Jak gorily žijí ve volné přírodě

Dnes rozlišujeme 2 druhy goril: Gorila západní (Gorilla gorilla) a gorila východní (Gorilla beringei).

Druhy a poddruhy goril

• Gorila západní (Gorilla gorilla)
  • Gorila nížinná
  • Gorila nigerijská
• Gorila východní (Gorilla beringei)
  • Gorila horská (Gorilla beringei beringei)
  • Gorila východní nížinná

Oba poddruhy gorily západní žijí v nížinných pralesích. U gorily východní rozlišujeme nížinný a horský poddruh.

Výskyt a populace goril

Gorila nížinná je velmi ohrožený druh, hlavně kvůli lovu pro maso a srst. Odhadem k roku 2000 jich ve volné přírodě žije pouze 94 000 jedinců. Žije převážně v západní Africe např. v Kamerunu hlavně v deštných pralesech. Mají krátkou černou srst, ale samci většinou mají střibrnošedou srst. Žijí ve skupinách po 5-15 gorilách.

Gorila horská je opravdu velmi kriticky ohrožené zvíře. Podle výzkumu z roku 2018 jich na světě ve volné přírodě žije pouze 1000 tohoto druhu!!! Vyskytují se uprostřed Afriky hlavně v sopčitých pohoří. Oproti gorile nížinné má gorila východní velmi hustou srst. Samec může měřit až 170 cm!

Gorila horská (Gorilla beringei beringei) je poddruhem gorily východní. Současná velikost populace je odhadována na zhruba 1000 jedinců, což je nárůst o 200 kusů oproti poslednímu sčítání.

Čtěte také: Jaké potrubí na střechu?

Život goril ve volné přírodě

Domovem goril jsou tropické lesy v rovníkové Africe, kde se vyskytují ve dvou oblastech oddělených deštným lesem konžské pánve. Gorily jsou klidná a mírná zvířata a konflikty řeší nejrůznějšími postoji a hlasovými projevy, případně hrozbou. Základem jejich společenského uspořádání je rodinná tlupa vedená dominantním samcem, jenž má stříbřitě zbarvený hřbet.

Ve skupině jsou i další dospělí samci (obvykle se jedná o syny vůdčího samce) a součástí rodiny jsou pochopitelně samice a mláďata v různém věku. Celá tlupa vede celkem usedlý život - zvolna se loudá svým územím a většinu času se věnuje shánění potravy. Gorily jsou převážně býložravé, a tak jí spotřebují pořádnou dávku.

Strava goril

Gorily jsou vegetariáni a jejich strava se skládá z listů, stonků, ovoce a někdy i hmyzu. Ten samec sní kolem dvou kilo ovoce a přibližně devět kilo zeleniny.

Chování goril

Gorily jsou denní tvorové a nejaktivnější jsou v dopoledních a odpoledních hodinách. Večer si udělají hnízdo. Pokaždé jdou jinam. Ráno tam nechají svůj podpis - svůj bobek - a jdou jinam. Podle toho vědci poznají, jak to byla velká skupina. Z DNA trusu poznají, jestli to je samec nebo samice.

Gorily vydávají širokou škálu zvuků, včetně chrochtání bublavých zvuků a hlasitého křiku při vyjadřování emocí. Třeba to bouchání do hrudi není předvádění, ale spíš tím dává najevo, že “ to jsem já, tohle je moje rodina”.

Čtěte také: Přírodní prostředí a podnikání

Mateřský instinkt

Gorily mají silný mateřský instinkt a pečují o svá mláďata tři až čtyři roky. Pečuje o ně i celá ta tlupa, i ten samec. Někteří samci si ta mláďata pouštějí víc k tělu a i si s nimi hrají. Dávají jim i pusinky, to je kouzelné. Je to rodina a táhnou za jeden provaz.

Zdravotní problémy goril

Gorily z volné přírody jsou ještě citlivější na působení lidských patogenů než jejich protějšky žijící v zajetí. Gorily v zahradách jsou často infikovány patogeny, které se na ně přenesou od lidí či od jiných zvířat, a zcela odlišný jídelníček, životní prostředí a přetrvávající psychický stres způsobují, že patogeny, které běžně přežívají v gorilím organismu a nijak gorilám nevadí, se mohou pomnožit a zapříčinit vážné onemocnění.

