Jikry a mlíčí v přírodě

Rybí vajíčko, tedy jikra, by samo o sobě nemělo ani minimální šanci přežít, natož se dále vyvíjet. K tomu, aby se vajíčko oplodnilo a nastartoval tak zázrak, při kterém vznikne nový život, je třeba produkt druhého pohlaví. Samčímu spermatu rybáři říkají mlíčí.

Když jsem v minulém článku popisoval mnohotvárnost aktu vypuzování jiker z těla samičky, je jasné, že i samci musí zvládnout velmi rozličné způsoby, jak jikry oplodnit. Jde zkrátka o to, aby si jednotlivá spermie našla cestičku a jikru oplodnila.

Děje se tak náhodně a jedinou cestou jak může samčí spermie oplodnit vajíčko je miniaturní a k tomu určený otvor v obalu rybí jikry a tím je tzv. micropyle. Zajímavé je, že v přírodě je vzácné mezidruhové křížení ryb a to nejen proto, že mnoho druhů ryb má odlišnou dobu tření, nebo na různé druhy působí odlišné faktory jako spouštěcí mechanismus reprodukce, ale je to také právě díky tomuto mikroskopickému otvoru.

Ne u každé jikry je totiž shodný. Co se stane po vniknutí spermie do jikry? Nastane tzv. embryonální perioda a jediná oplozená buňka, která se nazývá zygota, se začne dělit(tzv. rýhování) a vytváří postupně dceřinné buňky(blastomery), tedy 1 - 2 - 4 - 8… a v dalším dělení je jich vždy dvojnásobek.

Čím více jich je, tím je jejich objem menší a po čase vytvoří víčko, čepičku, která je přimknutá na vegetativním pólu vajíčka(živný žloutek). Postupně se vytváří více vrstev, až dojde k obrůstání celého žloutku (diskogastrula). Z tohoto tvaru se postupně vyvíjí organizovaný zárodek (embryo).

Čtěte také: Obnova populací kaprů

Toto je stočeno v jikře a po ukončení svého vývoje jikrný obal praskne a dojde k vylíhnutí volného zárodku(eleuterembrya). Eleuterembryo je zprvu nezávislé na vnějším prostředí a je vyživováno žloutkovým(živným) váčkem(potrava endogenní, tedy vnitřní).

V této fázi se volný zárodek pohybuje z místa na místo minimálně a ve vodě je doslova nalepen na různé předměty. Zavěšení(nalepení) mu umožňuje sekret, který je vylučován tzv. byssovými žlázkami, jež jsou umístěné většinou na hlavě zárodku.

Zajímavé je sledovat plůdek v této fázi, například u různých druhů cichlid. Některé hlídá a „ošetřuje“ sameček, jindy samička a mnohdy jsou jikry opečovávány oběma rodiči. Zajímavý je také samotný pohyb eleuterembryí, jakési chvění. Je to reflexivní chování a jeho účel je pro plůdek velmi důležitý.

Tímto pohybem víří vodu a přivádí si tak k tělu potřebný kyslík. Dovolím si poznamenat, že na základě letitého pozorování mohu napsat, že je docela možné, že frekvence chvění eleuterembyí není takto jednoúčelná.

K tomuto poznatku jsem došel při dlouhodobém pozorování kolonie plůdku v tomto stadiu. K tomuto bych rád napsal, a již jsem na to několikrát upozorňoval, že jakékoliv vyrušování rybího plůdku v této fázi vývoje je nedobré, protože při vyrušení dochází ke zbytečnému pohybu a to znamená ztrátu energie.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Tu plůdek nutně potřebuje k tomu, aby dorostl v plné síle do další fáze vývoje a byl schopen ulovit či vyhledat a pozřít první vnější(exogenní) potravu. Je-li z jakéhokoliv důvodu plůdek často rušen a je následně oslabený, není schopen lovu a po několika málo hodinách hyne.

Po strávení žloutkového, tedy živného váčku, nastává další etapa a to stadia larválního vývoje. Vlastně je to velmi dobře zařízeno. Po strávení vnitřní zásoby potravy pro první dny života se eleuterembryu naplní plynový měchýř a to začne plavat.

