Kam Jde Odpad z BAL?: Využití Plastů ve Stavebnictví a Třídění Odpadu v České Republice

Abychom nepropadali environmentální skepsi, existuje několik návrhů a variant, které zapracovávají plastové odpady do stavebních materiálů a tím je s různou mírou efektivity recyklují. Seznam to rozhodně není definitivní, příkladů využití recyklovaných plastů ve stavebnictví by se jistě našlo mnohem víc. Berte to jako inspiraci.

Stavební průmysl je sektor, který je na setrvalém vzestupu a i když na něj dopadají nejrůznější „krize“, peněz má relativně pořád dost. Stavět se prostě musí. Teoreticky je tu tedy slušný prostor pro nějakou změnu k lepšímu, k účelné snaze o recyklaci plastových odpadů zužitkovaných formou stavebních materiálů. Dobrá zpráva? Nápady jsou!

Využití plastů ve stavebnictví

V roce 2007 nabídl indický inženýr Rajagopalan Vasudevan variantu „plastových silnic“, ve kterých by se odpad ze skládek stal novým asfaltem. I když ne tak docela. Po sérii testů se zajímavý projekt omezil na tvorbu krycích dlaždic, které zachovávají poměr asfaltu k plastu 9:1. Místo deseti tun asfaltu tedy na kilometr silnice spotřebujete jen devět. Takových dlážděných silnic už v Indii mají 8600 kilometrů.

Nápad se evidentně ujal a „silnice s plastovou příměsí“ teď už mají i ve Velké Británii. Pravda, v tuně asfaltu se tu schovávají jen asi tři kila plastů, ale nemůžeme říct, že se nesnaží. O poznání dál se dostali holandští VolkerWessels, kteří navrhli komplexní silniční těleso vyrobené z plastu. Včetně nejrůznějších perforačních vložek, zasakovacích pruhů a různých typů penetračního makadamu, včetně zanořeného vedení sítí.

Je to hodně propracovaný model, který takřka stoprocentně sází na výrobu z plastových odpadů. Výhoda? Levný materiál ve formě předlisovaných a tepelně upravených modulů, které se kladou na budoucí silnici. Ind Vasudevan nicméně rozpracoval i další varianty, při které je plastová frakce přidávána do tvárnic a dalších stavebních prefabrikátů, protože si myslí, že to má větší smysl. Berme ho s rezervou jako průkopníka stavebně-recyklačního trendu, který inspiroval desítky podobných projektů po celém světě.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

Novozélandská ByFusion, argentinský institut CONICET nebo kolumbijská Conceptos Plásticos jsou ukázkou pokračující materiálové evoluce. Od prostých extrémně slisovaných balíků plastů, poměrně nevzhledných protože si zachovávají původní vzhled, přes plasty částečně tepelně upravené do forem stavebních bločků až po lisovanou a termálně upravenou plastovou drť ve směsi s jinými materiály. Přidávat plastovou frakci do betonu, nebo tuto plastovou drť obohacovat o dřevní odpad (jak činí britská společnost Polymer Solutions) jsou jedny z dalších četných variant.

Na „čistý plast“, tedy nadrcenou plastovou štěpku modifikovanou vysokou teplotou sází zase mexická EcoDomum. Jak to dělají? Po hodině a půl se při 350°C ze štěpky stane tekutá hmota, která je v průběhu chladnutí vytvarována hydraulickým lisem. Během jednoho dne 5,5 tun plastových odpadů a vyrobí okolo 120 desek, které slouží jako základní stavební materiál „plastových“ domů. Na jeden je přitom zapotřebí okolo osmi desítek desek.

Mexičané v tomto případě poukázali na dost důležitou věc. Jistě, potřebujeme plasty recyklovat a nějak je zapracovat do stavebních materiálů. Jenže jak moc si s nimi (těmi plasty) chceme hrát? Ekonomicky a současně ekologicky přínosné je, když s nimi máme práce co nejmíň. Sběr, separace, drcení, tepelná úprava, lisování, to by snad ještě šlo.

