Žirafy: Ohrožený druh

V poslední době se do popředí zájmu nejen odborné, ale i nejširší veřejnosti dostala dobře známá žirafa (Giraffa camelopardalis). Žirafa díky své vskutku unikátní anatomii, dlouhému krku a skvrnitému zabarvení je skutečně nezaměnitelným tvorem. Ale jenom do chvíle, pokud budeme brát žirafu jako tvora a nebudeme pátrat, o jaký druh žirafy či poddruh přesně jde. Tady už se dostáváme na tenký led.

Je to žirafa kordofánská, núbijská, síťovaná, zambijská, západoafrická, Rotschildova, angolská, masajská, nebo kapská? Tady se i zkušený cestovatel dostává do úzkých, protože jednotlivé poddruhy se od sebe sice liší, ale jednotlivé rozlišovací znaky, jako je třeba typ kresby, je nutno mít „v oku“.

Navíc se liší i místem výskytu, což znalcům žiraf usnadní identifikaci. Například žirafa kordofánská, o které ještě bude řeč, se vyskytuje v západním a jihozápadním Sudánu a Čadu, takže na safari v Namíbii či Jihoafrické republice byste ji vyhlíželi marně. Každý, kdo viděl žirafu kráčet africkou savanou, jí musí přiznat důstojnost. Jenže žirafám, tedy přesněji žirafě kordofánské a núbijské, byl nově přiznán status kriticky ohroženého druhu. A to vůbec není dobrá zpráva.

Nebezpečí vyhubení žiraf roste

V roce 2016 byla žirafa v Červeném seznamu ohrožených druhů, pravidelně vydávaném Mezinárodní unií ochrany přírody (IUCN), přeřazena do vyššího stupně ohrožení vyhubením nebo vyhynutím, do kategorie zranitelná (VU vulnerable). Tato klasifikace je výsledkem pozorovaného poklesu její početnosti (abundance) v průměru o 36‒40 % za poslední tři generace (30 let, odhad pro období 1985‒2015).

Zatímco v roce 1998 se celková početnost žirafy odhadovala na 140 000 jedinců, o pouhých patnáct let později klesla na 80 000 zvířat, což představuje pokles o plných 67 %! Jedná se tedy o ještě děsivější úbytek než v případě afrických slonů.

Čtěte také: Likvidace nebezpečných odpadů

V minulosti byla žirafa výzkumem a ochranou přírody poněkud přehlížena, ale v letech 2011-2016 odborníci z Komise pro přežití druhů (SSC) IUCN vyhodnotili její početnost a rozšíření ve volné přírodě. Ukazuje se, že některé populace jsou stabilní nebo rostoucí, zatímco u jiných v důsledku vnějších tlaků abundance klesá.

Obchod nebo lov nebývá zmiňován jako hlavní příčina popsaného trendu, nicméně pytláctví, které může být v mnoha případech úzce spojené s mezinárodním obchodem, znalci uvádějí mezi třemi nejvýznamnějšími důvody úbytku žiraf (Muller et al. 2016). Lidé ale žirafy loví i pro maso a jiné části těla (kůže, ocasy, žíně, kosti), přičemž mozek, osikony (růžky) a kosti jsou v Africe předmětem rostoucího trhu s alternativní medicínou.

Až dosud uveřejněné studie, byť nejsou početné, naznačují, že pytláctví žiraf se soustřeďuje ve střední a východní Africe, zejména v Tanzanii, Keni a Demokratické republice Kongo (Strauss et al. 2015, UNEP 2017).

Rozšíření a populace

Areál rozšíření žiraf se táhne od jižní po východní Afriku s malými izolovanými populacemi v západní a střední Africe. Obývají osmnáct afrických států a byly repatriovány do třech dalších (Malawi, Rwanda, Svazijsko). Žirafy z Jihoafrické republiky byly vysazeny do Senegalu.

Žirafa síťovaná (Giraffa reticulata) žije pouze v severní Keni, jižní Etiopii a snad ve zbytkových populacích v západním Somálsku v počtu menším než 9000 jedinců. Žirafa jižní kapská (G. g. giraffa) prosperuje v řadě chráněných území, její početnost spíše vzrůstá a podle některých názorů převyšuje 30 000 kusů.

