Kompost pro fazole: Základní výživa pro vaši úrodu

Kompost je pro zahrádku naprosto nezbytný, představuje základní výživu půdy, něco jako cukry a bílkoviny pro člověka. Předpokládám, že jste na tom podobně a pokud ne, podrobné informace určitě není problém najít. Největší věda je, jak správně vrstvit jednotlivé „materiály", aby vznikla ta správná kvalitní zem.

Kam umístit kompost

Kompost zakládáme na zastrčeném koutě zahrady, protože ať už ho ohradíme jakkoli, žádná paráda to rozhodně není a určitě bych ho nechtěl mít vedle bazénu nebo letního posezení s krbem. I když jde spíš o to estetické hledisko, protože správný kompost vůbec nesmrdí, je cítit trochu jako lesní půda po dešti a nevím jak pro vás, ale pro mě je to docela příjemná vůně.

Zastínění je také důležité, biomasa stále pracuje a v letních vedrech by mohla vysychat a zastavit rozkladný proces. Sice se praví, že je možno za horka zalévat, proč se ale snažit víc, než je třeba?

Co patří do kompostu

Na kompost dávám úplně všechno, co není toxické a je schopné se rozložit. Ze zahrádky posečenou trávu, kterou nepoužiji na mulč, shrabané listí (ale až na jaře, přes zimu ho nechám ležet pod stromy), drny, vyplety plevel (ovšem bez květú a semen, které by se nemusely rozložit a vyklíčily by nám další rok na záhonech a ty vytrvalé houževnaté plevely s kořínky raději předem předsuším, aby mi v kompostu znovu nevyrostly).

Z domácího „bioodpadu" jsou to téměř veškeré zbytky z kuchyně - slupky brambor (ale jenom ty vařené, syrové slupky se špatně rozkládají, je třeba je nejdříve předsušit), zbytky po čištění zeleniny, lógr z kávy, nahnilé ovoce, pytlíčky s čajem a vyluhované bylinky, ale třeba i zbytky vařeného jídla (brambory, rýže, zelenina, pečivo, jenom maso ne, to by asi opravdu smrdělo).

Čtěte také: Zahradničení s dusíkatým vápnem: Průvodce

Krom toho můžeme přidat i popel z ohniště, pokud je ovšem z přírodního dřeva, čili ne natřeného či jinak chemicky ošetřeného a z uhlí už vůbec ne. Dále piliny a hobliny (včetně podestýlky od domácích mazlíčků - křečků, králíků a morčat), čistý papír (nebo znečištěný od potravin), noviny, protože tiskařská čerň už dnes neobsahuje olovo ani další toxiny, ovšem ne časopisy s barevnými obrázky, tam už nějaké ty jedy určitě najdeme. Bez problémů můžeme přidat kusy lepenkových krabic zbavených izolepy, papírové sáčky, ruličky toaletního papíru nebo použité ubrousky, všechno samozřejmě opět bez barevného potisku.

Výbornou službu nám prokáží i slepičince a hnůj - od králičího přes ovčí, kozí, kraví až ke koňskému trusu.

Jak vrstvit kompost

Logické je, že kompost ke své rozkladné činnosti potřebuje kyslík. Pokud tedy navršíme na sebe metr čerstvě posekané trávy, asi to nebude zrovna ono. Když ale trávu ze sekačky nejdříve trochu předsušíme nebo proložíme třeba popelem, papírem či pilinami a mezi to průběžně přihazujeme kuchyňský odpad, je to přesně to, co po nás mnoha odbornými výrazy požadují moudré příručky.