Jsou tu i cesty zapracování plastů do stavby v jejich „panenské“ podobě. Tedy ve formě plastových PET lahví naplněných pískem, bavlnou nebo dalšími plastovými odpady, jež pak slouží jako stavební materiál. Proslavily se tím například Ecobricks, ale přiznejme si, že je to spíš takový nenáročný a líbivý úlet než smysluplný projekt s reálným velkým dopadem.

Dopadnout by to mohlo jako s nigerijským projektem ECOTEC, který nakonec musel svážet a vykupovat „odpadní“ PET láhve z velkých vzdáleností a kromě zajímavého designu byl nakonec spíše zdrojem problémů v regionu, než ukázkou řešení. Dalším takovým extrémem je „zahrabávání odpadů pod zem“. Konkrétně starých pneumatik.

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

Jak ukázal Juan Bernal-Sáncheze z Edinburské univerzity, s ekologií to mnoho společného nemá, ale v Nepálu nebo Indonésii to může pomoci s řešením přebytku odpadů na skládkách a současně s ničivým účinkem zemětřesení. Pokud totiž vystavíte dům na 1-5 metrové vrstvě zakopaných pneumatik, snížíte horizontální akceleraci zemětřesení o 50 až 70 %. Což je podobný výsledek, jaký mají japonské super-odpružené mrakodrapy.

Podobnými úlety, ale s trochu větším potenciálem, jsou projekty nejrůznějších plastových hexagonů a samo-zasakovacích dlaždic, nebo dynamicky proměnlivých dlaždic od Carla Rattiho, využitelných v městském prostředí. V poslední době je takových projektů tolik, že je můžeme přehrabovat vidlemi. A na špici opět stojí Holanďané, kterým to evidentně pálí.

Tento hrubý a jistě nedokonalý výčet variant recyklace plastů coby stavebního materiálu ale dokládá, že nápady lidem rozhodně nechybí. Stavební průmysl je globálně odpovědný za čtvrtinu všech produkovaných emisí oxidu uhličitého, je jedním z největších žroutů energie a patří mezi největší spotřebitele surovin.

Z hlediska „závadnosti“ životnímu prostředí sedí někde mezi průmyslem energetickým, přepravou a zemědělstvím, záleží, na kterou kategorii environmentální škodlivosti se budeme zrovna dívat. Roli hraje i geografie: stavební průmysl v nově-oživovaných ekonomikách (tak neutrálně se říká některým asijským či africkým zemím) je odpovědný až za 60% bilance emisí/spotřeby energie.

A samozřejmě, globálně je stavební průmysl jeden z největších producentů odpadů, protože stavby a demolice jej produkují po desítkách tun. To je asi ten nejrozumnější směr recyklace plastů - vymyslet technologie, které si poradí se znečištěnými plasty. Dost bych se bál toho, co takové přimíchané plasty udělají se stavebními materiály v případě požáru.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

No já si jen říkám jak chtějí tyto firmy zabránit uvolňování nežádoucích látek (a mikročástic) z těchto recyklovaných plastů. Přijde mi, že je to stejné zamořování plasty jako při skládkování, jen to nebude koncentrované na jednom místě, ale bude to všude přítomné. Přijde mi to jako řízené zamořování plasty a ještě to stojí dost energií a CO2. Mně osobně se tento způsob uvažování moc nelíbí.

Třídění odpadu v České Republice

Je tomu více než rok, co se na koších na tříděný odpad objevily rady, jak správně třídit odpad. Česko patří k zemím, kde se v Evropě třídí opravdu hojně. Odpad třídí téměř ¾ českých domácností. Avšak veškeré snažení o šetření přírody může přijít vniveč i celkem snadno. Stačí pouze špatně odpad roztřídit, aby bylo jeho následné užití znemožněno.

Rozbitou skleničku nebo tabulkové sklo jsme schopni roztřídit všichni správně. Vhodíme je do zeleně označeného kontejneru. Co ale do tohoto odpadu vhazovat nesmíme, jsou jakkoli upravená skla jinými materiály. Pokovená skla (zrcadlo) nebo drátovaná dovnitř NEPATŘÍ. Raději je vhoďte do směsného odpadu, pokud si nechcete dávat práci a vozit je do sběrného dvoru. Stejně tak do skla nepatří porcelán.