Čtěte také: Příčiny klimatických změn

Co ukazuje genetika

Taxonomie rodu žirafa (Giraffa spp.) je předmětem mnoha probíhajících výzkumů, diskusí, a dokonce polemik. Tradičně byl rozeznáván jeden druh s devíti poddruhy (Wilson & Reeder 2005). Fennessy et al. (2016) provedl kompletní genetickou analýzu všech poddruhů, která ukázala překvapivé rozdíly mezi nimi. Studie rozdělila rod do čtyř samostatných druhů (Giraffa camelopardalis, G. giraffa, G. reticulata a G. tippelskirchi).

Mezinárodní právo zajímá i migrace žiraf

V říjnu 2017 se ve filipínské Manile konalo 12. zasedání konference smluvních stran Bonnské úmluvy (Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů, CMS), kde Angola podala návrh na zařazení žiraf do přílohy II: v takovém případě by měla být zabezpečena ochrana stanovišť žiraf v celém areálu jejich rozšíření pokud možno prostřednictvím zvláštní mezinárodní dohody (obdoba například EUROBATS - Dohoda na ochranu evropských netopýrů nebo AEWA - Dohoda na ochranu africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků).

Návrh patřil mezi kontroverzní podněty, kvůli nimž se vůbec poprvé na zasedání konference smluvních stran CMS hlasovalo. V minulosti se vždy závěrů dosahovalo konsensem, tj. obecným souhlasem či shodou zúčastněných smluvních stran Úmluvy, tedy vlád jednotlivých zemí.

Vlna nevole se na konferenci zvedla zejména kvůli diskutabilnímu zařazení žiraf mezi migrující druhy. Stěhovavý druh znamená podle Bonnské úmluvy celou populaci nebo kteroukoli geograficky oddělenou část populace jakéhokoliv druhu nebo nižšího taxonu volně žijících živočichů, pro něž platí, že významná část jejich příslušníků cyklicky a předvídatelně překračuje jednu nebo více státních hranic.

S ohledem na stávající značnou izolovanost jednotlivých populací žiraf v afrických zemích by bylo podle delegátů konference naplnění této definice sporné. Nakonec však byl návrh v hlasování přece jen většinou podpořen a žirafa se tak stala součástí přílohy II Bonnské úmluvy.

Čtěte také: Vývoj Greenpeace v Česku

Zařazení žiraf do příloh Bonnské úmluvy by mělo zvýšit povědomí a potřebu ochrany žiraf v jejich areálu, prohloubit spolupráci mezi africkými státy za účelem jejich lepší ochrany a napomoci získání finančních prostředků, které by tato opatření uváděly do praxe. Podpora však na Filipínách rozhodně nebyla získána snadno.

Ani ochrana žiraf se neobejde bez „tvrdých“ dat

Mnohé čtenáře překvapí, že žirafa není druhem, který by byl součástí příloh CITES. Předpokládáme totiž téměř automaticky, že většinu druhů atraktivních afrických velkých savců přece musí CITES chránit. Připomínáme, že se úmluva CITES vztahuje na druhy, které nemusejí být ani tak ohrožené v areálu rozšíření, ale musejí být zejména předmětem mezinárodního obchodu.

Úmluva tento obchod reguluje, a tím se snaží omezovat komerční nakládání s jednotlivými druhy tak, aby nedošlo k jejich vyhubení právě v důsledku nadměrného využívání. Aby mohla být žirafa zařazena do příloh CITES, je nezbytné doložit, že se skutečně stala předmětem mezinárodního obchodu. Dále je nutné zjistit, jaké jsou trendy početnosti nejvyššího suchozemského savce v jednotlivých zemích a zda v nich hraje určitou roli nelegální obchod.

Vědecký orgán CITES České republiky (AOPK ČR) se touto myšlenkou zabývá od jara roku 2017. Zjistili jsme, že na internetu nejčastěji figurují nabídky na trofejový lov žiraf zaměřený na dospělé samce. Je zcela legální ve třech jihoafrických zemích - v Jihoafrické republice, Namibii a Zimbabwe -, přičemž cena za trofej se pohybuje okolo 3000 USD (63 000 Kč). Je nutné dodat, že v uvedených zemích populace žiraf prosperují a vykazují rostoucí početnost.