Jednodruhové komposty

Pokud máme trochu místa navíc, můžeme si vyrobit i jednodruhové komposty. Stačí někde vedle hlavního kompostu umístit dřevěnou bedýnku bez dna, nebo prostě vyrobit zmenšeninu toho opravdického kompostu, do které skládáme pouze jeden druh „materiálu", např. Listový kompost je výhodné založit především tam, kde rostou ořešáky, protože je známá věc, že ořechové listí v kompostu netleje a dokonce zpomaluje zrání, proto se obvykle vyhazuje nebo pálí a to mi přijde dost škoda. Pokud se ale kompostuje zvlášť, samozřejmě může být smíchané s ostatním listím, problémy nejsou žádné a zraje docela dobře. Listy je vhodné před kompostováním nakrouhat nadrobno, stačí je vysypat na zem a přejet přes ně sekačkou. Potom je naskládáme do bedýnky, vždy vrstvu listí a tenkou vrstvu zeminy.

Dalším zajímavým druhem je rajčatový kompost. Přebytečné listy a postranní výhonky rajčat vrstvíme společně s listy kostivalu a kopřivami, opět každou vrstvu zasypeme menším množstvím země. Tento kompost velice chutná rajčatům, rostou po něm jako divá, rostlinky jsou statnější a úrodnější a téměř netrpí škůdci ani chorobami. Můžeme ho ale dopřát i rostlinám, kde hrozí invaze mšic. Rostliny „nasají" svými kořeny z půdy právě ty vonné látky, které mšice odpuzují a ony se prostě usadí jinde. Obvykle se napadené rostliny stříkají rajčatovým výluhem, toto je pohodlnější varianta pro ty línější.

Čtěte také: Biologický odpad a nemocnice: Co s ním?

Určitě je možné experimentovat s dalšími druhy jednodruhových kompostů, např. přeslička s kopřivou by se mohly použít tam, kde je třeba půdě dodat především křemík a zároveň rostliny preventivně chránit před houbovými chorobami a nebo třeba k přihnojení trávníku, další možností je kozlíkový kompost pro zlepšení růstových podmínek slabších a nemocných rostlin, nebo ke květáku a brokolici, u kterých napomáhá vytváření větších a kompaktnějších hlaviček, nepohrdnou jím ale ani rajčata nebo cibuloviny.

Urychlení zrání kompostu

Pro urychlení zrání kompostu se doporučuje kompost až 2x za sezónu přeházet, aby se lépe provzdušnil a už zralý naočkoval ten méně zralý.

K urychlení můžeme i bez námahy použít tzv. „urychlovače kompostu", které se dají koupit v podobě bílého prášku (a nebojte, není to žádná pro zahrádku nebezpečná chemie, všechno se do jara rozloží).

Vyrobíme jíchu z bylinek (kopřivy, heřmánek, pampeliška, jitrocel, kozlík). Zároveň vyrobíme i medový roztok - 1 díl medu na 4 díly vody (z 10 dkg medu půl litru roztoku). Když je to všechno hotové, smícháme jíchu s medovým roztokem v poměru 8:1 a máme zásobní přípravek hotov. Před použitím mícháme s vodou 1 dl na 10 l vody, tímto proléváme každou vrstvu kompostu.

I když je pravda, že jsem objevil i jeden zajímavý starý recept, který je jednoduchý a připadal mi natolik smysluplný, že jsem ho s úspěchem vyzkoušel na listovém kompostu a mohu potvrdit, že opravdu funguje velice dobře. Jedná se o urychlovač zrání z cukru a droždí. Kostku droždí utřeme s trochou cukru, aby se rozpustilo (asi jako při přípravě kvásku), mezitím kilogram cukru rozmícháme v 10 l vlažné vody, vmícháme droždí a důkladně promísíme. Tímto „aktivátorem" prolijeme kompost.

Čtěte také: Jak hnůj prospívá kompostu a úrodě

Protože jsem především bylinkář, používám logicky opět léčivé rostliny, jejichž seznam najdete na konci této kapitoly. Z těch připravuji buď jíchu (zákvas, postup u ekologického hnojení), kterou naředím jako na hnojení a prolévám jednotlivé vrstvy, nebo prostě rozhodím do každé vrstvy usušené bylinky. Funguje to stejně dobře jako koupené urychlovače, je to čistě přírodní a navíc to vznikající zemině přinese i další oboha cení o živiny z použitých rostlin.

