Kalifornské Žížaly vs. Žížaly Hnojní: Rozdíly a Využití v Kompostování

Vermikompostování je metoda kompostování, při které dochází k rozkladu organického materiálu pomocí žížal. Slovo „vermikompostování" vychází z latinského vermes - červ, žížala. Kompostovat může každý a s trochou snahy můžete i vy pozvat žížaly domů a využít bioodpad s důvtipem.

Kompostovat pomocí žížal můžeme ve školách, školkách, kancelářích a domácnostech. Zapojit se může firma nebo třeba celý dům. Používání vermikompostu rostlinám prokazatelně prospívá.

Proč Zrovna Žížaly?

V Česku žije zhruba 50 druhů žížal, ale zdaleka ne všechny se k vermikompostování hodí. Použít lze běžnou žížalu hnojní (Eisenia fetida), ideální jsou však kalifornské žížaly (Eisenia fetida andrei), které se rychle množí a dokážou intenzivně přeměňovat bioodpad na vermikompost. Tento druh byl vyšlechtěn v Kalifornii z žížaly hnojní.

Žížaly jsou poměrně malé, dobře zpracovávají biologický odpad, rychle se množí a rostou. K založení jednoho domácího vermikompostéru nám postačí přibližně 0,5 kg násady. Násada obsahuje hotový kompost, žížaly různých vývojových stadií včetně vajíček a pomocné organismy, jako jsou půdní bakterie, chvostoskoci a zárodky dalších rozkladačů.

Množství žížal i dalších půdních organismů se časem přizpůsobí objemu přidávaného organického odpadu. Zdvojnásobení jejich počtu trvá přibližně tři měsíce. Násadu žížal můžete zakoupit přímo u specializovaných chovatelů nebo požádat své známé, kteří již mají zavedený vermikompostér.

Čtěte také: Záchrana sviňuchy kalifornské

Jak Založit Vermikompostér

K vermikompostování se výborně hodí jednoduchá nádoba. Může být dřevěná (použijeme tvrdé dřevo, které lépe odolává hnilobě, nikdy ne dřevo, které bylo chemicky ošetřeno), ale i umělohmotná. Postačí i obyčejný plastový box s víkem.

Žížaly ke svému životu potřebují dostatek vzduchu, proto je nutné při výběru nádoby dbát na to, aby byla dostatečně prostorná, avšak ne příliš hluboká. Vícepatrové kompostéry umožňují díky děrovaným dnům vertikální přesun žížal. Díky tomu odpadá práce s jejich přebíráním v hotovém kompostu.

Velikost nádoby se odvíjí od množství kompostovaného bioodpadu. Na 1 kg týdně je potřeba zhruba 0,2 m². Žížaly nesnášejí světlo, proto by nádoba měla mít víko, které také zabraňuje vysoušení. Pod kompostér umístíme ještě sběrnou nádobu (například plech) na odchyt výluhu - žížalího čaje.

Nádobu můžeme umístit uvnitř v bytě, v domě či venku. Důležité je vždy zajistit pro žížaly optimální teplotu (žížaly jsou aktivní při teplotách nad 5 °C, ale největších výkonů dosahuji při teplotě kolem 20 °C) a správnou vlhkost substrátu. Při umístění na balkon budou v chladu žížaly méně aktivní. Při teplotách pod nulou kompostér zamrzne a žížaly nejspíš uhynou (v přírodě se zahrabávají hlouběji do země, kde je stabilní teplota).

Čím Krmit Žížaly

Do kompostéru lze přidávat téměř veškerý kuchyňský odpad. Někteří chovatelé se obávají, že žížalám škodí přidáváním „pálivých" složek. Čerstvě přidaný odpad je dobré přihrnout vrstvou hlíny, aby nezplesnivěl nebo ho nenašly octomilky. Samotná plíseň však vadí především nám, lidem, nikoliv žížalám, které jsou schopné houbová vlákna trávit.

Čtěte také: Vytvořte si dokonalý kompost s žížalami

Zvláštností je, že kalifornské žížaly, na rozdíl od ostatních druhů žížal, nejsou uzpůsobené k trávení hlíny (obsahuje jílovité částice a písek). Proto ji do kompostu nepřidáváme. Součástí kompostu se časem stávají také těla uhynulých žížal. Ta se přirozené sama rozkládají a není tedy třeba je z kompostu vyndávat.

