Kapří jikry v přírodě: Výskyt a snahy o obnovu populací

Vrátit pstruhy do potoků na Krumlovsku a zajistit jim budoucnost v životaschopných populacích mají plastové bedýnky položené na dně.

Rybáři ve vodních tocích běžně vysazují rybí plůdek, tedy malé rybky, ale krumlovský spolek se rozhodl zkusit to s jikrami. Pro rybu a její budoucnost je totiž důležité, aby se vykulila tam, kde bude žít.

„U vysazování prostřednictvím schránek s jikrami je výhoda v tom, že se rybka inkubuje přímo v daném toku,“ vysvětlil předseda spolku Ondřej Bartoš, který dokončuje studium na Fakultě rybářství a ochrany vod na Jihočeské univerzitě.

„Délka inkubace je ovlivněna především teplotou vody. Pokud se jikra inkubuje v líhni, voda v ní může mít jinou teplotu než v potoce. Tito pstruzi se mohou vykulit dřív než v přirozených podmínkách a po vysazení do potoka nebudou mít dostatek potravy, jelikož i její rozvoj je závislý na teplotě vody.

Jikry na konci zimy nakoupili z líhně na Strážném potoce (pramení na Světlíkem, protéká přes Suš a pod Svérázem a do řeky se vlévá nad Zátoní), od chovatelů Pavla Chruňáka a Jonáše Knížka, kteří chovají místní formu pstruha obecného.

Čtěte také: Jikry a mlíčí: Přírodní pohled

Potíž ale byla se schránkami. „Objednali jsme je v Americe v Montaně, ale chvíli to trvalo, zasekly se na celnici. Nechtěli jsme prováhat jednu sezónu, jikry už jsme měli objednané, a tak jsme zaimprovizovali a kolegové ze spolku vyrobili z trubek vlastnoručně udělané schránky,“ popsal Ondřej Bartoš jednu z překážek na cestě k novým populacím pstruha na Krumlovsku.

Schránky pro začátek rozmístili na třech potocích. Na dvou to bohužel nedopadlo moc dobře, při jarní zvýšené vodě schránky zanesly splachy z okolních lesů a část jiker se vylíhla u zhruba poloviny schránek.

Větší úspěch ale zaznamenali na Borovském potoce nad Červeným Dvorem, kde umístili čtyři schránky s několika tisíci jiker.

„Minulou sezónu tam nebyl ani pstruh, na potoce kousek od soutoku s Chvalšinským potokem je totiž přes metr vysoký stupeň, nad kterým se asi naváděla voda do rybníků v zámeckém parku, a pro pstruhy to je při nízkých průtocích nepřekonatelná překážka. Loni jsem nahoře chytil jen nějaké vranky, pstruh tam nebyl žádný,“ popsal Ondřej Bartoš.

S jistotou tak ví, že pstruzi, které letos odlovili, se vylíhli ve schránkách. „Na dvousetmetrovém úseku jsem jich chytil několik. Nebylo jich mnoho, ale dohnali to velikostí. Byli abnormálně velcí oproti stejně starým rybkám na jiných potocích.“

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Pstroužci měli kolem 10 centimetrů, protože v potoce měli dost potravy a dokázali se pořádně vykrmit.

„Měli jsme obrovskou radost, že schránky fungují. Tyto rybičky mají velkou šanci dorůst do dospělosti a snad i vytvořit populaci, která se bude přirozeně rozmnožovat. Doufáme, že u schránek objednaných z Ameriky bude výsledek ještě lepší. Vejde se do nich sice méně jiker, ale dají se lépe usadit a zasypat štěrkem, takže je menší riziko, že se zanesou.

Budeme zkoušet i různá umístění v toku. Záleží na tom, jestli se schránka dá do proudu nebo mimo něj, je třeba sledovat proudnice. Používají typ schránek, který se pokládá na dno, nevyužívají ty plovoucí. Rybičky se z nich samy dostanou, z plovoucích se musejí vypouštět.

„Budeme zkoušet několik typů umístění a snad i schránek, na každý potok se hodí jiná. Nějaké si i zapůjčíme. Radíme se s kolegy, kteří mají se schránkami bohaté zkušenosti, například s Robertem Ouředníkem, který vysazuje pstruhy třeba na Malši, nebo s panem doktorem Křesinou, který se zabývá návratem lososů na Kamenici.

