Abiotické faktory ovzduší a jejich vliv na polní plodiny

Ekologie se zabývá vztahy v přírodě, respektive vztahy mezi organismy navzájem nebo organismy a jejich prostředím. Její název je odvozen z řeckého oikos = dům, obydlí.

Základy ekologie

Zatímco biologický obor jako je anatomie studuje stavbu těla a fyziologie se zabývá studiem funkcí orgánů, tkání a buněk, zkoumá ekologie vztahy mezi organismy a jejich prostředím. Nejnižší jednotkou, kterou ekologie zkoumá, je jedinec a jeho vazby na okolní prostředí i na ostatní organismy.

O ekologii se také v širších souvislostech hovoří jako o předmětu, který se zabývá vztahy člověka k prostředí a k ostatním organismům v tomto prostředí žijícím. Tento směr si většinou všímá více nepříznivých vlivů činností člověka na přírodu, a to nejen na živé organismy, ale i na ovzduší, vodu, půdu, ale i vlivů na zdraví samotného člověka.

Organismus a prostředí

Organismy se ve svém prostředí nevyskytují náhodně. Vždy můžeme nalézt určité souvislosti mezi typem a vlastnostmi prostředí (teplotou, vlhkostí, půdou apod.) a tvarem těla, způsobem výživy a dalšími vlastnostmi určitého živočicha nebo rostliny. Studovat organismus a všechny stránky jeho života bez toho, aniž bychom vzali v úvahu okolní prostředí, není myslitelné.

Příroda sestává ze živých i neživých složek. Mezi živé složky přírody patří organismy: rostliny, živočichové, houby, mikroorganismy aj. Mezi neživé složky přírody náleží např. vzduch, voda či horniny a minerály (nerosty). Ucelené součásti přírody se označují jako ekosystémy. Ekosystémy lze rozdělovat např. na suchozemské (les, louka) a vodní (rybník, jezero).

Čtěte také: Abiotické složky: podrobný přehled

Abiotické faktory

Abiotické podmínky (faktory) prostředí souvisejí s neživou přírodou. Viditelné světlo je zdrojem energie pro fotosyntézu, ale též obecně slouží k orientaci či komunikaci organismů. Světlo organismy vnímají světločivnými buňkami či zrakem. To u živočichů souvisí např. s přítomností určitého zbarvení (mj. výstražného či maskovacího), rostliny na své pestře zbarvené části mohou lákat např. Změny intenzity světla vedou u živočichů k ovlivňování biorytmů, které souvisejí např. s rozmnožováním či migrací. Životní cyklus rostlin je ovlivněn délkou dne.

Organismy mají různé nároky na světlo: živočichové se nedostatku světla (to je spojeno např. s noční aktivitou či životem v podzemí) přizpůsobili např. UV záření má kratší vlnové délky a větší energii než viditelné záření, ničí proteiny a nukleové kyseliny. Organismy se UV záření či nadbytku viditelného světla mohou bránit pomocí pigmentů (např. melanin u živočichů, karotenoidy u rostlin).

Teplo ze Slunce na Zemi přichází hlavně ve formě viditelného světla a infračerveného záření. Teplota je dána počasím a klimatem místa, v němž organismy žijí. Suchozemské rostliny udržují teplotu svých těl pomocí odevzdávání a vypařování vody (transpirace). Živočichové mohou být ektotermní (jejich teplota je závislá na teplotě prostředí) či endotermní (udržují si stálou tělesnou teplotu). Stálá tělesná teplota je typická pro ptáky a savce.

Živé organismy ovlivňuje chemické složení vzduchu (což je svázáno se zásadními biochemickými procesy: fotosyntézou a buněčným dýcháním), ale také jeho teplota, tlak či proudění. Rostliny vzduch využívají např. k přenosu pylu či diaspor (plodů, semen). Někteří živočichové mohou vzduchem aktivně létat, živočichové či jiné organismy se mohou nechat pasivně přenášet (tzv.

Voda je součástí životního prostředí, je obsažena také v organismech samotných. Ve vodě bývají rozpuštěné minerální látky (obsah solí se označuje jako salinita) či plyny. Povrchové napětí vody někteří bezobratlí živočichové využívají k pohybu po hladině. Rostliny mohou mít různé nároky na vodu, u těch žijících v suchém prostředí mnohdy bývá vyvinuta sukulence (tvoří si zásoby vody ve ztlustlých orgánech, zabraňují ztrátám vody pomocí CAM fotosyntézy). Živočichové se dostupnosti vody přizpůsobují např. určitým množstvím potních žláz či průběhem vylučování.

