Užovka podplamatá: Charakteristika a výskyt v České republice

Užovka podplamatá (Natrix tessellata) je středně velká, štíhlá užovka s velkou, trojúhelníkovou hlavou.

Šupiny jsou výrazně kýlnaté. Základní zbarvení je nejčastěji olivově hnědé, ale může mít i značně odlišné a variabilní zbarvení.

Na tomto základním zbarvení má světlejší a tmavší skvrny, které vytvářejí dojem šachovnice. Břicho má nepravidelné černobílé zabarvení připomínající kostkovaný motiv. Někdy je nažloutlé až červené. Také bývá žluté až oranžové s černými skvrnami rovněž podobné kostkám. Od těchto skvrn pochází i její jméno. Termín „plama“ vyjadřuje pojem skvrna.

Užovka podplamatá dosahuje běžně délky mezi 80-100cm, výjimečně až 1,5m. Ostatně toto je potvrzená nejdelší měřená délka. Samice bývají větší až o čtvrtinu délky. Vyznačuje se výrazným pohlavním dimorfizmem - samci jsou drobní a štíhlí, naproti tomu samice jsou velké a robustní.

Je to had, který je nejčastěji zaměňovaný za zmiji a to díky svému podobnému zbarvení. Rozdíl je však ve tvaru hlavy a zornice. Užovky mají zornici vždy okrouhlou. Vyskytuje se také melanistická forma - tedy jedinci úplně černě zbarvení.

Čtěte také: Ochrana užovky obojkové v Česku

Celkový areál rozšíření: Jihoevropský a jihoasijský druh, který je rozšířen ve většině jižní, střední a východní části Evropy až po Ural.

Obývá rozsáhlý areál od Malé, Přední a Střední Asie až do západní Číny a severozápadní Indie. V Evropě tato užovka žije na jihu Ruska, na Balkánském a Apeninském poloostrově a ve střední Evropě (souvislým areálem zasahuje do Maďarska, východního Rakouska a ČR, izolované populace jsou v západním Rakousku, Švýcarsku a SRN). V jižní a zejména ve východní části areálu rozšíření je druh místy velmi hojný.

Výskyt v České republice

Užovka podplamatá patří mezi vzácné druhy hadů. Její výskyt je soustředěn do teplých oblastí Čech, jižní Moravy a Těšínského Slezska, v nejčastějším výškovém rozpětí 200-300 m n.m., s maximem na úrovni 400 m n.m.

Na území ČR se vyskytuje v nižších polohách, kde je vázána na střední a větší říční toky a velké potoky. Méně hojná je i u rybníků a vodních nádrží. I když je rozšířena po celém území, je její výskyt zejména v Čechách značně nesouvislý. Jen výjimečně se na území Česka vyskytuje nad 400 m n. m.

V Čechách její rozšíření sleduje dolní až střední toky Vltavy, Berounky, Sázavy a Ohře, spíše ojedinělé jsou lokality na Labi, Chrudimce a Ploučnici. Na Moravě je nacházena v říčním systému Dyje, Jihlavy, Oslavy, Svratky.

Čtěte také: Ochrana užovky obojkové

V loňském roce byly zaznamenány populace také na Ostravsku a Karvinsku. Populace užovky podplamaté v Česku obývají tekoucí i stojaté vody. Dává přednost lokalitám s kamenitými, vegetací zarostlými břehy. Obzvláště hojná bývala v místech, kde řeky měly mělké kamenité dno a kde se tvořily peřeje.

Na území Prahy má užovka podplamatá dvě hlavní centra výskytu. Tím nejvýznamnějším je kaňonovité údolí Vltavy od Troji až po okraj Prahy. Zde má vitální a početné populace (především pod zoologickou zahradou) a užovky jsou zde opakovaně v celém úseku nacházeny, bohužel často i rozjeté na mezinárodní cyklostezce. Druhým centrem byly mokřadní biotopy v záplavových zónách Vltavy a Berounky.

Biologie a ekologie

Užovka podplamatá je druh plaza, který je vázán na vodní prostředí. Taxonomicky patří mezi vodní užovky (rod Natrix). U nás obývá okolí vodní toků a je samotné, slepá říční ramena, přehradní nádrže nebo odkaliště (Karvinsko). Velmi důležité je příhodná sluneční expozice stanoviště.

Typickými stanovišti jsou kaňonovitá údolí, přičemž užovka podplamatá se většinu sezóny zdržuje podél vody až po úpatí strmých svahů. Dno toku není rozhodující faktorem, druh se objevuje jak na kamenitých, písčitých tak i na bahnitých tocích.

Život užovky podplamaté je vázaný na vodu. Vyskytuje se hlavně v okolí řek, potoků a břehů jezer, kde loví ryby a obojživelníky. Dokáže se potápět pod vodu a kořist následně odtáhne na břeh, kde ji pozře.

Čtěte také: Více o užovkách

Aktivita užovky podplamaté po zimě startuje obvykle na přelomu března a dubna, kdy se po ukončení hibernace páří. Aktivita užovek se pohybuje od dubna do října. Hned po ukončení zimovaní se nějaký čas zdržují v okolí zimoviště, až poté migrují do vodních toku a jejich okolí. Jako zimoviště slouží skalní pukliny a rozsedliny, nory po hlodavcích nebo velké kameny.

Páření probíhá nedlouho po opuštění zimovišť, ale může se protáhnout až do června. Svatební hry jsou poměrně klidné. Jsou známy případy hromadného páření více jedinců, většinou s převahou samců.