V tu dobu se již aktivně porozhlíží po první vnější(exogenní) potravě. Akvaristé říkají, že se plůdek rozplaval. U většiny druhů ryb je to pro chovatele impuls pro první nakrmení. Perioda larvální se dále dělí na dvě etapy.

První je fáze protopterygiolarvální. Pro chovatele je to stadium velmi citlivé a zrovna v této době je nutné potěr sledovat každou možnou chvíli. Tělo plůdku je lehce napadnutelné vnějšími parazity či jinými vlivy, jako jsou plísně a bakterie.

Základním předpokladem zdárného vývoje takto časného stadia ryby je kvalitní čistá voda a její teplota. Tou čistotou vody myslím vodu prostou hlavně dravých mezistádií planktonu či dravých druhů nálevníků.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Druhým larválním stadiem je fáze pterygiolarvální. Během této fáze se zjednodušeně řečeno tělo ryby vyvíjí až do konečné podoby. Ploutevní lem se rozdělí na jednotlivé ploutve již vyztužené ploutevními paprsky, páteř zkostnatí a dokončí se vývoj ostatních důležitých rybích orgánů.

Následují další tři fáze rybího života od dospívání po produktivní věk až po dobu, kdy ryba dožívá.

Při zájmu zarybnit naše vody volí rybáři umělý výtěr a následnou péči. Výsledky jsou násobně lepší než v přírodě. Nebýt umělého výtěru, nebyla by Česká republika rybářskou velmocí.

Osm statných chlapů v bílých zástěrách nervózně přešlapovalo v úterý před pátou hodinou ráno u rybářských kádí. Parta rybářů z Předenic na Plzeňsku netrpělivě čekala na správný okamžik, aby si mohla vzít do parády desítky kaprů připravených k umělému výtěru.

Když se v kádích mezi pleskajícími šupináči objevily kolem páté hodiny první jikry, ranní ticho přerušil hromový výkřik: "Tak, jdeme na to!" Pak už kapři jen kmitali mezi prsty rybářů, kteří z nich kvapem vytlačovali jikry a mlíčí, aby je později mohli uměle oplodnit.

"Každo ročně se postaráme o vznik deseti miliónům kapříků," pochvaloval si hospodář předenických rybářů Miroslav Záveský. Pobíhající postavy v bílých pláštích se skleněnými baňkami v rukou spíše připomínaly alchymisty ze dvora císaře Rudolfa II. než vyznavače Petrova cechu.

"Je to opravdový kumšt. Stačí sebemenší zaváhání či chybička v postupu a všechna snaha je k ničemu a můžeme to celé zabalit," zasvěcoval do tajů umělého výtěru hospodář. Přestože mají předeničtí rybáři s umělým výtěrem téměř dvacetileté zkušenosti, z grimasy v jejich obličeji byla včera patrná nejistota.

"Ze dne na den se změnilo počasí. Náhlý pokles tlaku ovlivnil zejména jikernačky, které neuvolnily jikry najednou tak, jak jsme předpokládali, ale každá ryba v jinou chvíli. Takže jsme museli být více ostražití," vysvětlil obavy rybářů hospodář.

Jak se rodí kapr? "Všechno začalo před týdnem, kdy jsme do sádek přivezli sedmdesát generačních ryb z našeho šlechtěného hejna. Vodu v bazénu jsme ohřáli na optimální teplotu a včera ráno začali se samotným výtěrem. Je to otázka minut," popisoval Záveský, co předchází narození ryby.

Hned po odběru jiker a mlíčí následuje vlastní oplodnění. "Jikry s mlíčím dáme dohromady, přidáme fyziologický roztok a několik minut promícháváme, až z toho vznikne hustá kaše. Obaly jiker jsou lepkavé, protože v přírodě se přilepují na rostliny, aby je voda neunesla.

V našich podmínkách ale musíme jikry lepu zbavit, aby se na sebe nepřilepily. Směs propláchneme mlékem a během necelé hodiny odleptané a již oplodněné jikry umístíme do skleněných lahví s vodou, kde se během čtyř až pěti dnů začnou z jiker kulit plůdky," hovořil Záveský o vzniku rybího života.

