Vermikompostování: Žížaly jako klíč k dokonalému kompostu

Rozumné a vyspělé bytosti na této zemi vědí, že planetě Zemi je potřeba pomoci z toho, čeho jí právě člověk za posledních pár století naložil vrchovatě, a to je například i kvantum odpadu, jež se rok od roku zvyšuje a zmenšuje tak plochu, kterou mohou obývat lidé, živočichové i rostliny. Ti z nás, kteří pečlivě třídí, vědí, že ačkoliv pilně odnášejí své odpady do barevných kontejnerů před domem či do sběrných dvorů, stále se jim v odpadkovém koši hromadí zbylý odpad, který se na rozdíl od plastů, papíru či skla již v krátké době rozkládá a nepříjemně zapáchá. Co s ním?

Kompost je organická hmota vzniklá z rozkládajících se zbytků organického původu, která se využívá pro zlepšení půdy. Chytrý zahradník či zahrádkář ukládá zbytky rostlinného materiálu na určené místo a vytváří si kompost. Ještě chytřejší než chytrý zahradník se o svůj kompost pečlivě stará, hýčká si ho a náležitě si ho hledí. Ve správném kompostu patří nezastupitelné místo žížalám. Bez žížal sice můžeme mít kompost, ale nejlepší a nejkvalitnější kompost je ten, který prošel zažívacím traktem žížaly.

Ve venkovním kompostu hrají svou úlohu i nejrůznější mikroorganizmy, červi i jiný drobný hmyz, ale v domácím kompostu mají hlavní slovo žížaly, jež dokážou vykonat veliký kus práce. Navíc si je můžeme přímo pěstovat a vytvořit pro ně ideální podmínky, aby se jim dařilo, aby jim chutnalo, aby měly do práce chuť. Mohli bychom zajásat: Je právě po dešti. Konečně, hurá! Můžeme jít na žížaly! Po úmorných dnech s rozpáleným sluncem nad hlavou se obloha konečně zatáhla a z nebe se snáší úleva pro lidi, zvířata i krajinu v podobě dešťových kapek. Rázem je všechno veselejší, zeleň zelenější, vzduch svěžejší, lidé spokojenější, živočichové aktivnější. A žížaly vylézají na povrch. I když nemají světlo rády a je jim nejlépe zavrtaným v hlíně, ve vodou zaplavených chodbičkách by se utopily.

Jaké žížaly jsou vhodné pro vermikompostování?

Zdálo by se, že můžeme jen vzít správnou nádobku, ze které nám žížaly hned neutečou, a můžeme se pustit do sbírání. Jenže! Žížala obecná, žížala polní, žížala růžová, žížala červená, žížala dlouhá a mnoho dalších, z nichž některé mají jen latinský název..., kdo by se v nich vyznal?

Z přibližně 50 druhů a poddruhů žížal, vyskytujících se v České republice, se však do kompostu hodí jen některé a zrovna ty nejvhodnější jen tak na chodníku nebo na trávníku po dešti nenajdeme. Pro výrobu kompostu se nejlépe uplatňují žížaly kalifornské, které můžeme získat od nejrůznějších specializovaných firem, zabývajících se jejich chovem, a žížaly hnojní. Kaliforňačky mají větší chuť k jídlu, jsou tedy žravější a také se rychleji množí. Ale my se klidně obejdeme bez nich a do kompostování se pustíme s českými žížalami hnojními. Ty se také dají zakoupit ve specializovaných prodejnách, ale můžete si pro ně také dojít s rýčem do již založeného kompostu (samozřejmě se svolením majitele) a několikerým rýpnutím vybrat z hromady potřebné množství žížalí násady pro vlastní vermikompostování. Zakoupit se dají také další méně užívané druhy, např. evropská dešťovka (tzv.

