Jan Amos Komenský a jeho vztah k přírodě

Pedagogické myšlenky Komenského ze 17. století oživuje nová výstava Svět v centru pozornosti, která opět dokazuje, že jsou aktuálnější, než by mohlo být na první pohled patrné. Jak se chováme k naší planetě? Jak vnímáme vztah mezi člověkem a přírodou? Jak by tento vztah měl vypadat - a především, jak jej předat dětem na základních školách? To jsou některé z klíčových otázek, jimiž se zabývá výstava Svět v centru pozornosti, která bude otevřena od 12.

V Nizozemsku se výuka o přírodě opět dostává do popředí, neboť vzdělávání musí reagovat na současné globální výzvy, jako jsou klimatické změny, které ovlivňují život na celé planetě. Nové metody a didaktické přístupy se přitom vracejí ke starším myšlenkám. Výstava propojuje Komenského Orbis z roku 1658 s rokem 2025 a představí rozmanité vzdělávací materiály od 17. století až po současnost. Výstava nabízí bohatý program nejen uvnitř muzea, ale i venku.

Vážné poškození životního prostředí je výzvou naší civilizaci: náš vztah k přírodě není v pořádku. Hledat nesnadnou cestu k nápravě je úkolem, jehož vážnost si často ani neuvědomujeme, který tu však je a jemuž se nelze vyhýbat. Jeho aspoň částečné plnění je především záležitostí etickou, avšak velice důležité je také poznání (a neustálé poznávání) přírody. Od nejútlejšího věku by děti měly nejen poznávat fakta o přírodě, nýbrž - a především - přijímat okolní přírodu jako to, co se jich týká, na čem jsou závislé a co zas zpětně mohou ovlivňovat.

Je dobré a žádoucí vést děti nenásilnou formou k tomu, aby svět kolem sebe nevnímaly instrumentálně, nýbrž jako funkční celek, jehož my lidé jsme nedílnou součástí; pro křesťansky orientované čtenáře dodejme: jako svět, který stvořil Bůh (a který jsme my lidé svým hříchem značně pokazili).

Je potěšením moci přinést informaci o dvou nedávno vydaných knihách, které tomuto cíli slouží. Koncem loňského roku vydala A Rocha, křesťané v ochraně přírody, v České Skalici útlou, hezkou a příjemnou publikaci Pavla Světlíka, Idy Kohoutkové a Věry Soukupové Zvědy ve vlastní zemi, která přináší řadu podnětů k poznávání přírody a vytváření vztahu k ní. V tom spočívá její základní zaměření. Autoři jsou křesťané a příroda pro ně je především Božím dílem a svědectvím o Stvořitelově velikosti. Tato skutečnost, již v předmluvě zdůrazňuje prof. ThDr. Jan Heller, se do výkladu nenásilně promítá.

Čtěte také: Vzdělávací myšlenky Komenského

A protože poznávat přírodu a sbližovat se s ní je radost - tak to autoři prožívají a tento prožitek chtějí sdělit dále, je knížka doplněna i několika křesťansky radostnými písněmi. Sympatickým doplněním knížky je připomenutí Dr. Alberta Schweitzera, velkého svědka pokorného vztahu ke stvoření, informace o organizaci A Rocha a několik krátkých k prostředí orientovaných kázání.

V prvním čtvrtletí letošního roku vycházejí Metodické listy Svatojanské koleje Ekolístky Kateřiny Jančaříkové. Po úvodních poznámkách jsou děti během 26 zastavení, zamyšlení a pozorování přírodních jevů vedeny k prožití důležitých přírodovědných skutečností, k hledání souvislostí existujících v přírodě i k propojení poznávání přírody s poselstvím Bible. Výklad je veden jednoduchým, nenásilným způsobem, přiměřeným dětským možnostem. Četba těchto kapitolek je obohacením i pro dospělého čtenáře, ať již pedagoga, který těmito zastaveními děti provází, či kohokoli jiného, toužícího rozšířit, prohloubit, obohatit své vnímání stvoření. Praktickým doplněním výkladu jsou i náměty na výlety a exkurse.