Čtěte také: Více o znečištění ovzduší

Více jedinců určitého druhu tvoří populaci. Velikost populací je dána natalitou (porodností) a mortalitou (úmrtností). Velikosti populací mohou kolísat v čase (např. zvětšení populace kořisti vede ke zvětšení populace predátora). Růst populace je obvykle omezen podmínkami prostředí. Populace může mít určitý rozptyl (rozmístění jedinců v prostoru). Více populací v určitém prostoru tvoří společenstvo (biocenózu).

Vliv abiotických faktorů na polní plodiny v roce 2021

Po několika extrémních letech se nám pěstitelský rok 2021 jeví jako „normální“, s velmi dobrými výnosy téměř všech polních plodin. K tomuto pozitivnímu stavu se přidávají až extrémně vysoké ceny rostlinných komodit, hlavně pak pšenice a ozimé řepky. Stále však stagnuje cena cukru, a tím i cena za cukrovku pro pěstitele.

Podzimní a zimní teploty byly v obou oblastech lehce nadprůměrné ve srovnání s normálem. Průběh jara víceméně odpovídal dlouhodobému normálu. Celé vegetační období od října 2020 až do konce září 2021 bylo na srážky bohaté a úhrny srážek po většinu období překonávaly dlouhodobý normál. Na srážky bohatý byl na Moravě a ve Slezsku především podzim 2020, kdy měsíční úhrny srážek v říjnu několikanásobně překonávaly normál. To vedlo k velkým problémům při sklizni cukrovky a kukuřice. Někteří pěstitelé zaseli méně ozimé pšenice než plánovali a bohužel někteří nezaseli vůbec. Docházelo i k netradičnímu setí pšenice pomocí rozmetadel průmyslových hnojiv s lehkým zapravením do půdy. Naštěstí tyto porosty přezimovaly a daly překvapivě dobré výnosy.

Velmi problematické bylo i zakládání porostů ozimé řepky. Kvůli vysokým srážkám došlo na mnoha porostech k vytvoření škraloupu s omezením růstu a vzcházení rostlin. Řada porostů pak vstupovala do zimy jako nekompletní a neuniformní porosty s množstvím chybějících rostlin. Naopak nástup jara byl pozvolný s podnormálními teplotami a kvůli vlhčímu počasí v únoru se nedařilo zcela rané založení porostů jařin. Velmi chladné jaro bylo patrné zvláště u cukrovky, kde proběhla vernalizace a později se během vegetace objevilo větší množství vyběhlic a vykvetlic než bývá obvyklé, jako reakce na chlad v březnu a dubnu.

Určité obavy stran sklizně pak přišly v průběhu června s podnormálními srážkami a vysokými teplotami, ovšem následně v červenci přišly potřebné srážky a většina porostů netrpěla nedostatkem vláhy. Nebyly tedy pozorovány vážnější deficience vláhy na většině polních plodin. Střídavé deště však bohužel pokračovaly i v druhé půli července a srpnu a zemědělci sklidili svou úrodu opravdu s velkým štěstím.

Čtěte také: Environmentální vlivy na podnikání

Kvůli extrémním srážkám na podzim 2020 byly velké problémy se založením porostů ozimých plodin, zvláště pšenice. Pokud podmáčení trvalo delší dobu, došlo k celkovému odumření rostlin. Deštivý podzim působil problémy také ve sklizni cukrovky a kukuřice. V roce 2021 se v průběhu léta lokálně projevilo silné poškození kroupami, naštěstí již po sklizni většiny porostů obilnin a řepky. Silně však byly poškozeny porosty cukrovky a kukuřice.

Tabulka: Průměrné měsíční teploty a úhrn srážek za vegetaci říjen 2020 - září 2021

tags: #abiotické #faktory #ovzduší #polní #plodiny

Oblíbené příspěvky:

• Odpadkový koš s tlačítkem (50 l)
• Ohrožení života v českém právu
• Průmyslová ekologie na VŠCHT Praha
• Problém recyklace papírových kelímků
• Příklady nepřímé recyklace