Pro chov žížal je důležitá optimální vlhkost 55 až 70 %. Vlhkost potřebují žížaly k tomu, aby mohly dýchat. Pokud po sevření v hrsti kompost drží svůj tvar, je správně vlhký. Vlhkost kompostu můžeme snížit přidáním odpadu s vysokým obsahem uhlíku, jako je papírová lepenka (nebarvená), piliny nebo sláma. Vrstvením materiálů různorodé struktury kompost provzdušníme a zabráníme nežádoucímu hnití.

Pokud je kompost naopak příliš suchý, zavlažíme jej pokropením vodou nebo přidáme navlhčený papír. Důležité je, aby u dna nezůstávala souvislá vrstva vody. Pokud se stane, že se odpad dlouho nerozkládá, může to být tím, že žížaly v důsledku sucha pomřely. Kalifornské žížaly dobře snášejí teploty nad 20 °C. Právě díky tomu se hodí pro kompostování v interiéru. Teploty vyšší než 30 °C nejsou vhodné.

Získávání Vermikompostu

Struktura hotového kompostu je drobtovitá, zbarvením připomíná černozem. Tento vysoce kvalitní humus, který nezapáchá, neobsahuje zbytky nerozloženého odpadu ani patogeny, vzniká přibližně po třech měsících kompostování. Hnojivo obsahuje kvalitní huminové kyseliny, enzymy. Vermikompost má optimální poměr uhlíku a dusíku 15-10:1, obsahuje stopové prvky, hlavně mangan, bór, zinek. Je vhodný i jako substrát pro očkování sterilních půd, např.

Dobrou a jednoduchou metodou na zjištění kvality kompostu je test klíčivosti rychloklíčivých semen (řeřicha, hrách, fazole). Po 3-4 dnech semena vyklíčí. Vytvoří-li pěkný zelený porost, je kompost vyzrálý, zatímco žluté a hnědé lístky či málo vyklíčených semen prozrazují nevyzrálost. Pak je potřeba kompost přeložit a nechat jej ještě dále „pracovat".

Čtěte také: Žížaly: Neocenitelní pomocníci půdy

Odběr hotového kompostu provedeme stáhnutím horní vrstvy bioodpadu se žížalami, která bude sloužit jako násada pro nový kompost. Existuje několik způsobů, jak vylákat žížaly ze spodní vrstvy. Například na kompost umístit nádobku s perforovaným dnem a návnadou v podobě kávové sedliny, která žížaly postupně přiláká.

Žížaly lze oddělit účinně pomocí světla. Kompost se vysype na hromadu a stranou se oddělí tenká vrstva, která zůstane prosvětlená. Žížaly z této vrstvy se vrátí zpět do temné hroudy kompostu. Takto pokračujeme, dokud nezpracujeme celý kompost.

Máte-li velké množství malých kalifornských žížal, můžete je věnovat. Pokud je nebude chtít nikdo z přátel, nabídněte je třeba kachnám nebo slepicím. Chováte-li ve vermikompostéru kalifornský hybrid, rozhodně je nepouštějte ven. Jedná se o druh, který u nás není původní, a do volné přírody tedy nepatří. Tento problém nemusíte řešit v případě, že zvolíte žížaly hnojní.

Vermikompostér v Bytě

Kompostéry do bytu neboli vermikompostéry se stávají v posledních letech hitem českých domácností. Nejspíš jste ale vůbec netušili, že bioodpad tvoří neuvěřitelných 40 % odpadu, který vyprodukujete. Proč ho tedy raději neproměnit na něco užitečného? Pomoci vám v tom mohou právě kalifornské žížaly.

Možná vás teď napadlo, že kompostér přece do bytu nepatří. Máte pravdu! Řeč je však o bytovém vermikompostéru, který se vejde i do garsonky, a navíc je i pěkným bytovým doplňkem. Sehnat se dají minimalistické designové modely, ale i několikapatrové nádoby vhodné třeba do garáže či dílny. Ti manuálně zručnější si ale vermikompostér mohou vyrobit sami a minimalizovat tak náklady.

