Recenze knihy "Z přírody" od Jana Vrby

Kniha "Z přírody" od Jana Vrby je úžasné dílo, které by si neměl nechat ujít žádný milovník přírody, a zvláště stromů. Je psána zajímavým jazykem a vtahuje čtenáře do děje už od prvních stránek.

Román o stromu. Tak tohle je dvojnásobná nádhera - v prvním případě slovní a ve druhém hlasová. Propojení básnického jazyka s přednesem pana Karla Högera, na to prostě jen tak něco nemá. Tuto knihu určitě budu chtít mít ve své knihovně. Uznejte sami, kdo by dnes dokázal napsat knihu jenom o jednom jediném stromu. A emocí je v ní namícháno nespočet. Za mě kandidát do mých TOP 5 roku 2025.

Díky Českému rozhlasu, a jeho čtení, kterému jsem momentálně trochu propadla, objevuji úplně jiné knihy, po kterých bych normálně nesáhla. Audiokniha. Nádherně zpracovaná, úchvatně načtená panem Högerem, dokonale podbarvená úžasnou hudbou.

Celá kniha je o borovici - od jejího vzniku, růstu až po její konec. Vše je krásně a sugestivně líčeno, prožívala jsem to s ní, na konci jsem byla smutná. Nádherná knížka, smekám před autorem.

Když jsem ji rozevřela, v duchu jsem si říkala:" Pane bože, jak může někdo napsat 200 stránek o jedné, jediné borovici. " Ano může, jmenuje se Jan Vrba a věřte mi, že od začátku až do konce, budete držet palce právě ty jedný jediný borovici, kterou si Vrba vybral.

Čtěte také: Tipy pro pěstování kroucené vrby

První kniha, kterou jsem četla od Jana Vrby jako mladá holka. Prima čtení, pak stojíte na zastávce a díváte se, že se na vás ten strom usmívá...Každopádně na dobu kdy kniha vznikla, je kniha nadčasová a taky vydává krásné svědectví o tom, jak se lidé uměli starat o svůj majetek, jak byly lesy jako ze škatulky. Vedlejší příběhy jsou příjemné rozptýlení a klidně by mohly být samostatně publikované. Nádherné. Zajímavé a dechberoucí .Nenaučila jsem se za 13 let školní docházky tolik jako za jediné přečtení této knihy. Milovník přírody a stromu . Úžasná kniha.

Přistupovala jsem k ní zpočátku skepticky (doporučila mi ji babička do čtenářské výzvy, o autorovi jsem nikdy neslyšela, anotace na přebalu mě moc neuchvátila), ale už po pár stranách jsem se od ní nedokázala odtrhnout. Jedna z najkrajších knižiek, aké som čítala. Strhlo ma to a nepustilo až do konca. Napísané krásnou češtinou, jednoduché a pravdivé ako sama príroda, sem-tam šmrncnuté mystickým tajomnom. Doporučujem všetkým milovníkom prírody, krásnej literatúry a intenzívnych umeleckých zážitkov.

Jak už bylo řečeno níže, toto není pokus o vylíčení života jednoho stromu, toto je neskutečně krásné dílo. Kdo miluje přírodu, obzvláště stromy, neměl by si tuto knihu nechat ujít. Bavily mě i vsunuté příběhy, které se stromu týkaly. Nejvíce mě zamrzelo, když strom onemocněl a záhy musel jít se "zubatou" k zemi.

Román o stromu. Kniha, kterou napsal milovník přírody pro jiné milovníky přírody. Život jednoho stromu, který se autor snaží popsat co nejvíce realisticky, to znamená podle zákonů přírody a příroda má své zákonitosti, ale nikoli lidskou spravedlnost. Život v přírodě je věčným bojem - jen silnější a chytřejší přežijí. Každá chyba tu může být chybou poslední.

Kniha je prokládána vloženými příběhy, jednak z "mrákotné paměti" z dob dávno minulých pojednávající o našich předcích a druhak o současnících stromu, kteří mají souvislost s příběhem našeho stromu. Tato kniha svou syrovostí bere vítr do plachet všem snílkům, kteří mají svou představu, jak to chodí v přírodě. Věčný boj o zrno a prostor.

