Světový den oceánů, který připadá na pátek 8. června, byl oficiálně uznán OSN teprve před 10 lety. Loni se celém světě pořádalo více než tisíc akcí ve 118 zemích světa s jasným cílem - upozornit na důležitost podmořského světa, jeho ekosystému a boj s odpadky.
Námořníci během několik měsíců trvající cesty napříč světovými oceány našli mikroplasty ve všech vzorcích vody, které testovali. V některých oblastech byla koncentrace až osmnáctkrát vyšší než při jejich poslední plavbě v rámci závodu Ocean race v roce 2018. Vědci z britského Národního oceánografického centra (NOC) ve vzorcích naměřili až 1884 částic na metr krychlový vody.
„Je opravdu znepokojivé, že jsme našli mikroplasty ve všech vzorcích, při pobřeží i daleko na širém oceánu,“ upozornila vědkyně Victoria Fulferová z americké univerzity Rhode Island, která v současnosti působí v NOC.
Lodě pluly vodami jižního Tichého, Indického i Atlantského oceánu, tedy ve vodních plochách nejodlehlejších od lidské civilizace, a mikroplasty našly i tam. Nejvyšší koncentrace byla v mořích poblíž městských oblastí u pobřeží Jihoafrické republiky, kde ke hromadění mikroplastů přispívají mořské proudy.
Mikroplasty je obecné označení užívané pro různorodé úlomky plastů o velikosti od 100 nanometrů až po pět milimetrů, které se vyskytují ve vodě, v půdě i ve vzduchu jako součást jejich znečištění. Tyto mikroplasty se posléze hromadí v oceánech.
Čtěte také: JAR: pestrá země
S kolegyní jsme se tento týden měli možnost zúčastnit již 14. ročníku třídenní konference Odpadové forum, která se věnovala mj. kvalitě ovzduší, kvalitě vod, oběhovému hospodářství či odpadům.
Cirkulární ekonomika jako řešení celosvětového nárůstu spotřeby a odpadu
Pro někoho může být pojem „cirkulární ekonomika“ zcela nový. Co přesně si tedy pod tímto pojmem představit? Jedná se o koncept, ve kterém není v ideálním případě produkován žádný odpad. Jedná se tedy v podstatě o uzavřený kruh oběhu materiálů a jeho opakem je tzv. lineární ekonomika.
Výše uvedený koncept cirkulární ekonomiky je samozřejmě v praxi nereálný, zcela recyklovat a vše znovu využít není 100% možné - určité množství zbytkového odpadu tedy vzniká. Hlavními zásadami cirkulární ekonomiky je úspora materiálů, opětovné použití, opravy a obecně maximální využití potenciálu výrobku. Někdy se tento koncept označuje také jako „oběhové hospodářství“.
Množství zdrojů a surovin je omezené a je tedy nutné jimi neplýtvat. Navíc se neustále hromadí použité a vyřazené produkty, které nejsou, nebo nelze zcela zlikvidovat. Vzniká velké množství odpadu a cirkulární ekonomika je jediným způsobem, jak dlouhodobě řešit celosvětový obrovský nárůst spotřeby a odpadu.
Proces přechodu od lineární k cirkulární ekonomice je třeba vnímat v širším kontextu: eliminace odpadu - prevence a znovuvyužití. Patří sem například redukce obalů nebo výroba produktů s delší životností.
Čtěte také: Jihoafrická republika počasí únor
Z výše uvedeného seznamu je jasné, že nejlepším způsobem, jak naložit s odpadem, je odpad vůbec nevytvořit. Rapidně totiž roste také množství ročně zpracovaných surovin a tak i při 100% recyklaci by bylo potřeba nadále čerpat suroviny. V období 2010 až 2030 se očekává zdvojnásobení celosvětového využití surovin ročně.
