Výskyt jedle v České republice

Jedle bělokorá (Abies alba) je stálezelený jehličnatý strom z čeledi borovicovité (Pinaceae), který je významnou složkou horských a podhorských lesů střední Evropy. Je známá svou vysokou korunou, přímým kmenem a nápadně světle šedou borkou, která kontrastuje s tmavě zeleným jehličím.

Jedle bělokorá dorůstá výšky 30-50 metrů a výjimečně až 60 metrů, přičemž kmen bývá rovný a dlouhý s hladkou, světle šedou borkou, která se u starších stromů odlupuje ve vertikálních pruzích. Koruna je kuželovitá, hustá, postupně rozložená a vrchol stromu je špičatý. Jehlice jsou ploše uspořádané, tmavě zelené na horní straně a s dvěma světlými pruhy na spodní straně, aromatické a přibližně 2-3 cm dlouhé.

Přirozený výskyt a význam

Jedle bělokorá se přirozeně vyskytuje ve střední a jižní Evropě, zejména v horských oblastech Alp, Karpat a Českého masivu. V České republice se nachází v podhorských a horských lesích Krkonoš, Šumavy, Jeseníků a Orlických hor.

Jedle bělokorá je významná pro stabilizaci horských ekosystémů, působí proti erozi a poskytuje útočiště a potravu pro mnoho druhů ptáků, hmyzu a savců. Její šišky a jehličí jsou důležitým zdrojem potravy, zatímco její koruna vytváří stín, který ovlivňuje bylinné patro lesa.

Jedle bělokorá se rozmnožuje semeny obsaženými ve vzpřímených šiškách. Semena dozrávají přibližně dva roky po opylení a jsou šířena větrem.

Čtěte také: Jedle: Přehled a popis druhů

Využití dřeva

Dřevo jedle bělokoré je lehké, pružné, snadno opracovatelné a odolné vůči hnilobě, proto se využívá ve stavebnictví, při výrobě nábytku, hudebních nástrojů a papíru.

Ohrožení a ochrana

Jedle bělokorá není v České republice ohrožená, ale její přirozené porosty čelí problémům spojeným se změnou klimatu, suchem a kůrovcovou kalamitou. Jedle bělokorá byla významnou dřevinou našich lesů. Vlivem řady faktorů její zastoupení postupně klesalo až na současných 1,2 %.

V dospělých porostech se jedle uchovala především tam, kde byly méně příznivé podmínky pro zavádění smrku, případně tam, kde kultivace smrku byla limitována vlastnickými poměry (družstevní, selské lesy). V těchto, v minulosti extenzivně obhospodařovaných porostech rostla jedle často ve směsi se smrkem, borovicí nebo listnatými dřevinami.

Zastoupení jedle bělokoré v původních přirozených lesích v České republice je odhadováno na základě dostupných informaci na 16 % (ŠINDELÁŘ, 1994). V souvislosti se zásahy do lesních porostů, monokulturním hospodařením s preferencí smrku ztepilého a borovice lesní, vlivem holosečného způsobu hospodaření, následnými škodlivými abiotickými vlivy (pozdní mrazy, sucho, aj.), působením živočišných škůdců (zvěř, hmyz), během druhé poloviny dvacátého století i v důsledku znečištění ovzduší došlo k poklesu zastoupení jedle na kritickou mez pod 1 % podle plochy. Vedle uvedených příčin se na poklesu zastoupení jedle zřejmě podílely a dosud podílejí i způsoby současného lesního hospodaření, při kterém se záměrnému uplatňování jedle bělokoré v rámci obnov lesních porostů nevěnuje dostatečná pozornost. To dokumentují i výsledky hospodaření v minulých letech, zejména skutečnost, že jedle je v ročním průměru posledních období obnovována pouze na ploše několika set hektarů. Jsou zpracovány návrhy na dlouhodobou koncepci úpravy druhové skladby lesních porostů v ČR i jedle bělokoré (ŠINDELÁŘ, 1994, VOKOUN, 1996).

Návrhy na zlepšení stavu

Podíl jedle má v dlouhodobé perspektivě vzrůst na 4 - 5 % podle plochy, diferencovaně se zřetelem na soubory lesních typů a na hospodářské soubory. S ohledem na velmi malý podíl jedle i v porostech dospívajících, dospělých a přestárlých. S ohledem na velmi nerovnoměrný výskyt jedle v lesích jsou možnosti využití přirozené obnovy velmi omezené.

