Včela medonosná (Apis mellifera): Podrobný průvodce životem a významem

Včela medonosná (Apis mellifera) je blanokřídlý hmyz a jeden z nejznámějších zástupců společenského hmyzu. Původně žila jen v Evropě, Asii a v Africe. Až v 17. století byla dovezena do Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland. Včela medonosná má nejvyšší hospodářské využití.

Původ a rozšíření

Druh vznikl pravděpodobně extrémní geografickou izolací (alopatrická speciace) od mateřské populace včely východní, a to v době evolučně „nedávné“ - asi před 10 000 lety. Oblast původního rozšíření zahrnovala Afriku, Blízký východ a Evropu. Do Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland byla přivezena až v 17. století, na Dálný východ až začátkem 20. století.

Analýzy DNA se zdají pro zodpovězení této otázky adekvátním nástrojem. Zatím to ale na vyjasnění nevypadá. Relativně nedávná rozsáhlá genetická studie umístila domovinu včely medonosné do západní Asie.

Anatomie včely medonosné

Tělo včely se skládá ze tří hlavních částí - hlava, hruď, zadeček. Včelí tělo se skládá ze třech hlavních částí: hlava, hruď a zadeček, které jsou od sebe oddělené zúžením, jenž umožňuje pohyblivost. Oporu svalstvu poskytuje vnitřní kostra.

Hlava

Hlava (caput) včely je s hrudí spojena tenkým zúžením, které jí umožňuje pohyb. Po boku temene hlavy (vertex) má včela dvě složené oči (oculi compositi) a na vrcholu temena tři jednoduché oči (ocelli), které jsou rozmístěné do tvaru trojúhelníku, jehož vrchol na přední části hlavy směřuje dolů. Tvar včelí hlavy je u matky srdcovitý, u dělnice trojúhelníkový a u trubce kruhovitý.

Čtěte také: Ochrana včel

Ve srovnání s lidským okem je u včely horší rozlišování barev. Například špatně rozeznává červenou barvu. Na rozdíl od člověka však vidí ultrafialové barvy čehož náležitě využívá při hledání květin. K vidění používá pouze složené oči jednoduché oči používá pouze na světelné dráždění.

Tykadla (antennae) včel jsou dvě článkovitá ústrojí umístěná vedle sebe v jamkách přibližně ve středu přední strany hlavy nad čelním štítem. Na tykadlech se nachází mnoho smyslových orgánů, pomocí kterých včela dovede vnímat čichová a hmatová podráždění. Tykadla dělnic se skládají z 12 článků, u trubce ze 13. Nejdelší je základní článek tykadla, tzv. násadec, kterým je tykadlo na hlavě upnuté. Násadec pokračuje krátkým válcovitým kolínkem, které ho spojuje s ostatními články tykadla tzv. bičíky.

Hruď

Včelí hruď má v larválním vývojovém stádiu 3 hrudní články, v dospělosti má včela hruď složenou ze 4 článků. Při přestavbě orgánů ve stádiu kukly se první břišní článek přesunul k hrudi a využil se na stavbu její zadní části. Hruď (thorax) má hlavní funkci jako nosič orgánů pohybu - křídel a nohou. Tomu odpovídá i její vnitřní a vnější stavba a mohutné svalstvo.

Nohy

Včela má 3 páry nohou (pedes). Včele slouží nohy k pohybu, k vytváření řetízků s ostatními včelami, k předávání voskových šupinek, sběru a ukládání pylu, čištění tykadel. Nesou též chemické a mechanické receptory. Nohy včel nesou též chemické a mechanické receptory.

