Recyklace Jednorázových Krabiček na Jídlo: Jak Správně Třídit a Minimalizovat Dopad na Životní Prostředí

Společnost si začíná uvědomovat, že je třeba odlehčit následky konzumního života a tak hledá řešení, jak dopady zmírňovat.

V důsledku nadužívání jednorázových plastových produktů vstoupily v platnost regule, jejichž cílem je omezení používání jednorázových plastů (více v článku Zákon o jednorázových plastech - jak nás ovlivní?), a je třeba připomenout, že se k těmto trendům přidávají i méně vyspělé státy.

Nová legislativa zakazující některé jednorázové plasty se provozovatelů a zákazníků rychlého občerstvení, restaurací, ale i kaváren nebo stánků s nápoji, dotkne nejviditelněji u menuboxů, příborů, brček a kelímků.

Jakými materiály ale stávající plastové obaly nahradit, aby nezpůsobily ještě více škody v přírodě či na zdraví?

Spíše než výrazný pokles jednorázových nádob na jídlo a pití, je momentálně patrné nahrazování zakázaných materiálů alternativami.

Čtěte také: Problém jednorázových plastů v ochraně přírody

Místo typických menuboxů z expandovaného polystyrenu se používají papírové, bioplastové nebo bambusové vaničky a misky.

Problémy s Alternativními Materiály

„Problém nepředstavují jen kelímky a brčka, ale negativa nabalující se na konzumaci jídla a nápojů ,to-go’. Situaci proto nespasí alternativní materiály.

„Pro enviromentálně uvědomělého spotřebitele je pití z jednorázového kelímku beznadějně out. Naopak nepoučení konzumenti se domnívají, že pití z papírových kelímků je pro životní prostředí méně zatěžující než nápoje servírované v kelímcích plastových. Jedná se o častý mýtus,” varuje Werbynská s tím, že takové kelímky nepatří do tříděného odpadu, nijak se nerecyklují.

Většinou totiž nejsou monomateriálové, ale jedná se o papír s asi 5 % polyethylenu.

Papír je problematický jako obalový materiál tekutin, včetně např. jogurtů nebo syrových potravin (např. maso apod.).

Čtěte také: Jednorázové pleny šetrné k přírodě

„Papír většinou nedokáže poskytnout účinnou bariéru.

1. V případě, že je potřeba vyřešit nasákavost, upravuje se často papír nátěrem v podobě voděodolné vrstvy, často na principu plastů.
2. Platná vyhláška Ministerstva zdravotnictví stanovuje jasně a striktně požadavky na obaly z papíru pro kontakt s potravinami s akcentem na použité fluorescentní látky. Této vyhlášce v podstatě žádné papírové obaly ohledem na obsah zjasňujících látek nevyhovují.
3. Tlak na co nejvyšší obsah recyklátu vnáší do papírových obalů riziko neřízeného množství nežádoucích chemických látek včetně minerálních olejů a BPA. V této situaci je třeba ještě řadu věcí vyřešit, a to i legislativně.

Plastová brčka a příbory zákon zakazuje uvádět na trh v jakékoliv formě, tedy nehledě na typ polymeru, což zahrnuje i výrobky z bioplastů.

Jiná situace je u nádob na potraviny nebo nápoje.

U nich se zákon zakazující jednorázové plasty vypořádává pouze s expandovaným polystyrenem, proto na trhu stále mohou být jednorázové obaly z jiných polymerů, např.

Plasty lze vyrobit i z obnovitelných zdrojů - kyseliny polymléčné (PLA), z cukrové třtiny nebo jiných plodin.

Čtěte také: Odpad z utěrek

„Polyetylen ze třtiny je asi čtyřikrát dražší než ten z ropy, což je pro potravináře ekonomicky neudržitelné.

Ostatně obdobně je na tom i řada dalších bioplastů.

Vedle drahé výroby, je zde však navíc komplikací i jejich sběr k recyklaci.

Nejenže neexistuje opravdu účinný systém, ale i samotní spotřebitelé bioplasty automaticky vhazují do žlutého kontejneru, tedy kontejneru na konvenční typy plastů.