Evropa v současnosti importuje přibližně polovinu zdrojů, které využívá. Evropská komise vyhodnotila tzv. kritické suroviny, jejichž absence by měla vážné dopady a které EU dováží. Nejvíce těchto klíčových surovin dováží Evropa z Číny a k dalším významným dodavatelům patří například USA a Brazílie.
Produkce a recyklace odpadu v Evropě a ČR
Nejvíce komunálního odpadu v Evropě (kg/osobu) produkovalo v roce 2016 Dánsko (777 kg/osoba). Z větších zemí má vysoké množství odpadu na osobu například také Německo (626 kg/osoba) a Rakousko (564 kg/osoba). Evropský průměr pak činí 482 kg/osobu.
Česká republika je na tom v tomto ohledu v evropském kontextu velmi dobře - na osobu zde připadá přibližně 339 kg odpadu a méně v EU už má jen Polsko (307 kg/osoba) a Rumunsko (261 kg/osoba).
Z dat Evropského parlamentu (za rok 2016) dále vyplývá, že největší podíl recyklace a kompostování má Německo (66 %), Rakousko (59 %) a Slovinsko (58 %, data za rok 2015). Evropský průměr činí 47 % a Česká republika podle těchto údajů v roce 2016 recyklovala a kompostovala 34 % odpadu.
Čtěte také: Greenpeace a biomasa
Na skládkách končí nejvíce odpadu na Maltě (92 %), v Řecku (82 %), na Kypru (81 %), v Rumunsku (80 %), Chorvatsku (78 %) a více než 70 % odpadu se na skládkách ocitlo také v Lotyšsku (72 %). Evropský průměr byl 25 % a v České republice to v roce 2016 bylo přesně 50 %. Na opačném, pozitivním, konci žebříčku je několik zemí, kde se skládkuje pouze 1 % odpadu - jsou to Dánsko, Německo, Nizozemsko, Švédsko a Belgie.
Váhově připadá na obaly 3 % veškerého odpadu produkovaného v EU, 41 % tohoto obalového materiálu představují papírové kartony, 19 % plasty, 19 % sklo, 16 % dřevo a 5 % kov.
Podrobné informace o odpadech v České republice poskytuje Informační systém odpadového hospodářství (ISOH), který zaštiťuje Ministerstvo životního prostředí a provozuje CENIA.
Nejvíce odpadu (kg/osobu) produkují obyvatelé Ústeckého kraje (4382), dále Hlavní město Praha (3656) a Jihočeský kraj (3597). Celkové množství odpadů od roku 2013 pozvolna stoupá (30 621 tisíc t v roce 2013, 34 513 tisíc tun v roce 2017). Na nebezpečný odpad připadá 4,4 % veškerého odpadu.
V přepočtu na obyvatele jsou největší producenti komunálního odpadu obyvatelé Hlavního města Prahy (596 kg/osoba/rok), naopak nejméně komunálního odpadu produkují obyvatelé Jihomoravského kraje (484 kg/osoba/rok). Meziročně došlo v ČR v roce 2017 k 1,2% nárůstu produkce komunálního odpadu na osobu.
Jak jsme si ukázali na evropských datech, v několika evropských zemích je skládkování zakázáno. V současné době se již rýsuje nová legislativa a podoba zákona o odpadech. Od 1. 1. 2024 mělo být dle nového zákona mělo být v České republice zakázáno ukládat na skládky směsný komunální odpad a recyklovatelné a využitelné odpady. Opět se však nyní začalo hovořit o možném odkladu začátku platnosti tohoto nařízení a to až na 1. 1. 2030. Důvodem má být více času na vznik kapacity na využití tříděného odpadu a zabránění skokového zvýšení nákladů samospráv na odpadové hospodářství.
