Jiri Fiser: Emise Skleníkových Plynů a Energetická Transformace v České Republice

Boj proti změně klimatu je jedním z hlavních úkolů, kterým čelí soudobá společnost. Většina světových odborníků soudí, že pokud lidstvo nepodnikne společné kroky, aby se zastavil růst teploty povrchu Země, může dojít k jejímu nezvratnému poškození s katastrofálními následky. Ke globálnímu oteplování dochází kvůli velkému množství energie, kterou společnost produkuje a využívá. S rostoucími energetickými potřebami zároveň stoupá závislost na fosilních palivech - ropě, zemním plynu a uhlí.

Cíle Evropské Unie a Česká Republika

Evropská unie si stanovila do roku 2030 cíl snížit emise skleníkových plynů o 40 procent, spotřebu energií o 30 procent a cíl podílu výroby energií z obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě 27 procent. V současné době se vedou diskuse o dalším zpřísnění některých z těchto cílů.

Evropská unie svůj emisní závazek schválila prostřednictvím závěrů Evropské rady v březnu 2007 a následně potvrdila v prosinci 2008 přijetím integrované politiky v oblasti energetiky a změny klimatu v tzv. klimaticko-energetickém balíčku. Jeho podstatou je snížení emisí CO2 o dvacet procent do roku 2020 oproti stavu z roku 1990. Současně se Evropská unie zavázala ke zvýšení tohoto závazku na třicet procent v případě, že ostatní ekonomicky rozvinuté státy přijmou závazek obdobný a do úsilí o snížení emisí CO2 se zapojí také další země včetně vyspělejších rozvojových států.

Jan Rovenský z Greenpeace řekl: „Nejenže Česká republika v posledních 15 letech selhává v úsilí snižovat své emise skleníkových plynů, které zůstávají sedmé nejvyšší na hlavu ze všech průmyslově vyspělých zemí. Karel Polanecký z Hnutí Duha doplnil: „Česká republika se projevuje jako neslušný soused. Stát jako většinový vlastník ČEZu získává miliardy korun ročně z dividend, ale k financování likvidace škodlivých dopadů jeho podnikání se nehlásí. Provoz českých uhelných elektráren přitom vážně přispívá ke změnám klimatu, jejichž dopady nesou hlavně obyvatelé chudých zemí.

Aktivita Skupiny ČEZ v Oblasti ESCO

Skupina ČEZ rozšířila své kompetence v oblasti komplexních energetických služeb pro zákazníky z řad firem a veřejné správy (ESCO). Kupuje většinové či stoprocentní podíly ve výrobci světel Hormen CE, dodavateli klimatizací AirPlus, společnosti instalující fotovoltaické elektrárny OEM Energy a firmě Easy Power, která provozuje lokální distribuční soustavy.

Čtěte také: Ekologická výchova v ČR a Jiří Kulich

„Zájem o komplexní energetické služby zaměřené na decentrální energetiku a úsporná řešení roste v celé Evropě. Ambiciózní environmentální cíle Evropské unie a požadavky zákazníků na individualizovaná chytrá řešení dokládají, že tento trend bude trvalý,“ říká člen představenstva ČEZ a ředitel divize obchod a strategie Pavel Cyraní.

Země, na které se chce ČEZ v sektoru ESCO v první etapě soustředit, jsou vedle Česka a Slovenska také Německo, Polsko a případně Rumunsko. „Jedná se o země, které nám jsou blízké geograficky a kulturně. Zároveň jsou to trhy, na kterých už Skupina ČEZ působí a které dobře zná,“říká ředitel ESCO International Jaroslav Macek. ČEZ letos vstoupil na německý trh ESCO koupí společnosti Elevion. Společnost OEM Energy je prvním akvizičním cílem v ESCO na polském trhu, kde ČEZ působí zároveň i prostřednictvím společnosti ČEZ ESCO Polska. ČEZ zároveň posiluje na českém trhu ESCO.