Papír vhazujeme do modře označeného kontejneru. Většina lidí tuto sortu odpadu třídí dobře. Na tom není co zkazit, říkáte si. Přesto je dobré připomenout, že do modré popelnice nepatří silně znečištěný papír nebo mokrý papír. Dále se nemusíme stresovat tříděním ruliček od toaletního papíru. Ty totiž byly již tolikrát přetříděné, že se nedají zpracovat dále. Co ale naopak na papírech můžete nechávat, jsou kancelářské spony.

V této oblasti asi každý z nás, kdo odpad třídí, občas přemýšlí, zda odpad vhodit do plastu, či nikoli. Nejhorší chybou, jakou v třídění plastů můžeme udělat, je vhodit do žlutého kontejneru mastný plast nebo silně znečištěný plast, jako například vaničky od masa, lahve od oleje. Olej totiž přeruší syntetické vlákno plastu. Tomu lze zabránit vymytím a odmaštěním. Co ale vymývat nemusíte, jsou kelímky od jogurtů nebo nápojové kartony. Stačí je pouze dobře vyprázdnit.

Řeknete si, že jde jen kelímek od kávy, ale jenom na naší škole se každý den vyhodí přibližně 60 kg těchto kelímků. Kelímky z automatů, uvnitř na první pohled papírového obalu, obsahují ještě polypropylenovou folii, která se v třídírně nedá nijak oddělit a následný efekt způsobí, že se například na recyklovaný papír místy nedá psát. Nejlepší věc, kterou můžete udělat, je nosit si vlastní nádoby na nápoj z automatu.

Každý z nás denně produkuje velké množství odpadu, který by bez třídění končil na skládkách. Tím se nejen plýtvá surovinami, ale také se zvyšuje zátěž pro životní prostředí. Tříděním odpadu dochází k jeho dalšímu využití a snížení ekologické zátěže. Jenže kam co vlastně patří?

Kam co patří?

• Žlutý kontejner (plasty): Patří sem sešlápnuté PET lahve, plastové obaly, kelímky od jogurtů, fólie a pěnový polystyren v malých kusech. Vše ideálně vymyté nebo vytřené od nečistot.
• Modrý kontejner (papír): Do tohoto kontejneru patří noviny, časopisy, kartonové obaly, lepenka a obálky s fóliovými okénky. Nevhazujte sem mastný papír, případně pokud je znečištění chemikáliemi.
• Zelený kontejner (barevné sklo): Sem vhazujte nezálohované lahve od nápojů a barevné skleněné obaly. Sklo není potřeba vymývat, stačí jen hrubě zbavit nečistot.
• Bílý kontejner (čiré sklo): Patří sem čiré skleněné lahve, sklenice a čiré tabulové sklo. Rozhodně sem nevhazujte tvrzené sklo, keramiku nebo varní či borosilikátové sklo.
• Oranžový kontejner (nápojové kartony): Do něj patří krabice od džusů, mléka a vína, které by měly být sešlápnuté a vypláchnuté. Některé obce nemají kontejner na tetrapaky zvlášť a třídí se společně s plasty nebo papírem. Vždy proto koukejte na to, co je na kontejneru uvedené.
• Šedý kontejner (kovy): Sem vhazujte plechovky, konzervy, kovové obaly, víčka a alobal.
• Hnědý kontejner (bioodpad): Sem patří biologicky rozložitelný odpad z domácností, výhradně však rostlinného původu. Jedná se o slupky a odřezky z ovoce a zeleniny, kávovou sedlinu i třeba hlína z květináčů.

Pokud vytřídíte výše uvedené věci, stále je tam mnoho dalších věcí, co nepatří do směsného odpadu - vytřídit jde ještě mnohem více. Ať se jedná o olej, baterie a elektroodpad nebo textil. V tomto článku se ale podrobněji zaměříme na obalový materiál, který na skládkách končí mnohdy naprosto zbytečně.