Bioplasty: Potenciální iluze a složitá likvidace
Na konferenci padlo také několik zajímavých informací, které drtivá většina populace o recyklaci neví. Jednou z nich byla například přednáška zabývající se mj. bioplasty. Jedná se o plasty vyrobené z přírodních polymerů a z toho plyne, že je lze ekologicky jak vyrobit, tak zlikvidovat (tzv. biodegradibilita). Tady vzniká první potenciální iluze - pokud takovýto plast pohodíte v lese, rozhodně nedojde k jeho brzkému samorozložení.
Výroba těchto materiálů už tak ekologická není, vstupní suroviny je potřeba vypěstovat a to s sebou přináší řadu neekologických procesů a spotřebu energie. Ještě složitější je však likvidace bioplastů. V zásadě existují dva typy - biodegradibilní plasty a oxodegradibilní plasty. První zmíněné se rozkládají vlivem působení mikroorganizmů a bakterií, ty druhé vlivem slunečního záření, kyslíku a tepla.
Zásadním problémem a neznalostí většiny lidí je fakt, že tyto typy plastů, ač na první pohled vypadají totožně, není možné vyhazovat do žlutých recyklačních kontejnerů na plast. Příměs některých typů bioplastů může laicky řečeno „kontaminovat“ ostatní plasty a výrazně omezit či zabránit jejich budoucí recyklaci.
Eliminace vzniku odpadu jako klíčové řešení
Jednoznačně nejlepším řešením jak nakládat s odpady je v co nejvyšší míře vznik odpadu eliminovat. To by mělo být snahou každého, až na druhém místě je to pak snaha o recyklaci a ekologickou likvidaci jednotlivých složek odpadu. Jisté bohužel je, že řešení bude tak či onak vyžadovat změnu našeho chování v určitých oblastech a to může jít na úkor našeho vlastního pohodlí nebo více zatížit naši peněženku.
Zákaz igelitových sáčků v Keni
Absolutní zákaz plastových sáčků by měl pomoci přírodě i městům - může však v Keni o zaměstnání připravit až 80 000 osob. Po několika letech odkladů vstoupil v Keni tento týden v platnost zákaz igelitových sáčků a tašek. Kdokoli, kdo by prodával, vyráběl nebo nosil igelitové sáčky nebo tašky, riskuje pokutu v přepočtu až 38 000 dolarů (zhruba 830 tisíc Kč) nebo vězení až na čtyři roky, informoval zpravodajský server BBC.
Vláda je přesvědčena, že zákaz pomůže chránit životní prostředí. Výrobci igelitových tašek a sáčků ale tvrdí, že to bude znamenat ztrátu 80 000 pracovních míst.
OSN hodnotí tento zákaz jako velmi pozitivní krok, který by mohl zamezit dalšímu znečišťování země. Igelitové sáčky totiž z měst a příměstských oblastí, kde jsou používány nejčastěji, vítr odvane kamkoliv po celé zemi, i do národních parků. Škodí však nejen zvěři přímo tam, ale také ve městech ucpávají stoky.
Snahy o udržitelný potravinový systém v EU
Omezení plýtvání jídlem, změna spotřebitelských návyků, ale i celkové přehodnocení přístupu společnosti k potravinám. To jsou jen některé z návrhů odborníků, jak docílit udržitelného potravinového systému v zemích Evropské unie. Produkce potravin je zodpovědná zhruba za třetinu celosvětových emisí skleníkových plynů. A roční náklady na plýtvání jídlem dosahují stovky miliard eur. Jejich udržitelná produkce patří podle odborníků k nejvýznamnějším výzvám lidstva v jednadvacátém století.
„Neuvědomujeme si totiž, že produkce potravin velmi zatěžuje životní prostředí a že v současné podobě je trvale neudržitelná. „Organizace OSN pro výživu a zemědělství odhaduje, že roční finanční náklady na plýtvání potravinami činí devět set miliard eur v ekonomických nákladech a dalších osm set miliard v sociálních nákladech.