V Ekolístcích se spojuje autorčina hluboká křesťanská víra s přírodovědným vzděláním, s praxí lektorky Svatojánské koleje i se zkušenostmi s vedením přírodovědného oddílu. Obě knihy jsou věnovány současně křesťanské i přírodovědně ekologické výchově. Poslouží širokému spektru učitelů vychovatelů, vedoucích přírodovědných kroužků a i rodičům a dětem samým. Rozhodně si nekonkurují a nepochybí ten, kdo bude užívat obě. Zatímco kniha Zvědy ve vlastní zemi začíná spíše z pohledu na přírodu a jejího spontánního pozorování a velice ji ocení zvláště ti, kdo vedou a organizují zájmovou činnost dětí (zejména starších), Ekolístky vycházejí od dětí, systematicky sledují vytčený didaktický cíl a mají na zřeteli především mladší děti. V obou knihách je výklad provázen pěknými ilustracemi a doplněn citlivě sestaveným seznamem literatury.

O propojení víry s nefragmentárním poznáním Božího stvořitelského díla usiloval poslední biskup původní Jednoty bratrské Jan Amos Komenský. Jan Amos Komenský (1592-1670) pocházel z jihovýchodní Moravy, s největší pravděpodobností z Nivnice. Po studiu teologie v Hebronu a Heidelbergu se Komenský vrátil na Moravu a působil jako pedagog a kazatel jednoty bratrské.

Vztah Komenského k přírodním vědám je patrný nejen z jeho kartografické práce (jeho slavná detailně propracovaná mapa Moravy, ve které se snažil opravit chyby z Fabriciovy mapy, pochází s největší pravděpodobností z roku 1624), ale doprovází jeho pedagogická díla, která mnohdy přesahují rámec klasických učebnic a zrcadlí jeho tendenci nevykládat pouze systém přírody, ale harmonicky ho provázat s přírodní filozofií, teologií, a tím i s kosmologií. Komenský usiluje o encyklopedický výklad přírody, ve kterém by nebyly žádné mezery ani nejasnosti.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Vynikajícím dokladem Komenského pansofického přístupu je dílo Přehled fyziky opravené z hlediska božského světla, předložený posudku těch, kteří vyučují filosofii a theologii, které vyšlo v roce 1633. Komenský zde vychází z řady významných renesančních myslitelů, jako např. Franceska Patriziho nebo Thomase Campanelly, a představuje široký kontext vztahování se k fyzice, tedy k fysis, tj. celé přírodě. Tematizuje zde jak biologii, chemii a psychologii, tak také fyziku, jak ji chápeme my dnes. V tomto Komenského díle je přirozeně přítomna - v opozici k aristotelsko-scholastickému přístupu - také reflexe renesanční hermetické (alchymisticko-paracelsiánské) tradice s cílem přinést nový výklad přírody, který je nesen teleologickým, tedy účelovým chápáním světa.

Vedle fyzikálních témat předložených v tomto díle Komenský dále zkoumal podstatu tepla a chladna a téma široce chápané fyziky je - vedle astronomie a geocentrické kosmologie (jeho vztah ke kopernikanismu byl velmi komplikovaný) - přítomné také v jeho slavném encyklopedickém díle Orbis Pictus z roku 1658, ve kterém představuje jistou anatomii veškerenstva.

Komenský byl blízkým přítelem věhlasného astronoma Jana Hevelia žijícího v Gdaňsku a spolu s ním prováděl astronomická pozorování. Astronomie se podle Komenského neobejde bez znalosti geometrie, a proto také začal psát její učebnici, která však nebyla dokončena. Komenského astronomická měření a pozorování jsou součástí jeho pozoruhodného rukopisu O vycházení a zapadání přednějších hvězd oblohy osmé (nalezen v roce 1931 v Leningradě).

