Jilm Horský: Stanoviště a Výskyt

Jilm jako solitér je typickým prvkem venkovské krajiny, ať už doprovází venkovská stavení, hřbitovy či Boží muka, neboť je od dávných dob považován za strom smrti. Přestože pro naše předky byl jilm běžným stromem, jeho existence je od dvacátých let minulého století ovlivňována výskytem závažné choroby této dřeviny - grafiózy jilmů.

Odumírání jilmů na tuto infekční chorobu bylo prvně oficiálně pozorováno v jižním Holandsku v roce 1919. Z tohoto důvodu se zejména v zahraniční literatuře choroba nazývá Holandská nemoc jilmů, resp. Dutch Elm Disease - DED. Brzy na to se onemocnění rozšířilo po celé Evropě, v roce 1929 zasáhlo i bývalé Československo a v roce 1930 byla grafióza detekována poprvé také v Severní Americe, ve výzkumné stanici v Ohiu.

Jilm horský neboli jilm drsný je naše původní dlouhověká, polostinná, opadavá listnatá dřevina, dorůstající od 10 až do 40 metrů výšky, která se dožívá až 500 let věku. V současné době je jeho výskyt značně omezen jak ztrátou přirozeného stanoviště, tak rozšířením nebezpečné choroby - grafiózy jilmů. Přirozené zastoupení činilo 0,3%, dnes plošné zastoupení jilmu kleslo pod 0,1%.

Geologické a Geomorfologické Charakteristiky Stanovišť Jilmu Horského

V některých oblastech podklad buduje jádro orlicko-kladského krystalinika s převahou migmatitů a ortorul gieraftowského a sněžnického typu, v údolí Javornického potoka se vyskytují amfibolity a granátnické svory a pararuly. Území leží v podcelku Travenská hornatina, která je součástí Rychlebských hor.

Jádrem území jsou dvě skalnaté sevřené údolí orientované ve směru JZ-SV, se strmými svahy různých expozic a četnými skalními výstupy. Nejvyšších poloh dosahuje území v oblasti kóty Štít (642 m), údolí potoků leží v nadmořských výškách kolem 350 m.

Čtěte také: Tipy pro pěstování bonsají z jilmu malolistého

Půdní Poměry a Krajinný Ráz

Převládají kambizemě. Rozsáhlý lesní komplex pralesovitého charakteru s četnými skalními útvary a s enklávami lučních porostů.

Význam Stanovišť Jilmu Horského

Význam území spočívá v zachovalosti unikátních lesních porostů, často pralesovitého charakteru. K nejcennějším porostům patří suťové lesy a acidofilní bučiny na nejstrmějších svazích v údolích Račího a Javornického potoka. Část z nich je chráněna v rámci PR Račí údolí.

Struktura lesů v mírnějších partiích svahů je ve větší míře narušena lesním hospodařením, uplatňuje se zde holosečná a clonová těžba s následnými výsadbami smrku ztepilého (Picea abies), buku lesního (Fagus sylvatica), javoru klenu (Acer pseudoplatanus), jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior) či modřínu (Larix decidua).

Z fytogeografického hlediska je cenný zdejší výskyt acidofilních borů. Pro tyto bory je typická jejich vazba na jižní svahy se skalními výchozy a přítomnost dubu zimního (Quercus petraea) a břízi bělokoré (Betula pendula). V bylinném patru pak ve většině typických porostů dominuje vřes obecný (Calluna vulgaris). Zajímavým biotopem jsou přechodné typy borů s podrostem hasivky orličí (Pteridium aquilinum).

Někde se vyskytují samostatně na konvexních reliéfových tvarech na oligotrofních rankerových půdách. Často byly tyto porosty ovlivněny lesním hospodařením a není možné jednoznačně rozhodnout nakolik jsou dnes v přirozeném stavu.

Čtěte také: Horský les: příroda a hry

Význačné Rostlinné Druhy

Z význačnějších rostlinných druhů v území rostou udatna lesní (Aruncus vulgaris), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), kruštík širolistý (Epipactis helleborine), starček potoční (Tephroseris crispa), kozlík výběžkatý bezolistý (Valeriana excelsa subsp. sambucifolia), kýchavice Lobelova (Veratrum lobelianum) či růže převislá (Rosa pendulina). Místně je ve stromovém patře hojnější jedle bělokorá (Abies alba), v suťových lesích bývá vtroušen jilm horský (Ulmus glabra).

Ochrana a Management Stanovišť

• Zachovat, případně obnovit přirozenou dřevinou skladbu porostů.
• Vyloučit výsadbu nepůvodních dřevin.
• Podporovat přirozené zmlazení a maloplošnou obnovou porostů dosáhnout věkové a prostorové struktury příznivé z hlediska dalšího vývoje porostů.
• Vybrané lesní celky směřovat k samovolnému vývoji.
• Vhodné je zvýšit podíl ponechané dřevní hmoty v porostech.
• Snížit stav srnčí zvěře na úroveň umožňující odrůstání přirozeného zmlazení.
• Ovsíkové louky je nutné každoročně kosit - optimálně 2x ročně, druhově chudší louky podhorských stanovišť postačí kosit 1x ročně.
• Na ochranu živočichů je nutné ponechávat část (1/3-1/5) nejkvalitnějších luk neposečenou.
• Případně je možné místo sečení otavy využít extenzivní pastvu skotu či ovcí v podzimních měsících.

