Jaké je povolené množství hnoje v ekologickém zemědělství na hektar?

Na stránkách propagátorů ekologického zemědělství se ve většině textů objevují stejná slovní spojení, věty i terminologické nepřesnosti a zavádějící informace. Ke stejným tvrzením patří i neustále se opakující citát: „Ekologické zemědělství je moderní formou obhospodařování půdy bez používání umělých hnojiv, chemických přípravků...“ Podívejme se tedy na to, co ekozemědělci používat mohou.

Přípravky povolené v ekologickém zemědělství

Je v něm na cca 15 přípravků, jejichž účinnou látkou jsou sloučeniny mědi. Mezi nimi i Champion 50WP s účinnou látkou hydroxidem měďnatým! Další přípravky obsahují například síran měďnatý, resp. oxychlorid měďnatý.

Měď v ekologickém zemědělství

Vrtá-li vám hlavou, jak je možné, že se do seznamu látek povolených v ekozemědělství dostaly sloučeniny mědi, je potřeba se podívat do základního dokumentu, platného pro ekozemědělce v EU. Tímto dokumentem je NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 889/2008 ze dne 5. září 2008.

V části nazvané „6. Další látky tradičně používané v ekologickém zemědělství“ si povšimněte limitu povolené dávky! Až 6 kg mědi na hektar ročně!

Champion 50WP obsahuje 50 % mědi. Použije-li ekozemědělec na brambořiště 5,5 kg mědi/ha (odpovídá 11 kg Championu 50WP/ha!), bude stále v limitu a může své brambory označovat jako „Bio-brambory“!

Čtěte také: Sazba DPH pro dřevěné odpady

Pozoruhodná je i upřesňující poznámka, která potvrzuje, že ekozemědělec, může na každý hektar svého pozemku v průběhu kterýchkoli 5 let nastříkat až 30 kg mědi a stále může legálně vydávat své výpěstky za bio-potraviny!

Jelikož je měď prvek a tedy nerozložitelná, zbývá jediná možnost, jak ji z půdy dostat. Pořádně půdu propláchnout vodou. Tím samozřejmě nezmizí, jen se dostane do spodních a povrchových vod.

Dle vládního nařízení č. 401/2015 je max. přípustná průměrná hodnota znečištění povrchových vod mědí 14 µg/l (=0,014 mg/l) = 14 mg/metr krychlový - tj. 140G/10 000 metr krychlový = rybník o ploše 1 ha, hluboký 1 metr.

Jeden hektar metr hlubokého rybníka, lze tedy znečistit nad přípustnou míru při překročení 140 g mědi. Ekologický zemědělec, hospodařící nedaleko, může na každý hektar pole nastříkat až 6 kg mědi ročně!

Pro měď a její sloučeniny je stanoven v případě úniku do vody nebo do půdy limit 50kg ročně. Ekologický zemědělec, který má pouhých 10 ha, může na tuto plochu nastříkat až 60 kg mědi a své produkty bude dál prodávat jako bio-potraviny.

Čtěte také: Kompostování krok za krokem

Předcházející řádky popisují, co to znamená, když se řekne: „...hospodaří bez syntetických pesticidů…“

Hnojiva povolená v ekologickém zemědělství

Jak to je s (umělými) hnojivy? V příloze I. Hnojiva a pomocné půdní látky podle čl. 3 odst. 1, najdete mezi povolenými látkami: síran vápenatý, s poznámkou: Pouze z přírodních zdrojů.

Kladu si otázku proč „Pouze z přírodních zdrojů?“ Přírodní síran vápenatý - sádrovec - můžeme získat například v jediném těženém lomu u nás v Kobeřicích u Opavy. „Umělým“ zdrojem, jsou uhelné elektrárny odsiřující spaliny tzv. mokrou vápencovou metodou. Výsledným produktem je vysoce čistý síran vápenatý - „energosádrovec“.

Povoleným hnojivem je Thomasova moučka. Samozřejmě se nejedná o mleté plody stromu Thomasovníku, ale o tzv. Thomasovu strusku - odpad z jednoho způsobu výroby oceli ze surového železa - odpad z těžkého průmyslu. Látku, která v této podobě nemá v přírodě ekvivalent. Jde tedy o hnojivo veskrze umělé, a přitom v ekozemědělství povolené.

Nelogičnosti najdeme i v zákazu postřiků a umělých hnojiv v ekozemědělství. Dokládá to povolený roztok chloridu vápenatého: Pro ošetřování listů jabloní po zjištění nedostatku vápníku. (nařízení 889/2008).