Jde o nádobu určenou ke kompostování kuchyňského bioodpadu právě pomocí kalifornských žížal. Ty z něj téměř obratem vytvoří kvalitní přírodní substrát a hnojivo pro pokojové i venkovní rostliny. Umístit vermikompostér můžete v podstatě kdekoliv, v kuchyni, předsíni, komoře, na toaletě nebo třeba na zaskleném balkóně. Ze zápachu mít obavy nemusíte.

Skutečnost, že žížaly si poradí s organickým odpadem, je známá. Tihle malí růžoví tvorečkové ho rychle a důkladně přemění na výtečné hnojivo. Krmit je můžete rostlinnými zbytky z kuchyně i zahrady. Výsledný koncentrát nazývaný také žížalí čaj neboli vermifluid se hromadí ve spodní nádobě vermikompostéru a je plný minerálů a cenných živin. Vylít ho stačí přibližně jednou za tři měsíce. A to kamkoliv k pokojovým rostlinám nebo třeba rajčatům a paprikám, které pěstujete na balkóně.

Důvod, proč právě žížaly kalifornské a ne ty naše české je prozaický. Žížala kalifornská je totiž na rozdíl od naší žížaly hnojní mnohem výkonnější a pobyt v bytových kompostérech snáší mnohem lépe. Vyšlechtěna byla totiž právě na zpracování organického odpadu. Nejspíš vás překvapí, že pět set dospělých jedinců žížal kalifornských vám za den zpracuje neuvěřitelných dvě stě padesát gramů organických zbytků. Navíc se závratným tempem množí.

Prodejem těchto užitečných tvorečků se zabývá řada firem. Na internetu jich seženete desítky. Za jednu násadu zaplatíte obvykle mezi třemi a čtyřmi stovkami, připlatit si budete muset také za speciální box, který žížaly ochrání před vysušením a dalšími vlivy.

Za zmínku ale určitě stojí takzvaná „žížalí mapa“, kterou si Češi vytvořili. Na ní obratem zjistíte, kde se ve vašem okolí dají získat kalifornské kompostovací žížaly „zdarma“. Dobrým zvykem však je nabídnout třeba nějaký vlastnoruční výrobek, jako je domácí šťáva, džem, případně košík ovoce či bedýnka zeleniny a podobně.

Kalifornské žížaly nejsou nijak náročné. Vyhovuje jim teplota od 0 do 30 stupňů Celsia a vlhkost mezi 55-80 procenty. Ideální teplota, při které jsou schopné přeměňovat rostlinné zbytky na velmi kvalitní organické hnojivo, je však mezi 15 a 25 stupni. I to je důvod, proč se hodí do bytových prostor. Při teplotách nižších než 10 stupňů a vyšších než 26 stupňů jejich produktivita klesá.

Důležitý je ale také přístup vzduchu. Pokud totiž žížaly, které dýchají celým povrchem svého těla, dlouhodobě zavřete do neprodyšné bedny, uhynou. Kupované vermikompostéry jsou velmi dobře odvětrávané, pozor ale dejte u těch podomácku vyrobených. Dostatečný počet otvorů je skutečně důležitý. Určitě je proto lepší postupovat při výrobě podle osvědčeného návodu.

Co Dělat, Když se Objeví Lepkavá Hmota?

Jak bylo popsáno výše, optimální vlhkost kompostu pro žížaly je 55 až 70 %. Kompost nesmí být příliš suchý a zároveň nesmí být příliš mokrý. Častým problémem u malých vermikompostérů je, že při používání zbytků ovoce a zeleniny například z odšťavňovačů, dojde k přemokření kompostu a začne z něj být lepkavá kašovitá hmota.

Správný kompost pro žížaly by měl být vlhký, ale stále sypký. Nesmí se lepit ve větší kusy. Přemokřelému kompostu chybí vzduch a žížaly se začnou uvnitř dusit a uhynou. V případě, že je kompost suchý, je pomoc jednoduchá, stačí přidat vodu. Pokud máte někde hotový kompost, stačí přemokřený kompost promíchat s již hotovým sušším kompostem. Ale v případě příliš mokrého kompostu je zapotřebí vlhkost zredukovat přidáním suchého savého materiálu, který se časem také zkompostuje.