„Jde o firmy se skvělou pověstí na českém trhu, které mají za sebou stovky realizovaných projektů,“ říká generální ředitel ČEZ ESCO Kamil Čermák. „V oblasti osvětlení, vzduchotechniky a lokálních distribučních soustav už působíme a novými akvizicemi naše portfolio dále rozšíříme. Hormen nám umožní dodávat řešení zahrnující i atypická a designově složitější svítidla, Airplus je specialistou na menší vzduchotechnické a klimatizační jednotky, než které teď poskytujeme.

Sektor ESCO (Energy Service Company) se zaměřuje na komplexní energetické potřeby firem, obcí a institucí všech velikostí, zajišťuje dodávky komodit, energetické audity a energetické poradenství, externí dodávky tepla a elektřiny, outsourcing provozu zákazníkových elektrických zařízení nebo výstavbu kogeneračních jednotek a instalaci fotovoltaických elektráren.

Těmto službám se v ČEZ věnují dva týmy spadající pod divizi obchod a strategie: ČEZ ESCO a ESCO International. ČEZ ESCO má v současné době 1600 zaměstnanců a zaměřuje se na český a slovenský trh. Pod ESCO International patří tři dceřiné společnosti: ČEZ ESCO Polska, skupina Elevion a OEM Solar.

Čtěte také: Doubravice nad Svitavou: Historie a události

Akvizice a Specializace

• AirPlus: Na trhu působí od roku 2002. Je specialistou na dodávky, montáže a servis menších vzduchotechnických a klimatizačních jednotek, a vhodně tak doplňuje sortiment AZ Klima, který je zaměřen na větší instalace. Firma ročně nainstaluje až 600 jednotek a 3500 servisuje.
• Hormen: Na trhu působí od roku 2004. Zabývá se projektováním, realizací a výrobou svítidel. Je předním dodavatelem pro kanceláře, hotely, obchodní prostory, veřejné budovy a průmysl.
• Easy Power: Byla založena roku 2008 a specializuje se na provoz lokálních distribučních soustav. 17 jich vlastní a osm jich má v pronájmu. Jde o distribuční soustavy průmyslového, administrativního i rezidenčního typu. Celkový objem distribuované elektřiny je 13 GWh.
• OEM Energy: Je jedním z lídrů na polském trhu se solárními panely. Nabízí modernizaci a instalaci solárních termických a fotovoltaických panelů a také instalace bojlerů nebo tepelných čerpadel. Jejími zákazníky jsou samosprávy, průmysl a v menší míře i domácnosti.

Kodaňská Konference o Klimatu

Od Konference smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu, tzv. COP 15, se očekával výsledek, jenž měl nahradit současnou architekturu definovanou v rámci Kjótského protokolu. Nová dohoda o globální ochraně klimatu by měla nejen pokračovat v nastoupeném kurzu v rámci kjótské architektury, ale měla by také modifikovat dosavadní přístupy ke snižování produkce skleníkových plynů na základě nových zkušeností. Cílem je dosáhnout stabilizace globální úrovně na hranici zaručující ve střednědobém a dlouhodobém horizontu koncentraci, která povede k udržení maximálního růstu globální průměrné teploty nejvýše o 2°C.

V Bruselu se v listopadu uplynulého roku konalo mimořádné zasedání Rady ministrů Evropské unie pro životní prostředí, které svolalo švédské předsednictví za účelem diskuse o aktuálním vývoji mezinárodních jednání o změně klimatu a jeho klíčových problémech. Ministři se shodli na nutnosti zachovat vedoucí úlohu Evropské unie v boji proti klimatickým změnám. Schválili stanovisko, že na kodaňské konferenci je nutno potvrdit ambiciózní redukční cíl Unie ve výši dvaceti procent do roku 2020 oproti hodnotám z roku 1990, včetně přechodu k vyššímu cíli, ke třiceti procentům. Na základě dosavadní praxe, použité například při vyjednávání Kjótského protokolu, bylo dohodnuto, že na konferenci bude Evropská unie vystupovat jednotně v mezích společného mandátu.

