V říjnu 1936 byly ve všech pohraničních oblastech tehdejší republiky zřízeny jednotky Stráže obrany státu (SOS).
Podplukovník pěchoty František Kruliš neměl lehkou velitelskou pozici, přestože měl na starosti prapor SOS.
Družstvu velel vrchní respicient FS Antonín Foret z litoměřického praporu.
Jednotky měly na starosti i několik objektů, určených k zničení pomocí výbušnin.
Podplukovník Kruliš si byl vědom svých možností a jednal opravdu rychle.
Čtěte také: Blahodárné účinky borovic v Jetřichovicích
Ústup družstev SOS ze Šluknovského výběžku však byl víceméně jen teorií, protože byl pastí, z které uniknout bylo velice těžké.
Většina vojenských posil SOS byla propuštěna do civilu v roce 1938, a tak pohotovost dále drželi prakticky již jen příslušníci finanční stráže.
S přicházejícím létem však také opět stouplo sebevědomí henleinovcům.
Družstva SOS ve Velkém Šenově začali provokativně zakazovat koupání v rybníce, protože se po Češích prý koupat nebudou.
V noci z 20. na 21. května 1938 bylo vyhlášeno zaujetí bojové pohotovosti jednotek SOS.
Čtěte také: Hortenzie řapíkatá - tipy pro pěstování
V noci 20. května 1938 jsem měl službu na celnici u hranic, náhle jsem byl odvolán na naše oddělení finanční stráže.
Cestou na mne někdo na ulici zvolal: "Stůj, heslo!".
"Tady je hlídka finanční stráže. Co se děje?".
Změny nastaly ráno, což Henleinovce moc zaskočilo.
V noci z 20. na 21. května 1938 jsem měl službu na celnici u hranic, náhle jsem byl odvolán na naše oddělení finanční stráže.
Čtěte také: Ne každé opuštění je přestupek
Ihned své rodiny posílali do vnitrozemí.
Henleinovci, zformovaní na německém území do jednotek tzv. Freikorpsu, začali provokovat.
Pod ochranou zbytku rumburského III/42. posádky se však tato družstva SOS z části zachránila ústupem k jednotkám čs. armády.
Služba polních stráží SOS před opevněním nebyla lehká, protože důstojníci se o nás příliš nestarali.
Byli jsme izolováni vysoko v lesích, prostor před pevnůstkami již od května.
Spoléhat mohli hraničáři opět jen sami na sebe, protože neměli možnost stravování.
Území před linií armády bylo plné různých "pozorovatelů".
Strážního domku u Rybniště přepadl silný oddíl sudeťáckého Freikorpsu na třech nákladních autech.
Ordnerů bylo alespoň padesát z Království a Šluknova.
Palba, třebaže nebyla příliš přesná, stále sílila, ale náš kulometčík nedovolil, aby se přiblížili.
Doufali jsme, že nám přece jen někdo přijde na pomoc z nedaleké Chřibské, kde byli naši vojáci a jeden tank.
Vyběhli jsme z domku, zatímco kulometčík pálil posledním zásobníkem.
Sedm posledních příslušníků družstva SOS č. 65 z Království se shromáždilo u Křížového buku.
Vávra by v případě zajetí byli pro henleinovce vítanou kořistí.
Družstvo odchází 25. září z Nové Huti na polní stráž, střídala druhou.
Svého postavení, ale ani jeden z nás nejeví známky strachu.
Potom však v pátek 30. září 1938 došlo k osudovému zlomu.
Po vyhlášení mobilizace v září 1938 zavládl klid.
Téhož dne v 11.00 hod. způsobila útočníkům ztráty v počtu 3 mrtvých a 1 těžce zraněného.
Kamaráda vojáci odmítli, protože nemají dovoleno jít do prostoru před pevnůstky.
Staří záložníci zuřili nebo bez ostychu plakali a proklínali ty, kdo zavinili naši porážku.
Připraveni bojovat a potupný ústup nás pálil.
Vždyť jsme ztráceli naši historickou hranici, která nám byla vším, všechno: domovy, majetek, mnozí tam prožili nejlepší léta svého života.
Není to však zcela pravda, že jsme ztratili republiku bez jediného výstřelu.
Starostové měst šluknovského okresu předali děkovný dopis.
Dne 22. září 1938 byl napadeno henleinovci.
FS Jan Teichman a osmadvacetiletý dozorce FS Václav Kozel byli Henleinovci zabiti.
Ztráty čs. vojska byly následující: vojín děl. Josef Čapek a vojín děl. Josef Maslák byli zraněni.
Tři z příslušníků SOS byli v té době prohlášeni omylem za mrtvé.
Použití zbraní sem např. nepatří, protože jim nepřikládá význam.
Autor článku PaedDr. Jindřich Marek se narodil v roce 1952 ve Šluknově.
tags: #jetřichovice #stanoviště #sos #informace