Internetový průzkum také ukázal, že obchod s částmi těl žiraf opět většinou představují nabídky z výše uvedených tří jihoafrických zemí. Jedná se především o lebky, obratle atraktivní svou velikostí, vyřezávané kosti, vyčiněné kůže a vycpaniny.

AOPK ČR se v této souvislosti obrátila na experty zabývající se ochranou žiraf. Julian Fennessy, jeden z předsedů skupiny specialistů IUCN SSC pro žirafy a okapi, myšlence na zařazení žiraf do CITES nebyl příliš nakloněn. Nicméně začala spolupráce na dokumentu, který byl představen zástupcem AOPK ČR při zasedání Vědecké prověřovací skupiny, ustavené Evropskou komisí (Scientific Review Geoup, SRG) v Bruselu.

Pokud by totiž byl návrh na zařazení žiraf do příloh CITES podáván, předkládala by jej Evropská unie, nikoli Česká republika. Podnět byl v září 2017 SRG přijat s tím, že je nutné získat více informací o obchodu se žirafami. S prosbou o spolupráci při hledání dat o ochraně a obchodu se žirafami bylo osloveno také několik českých odborníků. Dosud probíhá sběr informací o ochraně žiraf in situ.

Počkají žirafy na složitá mezinárodní vyjednávání?

Při pokusu chránit žirafy prostřednictvím CITES nelze počítat s podporou tří zmiňovaných jihoafrických zemí, kde jsou žirafy loveny a kde se jejich abundance zvyšuje. S ohledem na pravidla používaná při zařazování druhů do příloh CITES bude třeba připravit návrh tak, aby se do CITES dostaly populace žiraf pouze ze zemí, v nichž došlo k poklesu početnosti, ohrožení trvá a kde existuje poptávka mezinárodního obchodu.

V takovém případě by bylo možné uvažovat o tom, že by šanci na zařazení do přílohy CITES II (druhy, které nemusí být přímo ohrožené, ale mohly by být, pokud by obchod s nimi nebyl mezinárodně regulován) měly žirafy z Demokratické republiky Kongo, Etiopie, Jižního Súdánu, Kamerunu, Keni, Somálska, Středoafrické republiky a Tanzanie.

Je nutné přiznat, že dosud nebyly získány argumenty, které by zmiňovanou myšlenku jednoznačně podpořily. Proto Evropská komise v listopadu 2017 rozhodla, že budou oficiálně osloveny všechny areálové státy žiraf. Pokud bychom nezískali jejich podporu, byla by šance na odhlasování začlenění žiraf do příloh CITES na 18. zasedání konference smluvních stran na Srí Lance v roce 2019 jen velmi mizivá.

Stojíme před otázkou, zda by CITES mohl reálně žirafám pomoci. Pokud je mezinárodní poptávka nízká a nepředstavuje pro ně hrozbu, pak by úmluva neměla na jejich ochranu vliv. Víme to ale zcela jistě? Co se stane, pokud nějaká významná osobnost prohlásí, že se díky konzumaci žirafího mozku vyléčila z rakoviny? Právě z tohoto důvodu bychom měli aplikovat princip předběžné opatrnosti a využít ho při zařazení žiraf do příloh CITES v kombinaci s celkovým poklesem abundance.

Mohlo by se stát, že náhlý nárůst poptávky dokáže žirafy během pěti let zdecimovat natolik, že se z toho již jen těžko, pokud vůbec, vzpamatují. Že přeháníme? Připomeňme, jak obdobná fáma zničila nosorožce.

Shrnutí, a co dál?

Pokud se přikloníme ke starší klasifikaci, která rozeznává 9 poddruhů, pak některé z nich nepochybně splňují kritéria pro zařazení do CITES, protože pokles početnosti u nich dosáhl za poslední tři generace (30 let) více než 50 %. Jedná se o Giraffa camelopardalis camelopardalis, G. c. tippelskirchi, G. c. thornicrofti, patrně i G. c. antiquorum.

