Jiří Kulich, zakladatel Střediska ekologické výchovy SEVER, se již dvacet pět let věnuje vzdělávání dětí a učitelů v oblasti environmentální výchovy, kterou on sám stále nazývá ekologickou výchovou. Za svou činnost obdržel před lety prestižní cenu Josefa Vavrouška. Jeho pobytové Středisko ekologické výchovy SEVER bylo první svého druhu v Česku.
Kulich vysvětluje, že ekologie je věda o vztazích mezi organismy (včetně člověka!) a jejich prostředím, což zdůrazňuje provázanost člověka a okolí, což je pro výchovu důležité. Slovo environmentální je odvozeno od "environment", anglicky "prostředí", žádnou vztahovost neimplikuje a zní poněkud technicky, nečesky.
O přírodu se začal zajímat jako malý kluk a ovlivnilo ho Hnutí Brontosaurus. Postupně se z něj stal jeden z nejznámějších vzdělavatelů na poli environmentální výchovy.
Hnutí Brontosaurus a počátky ekologické výchovy
Vzniklo v polovině sedmdesátých let, což byla doba „temna“. Hnutí iniciovali lidé z Ústavu krajinné ekologie při Akademii věd, významnou oporu tomu dělal týdeník Mladý svět a osobnost novináře Josefa Velka, který Brontosaura spoluzakládal a byl redaktorem časopisu. Dobrovolná práce na ochranu přírody, třeba v lese, se na nich kombinovala se zážitkovým vzdělávacím programem.
Zakladatele SEVERu - Střediska ekologické výchovy před více než čtyřiceti lety ovlivnily programy brontosauřích táborů i kontroverznější akce jako debaty o lanovce na Sněžku. Středisko patřilo pod státní správu, v roce 1994 ale jeho tým přešel pod hlavičku Brontosaura. Začínalo se téměř z ničeho, ale nadšení, know-how, důvěra a zájem SEVER podržely.
Čtěte také: Doubravice nad Svitavou: Historie a události
Principy a metody SEVERu
SEVER staví na 5 základních principech („5P“): prožitku - praktické činnosti, participaci, přímém kontaktu s okolím, mezioborovém propojení. Opírá se také o naše hodnoty: udržitelnost, příroda, vztahy, porozumění a odpovědnost.
Zdůrazňuje, že ekologická výchova má probíhat zážitkově, v přímém kontaktu s přírodou. My jako Středisko ekologické výchovy SEVER děláme týdenní vzdělávací pobyty pro školy, a když ty děti potkáme po čase, až mě překvapuje, kolik věcí si z toho týdne pamatují. To je pro mě takové empirické potvrzení, že to funguje.
Pro dosažení cílů vzdělávání je důležitá výchova prostřednictvím zkušeností - přechod od transmisivní výuky k získávání dovedností a od učení se faktům ke zvládání procesů. Přístupů může být víc, ale spojuje je učení zkušeností, zážitkem, prožitkem.
Místně zakotvené učení
Příkladem může být místně zakotvené učení, se kterým SEVER i některá další střediska ekologické výchovy pracují. Funguje to tak, že ohniskem výuky je dané místo, místní témata a problémy. Děti se zabývají svou obcí, přemýšlejí o tom, jak by chtěly, aby jejich obec vypadala, využívají k tomu pocitové mapy a různé analýzy, v rámci toho si nacházejí téma, kterým se chtějí zabývat, a kolem této výzvy se organizuje učení.
Například v Machově děti ze základní školy v rámci výuky každý rok vyberou nějaké místní téma, které chtějí řešit. Jednou to byla obnova studánky, jindy zeleň na machovském náměstí. Jeden rok si žáci například uvědomili, že je tam zanedbaný pomník z první světové války, a pustili se do obnovy tohoto pomníku. Hlavní cíl z hlediska učitelů byl rozvoj jejich občanských kompetencí a vztahu k místu a prostředí.
Čtěte také: Klimatická krize a dekarbonizace
Ale děti zároveň zjišťovaly, z jaké je pomník horniny, jaký má objem, hmotnost, jak sem byl před mnoha desítkami let dopraven a také co to bylo za lidi, které připomíná.