Více než dvou set stránková zpráva SAPEA, jejíž vznik si vyžádal sbor eurokomisařů, podle něj není pouhým upozorněním na problémy, které dnešní veřejnost již začíná vnímat, ale poskytuje řadu praktických příkladů, jak lze na udržitelnější a spravedlivější způsoby nakládání s potravinami v Evropě přejít. Přechod na takový model musí být podle vědců koordinován na lokální i mezinárodní úrovni a musí zahrnout zemědělství i rybolov.
Podle Jaroslava Doležela ale můžeme mnoho věcí začít měnit hned. „Podobně je možné snížit ztráty při cestě potravin od producenta ke spotřebiteli, omezit plýtvání potravinami a lépe využívat biologický odpad.
SAPEA je součástí poradního orgánu při Evropské komisi SAM (Scientific Advice Mechanism) a sdružuje několik evropských akademických federací: ALLEA, Academia Europaea, EASAC, Euro-CASE a FEAM.
Kombinovaný sběr kovů a jeho dopady
Květnová dohoda o podpoře třídění kovů mezi Ministerstvem životního prostředí a autorizovanou obalovou společností EKO-KOM problém Česka s tříděním plechovek nevyřeší. Navíc přinese větší znečištění sbíraného materiálu, a tím i zkomplikuje recyklaci PETu. Kombinovaný sběr nemá ani dostatečnou technickou kapacitu. K vyřešení problému plechovek tímto způsobem by museli občané náhle třídit plechovky 4x více.
Dohoda mezi Ministerstvem životního prostředí a AOS EKO-KOM o podpoře sběru kovů v obcích chce rozšířit tzv. kombinovaný sběr, kdy v obcích bude možné odkládat kovové odpady i do kontejnerů dosud určených pro jiné materiály, nejčastěji plasty. Proto EKO-KOM zavádí příplatek obcím za každý kontejner na třídění kovů (ať už kombinovaný, nebo jednodruhový pouze na kovy) na jejich území, a zvyšuje příplatek třídicím linkám za tunu vytříděných kovových obalů.
Začnou-li se třídit k plastům i plechovky, a to nejen nápojové, ale např. i od potravinových konzerv, zhorší se už tak špatná hygiena obsahu žlutých kontejnerů, což ještě více zkomplikuje recyklování PETu do potravinářské kvality, nutné k brzy povinnému přidávání rPETu do nových PET lahví - viz květnové vyjádření Ing. Jitky Sosnovcové ze Státního zdravotního ústavu.
Kombinovaný sběr kovů vůbec nemá kapacitu vyřešit každoročně se prohlubující problém ČR s nedostatečným tříděním nápojových plechovek. Ty přitom u nás zaujímají cca 60% podíl mezi hliníkovými obaly, na jejichž samostatné třídění platí cíle EU. Poučíme-li se z nejlepší výtěžnosti dosažené v Brně, kde zavedli kombinovaný sběr nápojových plechovek už v roce 2012.
Cíle EU jsou nastaveny nejen pro třídění, ale i pro skutečnou materiálovou recyklaci. Výsledkem jednání MŽP S AOS EKO-KOM je v zásadě jen zanedbatelná podpora obcí a třídicích linek.
Podporovat třídění kovů je jistě potřeba. Ale intenzifikace, oznámená finanční podpora ani kombinovaný sběr nemohou vyřešit fundamentální problém, kdy řadu let prudce roste prodej nápojových plechovek, zatímco jejich sběr fatálně zaostává. EU ukládá členským státům dosažení 50% míry recyklace hliníku od roku 2025 a ČR nyní dosahuje jen cca 20-30 %.
„Je potřeba mnohem více regulovat míru a typ obalů, které se uvádějí na trh, a narovnat systém tak, aby původci obtížně recyklovatelných nebo vůbec nerecyklovatelných obalů platili více než původci snadno recyklovatelných materiálů. A především bychom si měli připustit, že dostatečně efektivní třídění nápojových plechovek může zajistit jen zálohový systém.