Křídla

Včela má po bocích hrudi dva páry blanitých křídel. Včela má na každém boku hrudní části jeden pár blanitých křídel (alae), která jsou na povrchu pokrytá množstvím drobných chloupků, okem běžně neviditelných. Křídla nejsou končetiny, nýbrž jen vychlípeniny pokožky, do nichž ve stadiu kukly pronikly vzdušnice a nervy a kolem nichž proudí do křídel i hemolymfa. Přední křídla jsou větší než zadní. Podle délky dvou určitých žilek na křídle včely včelaři vypočítávají tzv. loketní index, podle kterého poznají, o jaké geografické plemeno včely se jedná. Křídla jsou na povrchu pokrytá množstvím drobných chloupků. Pohyb křídel je tak rychlý, že není možné sledovat jednotlivé kmity. Včela mávne křídly cca 230 krát za sekundu v úhlu 90°. Pokud nese pyl jen zvětší úhel mávání, nikoli frekvenci. Vzájemná koordinace činnosti předního a zadního křídla je zajištěna háčky (je jich 13-25), které vyrůstají na předním okraji zadního křídla a zapadají při letu včely do žlábku na zadním okraji předního křídla. Vytvoří tak souvislou trojúhelníkovou plochu. Po skončení letu a návratu křídel do normální polohy v klidu se háčky posunutím předního křídla přes zadní samy vypnou. Pohyb křídel nahoru a dolů ve tvaru osmičky zajišťují hrudní svaly. Včela dokáže letět dopředu, stát za letu na místě (např.

Čtěte také: Včely, těhotenství a vědecké poznatky.

Zadeček

Zadeček včel obsahuje zažívací orgány, medový váček, jedovou žláza, vzdušné vaky a žihadlo. V zadečku (abdomen) včely jsou uložené zažívací orgány, medový váček, jedová žláza, vzdušné vaky a žihadlo. Je pohyblivě spojen s hrudní částí. Žihadlo na konci zadečku je duté, napojené na jedový váček. Na žihadle se nacházejí zpětné háčky, které znemožňují po bodnutí jeho vytažení z rány. Včela si tak po bodnutí vytrhne žihadlo i s jedovým váčkem a následně umírá. Po vytržení žihadla dochází ještě po nějakou dobu k vypouštění jedu do rány, což zvyšuje účinek bodnutí. Pokud má člověk žihadlo v ráně, v žádném případě ho nesmí vytahovat tak, že by ho uchopil za jedový váček, neboť by si tím vymáčkl zbytek jedu ve váčku do rány.

Vývoj včely medonosné

Vajíčko pokládá včelí matka do dělničí, trubčí nebo do mateří buňky. Do včelí a mateří buňky klade včela vajíčka oplozená, do trubčích vajíčka neoplozená. Vajíčko pokládá matka včely medonosné do dělničí či trubčí buňky plástu nebo do mateří misky. Do včelí buňky a mateří misky klade vajíčka oplozená, do trubčích vajíčka neoplozená.

Vajíčka jsou bílé tyčinkovité, lehce zakřivené, dlouhé 1,3 - 1,8 mm o váze kolem 0,130 mg. Larva vylíhlá z vajíčka není ještě vůbec podobná včele a musí projít celou dokonalou proměnou, než se z ní stane dospělec (imago).

Tělo včelí larvy tvoří hlava a 13 článků. Pokožka larvy má bílou lesklou barvu. Včelí larva se ještě vůbec nepodobná včele, protože nejprve musí projít celou dokonalou proměnou. Tělo včelí larvy tvoří hlava a 13 článků. Larva má bílou lesklou barvu. V prvních hodinách jsou dlouhé přibližně 1,5 - 2,0 mm. Larvy jsou v buňkách stočené bříškem dovnitř a časem se napřimují až vyplní téměř celý objem buňky. Larvy jsou v prvních hodinách dlouhé přibližně 1,5-2,0 mm a směrem k hlavě a zadečku se jejich tělo zužuje.

Předkukla má v mateřské buňce, tzv. matečníku, vytvořený zámotek jen na bocích a ve vrchní části buňky. Do tohoto zámotku se larva zapřádá po zavíčkování buňky. Jednotlivé vnější části těla předkukly už začínají narůstat do tvarů podobných dospělé včele.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Kukla je čtvrtým stádiem vývoje včely. Stádium kukly trvá u matky 5 dní a u dělnic a trubců 8 dní. Během této doby se kukla nehýbe a je natočená v buňce hlavou směrem k otvoru buňky. Ve stádiu kukly nastává přeměna vnitřních orgánů.Stádium kukly trvá u matky 5 dní a u dělnic a trubců 8 dní. Dospělec vylézá z buňky po vykousání jejího víčka.