Vzdělávání učitelů
Rejstřík je poměrně široký, práce probíhá se žáky v době školní výuky, ale u velké části středisek se realizuje také podpora a vzdělávání učitelů. Práce s učiteli nám připadá jako určující strategický směr, ale považujeme za cennou i práci s dětmi. Bez zkušenosti práce s dětmi si nedokážeme představit, že bychom pracovali s učiteli.
Formy jsou poměrně pestré, od krátkých programů pro děti na několik vyučovacích hodin přes pobytové programy - to je typická záležitost SEVERu, většinou týdenní kurz - a vzdělávání učitelů až po dlouhodobou práci ve školách, které se ustáleně říká školní projekty. V případě projektů jde obvykle o práci několikaměsíční nebo na školní rok, a někdy dokonce na několik školních let.
Do školy vstupují naši lektoři a podílejí se na vedení dětí nebo jsou školní projekty řešeny přes podporu učitelů. Tehdy výuku vede učitel a naši metodici mu poskytují metodické podklady do výuky, zaškolení do metodiky a dnes často také určité průvodcování po cestě, tedy metodickou nebo mentorskou podporu.
Environmentální výchova je pro nás téma vhodné pro učitele jakéhokoliv předmětu. Jedno z toho, co děláme, je vzdělávání školních koordinátorů environmentální výchovy, což je kvalifikační studium o rozsahu 250 hodin. Rolí koordinátora environmentální výchovy je nejen zkvalitnit vlastní výuku, ale i schopnost pomoci a podporovat své kolegy.
Čtěte také: Básník a fotograf Jiří Havel
Je pro nás důležité, aby si učitelé na vlastní kůži zažili obdobné aktivity, kterými si pak procházejí děti. Program je postavený na zkušenostních, zážitkových aktivitách, velkou část studia tvoří dílny, simulační hry, bádání v terénu, které si učitelé sami vyzkoušejí.
Program "Týden pro udržitelný život"
Při typickém pobytu „Týden pro udržitelný život“ u nás jedna školní třída tráví týden od pondělí do pátku. Dlouhodobě máme v nabídce základní program pro 1. stupeň ZŠ, pro 2. stupeň ZŠ a pro SŠ a teď vznikají ještě nové programy, tematicky a věkově rozrůzněnější.
Program využívá toho, že se děti ocitnou v zajímavém přírodním prostředí (navíc v prostředí národního parku), takže je zaměřen hodně na kontakt s přírodou a praktické činnosti v tomto prostředí. Bloky uvnitř jsou postavené na simulačních hrách, rolových hrách, řízených diskusích apod.
Program pro starší děti začíná prací se skupinou, nastavováním spolupracující atmosféry prostřednictvím teambuildingových aktivit, pak na to navazujeme poznáváním toho, co máme v okolí, nejen prostřednictvím badatelského přístupu, ale i po stránce smyslového vnímání přírody.
Tento blok je postaven na tom, že když dokážu pozorovat své prostředí, zamýšlet se nad tím, co v něm vidím, a klást si otázky, dokážu i rozeznat problémy, které se v něm vyskytují. Na to navazujeme širšími přesahy tak, že se zabýváme minulým vývojem, máme připravenou vycházku do historie krajiny a zároveň vedeme děti k přemýšlení, jak vše souvisí s věcmi, které se dějí kolem nás v širším světě.
Výzvy a bariéry v ekologické výchově
Uplatňují se v něm některé věci, které jsou pro učitele náročné. Dále je potřeba překročit své oborové hranice, to znamená v ideální podobě spolupracovat ve skupině učitelů, kteří jsou různě oborově zaměření. Mezi výzvy patří jednak spolupracovat týmově a jednak interdisciplinárně propojovat obory, tedy zvládnout situace, kdy učitel dějepisu a učitel přírodopisu společně něco plánují, realizují a vyhodnocují.
Výzev bychom našli více, protože jde o výchovu zkušeností a v kontaktu s přírodou, kde existují četné legislativní, organizační i postojové bariéry. A také jde o to, si to celé vybojovat v rámci školy.