Čtěte také: Jedle korejská: Pěstování a stanoviště

V souvislosti s umělou obnovou, která probíhá a nadále bude mít prioritní postavení, je aktuálním úkolem zabezpečení genových zdrojů jedle bělokoré a jejich využívání pro sklizeň osiva a přirozenou obnovu. K základním úkolům patří upřesnění koncepce způsobu využívání osiva a sazenic jedle bělokoré na území ČR podle vhodné rajonizace. Na místě je diskuse o dalších možnostech zajišťování reprodukčního materiálu pro případy, kdy osivo a sazenice z vlastních zdrojů nebudou v žádoucím rozsahu k dispozici.

K řešení naznačených problémů mohou přispět, vedle konkrétních opatření k záchraně a reprodukci genových zdrojů (lesní rezervace, genové základny, porosty uznané ke sklizni osiva, reproduktivní výsadby), srovnávací experimentální výsadby (provenienční a ověřovací plochy). Tato zařízení mají sloužit k rozšíření současných poznatků o proměnlivosti jedle bělokoré a dále k řešení praktických otázek týkajících se zejména rajonizace reprodukčního materiálu a k ověření vybraných genových zdrojů (uznaných jednotek). Zakládání zmíněných typů srovnávacích výsadeb s jedlí bělokorou nemá v České republice příliš dlouhou tradici. První výzkumná provenienční plocha založená s cílem přispět k poznání variability dílčích populací jedle bělokoré pochází z roku 1960 (VINŠ, 1966).

Významným příspěvkem k řešení problematiky jedle bělokoré jsou práce J. KANTORA (1963, 1974, 1982, aj.) a jeho spolupracovníků a následovníků (KOBLIHA, 1988, 1993, aj.) orientované na individuální výběr, na křížení v rámci druhu a na mezidruhovou hybridizaci. Základní práci značného rozsahu představuje projekt započatý v r. 1971, jehož obsahem bylo založení velké série výzkumných srovnávacích ploch, na kterých jsou zastoupeny zejména dílčí populace druhu Abies alba a také početný sortiment cizokrajných druhů a hybridů. V rámci tohoto projektu je zkoumáno 153 proveniencí jedle bělokoré a celkem 72 dílčích populací 27 ostatních druhů a hybridů z řady evropských a mimoevropských zemí (ŠINDELÁŘ, 1987).

Doporučení pro lesnickou praxi

S ohledem na současné abnormálně nízké zastoupení jedle bělokoré v druhové skladbě lesních porostů a na ohrožení nejen regionálních populací, ale i samotné dřeviny jako druhu, jsou žádoucí soustavná opatření k záchraně a reprodukci genových zdrojů. Jde zejména o zachování životaschopných porostů jako potencionálních zdrojů pro sklizeň osiva.

Ve všech porostech, kde se tento postup jeví jako reálný, se doporučují pokusy o realizaci přirozené obnovy a to i za cenu zvýšené pracnosti a nákladů, zejména pokud jde o nutné oplocení obnovovaných porostů k zamezení škod zvěří na náletech a nárostech.

Čtěte také: Jedle: Druhy a využití - podrobný článek

Doporučuje se, zvláště v případech, kdy není přirozená obnova existujících porostů nebo jejich zbytků reálná, pokračovat, v souladu s tendencemi z minulosti, v zakládání evidovaných reproduktivních výsadeb (semenných porostů) ve vhodných ekologických podmínkách, např. cestou podsadeb ve vhodných uvolněných porostech.

V případě, kdy jsou k dispozici místní uznané zdroje osiva jedle bělokoré, nebo jiné porosty vyhovující zejména z hlediska zdravotního stavu, je třeba přednostně sklízet a používat osivo z těchto zdrojů, tj. z místních lokalit a dále z dalších porostů příslušné přírodní lesní oblasti a odpovídajícího vegetačního lesního stupně. Zvláště důsledně je třeba dodržovat tento postup v objektech, které podléhají specifickému režimu z hlediska ochrany přírody v národních parcích, chráněných krajinných oblastech, lesních rezervacích obou kategorií a dále v genových základnách.

V případě, kdy osivo s vlastnostmi zmíněnými v předchozích doporučeních není k dispozici, lze použít i zdrojů z jiných přírodních lesních oblastí a odpovídajícího vegetačního lesního stupně. Pokud jde o přírodní lesní oblasti v regionu hercynsko-sudetském a karpatském, doporučuje se podle možností používat přednostně materiál diferencovaně z těchto regionů.

Informace z výzkumu dokumentují určité odlišnosti růstu a vývoje dílčích populací jedle bělokoré ve vyšších nadmořských výškách ve srovnání s materiálem z nižších poloh. Doporučuje se proto, zejména se zřetelem na zdravotní stav jedle, striktní dodržování zásad rajonizace se zřetelem na vegetační lesní stupně.