Čtěte také: Žížaly: Neocenitelní pomocníci půdy

Druhy žížal vhodných pro vermikompostování:

• Žížala kalifornská (Eisenia andrei): Patří mezi větší (až 13 cm) a mnohem žravější žížaly než klasická hnojní žížala (Eisenia foetida). Je ideálním kandidátem k interiérovému vermikompostování, protože odpad umí rychle zpracovávat a hodně rychle se množí.
• Žížala hnojní (Eisenia foetida): Stačí před zimou vybrat venku žížaly, dát je přezimovat do chladu a tmy v kbelíku se zeminou. A máte hned násadu na vermikompost.
• Evropská dešťovka (Dendrobaena veneta): Jedna z nejvíce univerzálních žížal o délce 15 cm, která se ale pomaleji množí a je také méně žravá. Kompost vám tedy „vyrobí“ pomaleji. Ideální adept na kompost při teplotách do 20 °C. Také ji lze využít ke krmení zvěře nebo na rybaření.
• Žížala obecná (Lumbricus terrestris): Gigant žížala (až 30 cm), které se říká i rousnice. Ideální k rybaření a krmení větších živočichů. Vytvoří vám kvalitní humus, ale potřebuje k tomu teploty mezi 0 až 3 °C.

Vermikompostování - jak na to?

Vermikompostováním si jednak můžeme vyrobit kvalitní hnojivo pro venkovní i pokojové rostliny a rovněž se zbavit organických zbytků ze zahrady i z domácnosti. Než ubytujeme své nové členy rodiny - žížaly - v kompostéru, je třeba připravit pro ně vhodnou podestýlku. Tu vložíme do horního boxu. Může ji tvořit zemina, rašelina, tráva, listí či hobliny, zpestřit ji můžeme natrhaným novinovým papírem nebo kartonem. Na podestýlku vložíme násadu žížal s přáním, aby se u nás cítily jako doma. I žížaly totiž potřebují k životu vhodné prostředí a to je třeba jim zajistit. Ideální teplota pro ně je 19-22 °C, vlhkost by měla být v rozmezí 78 a 82 %, ke spokojenému životu potřebují také ještě tmu a správnou stravu.

Žížaly s chutí baští veškeré zbytky ovoce i zeleniny, slupky, různé rostliny, s nadšením se pustí do ovesných vloček, zlikvidují zbytky chleba i jiného pečiva, luštěniny, kávovou sedlinu i upotřebené čajové sáčky, klidně jim můžete podstrčit i namočené kousky kartonu, papírové ubrousky apod., nadšené budou z exkrementů vašich kočičích či psích mazlíčků, ale pak se nedoporučuje používat vzniklý kompost na užitkové rostliny (zeleninu). Vše, co projde zažívacím traktem žížaly, změní se v úžasný živný materiál, který ocení všechny rostlinky doma, za oknem i na záhonku. Po zaplnění prvního vrchního boxu můžeme přidat další patro, žížalky si do něj přelezou, případně jim můžeme trochu pomoci. V dolním patře, které nemá perforované dno, se zatím hromadí tekutina - přebytečná vlhkost, odborníci na žížalí kompostování ji nazývají vermifluid, ale jinak je známa pod názvy žížalí čaj, žížalí džus, worm juice... Rozhodně to není jen tak obyčejná zbytková kapalina, kterou je třeba zlikvidovat, ale naopak výtečné tekuté hnojivo, které se po rozředění vodou (cca 1:10) používá k hnojivové zálivce nebo k hnojení na list. Pokud se i vy pustíte do vermikompostování, chovejte své žížalky s láskou, trpělivostí a nadšením.

Jaký kompostér si můžete pořídit?

Protože i vermikompostování je možné na zahradě, můžete si pořídit jak zahradní, tak i bytový kompostér. Při outdoorovém vermikompostování je ideální využít pouze žížaly kalifornské. Ostatním druhům by se v outdoor podmínkách nedařilo. Velkou výhodou tohoto typu kompostování na zahradě je to, že odpad nemusíte přehazovat. A bonusem k tomu je ještě fakt, že odpad při přeměně na humus ani venku nezapáchá.

Bytový vermikompostér lze postavit do sklepa, na balkon, lodžii, terasu, do chodby, do technické místnosti nebo do komory. Můžete si jej vyrobit sami, ale nejsnazší cesta k němu je koupí. Není finančně nijak náročný a máte vše hned. Domácí kompostování kuchyňských zbytků.

Bytový vermikompostér:

Tvoří jej několikapatrová nádoba sestávající se z několika vzájemně propojených pater k přerodu odpadu na humus a z jímky (zásobníku) na vodu alias žížalí čaj. Celý systém je uzavřen víkem s otvory, jimiž může volně proudit vzduch. A nebojte se nějakého zápachu, dobře vytvořený bytový vermikompostér skutečně nezapáchá. I proto je nasnadě raději jej zakoupit, než vyrobit, tak máte jistotu, že pach nebude a kdyby ano, můžete nádobu i reklamovat.