Z výsledků právě ukončeného projektu CIVIS, ve kterém jsme mj. mapovali bariéry, s nimiž se učitelé při tomto způsobu práce setkávají, vyplývá, že velkou bariérou jsou obavy učitelů - z toho, co řeknou kolegové, vedení školy, rodiče, inspekce… - problém se hodně pojí například s výukou venku.
Dopady ekologické výchovy
Jeho dopady vidím ve dvou rovinách. Jedna rovina je, že se děti učí procesním dovednostem, místo aby se učily jednotlivým fragmentovaným faktům, získávají například dovednosti vyjednávat, plánovat, prezentovat něco. Je celkem jedno, na jakém konkrétním tématu je získávají.
Druhá rovina spočívá v tom, že oborové znalosti se tak učí hlouběji. Když děti samy zjistí, že pomník je pískovcový, jak pískovec vypadá a odkud pochází, a samy to objevovaly, je pravděpodobné, že si informace budou pamatovat hodně dlouho. Na rozdíl od toho, když v hodině dostanou dva vzorky hornin a mají poznat, která je která - v takovém případě za pár let žulu od pískovce nerozeznají.
Jiná klíčová věc, která v environmentální výchově hraje velkou roli, je posilování přesvědčení o vlastním vlivu. Zkušenost, že člověk byl v nějakém projektu, navrhl něco, o čem se vážně se diskutovalo, a byl součástí skupiny, která něco nakonec i uskutečnila, posiluje jeden důležitý aspekt, a to přesvědčení o vlastním vlivu, což je pro občanství a zejména v naší části světa důležité.
Ekologická výchova a aktivismus
To, co děláme, s vizí Úspěchu pro každého žáka hodně souzní. Skutečnost, že třída dětí pracuje na lokálním projektu nebo u nás absolvuje pobytový program, který má různé roviny a využívá různé přístupy - od badatelské části přes smyslovou reflexi či hraní divadla po debaty o různých problémech -, otevírá prostor pro to, aby každé dítě mělo možnost se uplatnit, protože každý máme nějaké nadání a každý ho máme trochu jiné. Naše metodiky jsou postavené na různých dovednostech a na tom, že každý může přispět.
Co do ekologické nebo tedy environmentální výchovy vnesly nové, aktivistické proudy jako Friday´s for Future nebo Extinction Rebellion? Je to výraz spontánního zájmu, iniciativy mladých lidí a výzva pro edukátory, jak s tím pracovat. Díky nim v našich kruzích debatujeme o tom, jestli se dosavadní pojetí edukace nezaměřuje příliš na spotřebitelské chování a neopomíjí občanský rozměr člověka.
Infrastruktura environmentálního vzdělávání
Na mnoha českých školách funguje koordinátor environmentálního vzdělávání. Další součástí té infrastruktury je síť vzdělávacích zařízení, jako je to naše. Pobytových středisek environmentální výchovy je kolem patnácti a těch nepobytových je určitě několik desítek. Roli hraje i to, že existuje nějaká míra podpory ze strany ministerstva životního prostředí, a to historicky, byť s různými výkyvy danými střídáním vlád a ministrů. Nějaká míra podpory existuje i na úrovni krajů.
Srovnání se zahraničím
Ze zemí Visegrádu jsme na tom nejlépe. Situace na Slovensku je v lecčems srovnatelná, díky společné historii i jazykové blízkosti je tendence se vzájemně inspirovat. Mají tam též možnost pověřit někoho na škole environmentálním vzděláváním, mají tam pro tyto lidi nějaký kurzík, byť méně propracovaný, mají tam střediska ekologické výchovy, ale státní podpora, i viděno prizmatem financí, je podstatně nižší než u nás.
Environmentální žal
Jiří Kulich říká, že on osobně environmentálním žalem netrpí, ale lidé jsou různí a byl jsem na různých debatách s psychology a psychoterapeuty, kde se toto téma řešilo, a ti potvrzují, že na některé lidi opravdu zprávy o stavu životního prostředí dopadají těžce. Ale k tomu bych hned rád dodal, že v environmentální výchově se dbá na to, abychom děti, a hlavně mladší děti, nevychovávali katastrofami. Na první stupeň určitě žádné strašení nepatří.
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]