Jan Amos Komenský a jeho pohled na vzdělávání

Jan Amos Komenský (1592-1670) je považován za jednoho z největších českých myslitelů a teoretiků pedagogiky vůbec. Byl český filozof, pedagog a humanista.

Komenský se k Janu Husovi zřetelně přihlašoval jako člen Jednoty bratrské a chápal její počátek v Husově reformaci. Vyslovuje v něm svoji sounáležitost s církví, která nezačala svou reformaci od Martina Luthera nebo Jana Kalvína, nýbrž od Jana Husa.

Komenskému byl na Husovi blízký jeho zájem o vzdělávání a výchovu, neboť jak Hus, tak i Komenský byli učitelé. V české Didaktice charakterizuje Husa jako „zvláštního milovníka škol a vzdělavatele“.

Přestože je J. A. Komenský všeobecně znám spíše jako učitel, byl svým vlastním povoláním teolog. Komenského rodina byla spjata s Jednotou bratrskou. V jejích školách na Moravě získal Jan základní a střední vzdělání.

Komenský velmi těžce nesl konfesní spory. V teologických a náboženských sporech spatřoval i neblahou příčinu konfliktů a válek. Komenskému šlo o teologii založenou na Bibli a zaměřenou na praktický život. V tomto smyslu byl věrný pojetí teologie v Jednotě bratrské jako pomoci pro život z víry.

Čtěte také: Vztah Komenského k přírodě

Koncepce všenápravy vychází z jeho pojetí trojího světla či trojí knihy poznání. Jindy hovoří také o trojí pokladnici moudrosti či o třech svících nebo svítilnách nebo o třech zrcadlech či třech divadlech a třech zákonech. Komenský mluví o trojí cestě k plnosti poznání: „Obrátit smysly a mysl všech lidí k věcem, k sobě a k Bohu skrze trojí knihu Boží, uvedenou u všech v důvěrnou znalost, aby odtud čerpali neustále vědění, moudrost a zbožnost.“

Smysly, rozum a víru stanovil Komenský jako kritéria poznání, jak pronikat k jednotlivým knihám Božím - přírodě, lidské mysli a Písmu. Komenský říká: „Zdá se, že tuto metodu naznačil sám Bůh, který nejdříve stvořil tento hmotný svět, pak člověka plného rozumu a konečně přidal (oslovením člověka) svůj hlas.

Komenský se věnuje lidskému hříchu a zaměřuje se na biblickou zprávu ze 3. kapitoly knihy Genesis, kterou podrobně vykládá. Komenský jako teolog zdůrazňuje zásadní roli Ježíše Krista pro nápravu člověka a světa. Pro Komenského je Ježíš Kristus „Bůh a člověk v jedné osobě, Slovo učiněné tělem“.

V roce 1650 píše Komenský Kšaft umírající matky Jednoty bratrské. Jednota je pro něho jako matka, která umírá a loučí se se svými dětmi. Základ a podstatu křesťanství spatřuje Komenský právě v odkazu Jednoty bratrské, kterým jsou věci podstatné, služebné a případné.

Jan Amos Komenský (1592-1670), český filozof, pedagog a humanista, ve svém díle vyslovil názor, že z výchovně vzdělávacího procesu nemá být nikdo vylučován, že každý má přirozené, nezadatelné právo na výchovu a vzdělání. Ve své Vševýchově píše: "Od učení moudrosti a od vzdělávání ducha nemá být nikdo vyjímán, neřku-li vzdalován. Leč bychom chtěli dělat křivdu nejen tomu jednotlivci, nýbrž i celé podstatě lidství."

Čtěte také: Zdarma e-knihy o přírodě

A na jiném místě: "Je otázka, zda tedy i slepí, hluší a zaostalí (jimž se totiž pro ústrojný nedostatek nemůže něco vštípiti), mají být přibráni ke vzdělávání. Odpovídám: Z lidského vzdělání se nevyjímá nic, leč nečlověk. Pokud tedy mají účast na lidské přirozenosti, potud mají mít účast na vzdělání. Ba spíš tím více pro větší nutnost vnější pomoci, i když si příroda pro vnější nedostatek nemůže dosti pomoci sama."

Dokonce navázal na Quintilianovu Tabellu a zabývá se tím, jak mohou slepci psát. Ve Vševýchově upozorňuje rovněž na význam sluchu u slepců a vypočítává oblasti, ve kterých činnostech někteří vynikli.

Denis Diderot (1713-1784), francouzský encyklopedista, je autorem spisu Lettre sur les aveugles a l´usage de ceux qui voisnt (1749), ve kterém na rozdíl od J. A. Komenského klade důraz na slepcovu psychiku hmatového vnímání a na základní poznatky z jeho života. Na praktickém příkladu ukazuje problémy inteligentního slepce.

Jeho hmat pokládá za podstatu poznání. Do této kategorie řadí zručnost manuální i intelektuální. Ve svém Dopisu o slepých poprvé uvádí řadu intelektuálních schopností slepců a jejich fyziologických předpokladů, které uplatňují ve svých poznávacích činnostech.

Obdivuhodným závěrem je, že okolní svět je dostupný poznání i bez zraku, slepci si mohou vytvářet správné představy o předmětech, které objektivně existují a je obklopují. Stanovuje si otázku: jestliže mohou, jakou cestou? Člověk poznává svět prostřednictvím svých smyslů. U slepých lidí přikládá hlavní význam hmatu.

Čtěte také: Více o Ceně Josefa Vavrouška

Předpokládá, že slepec si může prostřednictvím hmatu vytvořit správnou představu o prostorových vlastnostech věcí, o jejich formě a rozměrech. Zdůrazňuje význam sluchu v tom, že lidé, kteří ztratili zrak, mají rozvíjet paměť pro různé zvuky a že ve zvucích nacházejí množství odstínů, které si mnohdy ani jiní lidé neuvědomují. Zdůrazňuje, že hmat i sluch je nutné rozvíjet, aby se oba staly v životě slepců průvodci v prostoru. Nepředpokládá tedy vyšší vrozené nadání hmatu ani sluchu.

tags: #jan #amos #komensky #knihy #pod #vedenim

Oblíbené příspěvky:

• Ekotémata v České televizi
• Slunné stanoviště pro kaktusy
• Jak funguje solární plovoucí čistička?
• Nástroj pro výpočet OZE v nízkonapěťových sítích
• Historie Psychiatrické léčebny Kroměříž