Výsledky výzkumu dokládají uspokojivý růst a vitalitu dílčích populací jedle bělokoré ze Slovenské republiky a z předkarpatských oblastí Polska. Považuje se proto za přípustné, aby v případech, kdy nastane déle trvající (po několik let) nedostatek osiva z domácích zdrojů, bylo jako výjimka povoleno i používání osiva, případně sazenic jedle bělokoré ze Slovenské republiky a z předkarpatských oblastí Polska. Tento postup by měl být ovšem vyloučen pro lesní objekty se specifickým režimem.

Potomstva některých dílčích populací z České republiky, vysazených na výzkumné ploše, vynikají zřetelně růstem a objemovou produkcí nad průměr pokusu, ve výšce a výčetní tloušťce o více než 10 %, v objemu více než o 30 %. Mateřské porosty těchto potomstev přicházejí proto potenciálně v úvahu pro zařazení do kategorie jednotek pozitivně ověřených, a to v souvislosti s předpokládanou novou klasifikací zdrojů reprodukčního materiálu podle mezinárodních pravidel. Jedná se o některé uznané porosty z různých přírodních oblastí České republiky, např. z Českomoravské vrchoviny, Bílých Karpat, Hostýnských vrchů a Javorníků aj. Návrh na zařazení těchto jednotek do kategorie ověřených bude zpracován po ověření výsledků hodnocení na dalších výzkumných plochách.

Výškový a tloušťkový růst proveniencí jedle bělokoré na výzkumné ploše

Výškový a tloušťkový růst proveniencí zastoupených na ploše je uspokojivý a v celkovém průměru odpovídá přibližně absolutní výškové bonitě 26 až 28, tedy kategorii charakterizující uvedenými čísly hodnoty pro střední výšky hlavního porostu ve věku 100 let. Hodnoty průměrných výšek proveniencí zastoupených na ploše se pohybují v mezích 5 až téměř 10 m. Průměrné výčetní tloušťky kolísají v intervalu 6,3 - 14,2 cm. Rozdíly mezi průměrnými výškami i mezi průměrnými výčetními tloušťkami jsou statisticky vysoce významné. Statistické ukazatele - podíly variance připadající na výšku a pro výčetní tloušťky jako faktory proměnlivosti a opakovatelnosti (heritability) naznačují dostatečnou spolehlivost pokusu.

Pro celkovou orientaci byla na základě průměrných ukazatelů (elementů) kalkulována i objemová produkce. V přepočtu na 1 ha kolísá stromová biomasa podle proveniencí v intervalu od 17 m3 (provenience č. 228 - Vallombrosa, Itálie) do 213 m3 (provenience č. 16 - 30 - Jihlava, Henčov).

Posouzení výškového a tloušťkového růstu i objemové produkce na základě regionů evropských lesů a příslušných oblastí naznačuje, že relativně rychlý růst a vysokou objemovou produkci (hodnoty zřetelně nad průměrem pokusu) vykazují soubory proveniencí ze středoevropského regionu bukodubových lesů. Průměrné hodnoty sledovaných veličin jsou charakteristické pro dílčí populace z východoevropského regionu bukodubových lesů, zatímco provenience z ostatních oblastí v růstu a produkci oproti předchozím většinou zaostávají. Tato skutečnost platí zejména pro populace z alpských oblastí z oblasti jihovýchodoevropských lesů a z jihoevropského regionu tvrdých listnáčů a kaštanových lesů.

Průměrné hodnoty elementů produkce, stejně jako objemová produkce jedle bělokoré z České republiky posuzovaná podle přírodních lesních oblastí jsou značně proměnlivé, pohybují se však, až na výjimky, nad průměrem celého pokusu. Mimo jiné se osvědčují provenience z přírodní lesní oblasti č. 16 - Českomoravská vrchovina (z obdobných podmínek, kde je výzkumná plocha založena).

Průměrné hodnoty souborů českých proveniencí různého historického původu (různá refugia v době ledové) (SAMEK, 1967), tedy z hercynsko-sudetských přírodních lesních oblastí na jedné straně a z karpatských přírodních lesních oblastí na druhé straně se ve jmenovaných ukazatelích téměř neliší. Vliv nadmořské výšky lokalit mateřských porostů na výškový a tloušťkový růst a na objemovou produkci je naznačen zápornými korelačními koeficienty pro výšky i výčetní tloušťky.

tags: #jedle #v #České #republice #výskyt

Oblíbené příspěvky:

• O recyklaci odpadu v Kynšperku
• Ekologie živočichů - témata zkoušky
• Ekologické srovnání vytápění
• Econet: Evropská ekologická síť
• Rostoucí trend třídění odpadu