Ideální je pro žížaly seno, sláma, suché stonky, suché listy, větší slupky z brambor a jiné zeleniny, hobliny, štěpka a recyklovaný karton (například ruličky od toaletního papíru nebo proložky od vajíček). Důležité je do kompostéru dostat vzduch, tedy vkládat materiál na větší kousky. Nesmíme zapomenout na přístup vzduchu, který je ke kompostování a pro žížaly tolik potřebný. Příliš malými kousky zamezíme přístup vzduchu. Vhodné jsou tedy slupky z ovoce a zeleniny, případně zkažené ovoce a zelenina na nejméně centimetrové kousky a větší.

Proč Využít Žížaly Při Kompostování?

Žížalí trus, takzvaný naturhumus nebo vermikompost, rostlinám poskytuje ideální výživu. Naturhumus se lehce zaryje do půdy či volně nasype na povrch. Ke kořenům rostlin či při sadbě jej lze přidávat rovnou, bez promíchávání se zeminou.

Žížala hnojní (Eisenia foetida), která by měla být přítomna v každém dobrém kompostu a hnoji, je také slušným pracantem. Pro venkovní chov žížal se hodí rovněž. S kalifornskou kolegyní jsou ostatně blízce příbuzné.

Pro vermikompostování se nejčastěji používají tzv. kalifornské žížaly. Od příchodu vermikompostování už se nemůže nikdo vymlouvat, že nemá pro kompostování vhodné prostory. Pro kompostování pomocí žížal není třeba zahrada, dvorek ani objemný kompostér.

Pro vermikompostování jsou potřeba v zásadě jen tři věci: vermikompostér, žížaly a chuť zpracovávat biodpad a starat o další obyvatele bytu. Vermikompostér, tvořený několika na sobě poskládanými nádobami, je možné koupit ve specializovaných obchodech, nebo si ho vlastnoručně vyrobit.

V českých obchodech se cena hotových vermikompostérů pohybuje mezi dvěma a třemi tisíci. Ta spočívá v provrtání děr mezi jednotlivými patry, které slouží jako průlezy pro žížaly a k odvodňování, a provzdušňovacích otvorů ve vrchním víku. Někteří uživatelé vermikompostéru doporučují provrtat provzdušňující otvory i po stranách nádob. Vermikompostéry zhotovené z plastu mají výhodu ve snadné údržbě a omyvatelnosti, zařízení je ale možné vyrobit i z jiných materiálů, například dřeva nebo kovu.

Vermikompostující používají nejčastěji tzv. kalifornské žížaly. I násadu těchto žížal lze ve specializovaných obchodech zakoupit. První žížaly je ale také možné dostat od jiného ochotného a úspěšného chovatele žížal. Na rozdíl od české příbuzné žížaly hnojní jsou žížaly kalifornské žravější a rychleji se množí. Na druhou stranu jsou ale náchylnější na teplotu. Naši zimu venku zpravidla nepřežijí.

Rozdíl Mezi Žížalou Hnojní a Kalifornskou

Co Byste Měli Vědět o Žížalách a Kompostu

• Žížaly jsou světloplaché, kompostér je proto vhodné mít z neprůhledného materiálu.
• Žížaly potřebují dýchat a neumějí plavat. Důležité tedy je, aby do kompostu proudit vzduch a kompost se nezaplavoval vodou.
• Jeden kilogram bioodpadu odpovídá zhruba ploše 0,2 m² (tj. 40x50 cm).
• Vezmeme-li hotový kompost do dlaně, měl by být vlhký, po zmáčknutí z něj ale nesmí vytékat voda.
• Při kontaktu s kompostérem si nedávejte ruce na ústa a po něm si je vždy pořádně umyjte.

tags: #kalifornské #žížaly #nebo #žížaly #hnojní #co

Oblíbené příspěvky:

• Výroba a využití ekologických pytlíků
• Moravské tipy na ubytování v přírodě
• Rozdíly v krmivech v zemědělství
• Komunální odpad Olomouc
• Ochrana přírody v Česku