Odhozené do přírody se takové bioplasty většinou chovají stejně jako běžné plasty - nerozkládají se.

Jako bioplasty se sice označují i biologicky odbouratelné materiály (biodegradable).

Ani zde však nelze hovořit o přístupu jednoznačně šetrném k životnímu prostředí.

K rozkladu takových materiálů je zapotřebí navodit konkrétní podmínky tak, aby se polymerní řetězec rozpadl na v přírodě běžně se vyskytující látky.

Na pozoru je proto dobré být i v případě obalů vyrobených z bambusu.

„Bambusové kelímky nebo misky, se kterými se spotřebitelé setkávali na našem trhu, lze nazvat jediným slovem - fake.

Byl to pouhý marketingový podfuk, ve většině případů se jedná v podstatě o bakelit s bambusovým plnivem, tedy organickými pilinami.

Ty ovšem nepovolují předpisy pro plastové obaly pro potraviny.

„Když se podíváme na populární termohrnky, tak zde je vylučování nebezpečných látek opravdu významným problémem.

Velmi často chybí dovozcům Prohlášení o shodě, které je závazným dokumentem potvrzujícím zdravotní nezávadnost daného obalu,” říká Werbynská s tím, že zde je lepší variantou použít sklo či porcelán v podobě opakovaně použitelného nádobí.

Opakovaně Použitelné Obaly jako Řešení

Třídění odpadů a jejich následná recyklace není jedinou cestou, jak se vypořádat se spotřebou obalů.

Nejlepší je preferovat opakovatelně použitelné obaly, abychom předcházeli používání těch jednorázových.

Nabídka obalů na svačiny, které můžeme znovu použít, je opravdu pestrá.

Běžně tak seženeme opakovatelně-použitelné krabičky na jídlo z nerezového kovu či z plastu, z bambusu či ze dřeva.

K vyzkoušení vybízejí také rozkládací kapsičky se suchými zipy z bavlny s nepropustnou vrstvou z polyesteru!

Ty totiž mohou posloužit skvěle i rozložené - jako prostírání - a jsou tak ideální na výlet.

Bezva a praktické jsou také nejrůznější typy eko ubrousků, do kterých lze balit svačiny a podle typu materiálu je takto znovu používat rok i déle.

Mimochodem - nelze nezmínit ani nestárnoucí klasiku: jídlonosič.

Dnes potkáme plastový nebo nerezový, který nahradil typické hliníkové.

Ty si možná někteří z nás pamatují u svých prarodičů.

Kovová jídelní miska nebo souprava jídelních misek, určených pro polní stravování a ohřívání jídla.

Původ slova je v němčině (Eßschale - jídelní miska), kde označovalo polní vojenské nádobí.

Z počeštěné podoby esšálek vzniklo slangové slovo ešus, dnes používané v běžné mluvě.

Další kapitolou jsou samozřejmě jednorázové obaly na teplé a studené nápoje.

Zkusme s sebou namísto jednorázových plastů nosit vlastní kovový příbor.

A ještě jedna drobnost, ovšem podstatná.

Příbory!

Jedná se o takovou drobnost, která nám v batůžku nezabere místo, takže je lepší s sebou namísto jednorázových plastových příborů nosit vlastní opakovatelně použitelné příbory.

Je to mnohem pohodlnější než prohýbající a lámající se plastová vidlička a také to má kulturu.

Plasty jsou lehké, pevné, snadno tvarovatelné a dlouho se zdály být ideální náhradou tradičních materiálů: třeba na příbory, nádobí či obaly na jídlo.

Plasty v gastroprůmyslu najdete takřka všude.

Ministerstvo životního prostředí ČR uvádí, že díky zákazu těchto jednorázových plastů by se měla ročně jejich spotřeba snížit o zhruba 1,77 mld. kusů.

tags: #jednorázové #krabičky #na #jídlo #recyklace

Oblíbené příspěvky:

• Emise vozidel a stížnosti v ČR
• Metoda měření kouřivosti
• Recenze fialového koše
• Význam barev v recyklaci
• Vše o jedlích