Jan Sokol: Filozofický pohled na ochranu přírody a roli člověka

Objevte krásu a rozmanitost „starého kontinentu“ a získejte ucelený pohled na náš domov. Jak se Evropa vyvíjela od starohor přes dobu ledovou až po antropocén? Jak žili Evropani v průběhu času a jaké objevy změnily jejich život? Vydejte se na vzrušující cestu plnou zajímavostí o našem domově a poznejte Evropu ze tří rovin - geologické, přírodní a kulturní.

Evropa je náš domov, většina Evropanů nikdy jiný mít nebude. Ale víte, jak se Evropa vyvíjela od starohor přes dobu ledovou až po antropocén? Jaká byla a je zdejší flóra a fauna? Jak žili Evropani v průběhu času a co měnilo jejich život? Vydejte se na vzrušující a nevšední cestu poznání a seznamte se s Evropou z pohledu geologa, bioložky a filozofa.

Kdo byl Jan Sokol?

Prof. PhDr. Jan Sokol, CSc., Ph.D. byl český filosof, překladatel filosofických textů, vysokoškolský pedagog a publicista. Byl jedním z výrazných současných českých křesťanských intelektuálů. Zabýval se hlavně filosofickou antropologií, dějinami náboženství a antropologií institucí.

Jan Sokol se narodil 18. 4. 1936 v Praze, vyučil se a pracoval jako zlatník, později mechanik. 1958 maturita v dálkovém studiu, od 1963 dálkové studium matematiky na MFF UK. V letech 1964 až 90 pracoval jako programátor, později vedoucí výzkumný pracovník ve VÚMS Praha na vývoji základního software. V tomto oboru publikoval několik knih a desítky odborných článků. Spolupracoval na ekumenickém překladu Bible, přeložil řadu zejm. filosofických knih a publikoval v mnoha časopisech. V sedmdesátých letech vedl různé bytové semináře (zejm. seminář o Nietzscheovi, 1973-82), 1976 podepsal Chartu 77 a publikoval v samizdatu.

Od roku 1991 přednášel filosofii, antropologii a religionistiku na Pedagogické a Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Byl prvním děkanem Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy (2000-2007), kde donedávna přednášel. Kromě toho vystupoval i na mnoha dalších českých i zahraničních universitách. V letech 1990-1992 byl poslancem Federálního shromáždění, v roce 1998 ministrem školství a v únoru 2003 protikandidátem Václava Klause ve volbě prezidenta ČR.

Čtěte také: Zamyšlení nad knihou Malá filosofie člověka

Angažoval se rovněž v politice - byl poslancem Federálního shromáždění, ministrem školství a v roce 2003 kandidoval na prezidentský úřad. Jan Sokol vystudoval matematiku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy a pracoval jako vědecký výzkumný pracovník ve Výzkumném ústavu matematických strojů. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77. V 90. letech přednášel na Pedagogické a Filosofické fakultě UK, od roku 2000 na Fakultě humanitních studií UK. V zimním semestru 2008/9 přednášel etiku a lidská práva na Harvardově univerzitě.

Kromě rozsáhlého díla překladatelského je profesor Sokol autorem mnoha publikací o filozofii, náboženství a historii, např. Člověk jako osoba; Etika, život, instituce; Moc, peníze a právo aj. Publikoval také v časopisech a novinách a byl stálým přispěvatelem Wikipedie. Získal několik významných ocenění, mj. Zlatou medaili Univerzity Karlovy či Cenu VIZE 97; byl důstojníkem Řádu čestné legie Francouzské republiky.

Jan Sokol a "dluh života"

Knížka vyšla u příležitosti udělení Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97, a jak už sám název knížky napovídá, Sokol v ní nastoluje otázku, zda stačí, že člověk žije svůj malý privátní život, aniž by si uvědomoval, že je součástí rodiny, národa, lidstva, ale i součástí celé živé přírody. Vzhledem k tomu, že člověk si svůj život sám nedal, nevytvořil ani nekoupil, ale dostal ho jako dar, mluví Sokol o jakémsi „dluhu života“, jakémsi „dědictví“, které člověk přebírá od předků zcela zadarmo a jeho povinností je předat ho zase dál příštím generacím.

Podle Sokola je každý z nás na světě jen díky tomu, že se našim předkům podařilo život obhájit , a to často s nemalým úsilím. Tento fakt je zavazující v tom smyslu, abychom se také my starali, co bude po nás. Člověk tedy pak nežije jen pro sebe, není života majitelem, nýbrž jen dočasným správcem a to co zdarma při narození obdržel, má zase předat dál. Tato povinnost dává životu smysl.

Svoboda a sebeomezení

V našem okolí se často setkáváme s představou svobody jako jakési bezbřehosti a neomezených možností. Popisoval jste to ale tak, že cesta ke svobodě vede naopak i přes sebeomezení, čest, svědomí. Svoboda jako bezbřehost je hodně naivní představa, která v žádném konkrétním případě neobstojí. Člověk, kterého nikdo neomezuje, to je Robinson na pustém ostrově. A o něm byste přece neřekli, že je svobodný. On sám by to o sobě už vůbec neřekl. Celé dny stojí na pobřeží a sleduje, jestli se neobjeví někdo další, kdo by mu začal dělat společnost.

Čtěte také: Sokol lovecký v přírodě

Svoboda tedy není ve zbavení se všech omezení, ale naopak v hledání jemného kompromisu mezi tím, co mohu a nemusím se bát, když to ten druhý bude dělat taky. Je strašně zajímavé sledovat podobné poměry u člověka a u zvířat. Všechny živé organismy totiž mají v sobě nějaké sebeomezení zabudované. Vezměte si třeba obyčejného králíka. I když do něj budete cpát, co chcete, nevyroste víc než na padesát centimetrů. Králík prostě od přírody ví, že má růst do určité velikosti. To samé strom, květina, jablko.

Čtěte také: Informace o Sokolském pobytu

tags: #jan #sokol #ochrana #prirody

Oblíbené příspěvky:

• Čistota s ohledem na přírodu
• Problémy s odpadem u kondenzačních kotlů
• Technická seismická aktivita v ČR
• Životní dílo Adély Flekové
• Komunální odpad v Odrách