Vzhledem k lesnímu charakteru lokality má největší vliv na území lesní hospodaření. Díky nepřístupnosti lokalit s nejkvalitnějšími porosty lze očekávat, že alespoň ty zůstanou bez výrazných negativních změn. Struktura ostatní porostů je už více méně pozměněna, často ve prospěch smrku.

Grafióza Jilmů

Jejím původcem je vřeckovýtrusá houba Ophiostoma ulmi sensu lato, která proniká cévami aktivních letokruhů jilmů. Ty jednak ucpává svým myceliem, dále indukuje tvorbu thyl a sama produkuje toxin cerato-ulmin. Výsledkem jejího působení je téměř kompletní disfunkce vodivých drah napadeného letokruhu, což se projevuje náhlým vadnutím koruny.

Houbový patogen je přenášen především na povrchu těla a v zažívacím traktu imág brouků rodu bělokaz (Scolytus), a to vždy na tenké větve na okraji koruny, kde provádí mladí brouci úživný žír. Z tohoto důvodu se vadnutí projevuje nejprve na okrajích koruny, často jen v určité její části. Nákaza se ovšem šíří velmi rychle do celého stromu, takže k uhynutí vzrostlého jedince dochází často do dvou let po napadení.

Odumírající strom je potom atraktivní pro nálet samiček bělokazů, které jeho infikovaný kmen využívají k zakládání nových generací brouků.

Čtěte také: Význam kamzíka horského

Na našem území si ponechává lehkou nadvládu euroasijský poddruh, i když má velmi často své genetické informace vylepšené o geny z poddruhu severoamerického. Na takovéto přizpůsobování se parazitické houby novým přírodním podmínkám samozřejmě doplácí hostitelské dřeviny - jilmy. Dynamickému vývoji patogena podléhají jilmy, které předchozí vlny grafiózy jilmů přestály. Pohled na více než dvousetleté památné stromy, které trpí akutní grafiózou je opravdu žalostný.

Grafióza se nejvíce šíří v oblastech s hojnějším výskytem jilmů. Tam, kde jilmy rostou pouze pomístně, a to jak ve smíšených lesích, tak jako soliterní, k šíření nákazy dochází zřídka. Existují však lokality s vyšším výskytem jilmů, které v současnosti grafiózou netrpí. Toto platí o značné části jižní Čech. Např. v Blanském lese a povodí Vltavy nad Českými Budějovicemi až po vodní nádrž Lipno se jilm vyskytuje relativně často, a to převážně v mladých exemplářích ve výborném zdravotním stavu.

Možnosti Ochrany

Nápravou současného stavu by byla důsledná a pravidelná (stačila by každoroční) kontrola všech lokalit, kde se jilm vyskytuje. Při této kontrole je třeba především včas odstranit jedince, kteří pod kůrou obsahují novou generaci přenašečů konidií. Odumírající jilmy je nutné důsledně odstraňovat, i když se nejedná přímo o grafiózu, neboť tito oslabení jedinci lákají vektory grafiózy k rozmnožování. Při mírném napadení stačí jen částečná prořezávka koruny, ovšem vždy daleko do zdravé části stromu.

Využití Dřeva Jilmu

Dřevo jilmu je pevné, hrubovlákné, těžké, tvrdé, houževnaté a značně trvanlivé, odolné proti rozštípnutí. Je to způsobeno propletením vláken dřeva, což se vizuálně projevuje vlnovkovou texturou v letním dřevě. Jilm je též známý svojí odolností proti hnilobě při styku s vodou a dobrou pružností i odolností proti oděru. Tyto vlastnosti ho v minulosti předurčovaly k výjimečnému použití.

Nejstarší záznamy se o jilmu zmiňuji jako materiálu na oblouky luků. Další pradávné použití jilmu bylo na náboje dřevěných kol. Houževnatost jilmových prken předurčila jeho použití k výrobě kočárů, trakařů, podlah, schodů i sedadel židlí. Díky odolnosti proti hnilobě při styku s vodou se jilm používal na výrobu vodních kol, koryt a lodí. V 17. a 18. století se na britských ostrovech široce uplatňoval při výrobě vodovodního potrubí. Používal se na stavby vagónů, hospodářského nářadí a pažeb pušek. Dnes se využívá především při výrobě dýh a v nábytkářském průmyslu.

Zvláštní použití jilmu bylo při rozdělávání ohně třením dřívka. Odolnost jilmu proti oděru ho předurčovala pro tuto techniku.

tags: #jilm #horský #stanoviště #výskyt

Oblíbené příspěvky:

• Inspirace přírodou pro váš interiér
• Občanský zákoník a klimatické změny
• Evropské přírodní lokality UNESCO
• Jak svět doopravdy funguje – recenze
• Proč by teenagery měla zajímat ekologie?