Odpad z Česka do moře: Globální problém znečištění plasty

Plasty se využívají prakticky ve všech oblastech lidské činnosti a jsou díky jejich vlastnostem v mnoha ohledech nenahraditelné. Nicméně, znečištění plasty představuje vážný globální problém, který ohrožuje jak životní prostředí, tak i lidské zdraví.

Alarmující stav moří a oceánů

Alarmující stav moří a oceánů zjistili během celkem 24 výprav realizovaných v letech 2007 až 2013 vědci v čele s oceánografem Marcusem Eriksenem. Už v 70. letech byly publikovány první zprávy o hromadění plastového odpadu v oceánech, zejména v Pacifiku. Celé ostrovy volně plujících plastů hyzdí světové oceány. Celkem se jedná o více než 268 000 tun plastového odpadu. A to jde pouze o váhu plastů plovoucích na hladině, celkové množství plastů včetně těch na dně moře, je odhadem 150 milionů tun!

Další studie totiž odhadují, že až 70 % plastů končí na mořském dně, a to dokonce až 6 000 metrů pod hladinou. Na jižní polokouli je pak nejznečištěnějším místem Indický oceán. Zde nalezneme více plastů než v jižní části Atlantiku a Pacifiku dohromady.

Ostrovy z plastového odpadu

Jistě jste někdy slyšeli o Velké tichomořské odpadkové skvrně, která si „brázdí“ vody Tichého oceánu. Jedná se o těžko uvěřitelných 96 400 tun plastového odpadu (1 990 mld. kusů plastu). Co do velikosti následuje ostrov v Indickém oceánu (59 130 tun, 1 300 mld. kusů), těsně stíhaný ostrovem v severním Atlantiku (56 470 tun, 930 mld. kusů). Další ostrovy nalezneme ve Středozemním moři (23 150 tun, 247 mld. kusů), v jižní části Tichého oceánu (21 020 tun, 491 mld. kusů) a v jižním Atlantiku (12 780 tun, 297 mld. kusů).

Kde se v moři bere plastový odpad?

Více než polovina všech plastů, které skončí v mořích, pochází z Číny, Indonésie, Filipín, Thajska či Vietnamu. Tři čtvrtiny plastu pocházejícího z těchto zemí je odpad, který lidé jen tak vyhodí ven. Většina lidí totiž nemá možnost využívat komplexní systém pro zpětný odběr obalů, jako je tomu v ČR. Ani lidé v některých evropských státech se příliš neobtěžují s tříděním odpadu, který by pak mohl být recyklován. Pro zajímavost, systém třídění odpadu stále nemá Řecko. Německá studie z loňského roku uvádí, že 90 % veškerého plastu přitéká do oceánů z deseti velkých řek.

Čtěte také: Česká příroda očima Jakuba Vágnera

S jakým plastem si nejčastěji zaplaveme?

U větších kusů se pak jedná o zubní kartáčky, skákací míče, plastové láhve a pantofle. Mikroplasty tvoří celých 92 % z více než pěti bilionů kusů plastového odpadu. Tragédií je, že mikroplasty jsou všude. Dokonce i v tělech mořských živočichů, kteří pak končí na našich talířích.

Mikroplasty: Neviditelná hrozba

Naposledy jsme vám přinesli téma mikroplasty ve vodě, ty znamenají velký ekologický problém, protože jsou hlavním zdrojem znečištění moří a oceánů. Termín mikroplasty poprvé použil v roce 2004 britský oceánograf Richard Thompson a jeho tým v časopise Science. Autoři v ní upozornili na přítomnost drobných persistentních plastových částic v oceánech.

Kontaminace mikroplasty se tedy netýká pouze oceánů, lze je najít i ve vzduchu, v pitné vodě a potravinách, v půdě i rostlinách, a proto se také snadno dostávají do lidského organismu, kde patrně způsobují určité zdravotní problémy. Zjištění se zabývá již i Světová zdravotnická organizace (WHO), která v tomto období zkoumá rizika spojená s konzumací takto znečištěné vody.

Mikroplasty jsou téměř všude a pomalu zaplavují celou planetu. Prostupnost mikroplastických částic je děsivá a neexistuje žádný způsob, jak bychom je mohli z vody odstranit. Do pitné vody se dostávají mnoha způsoby. Tzv. WHO ve zprávě uvádí, že sladkovodní zdroje jsou samozřejmě před distribucí spotřebitelům mikroplastů zbaveny. Na takovou úpravu vody ale třeba státy v rozvojovém světě nemají dostatek finančních prostředků. A potom se nabízí další otázka: Co když je zařízení, které proceduru provádí, plastové (což se dá předpokládat)?