Čtěte také: Škoda a emisní normy

Výživa rostlin a chov zvířat

Ekozemědělci používají organická hnojiva, hnůj, kejdu, močůvku, zelené hnojení, atd. Vedle toho ekozemědělci chovají zvířata tak, aby měla celoroční přístup do venkovních výběhů, nejlépe na pastvinách.

Mám však jednu malou všetečnou otázku: Kde vlastně zemědělec, který má zvířata na pastvě, dostatek hnoje sežene, když je má na pastvě?

Pastevní chov zvířat vede k nedostatku hnoje a nejspíš i ke zvýšení ztrát živin. Čím více dnů jsou tedy zvířata venku, tím méně hnoje má zemědělec k dispozici a tím větší jsou ztráty živin v daném statku. Tedy přesný opak toho, co by měla ekofarma zajišťovat.

Osevní postupy v ekologickém zemědělství

Pro udržení půdní úrodnosti má obzvláště v ekologickém zemědělství zásadní význam vhodný osevní postup a zařazování meziplodin. Ekologické zemědělství chrání půdní úrodnost lépe než konvenční zemědělství, neboť obsah organické půdy je obvykle vyšší v ekologicky obhospodařované půdě. Organicky obhospodařované půdy vykazují vyšší biologickou aktivitu. Před erozí chrání ekologické půdu ekologické zemědělství lépe než konvenční.

V ekologickém zemědělství plní osevní postup mnoho funkcí a proto musí být sestavený mnohostranně. Proto ekologickým zemědělcům připomněla známá biologická, pěstitelská i organizační pravidla sestavování osevních postupů. Zdůraznila význam zařazování jetelovin a luskovin a význam zařazování využívání zeleného hnojení (podsevy, strništní meziplodiny) jako zdroje organických látek a zajištění co nejdéle trvajícího vegetačního krytu, pokud možno i přes zimu.

Meziplodiny (především letní strniskové meziplodiny a strniskové podsevy) jsou zdrojem snadno rozložitelné organické hmoty, která stimuluje organické pochody v půdě. Organická hmota z kořenů a nadzemních částí rostlin zlepšuje fyzikální vlastnosti (zejména strukturální stav půdy), před zaoráním přispívá k ochraně půdy před vodní větrnou erozí a k lepšímu využití srážek v meziporostním období. Neopomenutelný význam meziplodin spočívá v poutání živin z půdy v biomase rostlin a jejich postupném zpřístupňování a omezování jejich vyplavováním (především dusíku).

Osmiletý osevní postup lze jednoduše popsat jako střídání obilovin s bobovitými rostlinami, s 2 až 3 letou oddychovou fází vojtěšky. Veškeré obiloviny jsou vysety s podsevy, které také patří mezi bobovité. Tímto způsobem se podaří do půdy uložit spoustu dusíku ze vzduchu, čehož mohou využít následující obiloviny. Také obiloviny často pěstují s podsevy bobovitých rostlin jako je jetel nachový nebo vojtěška setá.

Ekofarmě Probio se daří dobře využívat i potenciálu letních meziplodin. Využívají pestré směsky, ve které je bér, čirok, hořčice, kapusta, len, lnička, mastňák habešský, pohanka, ředkev, řepka jarní, sléz, svazenka a světlice a vikev.

Biodiverzita v ekologickém zemědělství

Pod pojmem ekologické zemědělství si většina z nás představí pěstování plodin bez zbytečné chemie. A skutečně je tomu tak. Nic ovšem není tak jednoduché a aby vše fungovalo přesně tak, jak má, je zapotřebí, aby ekologičtí farmáři dodržovali spoustu vzájemně provázaných postupů. Jedním z faktorů, na který je při produkci biopotravin kladen opravdu velký důraz, je biodiverzita.

Biodiverzita velmi zjednodušeně označuje rozmanitost života ve všech jeho formách a je důležitým předpokladem pro zachování přírodních procesů. Ekologická pole v krajině jednoduše poznáte podle různorodosti plodin, které se vzájemně dobře doplňují.

I v sadech a na záhonech musí být dodržována určitá pravidla. Pěstování lokálního, sezónního bio ovoce je založeno na volbě vhodných podnoží a odrůd vysázených na vhodném stanovišti s co největší druhovou rozmanitostí. Čím více druhů totiž žije uvnitř sadu i v jeho okolí, tím větší je pak jeho ekologická stabilita. Ekologické zelinářství má podobné zásady jako ostatní rostlinná produkce na orné půdě.