To, že pstruzi z potoků mizí, způsobuje řada faktorů. „Ať už je to oteplování, chemismus vody, nevhodné úpravy toků, splachy z polí i třeba špatné rybářské hospodaření v minulosti,“ vysvětlil Ondřej Bartoš.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

„Docházelo k odlovení generačních ryb z potoků. Rybáři potoky využívali hospodářsky a hodně intenzivně. Potok slovili, aby byl prázdný a na jaře nasadili plůdek. Ještě v tom samém roce buď slovili ročka a nasadili ho do revírů, anebo počkali dva roky a odlovili dvouletou rybu.

Schránky budou na potocích rozmisťovat zase v únoru, napřed je ale ozkouší. „Letos už máme objednané i velké přepravky na ovoce, do kterých je budeme dávat. Ale ještě je teď na podzim chceme ozkoušet, abychom zjistili sedimentaci toku a nepřekvapilo nás to jako minule, kdy byly schránky zakryté jemným jílem a pískem. Plánujeme je zasypat také štěrkem.

Právě vysazování jiker by mělo zaručit to, že v potocích budou vyrůstat ryby zvyklé na „své“ rodné prostředí, ve kterém se následně budou úspěšně rozmnožovat. V přírodě pstruh klade jikry do štěrkových lavic s jemnými kamínky.

„Vytluče si místo, jikernačka naklade jikry a mlíčák je oplodní,“ vysvětluje. „Jikry nejsou lepivé, jako třeba u kapra, který je lepí na rostliny, ale jsou poměrně velké. Jikra po oplodnění trochu nabobtná a tím se zasekne mezi kamínky a drží na jednom místě.

Přátelé vod pětilisté růže provádí i pravidelné kontrolní odlovy na potocích na Krumlovsku. „Letos jsme stihli všechny naše potoky. Je jich asi dvanáct, dělali jsme bodové odlovy, při kterých si vybereme od dvou do pěti stometrových úseků. Chceme, aby tzv. monitorovací úseky byly každý rok stejné, abychom měli zpětnou vazbu a viděli, jestli se stav lepší nebo horší.

Snažíme se odlovit všechny ryby z úseku. Zjišťujeme počty jedinců, určíme druhy ryb, zvážíme si vranky a pstruhy, abychom věděli biomasu a velikost pro porovnání jednotlivých potoků. Nakonec změříme generační ryby,“ přidává podrobnosti Ondřej Bartoš.

„Na některých potocích nás překvapilo, že se objevily i zvláště chráněné druhy živočichů, jako je mihule, což je u nás kriticky ohrožený druh. Ve větších počtech jsme je našli na Čertici, což je přítok Polečnice. Mřenky a vranky společně jsme zase našli na Všímarském potoce.

A všechno to dělají ve volném čase, o víkendech a když mají čas. A zadarmo. „Improvizované schránky jsem si vyráběli na vlastní náklady, schránky z Ameriky nám zaplatila Místní organizace Českého rybářského svazu Český Krumlov a finance na násadu ryb máme přislíbené od Jihočeského územního svazu ČRS“ dodal Ondřej Bartoš.

Pro úplnost si představme i kapra obecného (Cyprinus Carpio), který je sladkovodní paprskoploutvá ryba z čeledi kaprovitých.

Původní areál výskytu divokého kapra (sazana) není jasný, ale pravděpodobně se k nám dostal z oblasti Kaspického moře a Aralského jezera.

Kapr obecný může ve vhodných podmínkách dosáhnout až 20 kilogramů hmotnosti a 100 cm délky! Je všežravec, živí se bentosem (viz nápověda pod textem), drobnými živočichy, které sbírá ze dna.

K rozmnožování kaprů dochází při teplotě vody cca 18°C v období jejich pohlavní zralosti, k níž v našich podmínkách dochází kolem 3. až 4. roku jejich života. Páry (mlíčáci a jikrnačky) se třou na mělčině.

Kapr projíždí rychle kolem samiček, oplodní ji a samička poté klade jikry. Může jich mít až milion. Jedná se o rybu velice plodnou a její chov je celosvětově na vzestupu.

V přírodě kapr klade jikry do volné vody nebo na vodní rostliny. Jikry kapra jsou lepivé, aby se přichytily na rostlinách a nebyly odplaveny proudem.

Mezi doslova středoevropský fenomén patří vánoční kapr. Ve větší míře se tato tradice vyskytuje až od konce 19. století a v současnosti je kapr jedním ze symbolů našich Vánoc.

Nápověda: Bentos (benthos) je biocenóza zahrnující všechny živočišné (zoobentos) a rostlinné (fytobentos) organizmy obývající břeh a dno vod.

tags: #kapří #jikry #v #přírodě #výskyt

Oblíbené příspěvky:

• Podzimní fotografie v přírodě
• Tipy pro čistý odpad
• Problém s pálením odpadu
• Témata environmentálního inženýrství
• Co lze získat z recyklace PC?