Zajímavostí je, že Jan Amos Komenský - ve své snaze o reformu lidstva skrze vzdělanost - usiloval pod názvem Collegium lucis (sbor světla) o zřízení mezinárodní akademie věd, která by podporovala výzkum a výměnu nejnovějších vědeckých poznatků. A jako věda byla v 17. století chápána především přírodověda, tedy astronomie, matematika a fyzika, do které - jak již bylo výše zmíněno - spadala nejen optika a mechanika, ale také například biologie či chemie.

Po vypovězení všech evangelických kazatelů z Čech a Moravy odešel Komenský v roce 1628 do polského Lešna, kde setrval do roku 1656. Poté se uchýlil do nizozemského Amsterdamu, kde 15. * 28. 3. † 15. 11. fungující pod ochranou Karla staršího ze Žerotína. Akademii navštěvoval v l. 1608-11 a již zde se seznámil s antitrinitárním sociniánským pojetím Boha. V l. kde si v lednu 1614 koupil od vdovy po profesoru matematiky Christmannovi rukopis epochálního Koperníkova spisu De revolutionibus orbium coelestium. V l. na níž předtím studoval. V tomto období koncipoval své první spisy (historické a encyklopedické). V l. který patrně opustil počátkem r. 1622. V l. 1622-27 prožívá nejtěžší období svého života; v období pronásledování nekatolíků po porážce českých stavů po bitvě na Bílé hoře ztrácí své nejbližší a žije ve vlasti jako psanec. Nejbezpečnější úkryt našel na brandýsském panství Karla st. především Labyrint světa a ráj srdce. V r. kde píše své zásadní pedagogické spisy (Velká Didaktika) a také svá díla pansofická (např. Prodromus pansophiae). a ze zatemňování křesťanské moudrosti pohanským věděním. V l. kam byl pozván představiteli anglického revolučního parlamentu a v r. kteří jej pak finančně podporovali po celý jeho život. Ve švédských službách působil v severopolském Elblagu (1642-48) a poté krátce pobýval opět v Lešně. V l. luteránů a kalvinistů v Toruni. avšak zhruba od této doby začal K. pracovat na svém hlavním díle Obecná porada o nápravě věcí lidských (De rerum humanarum emendatione consultatio catholica). kde strávil posledních čtrnáct let svého života. V l. 1656-57 vyšly v Amsterodamu jeho sebrané pedagogické spisy (Opera didactica omnia) a zde také koncipoval a vydával své polemiky proti sociniánům a pracoval na dokončení své Obecné porady. V l. v němž se pozoruhodným způsobem dovršuje K. myšlení. byl jako K. text identifikován až v 60. letech 20. století. - Místo posledního odpočinku našel K. městečku nedaleko Amsterodamu.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

K. z vlivů protestantské reflektované druhé scholastiky (J. H. renesančního novoplatonismu a přírodní filozofie (T. německé teosofie (J. Böhme) a byl inspirován dobovým hledáním vědeckých metod (J. F. Bacon ad.) a myšlenkami M. Kusánského. K. především prostřednictvím J. V. jehož spisy K. opatroval s velkou pečí; když mu shořela v Lešně v r. usiloval na prvním místě o znovunabytí všech hlavních Andreaeových děl. Od 40. let 17. století zrálo jeho dílo ve stálé konfrontaci s filozofií R. přesto však zůstalo jednou z podob nedescartovské alternativy evropského myšlení 17. století. - Cílem K. včetně reformy vzdělanosti a vědění. jímž se řadí mezi dovršitele christianizace novoplatonismu. K. jež se od sebe liší pojetím světa a člověka. První období je možno charakterizovat jako období světa jako divadla (1614-22). Hlavním dílem tohoto období je spis Theatrum universitatis rerum. stěžejním dílem tohoto období je Labyrint světa a ráj srdce. nýbrž jako účastník na jeho zásadní reformě. Hlavním dílem třetího období je Obecná porada. která je podle K. novoplatonismem inspirovaného metafyzického schématu. svět andělský a svět hmotný). živočichové a člověk. Tento vzestupný proces nazývá K. „dílo přírody“ (opus naturae). mundus spiritualis). v němž se vše vrací zpět k Bohu. které navzdory všem regresům (jejichž obdobou v přírodě jsou degenerativní procesy) směřují k vyvrcholení v Božím království na zemi. který označuje mj. k nimž má napomáhat tzv. parlament světa. O náboženské smíření má pečovat tzv. světová konsistoř církví a úsilí o šíření vzdělanosti a pěstování vědění má zajišťovat univerzální organizace zvaná Sbor světla. Pro tyto názory je K. v náboženské oblasti pak myšlenky ekumenismu.