Ať už v okolí polí, nebo sadů, během produkce biopotravin není používána zbytečná chemie. Díky biodiverzitě mají totiž škůdci většinou své přirozené predátory, kteří je zvládnou eliminovat. Hospodáři však mohou sáhnout po povoleném přípravku na ochranu rostlin pro ekologické zemědělství, často na bázi výluhů z bylin nebo například mikroorganismů. Hnojení musí být rovněž prováděno ekologicky, a to pomocí hnoje hospodářských zvířat, kompostem nebo zeleným hnojením.

Čím více je koroptví v krajině, tím méně pesticidů zemědělci spotřebují, protože jim pomáhá spousta malých i velkých pomocníků. Výsledkem jsou zdravější potraviny, které jíme. Vědci zjistili, že už samotné zmenšení polí umí výrazně podpořit biodiverzitu.

Pro zmenšování půdních bloků se na Ekofarmě Probio rozhodli kvůli zpřísnění legislativy, která jim nyní nedovoluje překročit výměru 10 hektarů jedné plodiny na silně erozně ohrožených blocích (SEO). Před optimalizací byla průměrná velikost honů přibližně 15 ha. Dobrovolně se však rozhodli zmenšit průměrnou výměru honů na 6 ha, a to také na blocích s nižším stupněm erozního ohrožení.

Energie v ekologickém zemědělství

Jednou z vážných výhrad vůči konvenčnímu zemědělství jsou velké energetické vstupy. Zkusme si na několika příkladech ukázat, zda postupy na ekofarmě tento problém řeší.

Jako příklad je uváděna výroba dusíkatých hnojiv, kdy spotřeba energie podle různých zdrojů odpovídá cca 1 litr benzínu na 1 kg dusíku v hnojivu.

Ekologickou alternativou je pěstování leguminóz. Leguminózy jsou rostliny, schopné pomocí symbiotických bakterií fixovat vzdušný dusík. Množství fixovaného dusíku se pohybuje v závislosti na druhu plodiny, způsobu pěstování a půdních a klimatických podmínkách v širokém rozmezí 40 a 400 kg/ha ročně. Reálné odhady jsou zpravidla pod 100 kg/ha ročně.

Termické plečky se používají zřídka, přesto její povolení v ekozemědělství popírá tvrzení o šetření přírodních zdrojů a snižování energetických vstupů.

V textech o ekozemědělství najdeme tuto větu- cituji: „…prioritou je kvalita, nikoli kvantita produkce.“ Podle mého názoru ten, kdo tohle tvrdí, je arogantní pokrytec, kterému je šumafuk, jaké má jeho činnost dopady na krajinu.

Pouze tento fakt sám o sobě znamená, že na obdělávání půdy je potřeba o cca 1/3 energie více, než na konvenční produkci. Na stejné množství potravin je potřeba zabrat více krajiny, poorat více polí a spálit více nafty.

Tok látek na statku

Nejdříve citát: „Cílem (ekofarmy) je pracovat v co nejvíce uzavřených cyklech koloběhu látek,… a minimalizovat ztráty.“ Konec citátu.

Ekofarma může pracovat s uzavřeným tokem látek, ale jen v případě, že vše co vyprodukuje, taky farma spotřebuje. Pokud však jakýkoli statek produkuje potraviny pro okolí, nemůže pracovat v uzavřeném koloběhu, ale systém je nutně otevřený.

Zdůrazňujeme-li význam organických hnojiv (hnoje, kejdy, kompostu, zeleného hnojení, apod.) jako zdroje živin, musíme v si uvědomit, kde se živiny v organických hnojivech berou! Jsou to látky, které rostliny získaly z půdy. Není jich tam více, než kolik jich rostliny dříve z půdy vyčerpaly! (Výjimkou je samozřejmě uhlík a částečně dusík.) Zároveň tedy nelze bagatelizovat množství živin, které z farmy nevratně odchází v potravinách!

tags: #jaké #je #povolené #množství #hnoje #v

Oblíbené příspěvky:

• PET lahve a recyklace v ČR
• Trestní důsledky odmítnutí lékařské prohlídky
• Ekologická alternativa pro ženy
• Materiálové využití komunálního odpadu v ČR
• Třídění odpadu s pedálovými koši