Co do kompostu nepatří

Samozřejmě žádné chemikálie, barevné časopisy nebo lakované dřevo. Ale ani všechny zahradní odpady. Například větvičky thůjí, tisů a cypřišků, které často pěstujeme jako živý plot, brzdí rozkladnou činnost kompostu. Vylučují totiž látky, které nesnáší žížaly a další obyvatelé kompostu, kteří se potom houfně stěhují jinam. Stejně se chovají i všechny druhy pelyňků - pravý, pontský, brotan, Černobýl, i estragon, který používáme jako bylinku v kuchyni.

Pokud je po vypletí jen tak pohodíme nahoru na kompost, obvykle se nerozloží, znovu se uchytí a i z malých kousků vyrostou zase nové rostlinky. Můžeme je buď předsušit a teprve poté zkompostovat, nebo je přidat do kopřivové či kostivalové jíchy a nebo také spálit a popel použít stejně jako popel z pelyňků či thůjí. I když plevelový popel má ještě jedno specifikum - když se s ním posype místo s tímto druhem plevele, působí jako přírodní herbicid.

Hnojení a kompost v zelinářské zahradě

Především v zelinářských zahradách je pravidelné organické hnojení bezpodmínečně nutné. Potřeba organických hnojiv se odhaduje v množství minimálně 1 kg/m2 za rok. Přitom je v principu bez významu, v jaké formě se organické látky dodávají do půdy. Organická hnojiva se částečně rozlišují rychlostí rozkladu a v obsahu a účinnosti živin. Lze ho připravit téměř v každé zahrádce ze sklizňových zbytků a kuchyňských odpadů.

Použijeme-li střední dávku kompostu ve výši 2,5 kg/m2, pak je za 3-4 měsíce k dispozici asi 2,5-5 g dusíku přijatelného pro rostliny na 1 m2. Pokud půda neobsahuje větší množství dusičnanů, pak bychom měli k dosažení nejvyššího výnosu dodat ještě dusík ve formě dusíkatých hnojiv.

Pokud není na záhonu právě zelenina, měli bychom zasít rostliny vhodné k zelenému hnojení. Je třeba zdůraznit, že rostliny na zelené hnojení, kromě leguminóz, kam patří např. vojtěška, vikev a jetel, nedodávají do půdy další živiny. V zelinářských zahrádkách, kde často zařazujeme košťáloviny, bychom neměli pěstovat jejich blízké příbuzné, např. řepku a hořčici.

Zelené hnojení

Rostliny čeledi bobovitých dodávají do půdy dusík, který poutají ze vzduchu. Po zapravení do půdy a jejich rozkladu může tento dusík využít následná plodina. Je možné je hodnotit podobně jako zelené hnojení. Pokud neexistuje nebezpečí chorob, které se těžko likvidují, lze sklizňové zbytky ihned zapravit na místě. Pěstujeme-li potom zeleninu s poměrně malou potřebou dusíku, např. saláty, po předplodině, která byla dobře hnojena a zanechala hodně sklizňových zbytků, jako např.

Hnůj

Je velmi cenným hnojivem, pokud jej můžeme získat. Přísun živin je asi dvojnásobně vysoký ve srovnání s kompostem. Velká výhoda chlévského hnoje oproti minerálním hnojivům je v tom, že dusík je v pomalu působící formě, jako u kompostu. To platí i pro některá organická obchodní hnojiva, jako je např. Hnůj má ovšem nevýhodu, že se živiny, zejména dusík, uvolňují i tehdy, kdy je rostliny nepotřebují. Na lehkých půdách by se proto neměl zapravovat na podzim, ale až koncem zimy, aby se tak zabránilo vyplavování dusičnanů. Přitom musíme respektovat také hygienická hlediska, např.

Použití hnoje na zapravení do půdy znamená poskytnout půdě obrovské množství živin a důležitých látek. Nepoužívejte ale nikdy hnůj čerstvý, je natolik silný, že by vám rostliny pravděpodobně spálil.