Podle testů provedených vědci ze Státní univerzity New York v obci Fredonia je nejběžnějším typem plastu ve vodě polypropylen, ze kterého jsou vyráběny i plastové uzávěry lahví. K jejich zjištění bylo použito speciální červené barvivo k fluoreskování částic ve vodě - barvivo má tendenci přilepit se na povrch plastů, ale ne na většinu přírodních materiálů.

Čtěte také: Greenpeace a biomasa

Dopady na lidské zdraví

Doktorka Stephanie Wardová z britského Centra pro zdraví a životní prostředí na King´s College charakterizuje problém zvaný kontaminace mikroplasty: „Z toho, co zatím víme, můžeme usuzovat, že dostatečně velké plastové částice jsou z těla konvenční cestou vyloučeny. Ano, cestou zažívacím traktem mohou vylučovat chemické látky se známými vlivy na člověka, některé z těchto částic jsou ale až neuvěřitelně malé a mohou přestoupit přes zažívání přímo do oběhové soustavy, jaký pak budou mít vliv na konkrétní orgány či tkáně, nevíme, záleží také na tom, kolik jich bude.

Z údajů, které jsou dostupné, sestavila WHO zprávu o stavu výzkumu mikroplastů pronikajících do pitné vody. Kromě spotřebitelů zpráva apeluje také na vědeckou komunitu, kterou vyzývá k tomu, aby dále studovala potenciální dopad mikroplastů na lidské zdraví a aby to činila co možná nejefektivněji a nejrychleji. Zároveň prosí celý svět, aby se zamyslel nad produkcí plastových odpadů a vyvinul výrazné úsilí vedoucí k jejímu rapidnímu snížení.

Mikroskopické částice plastů neboli mikroplasty byly nalezeny v Antarktidě, na mořském dně, v lidské krvi i v mateřské placentě. Zatím s určitostí vědci neumějí říci, do jaké míry mohou mikroplasty ovlivnit naše zdraví. Na druhé straně je ale jasné, že pokud se problémem plastů ve vodě nezačneme zabývat, brzy jimi budeme doslova zaplaveni.

Plasty v půdě: Další znepokojivý aspekt

Vědci z Agronomické fakulty MENDELU upozorňují, že přestože je téma plastů spojováno převážně s oceány a vodním prostředím, problém se týká i půdy.

„Výzkum odhaluje, jak daleko se plastové částice ve své mikroskopické a nanoskopické podobě mohou dostat, a že jsou dnes již prakticky všudypřítomné. Mikroplasty se do půdy dostávají mimo jiné zemědělskou činností. Z půdy putují do rostlin a zvířat, které jíme, a v našich tělech potom dělají neplechu. Ovlivňují ale taky půdu samotnou a její vlastnosti. Mají vliv na půdní agregáty, pH půdy nebo živočichy, kteří v ní žijí.

Čtěte také: Příroda v designu interiéru

Přítomnost mikroplastů v půdě mění množství i velikost pórů a také snižuje schopnost půdy zadržovat vodu. Mikroplasty jsou navíc hydrofobní, takže se na ně voda nedokáže navázat jako na jiné částice v půdě. To může být problém jak v období sucha, tak během povodní, protože půda kontaminovaná mikroplasty nepojme tolik vody. Mikroplasty také mění půdní pH.

Mikroplasty v půdě ale zpomalují rozklad organické hmoty, což způsobuje, že je v půdě méně uhlíku, který by mohli využít mikrobi pro své fungování a fungování půdy.

„Znečištění zemědělské půdy plasty vnímáme jako velké téma nejenom pro nás, ale také pro budoucí generace. Problematice plastů se věnujeme již několik let a provádíme různé experimenty s cílem zjistit, jaký vliv mají nejen biologicky rozložitelné ale i konvenční mikroplasty na půdní mikroorganismy, půdní organickou hmotu a zemědělské plodiny.

Možná řešení a cesty vpřed

Řešením plastového znečištění je podle jeho slov primárně správný odpadový management, který ale v mnoha zemích buď neexistuje nebo nefunguje správně.