Vzhledem k vyhlídkám, že dosažení konkrétní dohody bude velmi obtížné, svolal generální tajemník OSN Ban Ki-moon na září minulého roku summit na vysoké úrovni o změně klimatu, na kterém se sešli nejvyšší představitelé 101 státu. Českou republiku na summitu zastupoval prezident Václav Klaus. Podle vyjádření generálního tajemníka OSN uznali účastníci této nejvyšší schůzky doporučení na snížení emisí skleníkových plynů a vyjádřili se, že kodaňská dohoda by měla zajistit efektivnější opatření na pomoc nejvíce postiženým a nejchudším zemím při přizpůsobování se negativním dopadům změny klimatu.

Kodaňská konference se konala 7.-18. prosince 2009 a zúčastnilo se jí téměř patnáct tisíc delegátů ze 193 zemí světa. Více než 100 států bylo zastoupeno na nejvyšší úrovni, předsedy vlád nebo prezidenty. V čele početné delegace České republiky byl předseda vlády Jan Fischer (účastnil se pouze závěru konference), členem byl i ministr životního prostředí. Delegaci tvořili zástupci ministerstva životního prostředí, ministerstva průmyslu a obchodu, ministerstva financí a ministerstva zahraničních věcí. Rámcová pozice České republiky, ze které česká delegace vycházela a kterou schválila též vláda, pokrývala všechny relevantní body související s přípravou Evropské unie na kodaňskou konferenci.

Rozpory mezi bohatými a chudými zeměmi panovaly především ohledně toho, kdo a o kolik by měl omezovat emise a kdo by to vše měl financovat. Kodaňský summit byl po celou dobu svého průběhu provázen řadou pochodů a protestních demonstrací. Ekologičtí aktivisté z mnoha nevládních organizací apelovali na politiky, aby v Kodani dospěli k dohodě.

Čtěte také: Klimatická krize a dekarbonizace

I přes značnou snahu Evropské unie a dalších států to ještě dva dny před koncem summitu vypadalo, že se jeho účastníci nedohodnou ani na politické a právně nezávazné dohodě o boji proti oteplování. Ke Kodaňské dohodě se připojily především Evropská unie, Spojené státy a velké rozvíjející se země jako Čína, Indie, Jihoafrická republika a Brazílie.

Ban Ki-moon optimisticky shrnul hlavní body Kodaňské dohody - dlouhodobý závazek ke snižování teploty pod 2 °C, závazek rozvinutých států implementovat nástroje k redukci emisí skleníkových plynů, závazek snížit globální odlesňování - a ustavení Kodaňského zeleného klimatického fondu (Copenhagen Green Climate Fund), který bude finančním mechanismem pro aktivity v rozvojových zemích. Do fondu byl na období 2010-12 dosud přislíben příspěvek třiceti miliard dolarů s cílem navýšit tuto částku do roku 2020 až na sto miliard dolarů ročně.

Dotace na Snížení Energetické Náročnosti

Největší výrobce skla v České republice získal dotaci přes čtvrt miliardy korun na snížení energetické náročnosti provozu. Firma má v plánu komplex opatření, počínaje rekonstrukcí dožívající trafostanice, vzduchotechniky a osvětlení. Instalovat se má více zdrojů energie, která se bude chytře regulovat a rozvádět pomocí počítačového systému. Počítá se také se zateplením některých budov, aby nedocházelo k únikům tepla nebo s instalací velké fotovoltaické elektrárny.

Značnou úsporu by mělo přinést také využívání zbytkového tepla z výroby. Projekt bude stát více než 600 milionů korun. Přes čtvrt miliardy poskytne ministerstvo životního prostředí z programu určeného pro vysoce energeticky náročné podniky. Celkové emise oxidu uhličitého klesnou na čtvrtinu. Pomůže to i s náklady na výrobu, které znatelně stouply po začátku války na Ukrajině.