Opětovné využití a recyklace obalových materiálů

Použité kartonové krabice patří do modrého kontejneru. Pokud jsou ale nepoškozené, je škoda je tam poslat hned. Zejména pětivrstvý karton, který je odolný a vydrží toho spoustu. Stejně tak i lepenka může ochránit více zboží, než zavítá do kontejneru na papír. Recyklace je přeci jen nákladná na spotřebu vody, energie i chemikálií. A ani papír nelze recyklovat donekonečna - celý proces lze zopakovat maximálně 7×.

• Použijte je znovu - Pokud posíláte balíky často, znovupoužití krabic dává smysl i z ekonomického hlediska. Řada zákazníků ekologický přístup navíc vítá.
• Darujte je do nejbližšího e-shopu - Jestliže krabice nevyužijete vy, může je uvítat někdo jiný.

Při posílání balíku se neobejdete bez lepicí pásky, ať už zvolíte papírovou, nebo plastovou. Papírová je šetrnější k životnímu prostředí a snadnější k recyklaci, ale ani plastovou nemusíte před vhozením do modrého kontejneru z krabic sundávat. Při recyklaci papíru se odstraní během procesu tzv. rozvlákňování, kde se papír máčí a míchá do kašovité konzistence. Nepapírové zbytky, včetně pásek, se poté odstraní a putují na skládku nebo do spalovny. Problémem bývá, když je pásky moc, tam vadí zejména lepidlo, které celý proces komplikuje.

Proto je nejlepší zalepit krabice jen v nutné míře, případně přemíru pásky odstranit před vyhozením do modrého kontejneru. TIP : Chcete posílat balíky ekologičtěji? Volte papírové pásky, případně ty plastové vybírejte s kvalitními lepidly.

Recyklace bublinkových obálek

Bublinkové obálky sloužící k bezpečné přepravě křehkých předmětů se skládají z papírového vnějšku a vnitřku z bublinkové folie, které jsou k sobě spojené. Třídění ani tady není žádná raketová věda - papírovou část oddělte od té plastové a vytřiďte do příslušných popelnic, tedy bublinkovou folii do plastu, papírový obal do papíru.

Jestliže posíláte balík, je potřeba obsah dobře fixovat a ochránit před poškozením. A právě od toho jsou fixační pomůcky - ať už se jedná o ochranné rohy a hrany nebo o výplňový materiál v podobě dřevité vlny, Flo-paku nebo vzduchových polštářků. Při třídění se vždy řiďte uvedenými recyklačními symboly. U papíru je to jasné, pokud není znečištěný, patří do modrého kontejneru. Dřevitou vlnu je pak nejlepší vhodit na kompost. U Flo-paku záleží na materiálu, třeba varianta z kukuřičného škrobu se dá efektivně kompostovat.

U plastů to je složitější. Tam se k recyklaci dostává jen zlomek toho, co vytřídíte, zbytek putuje do spalovny. Proto je dobré volit výplň ze snadno recyklovatelných materiálů. Mezi snadno recyklovatelné plasty patří PET nebo HDPE, mezi relativně dobře recyklovatelné pak PP nebo LDPE. Naopak PVC nebo PS na tom s recyklovatelností nejsou zrovna nejlépe.

TIP : Pokud chcete snadno recyklovatelné obaly, vybírejte tak, aby obal i výplň byly ze stejného materiálu.

Třídění odpadu pro firmy a živnostníky

Jako firma nebo živnostník máte povinnost správně nakládat s odpady podle zákona. Především musíte zajistit třídění odpadu, včetně papíru, plastů, skla, kartonových obalů a nebezpečného odpadu, jako jsou baterie či elektrospotřebiče. Kromě toho musíte mít zajištěný pravidelný svoz odpadu, protože využívat městské kontejnery je pro podnikatelské subjekty zakázané.

Povinnost zpětného odběru a využití odpadů z obalů mají subjekty uvádějící obaly na trh, stejně jako ty, které obaly plní.