Jednoduchá rovnice: velký vliv má omezení používání plastů. Mnoho zemí a společností již přistoupilo k regulaci některých jednorázových plastových výrobků, případně k jejich naprostému nahrazení šetrnější variantou.

Další příklady jsou nasnadě - igelitové tašky - ty byly nejen v ČR zpoplatněny. V některých zemích platí dokonce absolutní zákaz jejich používání.

Jednou ze slibných alternativ v boji proti znečištění konvenčními plasty, jejichž rozklad v přírodě může trvat několik desítek až stovek let, jsou takzvané biologicky rozložitelné plasty, u kterých je předpokládaná doba rozkladu v řádu měsíců až jednotek let. Vědci ale upozorňují, že ani tyto plasty nemusí být zcela bezproblémové.

„Přestože jsou biologicky rozložitelné plasty v některých aplikacích zajímavou alternativou konvenčních plastů, studie z posledních několika let poukazují na určitá rizika. Podle týmu z MENDELU biologicky rozložitelné plasty v půdě mohou ovlivnit vodní režim, měnit druhové složení mikrobiálních společenstev s možnou preferencí patogenních organismů, změnit koloběh půdního uhlíku i dusíku a v neposlední řadě také negativně ovlivnit růst rostlin.

„S nárůstem používání biologicky rozložitelných plastů lze očekávat i zvýšený vstup do půdy, a proto je třeba detailně prozkoumat, za jakých podmínek lze tyto plasty v půdě rozložit bez rizika.

Státy Evropské unie prosazují, aby se opatření týkala celého životního cyklu plastových materiálů a výrobků, počínaje stádiem polymerizace, produktového designu, výroby, dále aspekty mezinárodního a domácího obchodu, udržitelné spotřeby, až po konec života plastových výrobků a nakládání se vzniklým plastovým odpadem. Jedná se o nesmírně rozsáhlou oblast, protože plasty a výrobky z nich zaujímají klíčové postavení v životech nás všech.

Kromě již zmíněných opatření má smlouva řešit chemické látky obsažené v plastech, mikroplasty a také téma, které je pro Českou republice mimořádně důležité - zapojení principů a technologií cirkulární ekonomiky, kdy bude možné využívat plastové odpady jako materiálový zdroj. Z hlediska České republiky se jedná o jeden ze způsobů, jak překonat současnou krizi znečištění životního prostředí, které má dnes již planetární rozsah.

Co může udělat každý z nás?

Hlavní je co nejvíc omezit neustálé znečišťování. Každý z nás může produkovat méně plastového odpadu. Podporuj udržitelný rybolov, který nezatěžuje oceány a nevyhlazuje celé živočišné druhy.

Protože se mikroplasty vytvářejí z jakéhokoli plastu (např. z polyesterového oblečení, z podrážek bot, pneumatik), každý z nás může pomoct zpomalit znečišťování půd plasty tím, že se bude snažit minimalizovat jejich množství a preferovat přírodní materiály.

Ačkoli se zdá, že problém znečištění moří a oceánů se týká hlavně přímořských států, i země bez přístupu k moři mohou hrát klíčovou roli v řešení této krize. Přestože vnitrozemské státy nemají přímý přístup k oceánům, plastový odpad z jejich území může do moří doputovat řekami. Jejich aktivity tedy mohou mít nepřímý, ale významný vliv na znečištění oceánů.

Odpad z našich ulic se může vodou dostat do moří a způsobovat znečištění a kontaminaci vody. Odpad na zem nepatří a měli bychom ho třídit.

Plastový odpad je tedy problém, který nezná hranice. Ať už mají země přímý přístup k mořím, nebo ne, mohou přispět ke globálnímu řešení prostřednictvím udržitelnějšího zacházení s plasty, recyklací plastového odpadu i používáním alternativních materiálů a postupů.

Mikroplasty se dnes nacházejí nejen v mořských plodech, ale i v pitné vodě, v tkáních živočichů i lidí a i ve vzduchu. Jsou tak drobné a lehké, že mohou být přenášeny vzduchem a dostat se i do oblastí, kde je přítomnost plastových produktů nulová. Mikroplasty jsou všude - a dostávají se i do lidského těla!