Poslední oplozená jikra skončila v líhni v deset dopoledne. Zpocení a viditelně vyčerpaní rybáři zasedli ke stolu v klubovně a dali si frťana. "Snad se to povedlo. Uvidíme za dva dny, jestli se v jikrách objeví oční body plůdku. Budeme teď jako na trní," společně konstatovali a v duchu doufají, že jejich práce nepřijde vniveč.

Příští týden se do sádek sjedou desítky odběratelů z různých rybářských organizací, kteří jsou na produkci kapřího plůdku závislí. Podle jednatele západočeské pobočky Českého rybářského svazu Jana Štípka je předenická líheň v kraji jedinou, která produkuje jiné než lososovité ryby. Těmi zásobuje přes 20 místních rybářských organizací.

"Ti chlapi jsou nadšenci, dokonalí fandové. Dnes jsou díky mnohaletým zkušenostem na špičkové úrovni. To už není jen z ryby vymačkat jikry nebo mlíčí, ale tady hraje významnou roli alchymie," prohlásil Štípek.

Štika se nejdříve musí odlovit z velkého rybníku. Na výtěr štiky se musí čekat. Nejvíce záleží na teplotě vzduchu a vody. Nikoliv na tom, je-li neděle nebo státní svátek. Když přijde čas štičího výtěru, musí být vše připravené tak, aby se vyloučila jakákoliv chyba.

Hospodář Martin Zimandl si musel v den D přivstat. S přípravami začal v hluboké noci. Bylo třeba vše nachystat, umýt, očistit, propláchnout. U ryb je k oplození jiker třeba mlíčí. Proto je nutné mít štiky obou pohlaví.

Roztřídit generační matky na ty, které mají blíže k výtěru a ty, které ještě počkají. Štiky, které jdou na řadu, se vyberou do větších kádí, ze kterých se přenesou do menších. Z těch se pak dostanou na stůl k výtěru. Odtud se vytřené štiky vrátí do velké kádě a později do rybníka.

Jikry se stěhují do zpracovny ryb, která při výtěru slouží k jejich finální přípravě pro oplození a další vývoj. Zde se k jikrám přidává mlíčí a pak se v nádobě hodinu nemohou zastavit. Je nutné s nádobami v rukou stále točit dokola a při tom měnit vodu, která nemůže být z řadu.

Bere se pouze voda z van, ve kterých se ryby chovají po výlovu i při výtěru. Jikry se namočené v nádobách zároveň plní vodou a zvětší svůj objem. Po více než hodinové přípravě se stěhují do důkladně propraných skleněných nádob, které vypadají jako velké lahve.

V nich se voda neustále mění, proudí, jikry jsou stále v pohybu. Samotný výtěr trval dlouho, přes deset hodin. V našich sádkách se vystřídalo kolem dvaceti členek a členů. Úkoly jsou rozdělené, každý ví, co má dělat.

A přibližně za týden se akce opakuje, protože přijdou na řadu i další matky, které jsou právě připravené klást jikry. Štika je krásná ryba. Je i krutá, protože je pořád hladová. Je připravena ulovit rybu, která si nedává pozor.

Rybáře při jejich chytání přivádí k euforii, protože svoji kořist loví spontánně. Když rybář uloví mírovou štiku, kterou si ponechá, určitě si neuvědomí, že její cesta vodou začala před lety třeba na našich sádkách.

Magdalénka, to je největší štika, která byla na výtěru. Měří skoro metr a jiker měla jako tři menší štiky dohromady. Byla uměle vytřena a vrací se do vod, kde bude zase lovit a spokojeně žít. Jak je možné, že má své jméno?

Je to zásluha Šimona Zimandla, který chodí do mateřské školy. A také je se starším bratrem Patrikem u každé rybářské práce na sádkách v Trocnovské ulici i mimo ně. „Už si ani nepamatuju všechna jména, která ryby mají,“ poznamenal hospodář naší organizace Martin Zimandl, otec Patrika a Šimona.