Společenství včel (včelstvo)

Včely žijí ve společenství, které nazýváme včelstvo. Včelstvo je založeno na určité kastovní hierarchii. Zpravidla je složeno z jedné matky, mnoha dělnic a určitého množství trubců, závisejícího na síle včelstva, dostupnosti bílkovinné potravy (pylu) a roční době. Do určité míry je odchov trubců podmíněn i genetickými vlastnostmi a stářím matky. Včely žijí ve společenství nazývaném včelstvo. Každé včelstvo obsahuje jednu matku, mnoho dělnic, a určité množství trubců. Množství trubců, závisí na síle včelstva, dostupnosti pylu a roční době.

Jednotliví členové včelstva jsou na sobě závislí tak, že jeden bez ostatních nedovede plnit svou funkci a zahyne (např. osamělá dělnice, matka či trubec nebo plod).

Matka

Matka je včelí samička, která má jako jediná z celého včelstva vyvinuté pohlavní orgány (dělnice je mají zakrnělé). Matka má úlohu klást vajíčka, čímž zabezpečuje obnovu včelstva Matka je včelí samička, která má jako jediná z celého včelstva vyvinuté pohlavní orgány. Od dělnic se liší na první pohled většími rozměry. Matka měří 20-25 mm a její hmotnost se po vylíhnutí pohybuje v rozmezí 175-240 mg. Oplozená matka váží 225-290 mg. Od dělnice se dále liší tím, že nemá orgány uzpůsobené ke sběru, tedy pylové košíčky, voskotvorné žlázy ani hltanové žlázy. Dále se matka na rozdíl od dělnic nepodílí na pracích v úlu. Žihadlo má uzpůsobené nejen k obraně (pouze v případě konfliktu s jinou matkou; nemá na žihadle protiháčky, proto po bodnutí nehyne jako dělnice), ale zejména ke kladení vajíček (kladélko). O matku se musí dělnice soustavně starat. Celý život ji krmí tzv. Vývoj včelí matky je zpočátku podobný jako vývoj dělnice, jen larvička matky dostává mateří kašičku ve větším množství než dělnice.Vývoj matky je zpočátku podobný jako vývoj dělnice. Rozdíl je v tom, že larva matky dostává od začátku až do konce larválního vývoje mateří kašičku ve větším množství než dělnice. Postup je takový, že při přípravě na rojení (popř. při tiché výměně) položí matka na dno mateřské misky (matečníku) oplodněné vajíčko. Mateřská miska má tvar kulového vrchlíku o průměru 9 mm a je postavena dnem vzhůru, nejčastěji na okraji plástu. Pokud včelaři odchovávají „umělé“ matky, zhotovují si tyto misky sami z včelího vosku nebo používají misky sériově vyráběné z plastu. Po položení vajíčka do mateřské misky vystaví dělnice z této misky mateřskou buňku ve tvaru žaludu, dlouhou 20-30 mm. Z vajíčka se po třech dnech zárodečného vývoje vylíhne larvička, která rychle roste a za 5 dní zaplní mateřskou buňku. Na konci larválního vývoje dělnice buňku zavíčkují, larva se v ní na 8 dní zakuklí a během této doby se z kukly přemění na dospělou matku. Matka se tedy líhne 16. dne od položení vajíčka do mateřské misky. Z buňky se dostane pomocí kusadel: vykouše ve víčku otvor a víčko odklopí. Otvor si dovede vykousat přesně tak velký, aby jím akorát prolezla, takže podle velikosti otvoru včelař může poznat velikost matky. Okamžitě po vylíhnutí ji dělnice nakrmí. V případě nouze se jde matka sama nakrmit sladinou (medem). Pokud v úlu nalezne po vylíhnutí další matku, nastane mezi nimi souboj, při kterém slabší matka zpravidla zahyne.

Matka se líhne 16. dne od položení vajíčka do mateřské misky. Okamžitě po vylíhnutí jí přijdou dělnice nakrmit.

Rojení je přirozený způsob rozmnožování včelstev. Při rojení se včelstvo rozdělí na dvě části, ve kterých jsou zastoupeny včely všech věkových kategorií včetně trubců. S prvním rojem vyletí i stará matka. Roj se zabydlí v předem vyhlédnuté dutině a postaví si tam nové plásty. V úle zůstávají zavíčkované mateřské buňky (matečníky), ze kterých se vylíhnou mladé matky. Silné včelstvo se může vyrojit i vícekrát v jedné sezóně.