Ve volné přírodě ovšem také přibývá případů, kdy se na gorilí populaci přeneslo onemocnění od lidí. První takový známý případ, kdy byla gorila jednoznačně napadena lidskou infekcí, byl zaznamenán ve Rwandě v roce 1988. Pitva odhalila, že zvíře zemřelo na virový zápal plic.

Onemocnění dýchacího systému

Horské klima v NP Virunga Volcanoes je chladné a vlhké, a ačkoliv zde gorily již žijí tisíce let, nejsou plně na takové klima přizpůsobeny. Vlivem vlhkého podnebí gorily častěji podléhají onemocněním dýchacích cest, zvláště zápalu plic, který je v tomto národním parku nejčastější příčinou jejich úmrtí. Gorily mohou onemocnět rýmou, kašlem, zánětem dutin a nosohltanu či zánětem hrtanu, a to zvláště v období intenzivních dešťů. Pokud je počasí pěkné, horské gorily často leží na slunných místech a vyhřívají se.

Ektoparazité a nemoci kůže

Blecha písečná (Tunga penetrans), klíště (Rhipicephalus appendiculatus) a zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei), lidem známí kožní parazité, jsou běžně nacházeni i u goril. Gorilí veš Phthirus gorillae náleží ke stejnému rodu jako veš dětská. Gorily nížinné jsou často napadeny kožní chronickou chorobou, kterou způsobuje bakterie Treponema pertenuea a která se šíří kontaktem.

Čtěte také: Ropa a její původ

Endoparazité

Zažívací trakt goril může obsahovat nejrůznější parazity (Balantidium coli, Entamoeba histolytica, Strongyloides fuelleborni aj.), které také často infikují člověka či jiné savce. Někteří endoparazité jsou známi jen u afrických primátů, např. někteří měchovci rodu Ancylostoma (A. duodenale), Necator nebo hlíst Onchocerca volvulus. Další hlísti jsou rozšířeni jen u goril nížinných (Enterobius lerouxi), jiní jen u goril horských (Anoplocephala gorillae). Mnozí afričtí primáti jsou také hostitelem měchovce s rodovým jménem zubovka (Oesophagostomum stephanostomum), který je zároveň nejběžnějším střevním parazitem u goril nížinných. Někteří parazité napadají žaludek goril (Probstmayria gorillae, Murshidia devians atd.) a jejich pomnožení může vést k zánětu žaludku.

Plicní onemocnění může u primátů starého světa vyvolat i roztoč rodu Pneumonyssus, u člověka takové onemocnění nebylo zaznamenáno. Mezi gorilami nížinnými bylo třeba diagnostikováno několik forem malárie, např. Plasmodium rodhaini, který způsobuje tuto nemoc u goril a šimpanzů, je téměř identický s původcem malárie u člověka (P.

Zdravotní potíže související s vyšším věkem

Jedním z limitujících problémů při stárnutí je zhoršení kvality chrupu. V porovnání s chrupem ostatních lidoopů, zuby goril vykazují pouze lehké opotřebení. Zatímco gorily nížinné někdy trpí zubním kazem, strava horských goril, chudá na cukr, způsobuje, že je u těchto zvířat výskyt kazu opravdu vzácný. I tak jsou jejich zuby běžně tmavě zabarveny, zubní kámen často vede k zánětům dásní a parodontóze, ústupu čelistních kostí a vypadávání zubů. V souvislosti s úbytkem zubů se mohou zanítit i nadčelistní dutiny.

Často také zejména u horních dásní dochází k úbytku tkáně a kořeny zubů jsou obnaženy. Je bohužel velmi pravděpodobné, že staré gorily s poškozeným chrupem trpí hlady a následně umírají vysílením, protože již nejsou schopny žvýkat potravu. Na druhou stranu, gorilám nížinným se tolik zubního kamene netvoří a parodontická onemocnění jsou u nich vzácná.

Zvířata nad 35 let poměrně často trpí artritidou, která postihuje jejich klouby na rukou a na nohou. Postižená zvířata z toho důvodu potřebují více času při putování za potravou a při krmení než zdraví jedinci.

Turistika za gorilami

Trek za horskými gorilami patří k fascinujícím životním zážitkům! Vřele tento jedinečný zážitek všem cestovatelům doporučujeme.