A důležité je nezapomínat, že plasty a mikroplasty mnohdy obsahují i produkty, u kterých nás to na první pohled nenapadne - třeba takové cigarety, resp. cigaretové filtry. Právě nedopalky patří mezi nejčastěji pohozený odpad a málokdo tuší, jak negativní mají dopad. Doba rozkladu je přibližně 15 let, po celou dobu se z nich ale uvolňují mikroplasty, dehet a další škodlivé látky - proto bychom odpad nikdy neměli pohazovat, ale vždy bychom jej měli vytřídit. Jen tak umožníme jeho efektivní využití recyklací, příp. energetickým využitím…

Plasty v oceánech v čele s mikroplasty nejsou lokálním, ale globálním problémem, který je potřeba neprodleně řešit. Každý z nás může mnohdy ovlivnit používání plastových výrobků…

Budeme pít vodu z opakovaně použitelné kovové láhve, nebo z jednorázové petky? Budu si nosit obědy v jídlonosičích, nebo v polystyrenových krabičkách? Dám si kafe do opakovaně použitelného termohrnku, nebo do jednorázového plastového kelímku? A sváču si zabalím do igeliťáku, který pak vyhodím, nebo do krabičky, kterou umyju a použiji znovu? Každý krok směrem k udržitelnosti se počítá, u plastů obzvlášť… Je tedy zřejmé, že předcházení používání plastů a třídění těch použitých je v každém případě klíčové, a to i tehdy, když moře nemáme!

Oceány mají vliv na každého člověka bez ohledu na to, kde žije nebo co dělá. Pro miliardy lidí jsou hlavním zdrojem výživy a stovkám milionů dávají práci a výdělek. Na zdravém oceánu přímo závisí významné ekonomické obory, jako jsou cestovní ruch nebo obchod. A oceán je i hlavním regulátorem globálního klimatu. Také my jako lidé ovlivňujeme oceány a můžeme významně přispět k jejich zdraví a udržitelnosti tím, že změníme některé zlozvyky.

Přirozené prostředí korálových útesů, které do své současné podoby rostly stovky let, čelí stále většímu znečištění. Oceány samozřejmě znečišťuje rybolov, lodní doprava, o nehodách tankerů nemluvě. Celých 80 % veškerého znečištění má ovšem na svědomí lidská činnost na pevnině.

Vědci sice největší podíl na znečištění oceánů přisuzují asijským zemím v čele s Čínou, jenže odběrateli jejich všemožného zboží je doslova celý svět. Nabízí se zamýšlet se nad vlastní ekologickou stopou. Upřednostňovat zboží vyrobené blízko a z lokálních surovin. Snižovat spotřebu energií z fosilních zdrojů, nutně nejezdit všude vlastním autem, využívat hromadnou dopravu, více chodit pěšky. Výfukové plyny přímo znečišťují oceány (smog a nečistoty z pneumatik stékají ze silnic do půdy, z půdy pronikají do podzemích vod a řekami doputují až do moří), a navíc ještě urychlují globální oteplování. Jeho zastavení je přitom obecně jednou z hlavních podmínek, má-li lidstvo zkázu korálů, kterou způsobilo, zastavit.

Co se týče znečištění planety, samostatnou kapitolou jsou plasty. Stačí táhnout pytel plastového odpadu běžné české rodiny do žlutého kontejneru a hned se vtírá pocit, že množství tohoto materiálu se vymklo kontrole. Každý den je ho víc a víc i v mořích a oceánech, ve kterých pochopitelně nijak nemizí. Naopak, pluje po hladině, vytváří celé „ostrovy odpadků“.

Uvolněné plastové mikročástice se mohou stát potravou mořských živočichů, korály nevyjímaje. Ti dokonce podle studie Bostonské univerzity z roku 2019 mohou mikroplasty upřednostňovat před svou přirozenou potravou. Plasty se do moří dostávají nejen přímo z pobřeží, ale také z vnitrozemí, kterým protékají řeky. Míří tam tak z celého světa, Evropu a Česko nevyjímaje. Organizace Greenpeace tento jev před pěti lety mapovala ve své studii. Mikroplasty tehdy obsahovalo devět z deseti vzorků vody z Vltavy a Labe.

Omezit syntetické oblečení, při jehož praní se právě uvolňují mikroplasty, které i z Česka putují do moře.

S výběrem v supermarketu může pomoci certifikace. Divokých ryb se týká certifikát MSC. Vydává jej mezinárodní nezisková organizace Marine Stewardship Council a potvrzuje tím, že je rybolov udržitelný a probíhá bez narušování mořských ekosystémů. Certifikát MSC má poskytovat záruku zachování přirozené populace mořských živočichů. Není samospásný, ale nabízí alespoň základní záru...