Podzimní hnojení

Podzimní hnojení pomáhá rostlinám lépe přečkat zimu, odolávat nepříznivým povětrnostním podmínkám, a dokonce i některým chorobám. Aplikujte jej, jak název napovídá, na podzim. Ideálně v době, kdy je všechno sklizeno, a záhony jsou volné.

Kompost a hnůj

Kompost a chlévský hnůj jsou to pravé, co půda po sklizni potřebuje.

Čerstvý hnůj obsahuje‍ vysoký‌ obsah soli a amoniaku, a tyto látky mohou být pro rostliny škodlivé, proto je ⁤potřeba čerstvý hnůj nechat kompostovat po dobu alespoň⁣ šesti⁢ měsíců. Tím dojde nejen k uvolnění nežádoucích látek, ale také k rozpadu případných patogenů nebo bakterií.

Jednotlivé druhy hnoje

• Kravský hnůj je vynikající především pro svou vyváženost, protože obsahuje veškeré potřebné živiny. Používejte ale pouze hnůj od malochovatelů nebo biofarmářů. Tak budete mít jistotu, že do půdy společně s hnojem nepřidáváte hormony, antibiotika a mnoho dalších látek, které v půdě nemají co dělat. Kravský hnůj uvolňuje ⁢živiny postupně.‌ Použití kravského hnoje ale má své ale... Nepoužívejte jej na hnojení kořenové zeleniny, jako je mrkev, petržel nebo pastinák, a dále pod cibuli a česnek. Naopak toto použití hnoje ocení rajčata a okurky.
• Koňský hnůj je velmi výhřevný a používá se tradičně do skleníků. Navíc zvyšuje vodní zadržovací schopnost půdy, což znamená, že rostlinky budou mít na jaře k dispozici více vlhkosti. Pomáhá také udržovat pH půdy v⁣ rovnováze, vytváří ideální‍ prostředí pro zdravou mikroflóru a vylepšuje strukturu půdy. Rozleželým koňským hnojem smíchaným s kompostem hnojte jahody, rajčata, papriky, brambory nebo tykvovitou zeleninu.
• Prasečí hnůj je studený hnůj, který se rozkládá velmi pomalu. Čerstvý prasečí hnůj obsahuje obrovské množství dusíku ve formě sloučenin amoniaku, díky čemuž může spálit kořeny rostlin. Kromě toho má silnou kyselou reakci, proto je nutné jej nechat rozležet. Kompostovaným prasečím hnojem prokážete dobrou službu především celeru, pórku a maliníkům, použít se dá i na lilky, brambory či papriky.
• Králičí hnůj se, stejně jako hnůj kozí a ovčí, velmi rychle rozkládá. Tento druh hnoje se vyplatí ukládat do kompostu, aby se zbavil nadměrného množství dusíku. To by rostlinám sice velmi svědčilo, ale výsledkem by byl příliš bujný růst. Tento hnůj je vhodný pro nejcennější zeleninu jako chřest, artyčoky, rajčata, lilek, okurky, cukety, tykve a mnoho skleníkových plodin.
• Drůbeží trus díky vysokému obsahu dusíku, fosforu a draslíku poskytuje rostlinám potřebné živiny pro jejich zdravý růst a vývoj, zlepšuje strukturu půdy a podporuje růst mikroorganismů. Vysoký obsah fosforu ocení kvetoucí rostliny. Další použití hnoje je pro rajčata, papriky, okurky, cukety, dýně, brokolici, zelí, kapustu, fazole, hrách, ale také pro jahody, maliny, ostružiny, borůvky, jablka, hrušky.

Čemu se při aplikaci hnoje a kompostu vyhnout?

Vyhněte se nadměrným dávkám hnojiv, které mohou poškodit rostliny a narušit půdní rovnováhu. Nepoužívejte hnojiva s obsahem dusíku a klasické nehašené stavební vápno.

Kompost

Kompost, to je směsice organických látek, u nichž došlo k rozkladu a uvolnění důležitých živin. Pokud budete používat kompost jako hnojivo, půda v záhonech bude kypřejší a bude lépe zadržovat vodu a živiny, které pak budou k dispozici rostlinám. Kompost rovněž zlepšuje písčitou i těžkou půdu a prospívá půdní mikroflóře. Ideální doba zrání kompostu jsou 3 roky, použitelný je už ale zhruba po roce.