Jelikož CITES uznává pouze jeden druh Giraffa camelopardalis a jen velmi zřídka přistupuje na zařazování poddruhů do příloh, musel by být případný návrh zaměřen na populace druhu G. Podle našich zjištění se poddruhy, které vykazují nejvyšší úbytek, na internetových nabídkách k lovu a prodeji částí těl neobjevují, a nesplňují tedy kritéria pro zařazení do příloh CITES.

Naproti tomu většina poddruhů s rostoucí početností (převážně jižní Afrika) v mezinárodním legálním online obchodu jednoznačně figuruje. U nich by zařazení do CITES bylo nelogické a nebylo by ani opodstatněné.

Navzdory uvedeným skutečnostem stále existují pochybnosti o vlivu mezinárodního legálního i nelegálního obchodu na populace žiraf v Africe. Případné zařazení některých populací do příloh CITES by jednoznačně umožnilo sledovat mezinárodní obchod.

Žirafy si zasluhují, po zařazení do přílohy II Bonnské úmluvy, i další mezinárodní ochranu zanesením do příloh CITES, a to navzdory tomu, že v současnosti dostatečně neznáme rozsah světové poptávky.

V každém případě je nezbytné věnovat ochraně žirafy zvýšenou pozornost, aby toto elegantní stvoření zcela nezmizelo ze savan a buše subsaharské Afriky. Některé taxony totiž k tomu mají nakročeno. Klíčová pro další budoucnost pochopitelně zůstává účinná ochrana populací a jimi osídleného prostředí.

Červený seznam IUCN a ohrožené poddruhy

Žirafy se poprvé v historii dostaly na Červený seznam kriticky ohrožených druhů. Vyhynutí podle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) hrozí žirafám kordofanským a núbijským, kterých ve volné přírodě zbývá méně než pět tisíc. Tento trend má na svědomí především ztráta jejich přirozeného prostředí nebo pytláci.

Z celkem devíti obecně uznávaných poddruhů nejvyššího pozemského savce jsou kriticky ohrožené dva. Konkrétně se jedná o žirafu kordofanskou a núbijskou, které žijí v oblasti kolem Súdánu a ve volné přírodě už jich zbývá méně než 4650.

Postupný úhyn se ale týká i dalších poddruhů žiraf. Jako zranitelné nebo ohrožené označil ve svém novém seznamu IUCN hned několik z nich - žirafu síťovanou, zambijskou a západoafrickou. Ale i žiraf masajských, které sice ještě v červeném seznamu zahrnuté nejsou, v posledních letech ubývá. Ochránci přírody tak očekávají, že se mezi ohroženými zvířaty tento poddruh brzy objeví.

Proč vymírají žirafy?

V posledních 30 letech populace žiraf prudce poklesla a na celém světě jich zůstalo méně než sto tisíc. Žirafy masajské, endemický druh Tanzanie a jižní Keni, zaznamenaly během tohoto období přibližně padesátiprocentní pokles populace. Mezinárodní svaz ochrany přírody je klasifikuje jako ohrožené.

K úbytku přispěly faktory jako nelegální lov a rostoucí zásahy člověka do životního prostředí. „Životní prostředí žiraf masajských je značně fragmentované, částečně kvůli rychlému rozšiřování lidské populace ve východní Africe v posledních 30 letech a následnému úbytku volně žijících zvířat,“ říká profesor biologie na Pensylvánské státní univerzitě Douglas Cavener.

Na to, že divoká zvířata včetně žiraf padají za oběť válečným konfliktům, už dříve upozornil například britský list Guardian. Léta trvající občanská válka vedla totiž k jejich zabíjení například v Jižním Súdánu. Tam se následně masem divokých zvířat živili vojáci, rebelové i ozbrojení civilisté.

Skutečnost, že žirafy v některých afrických zemích slouží jako válečná potrava, potvrdil už dříve pro BBC také Fennessy. „Je to velké, velmi zvědavé zvíře, které může zásobovat mnoho lidí,“ vysvětlil. Zvyšování počtu obyvatel v některých afrických zemích navíc zapříčinilo rozšiřování zemědělských ploch. To pak spolu s dalšími faktory vedlo k tomu, že žirafy přišly o jejich přirozené životní prostředí.

