Jaký je odpad při řezání kulatiny?

19.04.2026

Pilařská výroba spotřebuje největší objem kulatiny a zpracovává ji na řezivo opracované i neopracované, na pražce, přířezy, hranoly a další. Výrobky tohoto oboru jsou meziproduktem dalšího zpracování nebo konečným produktem zejména ve stavebnictví, hornictví, ale i v dopravním stavitelství.

V dřevozpracujících závodech a na pilách vzniká velké množství kůry. Odpad na pilách činí průměrně asi 35 % zpracované odměrné hmoty. Jsou to hlavně koncové odřezky kulatiny, třísky, piliny a odřezky řeziva.

Piliny jsou specifickým druhem dřevního odpadu, vznikající při podélném i příčném řezání dříví. Typický je jejich malý rozměr - zpravidla od 3 do 7 mm, a vysoký podíl dřevního prachu.

V současné době je odpad z dřevozpracujícího průmyslu využíván různými způsoby.

Piliny a hobliny (asi 30 %)
Ostatní odpad (asi 30 %)

Mezi nejdůležitější oblasti využití odpadů vznikajících při zpracování dřeva patří energetické využití, krmovinová oblast a biochemie. Uvedené oblasti se mohou vzájemně prolínat.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Odpadní suroviny vláknitého charakteru se zpracovávají na dřevovláknité materiály nebo na některé druhy buničiny, lepenky či papíru. Piliny se stávají vhodnou surovinou pro některé chemické a biochemické výroby.

Při těžbě dřeva vzniká přímo v lese na místě těžby odpadní dřevná hmota, která představuje vrcholky stromů, větve a kmeny o průměru menším než 7 cm, prořez, pařezy, kůru a listy. V případě možnosti použití speciální mechanizace přímo na místě vzniku lze tuto dřevní hmotu zpracovat na štěpky, které je možno dále využít různými způsoby (výroba celulózy, paliv, dřevotřískových desek atd.).

Lesní stěpka obsahuje mimo dřevní frakce i podíl kůry, asimilačních orgánů (listí, jehličí), plodenství (šišek) a mechanických nečistot. Podíly těchto komponentů v lesní štěpce kolísají v závislosti na druhu těžby, ročním období a dalších faktorech. Pro některé způsoby technologického využití lesních štěpek je proto nutné jejich třídění. Například pro extrakci silic ze stromové zeleně je nezbytné vytřídění pouze této frakce.

Piliny mají vysokou sorpční schopnost a proto je možné je využít např. při lokálních únicích ropných produktů, přičemž nasáklé piliny jsou poté spalovány. Jsou také vhodné pro výrobu bio-briket nebo pelet.

Hobliny, odřezky a desky se většinou zhodnocují energeticky, pokud nejsou kontaminovány škodlivinami (lepidla, laky). V opačném případě je nutno je spalovat spolu s dalšími nebezpečnými odpady z impregnace dřeva v zařízeních na zneškodnění nebezpečných odpadů.

Čtěte také: Více o nejrozšířenějším minerálu

Rovněž výroba dýh zaujímá velmi důležité místo mezi obory dřevozpracujícího průmyslu. Tento obor charakterizuje hlavně výroba aglomerovaných výrobků, což je společný název především pro dřevotřískové a dřevovláknité desky, které lze dále rozlišit podle technických parametrů.

Převážná část odpadu je spalována přímo v podnicích, chemicky ošetřené a upravené dřevo je odváženo a zpracováno např. na tuhý alternativní odpad.

Dřevozpracující průmysl je možné rozdělit na dvě pomyslná stádia - prvotní dřevovýroba, kam patří pořez kulatiny, rozmítání a výroba řeziva z vlhkého dřeva. V tomto stádiu se prostředí s nebezpečím výbuchu neurčuje, protože v takových provozech (pily) nevzniká výbušná atmosféra ve smyslu směsi prachu se vzduchem, a tudíž Dokumentaci o ochraně před výbuchem není nutné tvořit.

Druhým stadiem zpracování dřeva, kde se Dokumentace o ochraně před výbuchem zpracovává vždy, je pak sekundární výroba ze dřeva, kam patří výroba MDF, OSB a dalších deskovitých produktů, výroba z masivu opracováním (hoblování, řezání) a dále veškerá drobná výroba z těchto materiálů.

