Jan Sokol: Kniha Filozofie Přírody jako Základní Příručka Filozofických Témat

18.03.2026

Kniha Filozofie přírody od Jana Sokola představuje základní příručku filosofických témat, která je určena širokému okruhu zájemců. Autorovým cílem je otevřít problematiku filosofického myšlení širokému okruhu zájemců.

Publikace je vlastně složena ze dvou samostatných dílů - Malá filosofie člověka a Slovník filosofických pojmů. Druhá část obsahuje nejběžnější filosofické pojmy a velmi vhodně tak doplňuje celé dílo a čtenáři usnadní orientaci v neznámých vodách.

O autorovi

Prof. PhDr. Jan Sokol, CSc., Ph.D., byl významnou osobností české akademické a veřejné sféry. V 90. letech přednášel na Pedagogické a Filosofické fakultě UK, od roku 2000 na Fakultě humanitních studií UK. V zimním semestru 2008/9 přednášel etiku a lidská práva na Harvardově univerzitě.

Angažoval se rovněž v politice - byl poslancem Federálního shromáždění, ministrem školství a v roce 2003 kandidoval na prezidentský úřad. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77. Získal několik významných ocenění, mj. Zlatou medaili Univerzity Karlovy či Cenu VIZE 97; byl důstojníkem Řádu čestné legie Francouzské republiky. Kromě rozsáhlého díla překladatelského je profesor Sokol autorem mnoha publikací o filozofii, náboženství a historii, např. Člověk jako osoba; Etika, život, instituce; Moc, peníze a právo aj. Publikoval také v časopisech a novinách a byl stálým přispěvatelem Wikipedie.

Obsah knihy a její využití

Kniha má svůj základ v přednáškách o úvodu do filosofie, které autor pronesl na Pedagogické fakultě a Filosofické fakultě UK. V rozšířené knižní podobě (první vydání 1994) připojil další, dosud nepublikované texty, které postupně přepracovával a doplňoval.

Čtěte také: Zamyšlení nad knihou Malá filosofie člověka

Může ale posloužit i jako první uvedení do pestrého světa filosofické problematiky studentům, všem zájemcům o filosofii, studentům vysokých škol i učitelům základních společenských věd na středních školách.

Stručný obsah některých kapitol

Filosofie: mezi vědou, uměním a mýtem. Počátek filosofování je údiv. Jak se vyvíjí vysvětlování světa. Vztah mýtus - filosofie - věda.
Jak vidíme a slyšíme. Člověk si barevné body na sítnici spojí v celek, mozek dokáže rozpoznat a domyslet i chybějící část. Proto se občas zmýlí. Podobně je to i u sluchu - z několika tónů rozeznám píseň. Za normálních okolností člověk vnímá zvuk i obraz dohromady (např. rozhovor = hlas + pohyb rtů), není-li obojí propojeno, je "něco v nepořádku". Zrak a sluch jsou smysly "na dálku", ostatní "na blízko".
Vnímání a pozornost. Člověk je stále zahrnován podněty, dokáže si ale z nich vybrat jeden (či několik), ostatní pomíjí. Nazýváme to zaměření, soustředění a pozornost. Agresivní podněty, nebo jejich přílišné množství nás dokáže otupit.
Jazyk a myšlení. Myšlenka či nápad přichází nejdříve "beze slov". Poté nastupuje jazyk, pojmové myšlení, které dokáže nápad zjasnit, artikulovat. Řeč jako hra. Jazyk se skládá z formální stránky a stránky významové. Nejvlastnějším místem jazyka je řeč, ať monolog, či dialog. Podobá se tak hře, která je spjata s životem. Rozhovor jako hra je živelný a spontánní, podléhá ale jistému souhrnu pravidel a možností.
Vědění a věda. Vědět znamená nejen něco poznat a být o něčem přesvědčen, ale i být si jist, že své přesvědčení dokážu obhájit. Smyslové vnímání - okolní svět vnímáme smysly, ale obraz o světě si tvoříme úsudkem - ten může ale být mylný. Jiná možnost poznání je rozumové poznání - bez účasti smyslů. Rozumové poznání je základ vědy - cíl: pravé a jisté poznání a porozumění.
Pravda. Pravda se snaží proniknout k předmětu poznání. Na pochopení pravdivosti a pravdy poznání se zakládá étos vědy. Je nutná nezaujatost. Pravda ale může mít různou cenu v různý čas. Feuerbach: „já nemám pravdu, pravda má mne“ - nemám ji ve svých rukou, neurčuji pravdivost; hledám ji.
Příroda. Vymezení přírody: svět venku, který lidé nevytvořili a kde nejsme doma. Pragmatický přístup k přírodě - zdroj surovin - nevratný proces ničení přírody. Romantický přístup - návrat k přírodě, ta už ale není taková jako dřív, podléhá stále více civilizaci. Lidstvo se v budoucnu bude muset omezit.
Text a výklad. Základní podoba řeči je rozhovor, řeč ale figuruje i v psaném textu. Pozbývá ale některé prostředky, které mluvenou řeč provázejí - gestikulaci, mimiku, tón hlasu. Psaný text proto může být pochopen špatně. Opětný výklad (hermeneutika) se snaží najít původní význam textu. Důležitou roli hraje zaujatost či nezaujatost čtenáře. Psaný text může být psán i záměrně tak, aby čtenář byl nucen hledat v něm hlubší smysl (básnická tvorba).
Město. Město je umělý svět, vytvořený lidmi a vyčleněný z přírody. Dříve bylo město jako centrum obchodu a politické moci, později dalo vzniknout kultuře, demokracii, právu, vzdělanosti atd. V 19. století města provází industrializace - stěhování nemajetných námezdních sil. Druhá polovina 20 století naopak znamená částečný odliv obyvatelstva do satelitních sídlišť. Město vyžaduje spletitou a vyváženou organizační a technologickou síť. Vztah k venkovu - město a venkov nelze sloučit. Město i venkov jsou na sobě závislé.
Člověk a svět. Člověk povstal z přírody, ale vyčlenil se vůči ní, vyčlenil se vůči okolnímu světu. Současný postmoderní člověk je k přírodě stále bezohledný. Civilizace neví jak dál, nezná řešení dalšího vývoje. Úkolem filosofie je upozorňovat na tento stav, ukazovat všem, že je kolem nás spousta věcí, nad kterými se máme a musíme zamyslet.

Shrnutí

Kniha Jana Sokola Filozofie přírody je cenným zdrojem pro všechny, kteří se chtějí seznámit se základy filosofického myšlení. Díky srozumitelnému jazyku a širokému záběru témat je kniha vhodná jak pro studenty, tak pro širokou veřejnost.

Čtěte také: Ochrana přírody a role člověka dle Jana Sokola

Čtěte také: Sokol lovecký v přírodě

tags: #jan #sokol #kniha #filozofie #přírody