Vliv Občanského zákoníku na Klimatické Podmínky

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) obdržel dne 30. 12. 2022 podnět k prošetření postupu obviněného statutárního města Mladá Boleslav. Na základě výše uvedených skutečností získal Úřad pochybnosti o tom, zda obviněný nespáchal přestupek podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona tím, že nepostupoval v souladu s § 100 odst. 1 zákona ve spojení se zásadou transparentnosti zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona, a sice že si vyhradil v zadávací dokumentaci změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku, aniž podmínky pro tuto vyhrazenou změnu závazku v zadávací dokumentaci jednoznačně vymezil, a dne 18. 8. 2022 uzavřel s vybraným dodavatelem smlouvu na veřejnou zakázku.

Dne 24. 1. 2024 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0592/2023/VZ, č. j. ÚOHS-03386/2024/510, kterým konstatoval, že se obviněný dopustil přestupku dle § 268 odst. 1 písm. b) zákona tím, že při zadávání veřejné zakázky stanovil zadávací podmínky v rozporu s § 100 odst. 1 zákona ve spojení se zásadou transparentnosti dle § 6 odst. 1 zákona, když uvedl v čl. 2.2.

Obviněný v úvodu rozkladu namítá, že čl. 2.2. zadávací dokumentace není neurčitý ani netransparentní, resp. je souladný se zákonem i zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Pro dodavatele, kteří působí ve stavebnictví, je toto ustanovení jednoduše pochopitelné - jediným rozdílem je, že obvykle je dané ustanovení obsaženo pouze ve smlouvě, nikoli ještě v zadávacích podmínkách.

Obviněný má zato, že Úřad nedostatečně zohlednil jeho vyjádření ve správním řízení. Obviněný namítá, že doba plnění je vždy prodlužována o dobu trvání překážek, což uvádí například i občanský zákoník s tím, že aplikace ustanovení občanského zákoníku je zřejmá i z čl. 13.9 smlouvy („Právní vztahy výslovně touto smlouvou neupravené se řídí právními předpisy platnými ke dni jejího podpisu.“).

Obviněný dodává, že pro smlouvu je rozhodným právním předpisem právě občanský zákoník a odkazuje na § 2594 odst. 3 občanského zákoníku („Lhůta stanovená pro dokončení díla se prodlužuje o dobu přerušením vyvolanou.“) a dle obviněného se dané ustanovení aplikuje i na danou situaci. Následně obviněný poukazuje na § 2913 odst. 16. V závěru rozkladu obviněný shrnuje, že z jím citovaných ustanovení občanského zákoníku vyplývá, že za dobu trvání překážky nelze sankcionovat, tedy opět se dle daného ustanovení termín prodlužuje o dobu trvání překážky.

Čtěte také: Občanský průkaz: Co potřebují vědět studenti FŽP

Úřad tím, že výrokem I napadeného rozhodnutí rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl nesprávně a v rozporu se zákonem, neboť vytýkané jednání není přestupkem. Podstatou přestupku podle výroku I napadeného rozhodnutí je, že obviněný v čl. 2.2 bodu 2 zadávací dokumentace nedostatečně vymezil výhradu změny závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku podle § 100 odst. 1 zákona, když nestanovil, jakým způsobem se může termín (ukončení) plnění změnit ve vazbě na nepříznivé klimatické podmínky.

Podle Úřadu nebyly splněny všechny podmínky, které zákon na výhradu podle § 100 odst. 1 klade. Tyto podmínky Úřad popsal v bodu 29 odůvodnění napadeného rozhodnutí. První podmínkou je nutnost změnu vyhradit již v zadávací dokumentaci, druhou podmínkou je povinnost podmínky pro změnu a její obsah v zadávací dokumentaci vymezit jednoznačně a třetí podmínkou je povinnost zachovat celkovou povahu veřejné zakázky. Podmínka první a třetí měla být podle Úřadu naplněna. Druhá, jak bylo uvedeno výše, nikoliv. Úřad mj. uvedl, že obviněný nevymezil, jakým způsobem bude termín plnění změněn v důsledku klimatických podmínek.

Obviněný v rozkladu namítá, že výhrada není neurčitá a zadávací podmínka jednoznačně vymezuje objektivní okolnosti, které mohou mít vliv na možnost realizovat předmět plnění. Za stěžejní pro tuto věc považuji odpověď na otázku, zda lze v případě zadávací podmínky vůbec hovořit o tom, že jde o výhradu podle § 100 odst. 26. Úvodem je nutné poukázat na to, že obviněný v zadávací dokumentaci nestanovil, že šetřená smluvní podmínka představuje výhradu podle § 100 odst. 1 zákona.

Podle § 100 odst. 1 zákona platí, že si zadavatel může v zadávací dokumentaci vyhradit změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku nebo rámcové dohody, pokud jsou podmínky pro tuto změnu a její obsah jednoznačně vymezeny a změna nemění celkovou povahu veřejné zakázky. Z citovaného ustanovení zákona v první řadě vyplývá, že zadávací podmínka musí mít charakter výhrady změny závazku. Musí z ní tedy být patrná vůle zadavatele, že má po uzavření smlouvy na veřejnou zakázku dojít - pokud bude naplněna v ní specifikovaná hypotéza - k definované změně závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku.