Čtěte také: Využití žížal v kompostování

Vezměte však na vědomí, že i u zakoupeného vermikompostéru musíte počítat s výskytem octomilek. Pro ně je odér, který svými smysly skrz větrací průduchy vnímají, neodolatelný. Ale i tady je jednoduché řešení - přikryjte bioodpad netkanou sítí.

Jak na vermikompostování?

Na dno vermikompostéru dejte podestýlku z trávy, listí, rašeliny, kokosového vlákna nebo stačí navlhčený trhaný papír. Do této podestýlky vložte násadu žížal a kousky bioodpadů o rozměrech méně než 6 cm. Podestýlku průběžně udržujte provzdušněnou a vlhkou. Žížalám zajistěte pravidelný přísun (1x - 2x týdně) organického odpadu.

Když máte kompostem naplněno první patro, vložte do druhého patra žížalám novou podestýlku. Ony se tam samy instinktivně přestěhují. Odpadem je poté přikrmujte jen do aktuálního druhého patra a první patro nechejte v klidu pracovat cca 3 měsíce. Při tomto procesu je přebytečná vlhkost odváděna do zásobníku na vodu, kde tak vzniká zmíněný žížalí čaj. Ten je dobře použitelným tekutým hnojivem pro pokojovky i na zahradu. Získáváte tak během přeměny odpadu v kompost jakýsi tekutý meziprodukt, který můžete použít k hnojení.

Výhody vermikompostování

• Vytváří kvalitnější kompost než běžné kompostéry: vermikompost obsahuje živé mikroorganismy a enzymy, které přirozeně zlepšují stav půdy a zvyšují její úrodnost.
• Chrání životní prostředí: pokud organický odpad putuje na skládku nebo do kompostéru, ve kterém dochází k jeho hnití, vzniká při rozkladu metan. Jedná se o skleníkový plyn, který je až dvacetkrát silnější než oxid uhličitý.
• Nezapáchá: pokud vše uděláte správně, vermikompostér není vůbec cítit. Vermikompostér může stát na chodbě, balkoně, v kuchyni, kanceláři nebo garáži či dílně. Důležité je, abyste žížalám zajistili optimální teplotu kolem 20 °C.
• Vermikompostování vám přinese žížalí čaj: životodárnou tekutinu, která je skvělým hnojivem pro bylinky, pokojové rostliny i zahradu. Na rajčata a papriky působí doslova zázračně. Z vermikompostéru se vylévá přibližně jednou za 3 měsíce a s doporučeným ředěním 1:9 můžete žížalí extrakt nalévat rovnou do květináčů.
• Druhým bonusem je vermikompost: který obsahuje živiny a růstové látky pro rostliny. Hnojení rostlin - vermikompost se považuje za jedno z nejúčinnějších organických hnojiv, které díky vysokému obsahu minerálů a živin plnohodnotně nahradí minerální hnojiva.

Problémy při vermikompostování a jejich řešení

• Zápach: problém číslo 1 vznikající z důvodu překrmování.
• Mušky: octomilky otravují život mnoha nadšencům vermikompostování. Pohlídejte si dostatečnou prodyšnost, vyzkoušet můžete i sirupovou past či jiná lepítka.
• Úhyn žížal: důležité je dodržet optimální teplotu, správnou vlhkost a cirkulaci vzduchu. Žížaly je třeba netrápit hlady, ale ani naopak nepřekrmovat. Než se vermikompostér rozjede, můžete vlhkost podpořit pokropením.
• Plíseň: obzvlášť v začátcích kontrolujte, zda se na povrchu kompostu netvoří plíseň.

Čtěte také: Ekologie pro nejmenší: program Žížala

tags: #zizala #destovka #kompost

Oblíbené příspěvky:

• Znečištění v Rumburku
• Odpadové nádoby v ČR
• Průvodce pro domácnosti a obce k odběru elektřiny z OZE
• Témata pro seminární práce – ekologie krajiny
• Jak vybrat správnou sušičku na potraviny