Žížaly, často přehlížení tvorové, hrají klíčovou roli v ekosystémech po celém světě. Od úrodnosti půdy po koloběh živin, jejich přínos je nenahraditelný. V tomto článku se podíváme na význam žížal v přírodě, jejich vliv na půdu a jak můžeme podpořit jejich přítomnost v našich zahradách.
Názvem „žížala“ se označuje více než 5 000 dnes známých druhů větších a převážně suchozemských kroužkovců. Přestože jsou žížaly rozšířeny na všech kontinentech, většina čeledí obývá tropické či subtropické oblasti, případně mírné pásy mimoevropských kontinentů. Ve střední Evropě se téměř výhradně vyskytují jen zástupci čeledi žížalovitých, Lumbricidae, s více než 150 druhy. Od nás je v současnosti známo 49 druhů.
Jejich tělo je válcovité, zadní část však může být hranatá či zploštělá. Zbarvení žížal je velmi různorodé, od bělavě růžového až po červené, purpurové, hnědé či zelené. V tropech najdeme i žížaly modré nebo černé s bílými či žlutými skvrnami, které připomínají nám dobře známé zbarvení mloků. Nejmenší žížaly jsou v dospělosti dlouhé asi 1-2 cm a široké 1-1,5 mm (například i u nás žijící Dendrobaena cognettii nebo Dendrobaena vejdovskyi), největší dosahují délky přes 1 metr a šířky 2-4 cm (australský druh Megascolides australis, jihoamerický Glossoscolex giganteus a řada dalších).
Žížaly jsou saprofágní živočichové a představují nejvýznamnější skupinu půdní makrofauny, některé druhy však mohou obývat i sladkovodní ekosystémy či nadzemní části suchozemských ekosystémů. K nejdůležitějším požadavkům žížal na prostředí patří dostatek a kvalita potravních zdrojů, vhodná vlhkost, teplota, půdní reakce a půdní textura. Základním zdrojem jejich potravy je odumřelá organická hmota rostlinného (a někdy i živočišného) původu a půdní mikroorganismy, méně významnou složku potravy tvoří drobní půdní živočichové.
Z hlediska potravních zvyků můžeme rozlišit dvě skupiny žížal - detritofágní a geofágní. Detritofágní druhy se živí rostlinnými zbytky, případně exkrementy savců, na půdním povrchu a v nejsvrchnějších horizontech půdy, zatímco druhy geofágní pohlcují velká množství půdy a tráví v ní obsažené organické zbytky a mikroflóru.
Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?
Žížaly ovlivňují půdní prostředí především produkcí exkrementů, ve kterých jsou minerální částice důkladně promíchány s rozloženými organickými zbytky a mikroflórou, a tvorbou chodeb. Každoročně je jich na půdní povrch o ploše jednoho hektaru ukládáno až 40-50 tun. Rovněž chodeb žížal, které svými rozměry (1-10 mm) patří k největším půdním pórům, může být v půdě velmi mnoho, až 200-800 chodeb na čtvereční metr.
Vertikálně probíhající chodby většinou přečkávají záplavy a významně zvyšují rychlost infiltrace vody do půdy. Půda je pak méně náchylná k podmáčení během zimních a jarních měsíců, a vyšší podíl srážkové vody je přiváděn přímo ke kořenům rostlin. Aktivita žížal též zamezuje vytváření krusty na půdním povrchu a tím napomáhá vzcházení a rozvoji mladých rostlin.
Žížaly přemísťují částečně rozloženou organickou hmotu z povrchu do hlubších vrstev půdy a mísí ji s anorganickými frakcemi. Průchod střevním traktem výrazně ovlivňuje mikrobiální společenstva a rozkladné procesy. Řada výzkumných prací ukázala, že rychlost mineralizace organické hmoty, denitrifikace a dalších procesů je zde podstatně vyšší než v okolní půdě.
Exkrementy žížal obsahují více NH4+, NO3-, H2PO4-, K+, Ca2+, Mg2+ a dalších výměnných iontů než okolní půda. Dekompoziční procesy jsou ovlivňovány i chodbami žížal, na jejichž stěnách jsou koncentrovány dusíkaté metabolity a sekrety sliznic a kde je zvýšená dostupnost kyslíku.
Žížaly dokážou tak významně přeměnit půdní prostředí, ve kterém žijí, že jsou řazeny mezi tzv. "ekosystémové inženýry". Drilosféra přitom významně ovlivňuje i domény ostatní (např. rhizosféru, agregátosféru, porosféru a detritosféru). Přítomnost chodeb žížal pak je, zejména v těžkých půdách, zásadním faktorem pro tvorbu kořenového systému rostlin.