Během května, kdy dochází k oteplení se přesouvá do vody a ještě před tím k páření, které probíhá na souši. Samice klade vajíčka po páření v horizontu 45 až 60 dní (což bývá obvykle v červenci). Od června do začátku srpna kladou samice do nejrůznějšího organického substrátu 5 až 25 vajec. Někdy klade víc samic vejce na stejné místo.

Samice klade během června nebo července 5-35 bílých vajec do tlejících zbytků a rostlin nebo říčních naplavenin. V jednom hnízdě bývá obvykle 10-25 vajec, ze kterých se háďata líhnou začátkem září. Mláďata se líhnou zpravidla po 2 měsících, většinou v září. Mláďata měří kolem 20 cm a po 14 dnech, kdy se poprvé svlečou začnou přijímat potravu v podobně drobných rybek a pulců.

Vlivem mikroklimatických podmínek se vývoj zárodku může urychlit nebo naopak výrazně zpomalit. Pohlavně hadi dospívají ve 3. roce života.

Ráno a dopoledne se užovky vyhřívají, poté následuje lov ve vodě a opětovný návrat na místo odpočinku. Vše je závislé na teplotě, při vysokých teplotách se prodlužuje doba setrvání ve vodě. Je velmi dobrý plavec a ráda se potápí. Loví drobné rybky otevřenou tlamou a drží je pouze zuby. Kolem kořisti se neobtáčí. Pod vodou vydrží až 16 minut.

Oproti užovce obojkové, která se živí převážně žábami, užovka podplamatá preferuje zejména ryby. Ale nepohrdne také ropuchou, čolkem či pulcem. Svou kořist při polykání ochromuje, případně přímo usmrcuje výměšky z tzv. Duvernoyovy žlázy. Hemoragický a neurotoxický jed vylučuje pomocí nejzadnějších zubů. Nedochází k tomu ale pokaždé, že by se toxiny vylučované žlázou podílely na usmrcení kořisti. Samotný jed obecně slabý, pro člověka absolutně neškodný. Ve skutečnosti je tato užovka řazena mezi nejméně jedovaté hady ze všech hadů.

Při chycení do ruky had nekouše, pouze syčí, široce zvětšuje hlavu a vypouští páchnoucí trus a kloakální výměšky. Další projevem obrany je tanatóza, kdy had předvádí mrtvého a rozkládajícího se jedince. Pokud se cítí v ohrožení, může vypouštět páchnoucí sekret a předstírat smrt (thanatóza). Toto chování není v hadí říši nic ojedinělého a využívají ho i další druhy.

Ohrožení a ochrana

Vzhledem k tomu, že ekologická valence užovek podplamatých na našem území je velmi nízká a hadi jsou v průběhu roku pevně vázáni na různé části svého stanoviště (místa k přezimování, líhniště, místa vhodná k slunění a loviště), může mít poškození jediné části stanoviště pro populaci velmi vážné následky, eventuelně může dojít ke zhroucení celé populace. Nebezpečí užovce hrozí i při přesunu mezi popisovanými místy, kdy dochází velmi často ke střetům užovek s vandaly a automobily.

Negativním vlivem působí především změny na březích, regulace řek, úbytek drobných ryb a jejich kontaminace ze znečištěné vody. Užovka podplamatá bývá považována za škůdce v rybářství a bývá zbytečně ubíjena. Další hubení tohoto hada je spojeno s podobností na zmiji a obecný odpor k hadům. Velmi důležitá je v tomto případě osvěta v rizikových oblastech jejího kontaktu s laickou veřejností.

Území Prahy je pro výskyt užovky podplamaté v rámci České republiky velmi významné. Jedná se o centrální část českých populací, které jsou alespoň v severní části Prahy ještě dostatečně vitální a mohou komunikovat s dalšími populacemi podél Vltavy. Vysoká zranitelnost je dána úzkou vazbou na vodní prostředí (vlivem možného negativního ovlivnění zásahy do břehové linie).

Užovka podplamatá je úzce vázána na vodní prostředí. Naše populace obývají dobře prohřáté, pomale tekoucí případně i stojaté vody s členitým pobřežním terénem a kamenitými břehy, kde se střídají volná a zarostlá místa. Pro zachování populace jsou také nezbytná líhniště.

Užovka využívá jak přirozená líhniště (humus v kopřivových porostech, zbytky náplavů seschlých travin a trouchnivějícího dřeva pod padlými kmeny a pod kameny) tak náhradní možnosti (komposty, hnojiště, smetiště s tlejícím organickým materiálem).

Ochrana spočívá v ochraně vhodných biotopů a jejich klíčových složek (líhniště, místa vhodná ke slunění, loviště, zimoviště), možnosti pohybů hadů mezi nimi a osvětové činnosti nejen mezi rybáři a rekreanty.

Červený seznam IUCN (2021) klasifikuje užovku podplamatou jako druh méně dotčený (LC). Je uveden v příloze II Bernské úmluvy a v řadě zemí je chráněn národní legislativou. Je také uveden v příloze IV Směrnice o stanovištích. Předpokládá se, že se vyskytuje v mnoha chráněných oblastech v celém jeho areálu. U nás je chráněn podle vyhlášky 395/1992 Sb., ve znění vyhl.

Možnosti záměny, příbuzné druhy: Nevýrazná šachovnicová kresba může upomínat zmiji obecnou (Vipera berus), od které se liší devíti velkými štítky na hlavě (zmije jich má pět), více oblou hlavou (bez subokularáních štítků) a okrouhlou zorničkou.

tags: #uzovka #podplamata #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Ekologický vývoj
• Film o znečištění ovzduší
• Návod na rostlinné terárium
• LPG vs. Benzín: Srovnání emisí
• Petra a klima