Posuzovaná zadávací podmínka obsahující formulaci „termín ukončení se může změnit“ však popsané elementární požadavky na výhradu podle § 100 odst. Úřadem posuzovaná zadávací podmínka tedy nemá charakter vyhrazené změny závazku ve smyslu § 100 odst. 1 zákona, a proto obviněný ani nebyl povinen dodržet podmínky, které jsou na vyhrazenou změnu závazku kladeny tímto ustanovením (zde jednoznačné vymezení podmínek pro změnu a její obsah).

Čtěte také: Dopady profesionalizace na občanský sektor

Nesplnění zákonných podmínek tedy nemůže znamenat porušení § 100 odst. 1 zákona, neboť obviněný podle tohoto ustanovení nepostupoval, a to ani formálně, když nic takového v zadávací dokumentaci netvrdil, ani materiálně, když zadávací podmínku nelze vzhledem k jejímu znění označit za vyhrazenou změnu závazku. Obviněný tedy neporušil pravidlo uvedené v § 100 odst. 1 zákona, a proto nedošlo k naplnění prvního znaku skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. Důsledkem tohoto závěru je, že potenciální změna závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku dle zadávací podmínky nebude výsledkem naplnění její hypotézy a postupu podle § 222 odst. 2 zákona, podle něhož se za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku nepovažuje uplatnění změn závazku vyhrazených podle § 100 odst. 1.

V případě změny termínu plnění na základě zadávací podmínky by bylo nutné zkoumat, zda lze na takovou změnu aplikovat některou z výjimek podle § 222 odst. 4-7 zákona, případně zda se nejedná o podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku ve smyslu § 222 odst. 3 zákona. Pokud by žádná z výjimek nebyla naplněna a zároveň by se jednalo o podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku, obviněný by nebyl oprávněn v souladu s § 222 odst. 1 zákona přistoupit k takové změně bez provedení nového zadávacího řízení. Obviněný by se tak nemohl dovolávat, že si změnu vyhradil v zadávací dokumentaci, a proto je oprávněn postupovat na základě výjimky stanovené v § 222 odst.

Jinými slovy, obviněný sice jednáním popsaným ve výroku I napadeného rozhodnutí nespáchal přestupek, ale na každý jeho postup (změnu závazku), který by řešenou zadávací podmínkou podepřel, je nutné pohlížet nikoliv v intencích změny dle výhrady učiněné podle § 100 odst. 1 zákona. S ohledem na výše uvedené konstatuji, že nelze obviněného trestat za vymezení zadávací podmínky, která pouze deklaruje možnou změnu termínu plnění s ohledem na určité objektivní příčiny.

Uzavírám proto, že obviněný neporušil zákon tím, že zadávací podmínku vymezil tak, jak ji vymezil. Obviněný totiž zadávací podmínkou nestanovil výhradu ve smyslu § 100 odst. Výrok I napadeného rozhodnutí, kterým Úřad konstatoval spáchání přestupku ve smyslu § 268 odst. 1 písm. b) zákona, je nezákonný, a proto jej bylo nutné zrušit. 35. Výrokem I napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se zadavatel dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona tím, že při zadávání veřejné zakázky stanovil zadávací podmínky v rozporu s § 100 odst. 1 zákona ve spojení se zásadou transparentnosti dle § 6 odst. 1 zákona, když si v zadávací dokumentaci vyhradil změnu závazku ze smlouvy, aniž podmínky pro tuto vyhrazenou změnu závazku v zadávací dokumentaci jednoznačně vymezil, když nestanovil, jakým způsobem se může termín (ukončení) plnění změnit ve vazbě na nepříznivé klimatické podmínky, a zadal veřejnou zakázku, když dne 18. 8. 2022 uzavřel smlouvu s vybraným dodavatelem. Výrokem II napadeného rozhodnutí Úřad zadavateli uložil za spáchání přestupku konstatovaného ve výroku I napadeného rozhodnutí pokutu ve výši 100 000 Kč.

Co se týká výroků II a III napadeného rozhodnutí, tak vzhledem k závěrům uvedených v bodech 21 až 32 tohoto rozhodnutí, týkajících se nezákonnosti napadeného rozhodnutí v části týkající se konstatování přestupku ve smyslu § 268 odst. 1 písm. b) zákona a jeho zrušení, je namístě zrušit rovněž i výroky II a III napadeného rozhodnutí, kterými Úřad uložil pokutu obviněnému za spáchání přestupku a dále mu uložil povinnost uhradit náklady řízení. Tyto výroky jsou totiž akcesorické k výroku o vině a samotně by tak nemohly obstát (ve smyslu § 82 odst. 3 správního řádu tvoří nedílný celek).

Čtěte také: Občanský zákoník a ochrana před hlukem

Tabulka: Přehled klíčových ustanovení

tags: #občanský #zákoník #klimatické #podmínky #vliv

Oblíbené příspěvky:

• Retro koše: Průvodce výběrem
• Ekologická katastrofa v pohádkách
• KRNAP a ochrana přírody
• Kompost jako zdroj tepla
• Objevte Tajemství Přírody v Mariánských Lázních