Čtěte také: Využití vrbového listí v zahradě

Jan Vrba k môjmu srdcu prenikol ľahko, nijako sa nebránilo. Borovicu som si zamilovala veľmi rýchlo. Cítila som s ňou, keď trpela, tešila som sa, keď sa radovala a zdesila som sa, keď sa priblížila záhuba. A keď ju mládenec nazval mrzákom, urazila som sa. Pre mňa čítať túto knihu znamená kochať sa. Kochať sa autorovým jazykom, kochať sa jeho vrúcnou láskou k prírode, pútavým a zároveň poetickým opisom dramatického boja borovice o svoje miesto na slnku.

Iba jedno ma mrzí - že som sa o Borovici dozvedela v tomto ročnom období, takže som ju musela čítať pod strechou.

Špatná anotace. Román Borovice od Vrby je naprosto dechberoucí dílo. Popsat přes 200 stránek pouze líčením života jednoho stromu, to je dle mého úsudku buďto obrovská zhovadilost nebo mistrovské dílo. Přikláním se k možnosti druhé. Popsat život stromu a nenudit, je práce pro mistra. Vrba očividně mistrem je. Nenudil. To ohrožení srnčími pažeráky, z toho jsem takřka nespal.

nalezená v knihobudce...od Vrby už jich mám pár přečtených, tak jsem byla zvědavá, co tahle...(navíc, pššššt, miluju borovice !!!!) no a hned ze startu jsem trochu zkoprněla - jen Jann Vrba je schopen popsat mykorhízu tak košilatě, že s malou borovicí prožíváte (s prominutím) orgasmus... a říkám si, že ten milovník přírody a romantiky asi trochu ujel... ale ono se to pak zas zklidnilo do provoznějšího formátu, tak si říkám, dobrá, jedeme dál... A pak vsuvka s neolitickým lidem... ta mi zpočátku lezla na nervy, a řikám si, že tohle jsem taky mohla tušit, vždyť jak jinak by vycpal tolik stran jen borovicí ??? ale tak nějak jsem si i na tohle povidání zvykla... (a se zděšením tak trochu viděla stádovitou paralelu, kterou aktuálně prožíváme v našem tuze modením světě, jen žáden Djavak na obzoru..) no a pak se příběh vrátil zpět ke stromečku, kterému autor dal vyžrat spoustu nesnází, potkat spoustu škůdců (i když obalovače Buolova Google neznal - jedná se o obalovače borového ???). Pocítit spoustu hezkého, ale i to, jak je život krátký. A když na konci objasňuje, jak vlastně k příběhu borovice přišel, je to jasné... nebyla tam touha napsat příběh a našroubovat na něj , co se dá, ale touha napsat příběh konkrétn borovice, která jednou padla za bouřky. Takže díky za ni, i za tento příběh.

Autor se narodil v učitelské rodině a měl čtyři mladší sourozence. Studium gymnásia v Domažlicích nedokončil, roli v tomto rozhodnutí měla smrt matky (1905) a nový otcův sňatek. Rozhodl se stát lesníkem. Nejdříve byl lesním adjunktem v Zruči nad Sázavou, pak dva roky strávil v lesnické škole v Jemnici na Moravě a v letech 1910-1914 studoval na Vysoké škole zemědělské ve Vídni. Ve Vídeňském deníku začal poprvé uveřejňovat své žurnalistické práce, první básně mu otiskl v roce 1909 regionální týdeník Obrana Podyjí v Dačicích. Několik prací mu otiskly Šaldovy noviny. Na studia si přivydělával v letech 1911-1912 jako asistent kurzů pro hajné v Berouně. Po začátku války pracoval na lesním úřadě ve Zruči nad Sázavou a v tomto období mu Právo lidu otisklo několik fejetonů z přírody. V roce 1915 narukoval, ale vojenské služby byl zproštěn. Odešel ze Zruče, aby v Jemnici v letech 1916-1919 učil na tamní lesnické škole a aby se zde oženil se svou studentskou láskou. V roce 1919 se vrátil do rodného kraje, ze školství odešel. Několik povídek mu uveřejnil Zvon, vydal knižně své verše. V letech 1920-1923 byl redaktorem plzeňského časopisu Prameny a také sokolského časopisu v Plzni Na stráži (1920-1921). Mimo to byl redaktorem měsíčníku Pramen. Literatuře se věnoval po zbytek svého života, který prožil v Domažlicích. Zda také ve věku 71 let zemřel.

Čtěte také: Vrby pro xerické zahrady

tags: #jan #vrba #kniha #z #prirody #recenze

Oblíbené příspěvky:

• Přírodní motivy ve špercích
• Kácení dřevin v ČR
• Svoz odpadu Horoměřice - informace
• Drew Stafford: hokejový útočník
• Inspirativní transformace odpadu