Setkání s habituovanou (na lidi přivyklou) skupinou goril nížinných (Gorilla gorilla) je aktuálně možné pouze na dvou místech v Africe. Ve Středoafrické republice a v Kongu-Brazzaville, kam jsme zamířili my. Naším cílem byl jeden z posledních kousků nedotčených deštných pralesů v povodí řeky Kongo, národní park Nouabalé-Ndoki na severu země. Právě tady žije velká populace goril nížinných. Dají se pozorovat na rozlehlé mýtině Mbeli bai z vyhlídkové plošiny, nebo se s nimi je možné setkat ve výzkumném táboře Mondika.

Před setkáním s gorilí rodinou budete požádání, abyste své věci a trekové hole ponechali na místě. Když dorazíte k dané skupině habituovaných goril, máte pouze a jen 60 minut na jejich pozorování. Doporučená bezpečná vzdálenost je 7 metrů od místa, kde se nachází gorilí rodina. Vyvarujte se očnímu kontaktu s gorilami - mohly by zaútočit (především gorilí samec tzv. Gorily můžete fotit, musíte však vypnout předem svůj blesk.

Permitů ke vstupu ke gorilám je pouze omezený počet na konkrétní den. Doporučujeme cesty do Ugandy, Rwandy a Konga plánovat s velkým časovým předstihem - permity totiž bývají velmi často předem vyprodané (na některé termíny i více než půl roku předem).

Nejdražší možnou destinací pro trek k horským gorilám je Rwanda. Cena permitu (povolení ke vstupu ke gorilám) se zde z původních 750 USD vyšplhala až na 1500 USD. Oproti tomu cena permitu v Ugandě se dlouhodobě pohybuje na 600 USD. Nejnižší cenu permitu nabízí Demokratická republika Konga, kde navíc zavedli tzv. low season permit (v období dešťů) za skvělých 200 USD, v sezóně pak za 400 USD.

Rwanda je považována za nejlepší destinaci pro trek k horským gorilám - bezpečná země s velkým zájmem o ekologii, dobrou infrastrukturou. Velkou výhodou treku ve Rwandě je velmi dobrá dojezdová vzdálenost z hlavního města do národního parku Volcanoes, kde se právě trek za horskými gorilami „odehrává“. Ve Rwandě se však trek k horským gorilám odehrává ve vyšší nadmořské výšce, s čímž můžou mít někteří cestovatelé problémy.

Trek k horským gorilám v Ugandě nyní patří mezi ty nejnavštěvovanější (po skokovém navýšení cen za permit ve Rwandě). V Ugandě je navíc k dispozici denně více permitů - je zde více habituovaných gorilích rodin. V Ugandě se nachází 13 gorilích rodin, ve Rwandě pouze 10. Velkou nevýhodou treku v Ugandě je vzdálenost národního parku, odkud se vyráží na trek za horskými gorilami, od hlavního města. Infrastruktura je v Ugandě navíc poměrně špatná, cesty jsou ve špatném stavu. Z tohoto důvodu zajišťujeme trek v Ugandě primárně jako tzv. fly-in safari, kdy k národnímu parku s horskými gorilami doletíte malým letadlem.

Nejméně známou možností treku za horskými gorilami je Demokratická republika Kongo, kde se nachází přes 200 gorilích jedinců. V Demokratické republice Kongo jsou dvě období dešťů - tzv. malé období dešťů od října do listopadu a velké od poloviny března do května (v tomto období je tzv. low season permit a také ceny ubytování jsou nejnižší). Nejrušnějším měsícem roku v národním parku Virunga je jednoznačně prosinec a permity bývají předem v dlouhém časovém horizontu vyprodané.

Ochrana goril

Mlaskání znamená jistotu. Nutným krokem ke studiu goril nížinných v jejich přirozeném prostředí opravdu zblízka je habituace - proces, při němž si gorila přivykne na lidskou přítomnost, která pak jen minimálně ovlivňuje přirozené chování těchto primátů. Díky habituaci je možné získávat poznatky o každodenním životě goril, jejich pohybu a stravě.

Nicméně habituace má ovšem i svá rizika. Vedle pytláctví je velkým rizikovým faktorem přenos lidských nemocí, které mohou být pro gorily fatální. Proto musí být při kontaktu s nimi dodržována bezpečná vzdálenost minimálně sedmi metrů.

tags: #jak #gorily #žijí #ve #volné #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Budoucnost ledních medvědů
• O cílech Pařížské dohody
• Proč mizí velké cruisery?
• Nakládání s odpady v minulosti
• Ochrana ovzduší: Technologie