Konverzní faktory kulatiny a řeziva

Řezivo pokrývá široké spektrum výrobků od neomítaných trámů, polštářů, fošen, které jsou často nesušené, až po omítané, vysušené, krácené a povrchově upravené řezivo. Stav opracování má významný vliv na konverzní faktory. Např. z 1 m3 kulatiny je možné vyrobit 0,8 m3 neomítaného a nesušeného řeziva, ale pouze 0,4 m3 omítaného, kráceného, sušeného a povrchově upraveného řeziva. Např. Německo uvedlo konverzní faktor pro jehličnaté řezivo 1,67. To znamená, že na výrobu 1 m3 řeziva je zapotřebí 1,67 m3 kulatiny. Naproti tomu USA uvedlo konverzní faktor pro jehličnaté řezivo 2,04.

Čtěte také: Co obnášejí emisní normy?

Při porovnání těchto dvou čísel by muselo platit, že pilařská výroba v USA je mnohem méně efektivní než v Německu, protože na výrobu 1 m3 řeziva spotřebují o 22 % více kulatiny. U subkategorií řeziva se však konverzní faktory liší velmi málo.

V některých státech je výroba řeziva měřena v neomítaném a nesušeném stavu z důvodu, aby se dvakrát nezapočítával objem, který seschne nebo se odstraní během opracování. To je v kontrastu s jinými státy, především skandinávskými a severoamerickými, kde objem řeziva je mnohem častěji počítán a uváděn v konečném stavu zpracování.

Kromě stupně opracování existuje mnoho dalších faktorů, které ovlivňují konverzní faktor kulatina-řezivo. Co se týče materiálu, je podstatná především kvalita a rozměry kulatiny.

Ve většině států UNECE, mimo Severní Ameriku, je objem řeziva měřen v m3. Všeobecně se přepokládá, že objem je určen podle aktuálních dimenzí, což umožňuje pouze malé odchylky (např. +- 2 mm). Je známo, že v některých oblastech Evropy je řezivo prodáváno na maloobchodním trhu dle objemu určeného na základě nominálních rozměrů, tzn. rozměrů před zpracováním.

Například vysušené a opracované řezivo, které má nyní rozměry 45 mm x 95 mm a před opracováním mělo rozměry 50 mm x 100 mm, může mít udávaný objem podle původních rozměrů. Kde je poměr aktuálních a nominál-ních rozměrů známý, např. v Severní Americe pro jehličnaté řezivo, jsou výrobní statistiky a konverzní faktory upraveny tak, aby odpovídaly aktuálnímu objemu.

V Severní Americe je řezivo obvykle měřeno v jednotkách boardfoot, které jsou definovány jako deska o ploše jedné stopy (30,48 cm x 30,48 cm) a tloušťce jednoho palce (2,54 cm), ekvivalentní hodnota v m3 je 0,00236 m3. Tudíž 1 m3 řeziva se zhruba rovná 424 boardfeet (bf). Tato jednotka vznikla proto, že řezivo bylo běžně prodáváno v neomítaném a nevysušeném stavu. V dnešní době se řezivo většinou prodává jako opracované a vysušené. Aby bylo možné se tomu přizpůsobit, dovolují normy dřevo menších rozměrů prodávat za nominální rozměry, takže ztráty vysušením a opracováním jsou ignorovány.

Při zjišťování objemu jehličnatého řeziva u šířky, tloušťky a v menší míře u délky je možné použití nominálních rozměrů, jak bylo zmíněno výše. Pak tedy 1 m3 vykázaný v nominálních rozměrech může ve skutečnosti představovat pouze 0,66 m3. Tato skutečnost byla zohledněna jak v konverzních faktorech, tak v databázi UNECE/FAO.

Pro zjišťování objemu listnatého řeziva se v Severní Americe používají jiná pravidla než u jehličnatého řeziva, a proto je pro listnaté řezivo uveden původní faktor 0,00236 m3/bf (424 bf/m3). U listnatého řeziva je také často skutečná tloušťka větší než nominální tloušťka a šířka a délka jsou uváděny na základě aktuálních rozměrů.

Poměr mezi hmotností a objemem řeziva je proměnlivý a závisí především na hustotě dřeva, vlhkosti a sesychání.

Podíl suroviny vhodný pro výrobu řeziva činí zhruba polovinu objemu kulatiny, která vstupuje do pilařské výroby.

Tabulka: Příklady převodu jednotek objemu řeziva