Matka produkuje feromon, kterému se ve včelařství říká „mateří látka“. Matka produkuje feromon, který dělnice z matky olizují a předávají si ho dál jedna druhé. Včely-dělnice tento feromon z matky olizují a předávají ho dál jedna druhé. Tato chemická informace ve včelstvu neustále koluje. Pokud bude matka ve včelstvu chybět, tento feromon přestane kolovat, a včelstvo tak zjistí, že je osiřelé, a proto začne zakládat nouzové matečníky. Aby je mohlo založit, musí ve včelstvu existovat otevřený plod (tzn. vajíčka, larvičky). Pokud ve včelstvu otevřený plod není, je včelstvo odsouzené k zániku. Včelař může pomoci tím, že do včelstva přidá plást s otevřeným plodem z jiného včelstva. Lepším řešením je přidání cizího zavíčkovaného matečníku ve stadiu těsně před vylíhnutím. Doba, po kterou ve včelstvu matka neklade, se nepříznivě projeví zeslábnutím včelstva. Proto zkušení včelaři takovému včelstvu přidávají oplozenou matku.

Dělnice

Včelí dělnice jsou to samičky, které mají nevyvinuté pohlavní orgány. Dělnice vykonávají pro včelstvo všechny ostatní potřebné práce, jako je: vyhledávání a přinášení potravy což je nektar, medovice, pyl, voda, zpracovávání medu z nektaru a medovice, konzervování pylu, stavbu plástů, krmení matky, trubců a plodu, střežení vchodu do úlu, úklid a čištění, větrání a udržování správné teploty v úlu a řada dalších činností. Dělnice tvoří ve včelstvu nejpočetnější kastu. Jsou to samičky, které mají nevyvinuté pohlavní orgány, a proto se nemohou spářit s trubci. Dělnice vyrůstají do velikosti 12-14 mm a jejich hmotnost se pohybuje okolo 100 mg. Líhnou se z oplodněných vajíček v dělničích buňkách, kterých bývá na 1 dm2 přibližně 400. Dělnice se líhnou z oplozeného vajíčka 21. den od jeho položení do buňky. Po vylíhnutí začnou sílit a po 2-3 hodinách se z nich stávají tzv. „včely-čističky“, jejichž úkolem je vyčistit buňky a připravit je matce k zakladení. Další vývoj včely v úlu probíhá různě, záleží na okolních podmínkách a na potřebách včelstva, kterým se mladé včely (mladušky) přizpůsobují. Přibližně od 4. dne po vylíhnutí začínají krmit včelí plod mateří kašičkou smísenou s medem a pylem. V dalším stadiu se dělnicím aktivují voskotvorné žlázy a 12. den se z nich stávají „stavitelky“, které staví včelí dílo. V následujícím stadiu vývoje se ze stavitelek stávají „strážkyně česna“ (úlová dvířka), které mají za úkol bránit před vetřelci, a v době, kdy není snůška, i před jinými včelami. V posledním stadiu, 21. dne, se z mladušek stávají „létavky“, vylétají z úlu a zapojují se do opatřování potravy a vody. Tato činnost včelí tělíčko vysiluje a po 6-8 týdnech je již znát velké opotřebení (vybledlé barvy) a včela uhyne. Včely hynou i v případě, že použijí žihadlo, protože si ho po bodnutí vytrhnou i s jedovou žlázou. Na zimu se líhnou tzv.

Dělnice se líhnou 21. den. Po vylíhnutí se z nich stávají na 3 dny včely čističky, jejichž úkolem je vyčistit buňky a připravit je matce k zakladení. 4 až 6. dne, se stávají krmičkami a jejich úkolem je starat se o larvy. 6. až 12. dne mají za úkol krmit matku mateří kašičkou. 12 až 21.. dne se z dělnic stávají stavitelky, které staví plástve. V následujícím stádiu vývoje se ze stavitelek 18. dne stávají strážkyně česna a nakonec od 21. dne, se z dělnic stávají létavky. Létavky nosí do úlu potravu a vody. Délka života včely závisí na výživě a množství práce. V době snůšky se dělnice dožívají 30-40 dnů.