Plasty a moře

Největší část plastového odpadu na plážích tvoří cigaretové filtry. V Evropě vévodí u Černého moře Cigaretové nedopalky představují největší podíl (37 %) plastového odpadu na evropských plážích. Na pobřeží Černého moře tvoří dokonce více než polovinu (53 %) veškerých plastových odpadků. Druhé místo patří výrobkům pro uchovávání nebo konzumaci nápojů, jako jsou víčka, brčka a míchátka. Do deseti let by však měly být všechny obaly v evropských zemích recyklovatelné. Státy mají usnadnit využívání zálohovaných kelímků a krabiček nebo výrobků z jiných materiálů.

Ve světových oceánech každý rok přibude podle odhadů OSN 8 milionů tun plastových odpadků. To odpovídá například jednomu nákladnímu vozu plného odpadků každou minutu. Podle každoročních dobrovolnických sběrů odpadků na plážích končí v moři nejčastěji cigaretové filtry. Loni tvořily nedopalky třetinu všech plastových odpadků, které se vysbíraly na evropských plážích, vyplývá ze zprávy Evropské agentury pro životní prostředí, která dobrovolnický sběr odpadků odborně zaštiťuje.

V Evropě nedopalky převažují na březích Černého moře. Představují zde 53 % z celkového množství plastových odpadků. Zbytky cigaret jsou posety i pláže Středozemního moře, kde tvoří téměř 32 %. Nedopalky ale panují i v globálním měřítku. Při loňském celosvětovém sběru odpadu pořádaném americkou nevládní organizací Ocean Conservancy se jich na pobřežích vysbíralo více než 2,4 milionu. Poskládané za sebou by nedopalky vytvořily trasu o délce pěti maratonských běhů.

Na pobřeží severovýchodní části Atlantického oceánu se nejčastěji (téměř 15 %) nacházejí rybářské vlasce a provázky. U Baltského moře zase obaly od brambůrků či sladkostí a plastové tašky (obojí téměř 10 %). Plastové tašky tvoří 5 % odpadků Významnou kategorií odpadků jsou jednorázové plasty pro přenášení nebo konzumaci nápojů. Víčka (téměř 7 %), brčka a míchátka (téměř 5 %), láhve (2,5 %) a kelímky a jejich víčka (1,5 %) dohromady tvoří asi 16 % plastového odpadu na evropských plážích. Plastové tašky zastávají necelých 5 % a obaly od brambůrků a sladkostí zhruba 4 %.

Odpady se do oceánů dostávají ze skládek, skrz toky řek a odvodňovací kanály, při povodních, rybaření či těžbě, anebo je odhodí lidé na plážích. Plastové odpady přitom neohrožují jen živočichy, rostliny nebo lidský organismus, ale mají negativní vliv i na ekonomiku. Čištění pláží je nákladné a pokud se plasty nerecyklují nebo jinak nevyužívají, plýtvá se cennými materiály.

Konec jednorázových plastů

Kvůli množství odpadu se na jednorázové plasty zaměřuje také Evropská unie. Do deseti let mají být všechny plastové obaly používané v EU recyklovatelné a členské země mají zajistit sběr 90 % jednorázových plastových lahví od pití. Do roku 2026 se má také postupně snížit spotřeba jednorázových nápojových kelímků a krabiček na jídlo. Státy mohou například usnadnit využívání alternativních či zálohovaných obalů, anebo zpoplatnit používání jednorázových výrobků. Od roku 2021 se v Unii navíc nebudou moci prodávat jednorázové plastové příbory, talíře, brčka, míchátka, vatové tyčinky nebo polystyrenové krabičky na jídlo. Tyto výrobky se budou nadále vyrábět z jiných materiálů.

Je to environmentální katastrofa, podle OSN dokonce "planetární krize". Plastů bude v oceánech do poloviny století více než ryb. Už teď pluje v mořích přes čtvrt milionu tun plastového odpadu. Jedné PET lahvi přitom trvá 450 let, než se rozloží. Odpadu neunikne ani člověk - čtyři pětiny pitné vody na světě obsahují mikroplasty.

tags: #odpad #z #česka #do #moře

Oblíbené příspěvky:

• Informace o třídění odpadu na ČZU
• Apis mellifera
• Likvidace azbestu Kyjov a okolí
• Plzeňský Prazdroj a životní prostředí
• Vliv obnovitelných zdrojů na půdu