvíce elektřiny z obnovitelných zdrojů (37 %). Jaderné elektrárny vyrobily 25 % elektřiny, 19 % pocházelo ze zemního plynu a 14 % z uhelných paliv.

Na množství elektřiny vyrobené v EU měly v roce 2021 největší zásluhu Německo (20 %), Francie (19 %) a Itálie (10 %). Česká republika se na výrobě elektřiny podílela 3 %.

V Německu bylo v roce 2004 vyrobeno 48 % elektřiny z uhelných paliv, 27 % z jaderné energie, 10 % pocházelo ze zemního plynu a dalších 10 % z obnovitelných zdrojů. V roce 2021 pocházelo 40 % elektřiny z obnovitelných zdrojů, 28 % z uhelných paliv, 16 % ze zemního plynu a 12 % z jaderných elektráren. Ve Francii se v roce 2004 na výrobě elektřiny podílely ze 78 % jaderné elektrárny a z 11 % obnovitelné zdroje. Do roku 2021 vzrostl podíl obnovitelných zdrojů na 22 % a podíl jaderných elektráren klesl na 68 %. Itálie v roce 2004 vyráběla 43 % elektřiny ze zemního plynu, 20 % z ropy a ropných produktů, 18 % z obnovitelných zdrojů energie a 15 % z uhelných paliv. V roce 2021 zde podíl elektřiny ze zemního plynu stoupl na 50 % a z obnovitelných zdrojů na 40 %. V České republice se v roce 2004 vyrobilo 60 % elektřiny v uhelných elektrárnách a 31 % v jaderných elektrárnách. V roce 2021 vyrobily uhelné elektrárny 40 % elektřiny, jaderné elektrárny 36 % a 13 % elektřiny pocházelo z obnovitelných zdrojů.

Za dovezená či vyvezená paliva a energie je považováno množství, které je získáno z jiných zemí nebo dodáno do jiných zemí jak v rámci EU, tak i mimo ni. Z hlediska významu a dováženého množství hraje v zemích EU z dlouhodobého hlediska prim dovoz ropy a ropných produktů, který stabilně představuje podíl kolem 64 % z celkového dovozu energetických surovin. Dovoz zemního plynu do zemí EU představoval v roce 2021 přes 25 % z celkového množství dovezených paliv a energie. Z hlediska dovozní závislosti jsou na dovozu primárních surovin nejvíce závislé Malta, Kypr nebo Lucembursko. Mezi země s nejnižší dovozní energetickou závislostí primárních surovin se řadí Estonsko, Švédsko a také Rumunsko. Česká republika patří k zemím s nižší dovozní závislostí energetických surovin. Z dlouhodobého hlediska se k nám nejvíce dováží ropa a ropné produkty, které v roce 2021 tvořily téměř 50 % z celkového dovozu. Zemní plyn představoval zhruba 30 %.

V případě konečné spotřeby paliv a energií (kdy již nedochází k transformaci a paliva a energie se spotřebovávají na výrobu jiných produktů a další činnosti) došlo od roku 2004 ke značným úsporám. V roce 2004 bylo v EU spotřebováno 41 091 PJ paliv a energií. Do roku 2021 klesla spotřeba na 39 351 PJ. Největší podíl na spotřebě měly Německo (21 %) a Francie (15 %), ale také Itálie (12 %) a Španělsko (8 %). Česká republika se v roce 2021 podílela na spotřebě necelými 3 %.

V EU má největší význam konečná spotřeba ropných produktů, která v roce 2004 představovala 42 % z celkové konečné spotřeby paliv a energií a v roce 2021 pak 35 %. Podíl zemního plynu na celkové spotřebě se téměř nezměnil. V roce 2004 byl 22 %, v roce 2021 činil 23 %. Spotřeba elektřiny v roce 2004 tvořila 21 % a 23 % v roce 2021. V České republice se na celkové konečné spotřebě všech paliv a energií nejvíce podílely ropa a ropné produkty. V roce 2004 tvořila jejich spotřeba 25 % a v roce 2021 už 27 %. Zemní plyn zajišťoval 25 % spotřeby v roce 2004 a 22 % v roce 2021. Elektřině v roce 2004 náležel podíl 18 % a přes 20 % v roce 2021. Největší pokles je vidět u konečné spotřeby tuhých uhelných paliv, jejichž spotřeba u nás v roce 2004 činila 13 %. V roce 2021 už to bylo jen 6 %. Naopak k největšímu nárůstu došlo u konečné spotřeby obnovitelných zdrojů energie.

Energetická koncepce České republiky

Hlavním zdrojem elektřiny Česka je stále uhlí, které má skončit v roce 20331. Dalším významným producentem elektřiny jsou čtyři bloky v jaderné elektrárně Dukovany a dva bloky v Temelíně. V současnosti probíhá tendr na výstavbu dalšího bloku v Dukovanech. Rozvoj solární energie byl koncem předminulé dekády utlumen kvůli špatně nastavenému systému financování a od té doby vidíme spíše stagnaci.

Státní energetické koncepce České republiky z února 2010 definuje cíle a priority v oblasti energetiky. Česká republika má uvedený cíl pro rok 2020 nastaven na hodnotu 13 % podílu OZE na hrubé konečné spotřebě energie.

Ze závěrů šesté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu vyplývá, že dekarbonizace se musí odehrát co nejrychleji a nejlépe do roku 2030 zásadním způsobem snížit emise skleníkových plynů. Podle dat Mezivládního panelu pro změnu klimatu jsou nejefektivnější právě taková opatření, která počítají s energií ze slunce, větru a s rychlým odchodem od fosilních paliv.

Trend je jasný. V Evropě a bohužel i u nás. I přes zjevné zaostávání především v sektoru větrné energetiky se z iniciativy ministerstva životního prostředí začíná připravovat vytyčení takzvaných go-to zón, ve kterých panují příhodné podmínky pro výstavbu větrných elektráren. V nich by se měl usnadnit povolovací proces. V tomto roce má pod taktovkou české vlády rovněž vzniknout hned několik strategických dokumentů, mezi nimi i nová státní energetická koncepce. Z veřejně dostupných zdrojů však vyplývá, že vláda bohužel počítá především s rozvojem jaderných zdrojů. Podle východisek k novele Státní energetické koncepce, které zveřejnilo ministerstvo průmyslu a obchodu by mělo jít o výstavbu několika reaktorů v Dukovanech a Temelíně do roku 2046 a poté i budování malých modulárních reaktorů ve 30. letech. To ale vůbec nemusí stačit.