Biopaliva a Alternativní Zdroje Energie

Počátek biopaliv u nás bychom našli už v roce 1989, kdy se dvaadvacet českých zemědělských podniků rozhodlo spolupracovat v rámci nově založeného Sdružení pro bionaftu. Cílem bylo vytvořit alternativu k výrobě a spotřebě běžné motorové nafty. Substituce fosilních paliv biopalivy se nicméně stala v ČR závaznou až v září roku 2007, a to díky normě, vznikla v souladu s požadavkem příslušné směrnice Evropské unie.

Biopalivy první generace rozumíme bionaftu, bioplyny, bioalkoholy a syntetické plyny vytvořené buď přímo ze škrobů, cukrů, živočišných tuků a rostlinných olejů, nebo jejich přidáním. Využívání kukuřice, cukrové třtiny, obilí nebo řepky pro energetiku začalo bohužel velmi záhy konkurovat pěstování potravinářských plodin. Což je problém jednak z hlediska udržitelnosti kvůli stálému nárůstu populace, a tudíž i jejích potravinových potřeb, jednak může zabírání lánů řepkou vést k úhynu zvěře. Kromě toho také dochází k devastaci orné půdy jednoplodinovým zatěžováním. Podle Fakulty výrobních technologií a management UJEP a České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu se na výrobu litru biopaliva spotřebovalo asi 2500 litrů vody, což rozhodně není malé číslo.

Europoslanec Pavel Poc ohodnotil změnu politického evropského kurzu slovy: „Podpora biopaliv z řepky, obilí či kukuřice, jejichž pomocí Česká republika sráží emise skleníkových plynů, je slepou uličkou.“ Jistým řešením nastalé situace by mohla být biopaliva generace druhé, ačkoli i ta mají své mouchy. Biopaliva druhé generace se od svých předchůdců liší zejména tím, že vstupní suroviny používané k jejich výrobě nejsou obecně potravinářské plodiny.

V květnu loňského roku společnost Unipetrol výzkumně vzdělávací centrum, a. s. (UniCRE) představila výsledek svého zapojení do inovačního projektu COMSYN. Po skončení dvouleté testovací fáze se jím stalo biopalivo druhé generace z odpadní biomasy, jako jsou dřevní štěpka, sláma a další materiály. Jiří Hájek, ředitel úseku vývoje a inovací UniCRE, k tomu tehdy uvedl: „Zkoumali jsme možnosti separace a následného zpracování produktů Fischer-Tropschovy syntézy na rafinérských technologiích. Pro tento účel jsme využívali pilotní destilace a pokusné testovací jednotky pořízené v rámci modernizace výzkumného centra z evropských fondů.

Národní laboratoř pro obnovitelnou energii (NREL) v americkém Coloradu věnovala výzkumu nové alternativy biologických paliv do roku 1996 osmnáct let bádání a trochu netradičně ho přidružila k výzkumu podvodních druhů. Kandidátem na biopaliva třetí generace jsou totiž řasy. S pomocí rybníků, uzavřených systémů nebo fotobioreaktorů je možné je pěstovat všude, kde je vhodná teplota, dokonce i v odpadních vodách.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová dnes vyzvala účastníky víkendového summitu skupiny G20, aby se připojili k návrhu na zavedení globálního systému stanovení cen za povolenky na emise uhlíku. Člověk je zodpovědný za změny klimatu a má i prostředky jak je řešit, uvedla von der Leyenová na sociální síti X. „Změna klimatu je způsobena člověkem. To znamená, že ji můžeme řešit. K tomu potřebujeme inovace, investice do zelených technologií, do kapacity obnovitelných zdrojů energie a do energetické účinnosti.

tags: #jiri #fiser #emise #sklenikovych #plynu

Oblíbené příspěvky:

• Tipy pro aktivní dovolenou
• Velkoobjemové kontejnery v Porubě
• Simplehuman CW1899 – test
• Tipy pro úspěšné klíčení
• Metoda měření kouřivosti