„Plastový odpad ze žlutých kontejnerů, tak jak je dneska u nás sbírán, nemůže přísné požadavky předpisů EU na recykláty pro styk s potravinami splnit. Tento materiál by musel být následně dokonale roztříděn a podle mých znalostí a informací stávající třídící technologie používané v ČR opět nejsou schopny zaručit vytřídění PET lahví tak, aby byla zaručena požadovaná kvalita. Podle požadavků EU při sběru a zejména při třídění plastů pro styk s potravinami musí být zaveden systém kvality a princip vysledovatelnosti. Splnění těchto požadavků si rozhodně neumím představit u stávajícího systému zavedeného v ČR.“
Efektivní cestou ke zvýšení míry třídění nápojových obalů je zálohový systém. Země jako Německo, Švédsko či Chorvatsko dosáhly díky zálohovým systémům až 98% míry zpětného odběru PET lahví a plechovek. MŽP zálohový systém stále odmítá, ačkoli nikdo neví, jaké náklady si vyžádá cesta intenzifikace sběrné sítě a dodatečného dotřiďování a kdo tyto náklady uhradí.
Iniciativa usiluje o celospolečenskou debatu o možnostech zavedení systému vratných záloh na nápojové PET lahve a plechovky v Česku. Došlo by tak k posílení principů oběhového hospodářství.
Znepokojení nad stavem životního prostředí v ČR
Senát dnes vyjádřil silné znepokojení nad skutečnostmi, které popisuje vládní zpráva o stavu životního prostředí za rok 2018. Poukázal na to, že zejména v posledních letech téměř tři čtvrtiny ze 43 sledovaných ukazatelů zůstávají v nepříznivém stavu, nebo se dokonce zhoršují.
"Pro mě je vyznění té zprávy depresivní," konstatoval senátor Václav Hampl, který usnesení předložil s kolegyní Jitkou Seitlovou (oba KDU-ČSL).
Mezi obzvláště problematické informace patří podle senátorů například stagnující vývoj emisí oxidu uhličitého, zhoršující se stav koncentrace některých částic v ovzduší nebo absence postupu proti narůstajícím koncentracím léčiv a podobných látek v podzemních vodách.
Mechanismus pro spravedlivou transformaci v EU
Komise chce zajistit, aby přechod na zelenou ekonomiku probíhal spravedlivým způsobem. Komise 7. 5. 2020 schválila všechny žádosti 18 členských států o podporu při přípravě územního plánu spravedlivé transformace.
Mechanismus pro spravedlivou transformaci je součástí investičního plánu Zelené dohody pro Evropu a má zmobilizovat investice ve výši nejméně 100 mld. € pro dodatečnou cílenou podporu regionům, které nejvíce pocítí přechod na klimaticky neutrální ekonomiku a které mají menší kapacitu se s touto výzvou vypořádat.
Ne všechny členské státy však mají stejnou výchozí pozici - na některé bude mít transformace větší dopad než na jiné. Mechanismus pro spravedlivou transformaci je klíčový nástroj, jehož účelem je zajistit, aby přechod na klimaticky neutrální ekonomiku probíhal spravedlivě.
Mechanismus má nabídnout cílenou podporu v nejvíce dotčených regionech, ve kterých má v letech 2021-2027 mobilizovat nejméně 100 mld. € s cílem zmírnit socioekonomické dopady transformace.
Poté, co tyto plány schválí Komise, bude podpora členských států uvolněna prostřednictvím 3 pilířů mechanismu pro spravedlivou transformaci: 1) Fondu pro spravedlivou transformaci, který poskytne granty v objemu 30-50 mld. € na sociální a ekonomickou transformaci dotčených regionů, 2) zvláštního režimu v rámci InvestEU pro aktivizaci soukromých investic ve výši až 45 mld. € a 3) úvěrového nástroje pro veřejný sektor, který zmobilizuje 25-30 mld.
tags: #Jihoafrická #republika #znečištění #řek #plasty
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]