Člověk stojí na vrcholu vzestupné stupnice přírody. nýbrž svobodou vůle a schopností činu. V Kusánově duchu odhalování nekonečnosti v konečném prohlašuje K. ale i určitou formou nekonečnosti. jež v nekonečnu nekonečně sama sebe tvoří“ (Producenda fuit creatura indeterminata in infinito infinite seipsam agens). kterou je třeba osvobodit od nadvlády všech dogmat a kultů. ale i luteránů a kalvinistů. Svobodu posléze charakterizuje jako „právo lidské přirozenosti“ (ius naturae humanae). K. ale usilovala o syntézu racionalismu a empirismu. a zkušeností (experientia). rozumem a vírou. víra poznání rozumové. K. patřil k nejvýznamnějším triadickým myslitelům evropské filozofie a byl kritikem dualismu. Triadismus chápal jako základní interpretační schéma reality a jako předpoklad filozofického obratu od substančního k protostrukturnímu chápání reality. jejichž definice je překvapivě moderní (Janua rerum). používaný v 16. a 17. století jen okrajově (např. se u K. stává ontologickou kategorií.

Vliv Komenského díla je značný. V Anglii se vytvořila ještě za jeho života skupina učenců (tzv. k jeho dílu se přihlásil G. W. ovlivnil i J. G. Herdera. Naopak ostře jej kritizoval P. Bayle a ovlivnil tak názor mnoha osvícenců. V 19. a v 1. polovině 20. století byl K. v posledních desetiletích roste zájem o Komenského jako filozofického myslitele. V české filosofii se Komenským zabývali J. T. G. F. V. J. E. J. J. R. Kalivoda. Ze zahraničních autorů především J. G. E. B. K. E. Schadel ad. T. G. Masaryk nazval K. prvním panevropanem. Dnes je K. neboť K. Via Lucis. 1978; ◦ J. A. K. O sobě, ed. A. Molnár, N. Spisy o první filosofii, eds. V. Balík, V. J. 1892; ◦ J. Kapras: Nástin filosofie J. A. 1894; ◦ J. V. ČM 1900; ◦ J. V. J. Hendrich: J. A. K. 1932; ◦ D. Čyževskyj: Ztracené části Pansofie K. Slovo a slovesnost 1935; ◦ J. 1964; ◦ K. Schaller: Die Pädagogik des J. A. Comenius und die Anfange des pädagogischen Realismus in 17. Heidelberg 1967; ◦ P. 1968; ◦ P. Floss: J. A. 1970; ◦ K. SCeH 1983; ◦ J. Popelová: Filozofia J. A. 1985; ◦ P. Acta Comeniana 1987; ◦ E. SCeH 1988; ◦ P. 1992; ◦ R. Kalivoda: Husitská epocha a J. A. 1992; ◦ R. 1992.

tags: #jan #amos #komensky #vztah #k #prirode

Oblíbené příspěvky:

• Odpadové hospodářství Slavkov
• Aktuální stav ovzduší Rožnov pod Radhoštěm
• Vliv ovzduší na polní plodiny
• Environmentální bakalářské práce
• Komunální odpad