Činnost dělnic se přizpůsobuje hlavně tomu, co je ve včelstvu potřeba. 1 den příprava pro matku k zakladení4.den krmička zásobování larev potravou6.den kojička krmení matky mateří kašičkou12.den stavitelka stavění včelího díla18.den strážkyně česna střežení vchodu do úlu21.

Pokud včelstvo osiří a nedokáže si odchovat matku, dojde k vzájemnému krmení dělnic mateří kašičkou. Tím dojde k aktivaci jejich vaječníků a takovým včelám pak říkáme trubčice. Vzhledem k tomu, že nejsou schopny se spářit s trubcem, kladou vajíčka neoplodněná, ze kterých se líhnou pouze trubci. Takové včelstvo je odsouzené k zániku, neboť trubčice již nepřijmou žádnou matku. Existují sice postupy, kterými lze někdy takové včelstvo zachránit přidáním matky, ale zkušení včelaři to nedělají, neboť věková struktura těchto včelstev je vysoká a takto zachráněné včelstvo stejně zaostává.

Trubec

Trubci oplodňují matky a v případě potřeby pomáhají zahřívat včelí plod. Trubec je včelí sameček. Měří 15-17 mm a váží okolo 220 mg a nemá žihadlo. Trubci se líhnou z neoplozených vajíček. Trubčí larvy v dělničích buňkách dorůstají větších rozměrů, do buněk se nevejdou, a proto včely tyto buňky protahují. Trubci žijí zpravidla jen v letním období. Může jich být několik set až pár tisíc. Na konci léta jsou trubci vyhnáni z úlu.

Komunikace včel

Včely komunikují pohybem - tzv. schopnost předávat informace o umístění zdroje potravy (tzv. Včelí tanec informuje ostatní včely o novém zdroji potravy. Tímto způsobem spolu včely navzájem komunikují o novém zdroji potravy. Na svislé ploše plástu včela vybíhá určitým směrem, bzučí křídly a vrtí zadečkem. Po ukončení vrtivého přímého běhu se vrací v klidu po elipse k výchozímu bodu a opět vybíhá.Vektor vrtivého běhu svírá se svislicí plástu úhel shodný s úhlem, který svírá směr k potravě a poloha slunce.Při tanci je včela průzkumnice obklopena tzv. rekrutkami. Rekrutky její taneček sledují a po určité době vyrážejí z úlu ve směru, o kterém byly takto informovány.

Význam včely medonosné

Včela medonosná (Apis mellifera) patří mezi nejvýznamnější druhy hmyzu na světě. Je nenahraditelným opylovačem ovocných stromů, zeleniny, květin a zároveň producentem medu. Díky ní máme bohatou úrodu i pestrou přírodu. Včela medonosná je nenahraditelným pomocníkem každé zahrady. Její přítomnost znamená zdravé prostředí, lepší úrodu a živou přírodu. Včela medonosná má nejvyšší hospodářské využití. Na příkladu včely medonosné vysvětluje Dan Bárta vzájemně užitečný vztah mezi organismy - mutualismus. Ukazuje, jak včela prospívá člověku tím, že mu dává med, a on ji na oplátku poskytuje přístřešek a nechává opylovat pole. Poté zmiňuje vztah včel s rostlinami, například se smetánkou. Zatímco rostlina dává včele nektar, včela umožňuje rostlině rozmnožování přenášením jejího pylu.

Zajímavosti o včelách

• Včely opylují až 80 % všech rostlin.
• Med je zásoba na zimu.
• Včely létají až 25 km/h a mávají křídly 200x za sekundu.
• Včelí čich je silnější než ten psí.
• Jedna včela vyrobí jen 1/12 lžičky medu.
• Taneček jako navigace - Včely si ukazují směr k potravě tancem.

Plemena včely medonosné

• Včela buckfastská - jedná se o křížence včely britské tmavé a včely italské.
• Včela kraňka - V České republice je podporovaný druh včela medonosná - kraňka.
• Včela tmavá - Další druh na území ČR především z historického vývoje, který je v menším zastoupení je včela medonosná- tmavá.

Tabulka: Role dělnic podle věku

tags: #vcela #medonosna #informace

Oblíbené příspěvky:

• Bizarní příběhy roku
• Vše o škole v přírodě
• Parazitární infekce ptáků a jejich ekologie
• Veřejná recyklace
• Nutriční hodnoty v potravinové pyramidě