Fazol zahradní

Fazol zahradní patří mezi nejoblíbenější zeleniny - a není divu. Nezralé lusky, které si s chutí připravujeme v kuchyni, mohou být zelené, žluté i fialové. Fazole k nám doputovaly z Ameriky, odkud je přivezli evropští kolonizátoři. Z původní popínavé rostliny (Phaseolus vulgaris) byly vyšlechtěny dnešní zahradní odrůdy, pnoucí i keříčkové.

Keříčkové fazole jsou na pěstování jednodušší než fazole tyčkové, a ideální pro záhon. Keříčkovým fazolkám se někdy říká zakrslé nebo francouzské - a právem. Jejich chuť je jemná a delikátní, bez tuhých vláken, takže si je můžete připravit téměř bez práce. Sklizeň je rychlá a jednoduchá, avšak lusky dozrávají téměř naráz. Nutričně jsou fazole opravdu cenné. Obsahují vitamin C, vitaminy skupiny B, a zrna až 30 % bílkovin a 50 % sacharidů. Lusky jsou bohaté na vlákninu a pomáhají snižovat hladinu cukru v krvi, což ocení především diabetici.

Pozor ale - zrna i lusky obsahují toxický fasin, který se zneškodní pouze dostatečně dlouhým varem (alespoň 15 minut).

Jak pěstovat fazole

Už začátkem května se do výsevu pouštějí ti nejzapálenější pěstitelé, kteří si fazole rádi předpěstují doma - třeba na parapetu nebo ve skleníku. Méně pracný a pro většinu zahrádkářů pohodlnější je přímý výsev na záhon. Začínáme s ním až v polovině května, kdy už nehrozí nečekané mrazíky. Výsev lze zopakovat několikrát během sezóny a rozložit si tak sklizeň do delšího období.

Jak na to?

Podlouhlá oválná semínka fazolí zatlačíme prstem asi 2 až 3 cm hluboko do předem zkypřené zahradní půdy. Jakmile rostlinky vzejdou, ponecháme z každé skupinky silnějšího jedince a slabší opatrně odstraníme. Keříčkové fazole nejlépe prospívají na slunném a teplém místě - slunce je pro ně doslova životně důležité. Bez něj bývají slabé, špatně kvetou a sklízet toho moc nebudete. Kromě kompostu můžete do půdy přidat i trochu listovky - ta ji hezky provzdušní a pomůže lépe udržet vláhu. Mají rády stabilní prostředí - nevyhovuje jim ani dlouhé sucho, ani nadměrné přemokření. Při častých výkyvech v zálivce se začínají kroutit listy a rostliny strádají. Vítr jim většinou nevadí, ale pokud by měly růst na otevřeném prostranství nebo v průvanu mezi domy, může se stát, že se pod tíhou zrajících lusků začnou vyvracet.

Péče o fazole

Keříčkové fazole nejsou na péči nijak zvlášť náročné. Zálivka je ale klíčová. Zejména v horkém létě voda výrazně zvyšuje úrodu a pomáhá udržet lusky krásně křupavé. Jakmile se objeví první květy, zaléváme vydatně jednou týdně - to je mnohem účinnější než časté, ale povrchové kropení. Nezapomeňte půdu kolem rostlin občas zkypřit motyčkou a odstranit plevel. Ten totiž soutěží s fazolemi o vodu i živiny. Výbornou pomocí může být mulčovací vrstva - například posekaná tráva nebo sláma.

Sousedé na záhoně

Fazole si dobře rozumí s jahodami, rajčaty nebo špenátem. Naopak se jim nedaří v blízkosti cibulovin (např.