Genetická rozmanitost a ochrana žiraf masajských

Nová studie, provedená vědci z Pensylvánské státní univerzity, varuje, že žirafy jsou ještě více ohrožené, než se ochránci přírody dosud domnívali. Studie zjistila, že žirafy masajské, které geograficky odděluje Velká příkopová propadlina ve východní Africe, se již více než tisíc let nekřížily ani si nevyměňovaly genetický materiál. V některých případech to byly dokonce stovky tisíc let.

Vědci navrhují, aby se k těmto dvěma populacím pro účely ochrany přírody přistupovalo odděleně, a prosazují odlišné, ale koordinované úsilí o jejich zachování.

„Celkově tyto výsledky naznačují, že populace žiraf na obou stranách propadliny jsou geneticky odlišné, přičemž každá populace má menší genetickou rozmanitost, než kdyby tvořila jednu větší propojenou populaci,“ upřesňuje Cavener důležité zjištění.

„Žirafy mají jen velmi malé vyhlídky na to, že by se samy dostaly přes propadlinu, a přemístění je u těchto zvířat velmi nepraktické. To naznačuje, že žirafy masajské jsou ohroženější, než jsme si dosud mysleli, a že úsilí o ochranu každé populace by mělo být zvažováno nezávisle, ale koordinovaně. Doufáme, že vlády Tanzanie a Keni zvýší ochranu žiraf masajských a jejich biotopů, zejména vzhledem k nedávnému nárůstu pytláctví žiraf v této oblasti.“

Nové druhy žiraf

Studie publikovaná v odborném časopise Current Biology ale potvrzuje, že mezi žirafami jsou zásadní rozdíly. Žirafy žijící ve volné přírodě to přitom podle všeho dávno věděly - odborníci nepozorovali, že by mezi druhy docházelo k páření.

Genomický výzkum však prokázal, že ačkoliv jsou si vzájemně velmi podobné, existují čtyři různé druhy žiraf, které se od sebe liší stejně jako třeba medvěd hnědý od toho ledního. Na čtyři rozdílné druhy se tento nejvyšší žijící živočich rozdělil před několika tisíci lety.

Výzkumníci identifikovali čtyři druhy: žirafu severní, jižní, masajskou a síťovanou. Tým, ve kterém mimo jiné pracovali odborníci z amerického Smithsonova institutu pro zachování druhů (SCBI), Čínské akademie věd a Petrohradské výzkumné univerzity informačních technologií, mechaniky a optiky (ITMO) prozkoumali genomické důkazy z kožních vzorků zhruba tisíce žiraf, které za poslední dvě desetiletí shromáždila Nadace pro ochranu žiraf (GCF).

Pokud by však každý ze čtyř druhů měl vlastní hodnocení, tři z nich by byly v kategoriích ohrožených či kriticky ohrožených.

Objev nového druhu tak velkého zvířete, jakým je žirafa, je vždy nečekaný. Je to obrovské území, a tak není divu, že se populace z různých oblastí od sebe poněkud liší.

Aby při stěhování udrželi genetickou čistotu jednotlivých poddruhů a nemíchali je mezi sebou, studovali jejich DNA. Ukázalo se totiž, že se žirafy z různých oblastí od sebe geneticky liší asi tak, jako medvěd hnědý od medvěda ledního. Rozdíly mezi nimi jsou tak velké, že brání vzájemnému křížení (na rozdíl od medvědů).

Nově tak máme místo jediného druhu žirafy čtyři. I když jsou si na první velmi podobné, pozorný divák si rozdílů všimne. Jednotlivé druhy se od sebe liší intenzitou zbarvení a kresbou, velikostí nebo počtem růžků na hlavě.

tags: #zirafy #ohrožený #druh

Oblíbené příspěvky:

• Krása secesního malířství
• Jak funguje sběrný dvůr?
• Yannick Box
• Jak správně namontovat umyvadlo? Návod
• Nápady na hry pro děti v přírodě