Čtěte také: Více o nejrozšířenějším minerálu
Vermikompostování je metoda kompostování, kdy dochází k rozkladu organického materiálu pomocí žížal. Žížaly rychle a ochotně přemění bioodpad na tmavé, na živiny bohaté hnojivo. Kompostovat pomocí žížal můžeme ve školách, školkách, kancelářích a domácnostech. Zapojit se může firma nebo třeba celý dům. Žížaly vyžadují minimum péče. Používání vermikompostu rostlinám prokazatelně prospívá.
V Česku žije zhruba 50 druhů žížal, ale zdaleka ne všechny se k vermikompostování hodí. Použít lze běžnou žížalu hnojní (Eisenia fetida), ideální jsou však kalifornské žížaly (Eisenia fetida andrei), které se rychle množí a dokážou intenzivně přeměňovat bioodpad na vermikompost. K založení jednoho domácího vermikompostéru nám postačí přibližně 0,5 kg násady.
K vermikompostování se výborně hodí jednoduchá nádoba. Může být dřevěná (použijeme tvrdé dřevo, které lépe odolává hnilobě, nikdy ne dřevo, které bylo chemicky ošetřeno), ale i umělohmotná. Postačí i obyčejný plastový box s víkem. Žížaly ke svému životu potřebují dostatek vzduchu, proto je nutné při výběru nádoby dbát na to, aby byla dostatečně prostorná, avšak ne příliš hluboká.
Do kompostéru lze přidávat téměř veškerý kuchyňský odpad. Čerstvě přidaný odpad je dobré přihrnout vrstvou hlíny, aby nezplesnivěl nebo ho nenašly octomilky. Součástí kompostu se časem stávají také těla uhynulých žížal. Ta se přirozené sama rozkládají a není tedy třeba je z kompostu vyndávat.
Pro chov žížal je důležitá optimální vlhkost 55 až 70 %. Vlhkost potřebují žížaly k tomu, aby mohly dýchat. Pokud po sevření v hrsti kompost drží svůj tvar, je správně vlhký. Kalifornské žížaly dobře snášejí teploty nad 20 °C. Právě díky tomu se hodí pro kompostování v interiéru. Teploty vyšší než 30 °C nejsou vhodné.
Čtěte také: Co obnášejí emisní normy?
Struktura hotového kompostu je drobtovitá, zbarvením připomíná černozem. Tento vysoce kvalitní humus, který nezapáchá, neobsahuje zbytky nerozloženého odpadu ani patogeny, vzniká přibližně po třech měsících kompostování. Jsou to vlastně žížalí výměšky obsahující látky, které chrání rostliny před chorobami a zlepšují jejich růst. Hnojivo obsahuje kvalitní huminové kyseliny, enzymy.
Dobrou a jednoduchou metodou na zjištění kvality kompostu je test klíčivosti rychloklíčivých semen (řeřicha, hrách, fazole). Vytvoří-li pěkný zelený porost, je kompost vyzrálý, zatímco žluté a hnědé lístky či málo vyklíčených semen prozrazují nevyzrálost.
Povědomí o prospěšnosti žížal při tvorbě kompostu a provzdušňování půdy má asi každý zkušenější zahrádkář. Jejich působení v zahradě má ovšem mnohem širší význam. Jedni z nejužitečnějších živočichů potřebují k tomu, aby nám mohli účinně pomáhat, pouze dostatek organického materiálu ke zpracování, nezhutněnou půdu a absenci nebezpečných chemických pesticidů.
Zdá se, že přítomnost žížal v zahradě má samé výhody. Pěstitelé si je nemohou vynachválit. Avšak ti, kteří se snaží docílkit dokonale vypadající anglický trávník, mají při zvýšeném výskytu žížal opačný názor. Představují žížaly skutečný problém?
I když žížaly v trávníku samy o sobě nemusí představovat problém, jiné je už, když se v trávníku objeví krtek. Nežádané krtince mohou skutečně narušit estetiku a zdraví pečlivě pěstovaného trávníku. Co se s tím dá dělat? Nejelegantnějším řešením je myslet na problém s krtkem už od začátku a před založením trávníku pod něj umístit síť proti krtkům.
Podobně jako krtek i žížaly při rytí a vylezení na zemský povrch zanechávají malé hromádky půdy. V tomto případě není zásah potřebný. Tyto maličké hromádky se postupem času zapracují do trávy a vy si jich ani nevšimnete.
Žížaly jsou nepostradatelné pro zdraví půdy a celého ekosystému. Jejich aktivita zlepšuje strukturu půdy, koloběh živin a dostupnost vody pro rostliny. Podporou žížal v našich zahradách a kompostech přispíváme k úrodnější a zdravější krajině.
tags: #jaký #význam #mají #žížaly #v #přírodě