Další štika se jmenuje Apolénka. Pak jsou tu i jiné ryby a také ony mají své jméno. Nic není jen tak. Rybáři, kteří oba syny rodiny Zimandlovy na výlovech i výtěrech potkávají, se mají o čem bavit. Zlepšuje to atmosféru a nálada je veselejší.

Magdalénka za rok zase půjde na výtěr a znovu se vrátí k životu v přírodě.

Počátkem sedmdesátých let se na jižní Moravě začalo budovat jedno z nejvýznamnějších vodních děl této oblasti- vodní nádrž Dalešice. Stavba přehrady ale narušila přirozenou migraci původních říčních ryb, což vedlo k tomu, že se jejich počet v místních řekách rychle snižoval.

Umělou odchovnu ryb v Třebíči, která dnes funguje pod názvem Rybí líheň, s. r. o., postavila v sedmdesátých letech místní organizace Československého rybářského svazu. Od let devadesátých patří objekt pod samostatný Moravský rybářský svaz.

„Líhní je tady na jižní Moravě více, ale v takovém množství, v jakém děláme umělý odchov říčních ryb, jako jsou parma obecná, podoustev říční, ostroretka stěhovavá a jelec tloušť, jsme v rámci Moravského rybářského svazu největší. Kromě toho provádíme i poloumělý výtěr candáta a přirozený výtěr lína,“ informuje jednatel společnosti Rybí líheň, s. r. o., Ing. Jiří Mižďoch.

K líhni, která má šestihektarový areál, náleží ještě 90 hektarů rybníků na kapry. „Kapři jsou jednou z našich tržních ryb, ročně jich odchováme asi 500 metráků. Ty nevytíráme, ale nakupujeme jako plůdek nebo násadu od rybářů z okolí,“ dodal Ing.

Umělé výtěry začínají na jaře odlovem generačního materiálu - dospělých jedinců - z přirozeného vodního prostředí. „Začínáme někdy v dubnu, a to odlovem ostroretky, potom přijde na řadu tloušť, parma a podoustev.

Generační materiál odchytáváme přímo v řekách na trdlištích, místech kde se ryby přirozeně páří,“ vysvětluje jednatel společnosti, a dodává, že jedním z míst, kde lze odlov uskutečnit, je na řece Jihlava pod vodní nádrží Mohelno, a druhým je řeka Svratka v Brně.

„Jsou zde specifická místa, kam se ryby pravidelně každý rok připlouvají vytřít. Úspěch odlovu závisí především na vývoji počasí a teplotě vody. Například letos nám povodně zkomplikovaly výtěr ostroretky. Kvůli příliš vysokým průtokům, které odlov úplně znemožnily, jsme museli pohlavní produkty ryb koupit,“ přiznává.

Dospělé ryby se po vytření vrátí zpátky na lokality, odkud se vylovily, a další rok se odchytají znovu. Vzhledem k tomu, že se tyto říční ryby neprodukují ke konzumním účelům, ale pro zarybňování volných vod, není u nich umělý výtěr hlouběji propracován.

Podle Ing. Mižďocha je dost složité odhadnout, kdy je nejvhodnější doba k odchytu ryb na trdlištích. Jednoduché není ani určit, kdy jsou pohlavní produkty ryb - jikry a mlíčí - v optimální zralosti vhodné k oplodnění. Odlovený generační materiál se na pár dnů převeze na líheň, kde proběhne umělý výtěr.

„Ryby, které jsou fyziologicky zralé, vytíráme ihned, ty co naopak zralé nejsou, hormonálně stimulujeme. K tomuto účelu se používají syntetické hormony nebo fyziologický roztok s kapří hypofýzou, které urychlí dozrání jiker a vedou k jejich uvolnění,“ prozrazuje jednatel osvědčené metody.

tags: #jikry #a #mlíčí #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Legislativa ekologického zemědělství
• Fakta o třídění odpadu
• Zpráva o činnosti ÚSBE za uplynulý rok
• Co dělá krajinný ekolog?
• Množství odpadu v koksovně