Sklizeň

Při sklizni lusků určených ke kuchyňskému zpracování je ideální sbírat je ještě nedozrálé - tedy ve chvíli, kdy jsou lusky křehké a semena uvnitř ještě nejsou plně vyvinutá. Semena by v této fázi měla být pevná, hezky vybarvená a rovnoměrně vyzrálá. Lusky ale obvykle dozrávají postupně, proto je dobré kontrolovat rostliny pravidelně a sklízet průběžně. Pozor: Ať už se chystáte na lusky nebo semena, nikdy je nekonzumujte syrové.

Jarní příprava půdy

Na to, abychom půdu vyživili a nedávali jí živiny, kterých má nadbytek, potřebujeme znát její složení . Různé rostliny potřebují různé živiny. Po podzimním zrytí je půda odpočatá, její struktura je zlepšená a částečně zbavená zárodků chorob a škůdců. Rozdíl mezi jarním a podzimním hnojením je markantní.

Na podzim půdě nejvíce prospějí pomalu působící organická hnojiva. Naopak jarní půda potřebuje rychle působící hnojiva s dostatečným obsahem dusíku. Rostliny na podzim potřebují hnojiva s obsahem draslíku. Tento prvek podporuje odolnost vůči nízkým teplotám a zpevňuje rostlinná pletiva. Podzimní hnojiva by dále měly obsahovat fosfor, který podporuje růst květů, plodů a semen.

Základním výživou jarní půdy jsou organická hnojiva. Minerální hnojiva používejte pouze jako doplněk, protože jsou rozpustná ve vodě a snadno vyplavitelná z půdy. Nyní aplikujte chlévský hnůj. Do takto vyhnojené zahrady můžete vysadit brambory, pórek, rajčata, okurky, papriku, celer, košťáloviny kromě kedlubny, dýně, cukety či melouny. Tento proces doporučujeme opakovat každé 3 roky. Druhý rok po přehnojení chlévským hnojem tam vysaďte kořenovou a listovou zeleninu, třetí rok už pouze zeleninu nenáročnou na živiny jako např. luštěniny.

Doporučujeme sáhnout po NPK hnojivu jako např. Je třeba si uvědomit rozdíl mezi náročností rostlin na živiny. Mezi rostliny první trati patří košťáloviny, plodová zelenina, kukuřice či brambory. Tyto rostliny vyžadují nejvíce živin. Rostliny druhé trati jako cibuloviny, listová a kořenová zelenina mají střední nároky na živiny. Zelenina třetí trati je nejméně náročná na živiny, luštěniny například hnojení nesnášejí a ve vyhnojené půdě by se jim nedařilo. Cibuli, česnek, hrách, fazole a pod.

Pamatujte, dobrá jarní příprava půdy začíná již s kvalitní podzimní přípravou.

Další tipy pro kompost

• Kompost někdy vyschne, někdy zetleje, jindy místy hnije, či kvasí. Proto se má časem přehodit, tím se promísí, provzdušní a zhomogenizuje.
• Je jasné, že hromada čerstvě posečené trávy je uvnitř smradlavá, černá, horká, hnijící. Nechcete-li mít kyprý kompost do tří týdnů, tak to neřešte.
• Chybou by bylo, kdyby zakladatel komp.-chca nechca-vědomě nevědomě dno zabetonoval, natěsno vydláždil.
• Máte-li na zahradě stromy, tak je obryjte - udělejte kolem nich mísy a drny hodte do kompostu. Část posekane trávy můžete příště dávat do těch mis kolem stromů. Rovněž do kompostu přihazujte rostlinne zbytky z kuchyně, lepenku, koňské bobky...

Závěrem

Kompost je základním a nejsnáze dostupným hnojivem pro naši zahradu. Půdě jednoduše vracíme to, co z ní odebereme. Pro kompost jednoznačně platí rčení, že ty "nejlepší věci jsou zadarmo".

tags: #dava #se #kompost #v #pod #fazole

Oblíbené příspěvky:

• Bezpečnostní opatření strojvedoucího
• Dopady Počerad na životní prostředí
• Co je Metodika Ekologického Přírodopisu?
• Jak správně skladovat dřevo
• Seznam ohrožených druhů