Povinnosti firem a živnostníků

1. Registrace do Seznamu osob - ze zákona máte povinnost zapsat se do Seznamu osob odpovědných za zpětný odběr a využití obalů.

V České republice má systém sběru a recyklace obalových odpadů pod palcem společnost EKO-KOM, na jejíž stránkách najdete podrobnější informace týkající se této problematiky.

Otázky a odpovědi ohledně třídění odpadu

1. Proč třídit odpad? Třídění odpadu je klíčové pro ochranu životního prostředí. Snižuje množství odpadu na skládkách, šetří suroviny a energii. Díky tomu lze materiály znovu využít a předejít jejich znehodnocení. Recyklace také snižuje náklady na odpadové hospodářství a podporuje udržitelný styl života.
2. Co patří do žlutého kontejneru? Do žlutého kontejneru patří plastové obaly, PET lahve, fólie a pěnový polystyren v malém množství. Obaly by měly být čisté, bez zbytků potravin. Sešlápnutím snižte jejich objem. Nevhazujte silně znečištěné nebo mastné plasty.
3. Kam patří nápojové kartony? Nápojové kartony patří do oranžového kontejneru, případně podle místních zvyklostí do plastu nebo papíru. Před vhozením je vypláchněte a sešlápněte. Obsahují kombinaci materiálů, proto je důležité dodržovat pravidla třídění uvedená přímo na kontejnerech.
4. Lze znovu použít kartonové krabice? Ano, krabice lze znovu použít například při balení zásilek nebo stěhování. Pokud je nevyužijete, darujte je místním e-shopům. Recyklace papíru je náročná na vodu, energii i chemikálie, takže opětovné použití bývá ekologičtější.
5. Je nutné odstraňovat lepicí pásku z krabic? Lepicí pásku není nutné z krabic odstraňovat. Během recyklace se z papíru oddělí ve fázi rozvlákňování. Problémem může být nadměrné množství pásky, zejména kvůli lepidlu. Ideální je používat pásku střídmě a nejlépe papírovou.
6. Jak třídit bublinkové obálky? Bublinkové obálky se skládají z papíru a plastu, které je nutné oddělit. Papírový obal vytřiďte do modrého kontejneru, bublinkovou fólii do žlutého. Pokud jsou silně znečištěné nebo poškozené, mohou patřit do směsného odpadu.
7. Kam s výplňovými materiály? Výplňové materiály třiďte podle složení. Dřevitá vlna patří na kompost, Flo-pak a plastové polštářky do žlutého kontejneru - pokud jsou z běžně recyklovatelných plastů jako PET. Biologicky rozložitelné varianty lze kompostovat. Volte obaly z jednoho materiálu, aby šly snadněji recyklovat.
8. Jak třídí odpad firmy a živnostníci? Firmy a živnostníci musí třídit odpad odděleně od domácností a nesmí využívat veřejné kontejnery. Zajišťují vlastní svoz a evidenci obalů. Musejí být registrované v Seznamu osob odpovědných za obaly, vést dokumentaci a dodržovat limity škodlivých látek. Povinnosti lze plnit i ve spolupráci s autorizovanou firmou jako EKO-KOM - funguje na základě zákona o obalech.

Mikrotenové tašky: Mýty a fakta

Za myšlenkou použít HDPE materiál (tzv mikroten) pro jednorázové obaly, zejména mikrotenové tašky, stál v 60 letech minulého století švédský ekolog Thulin. Vadilo mu, že se v jeho zemi pro výrobu papírových obalů kácí tak obrovské množství stromů a při následném zpracování dřeva na buničinu je spotřebováváno a poškozováno velké množství pitné vody.

Není třeba se tedy jakkoli obávat, že by plastová mikrotenová taška či plastový kelímek použitý v Kolíně či Olomouci, putoval jakousi záhadnou cestou do moře či oceánu. Dalším podobným mýtem a typickým nástrojem, jak spotřebitele přimět ke změně v jejich úvahách, je opakovaně zákazníky klamně informovat o době, po kterou se například plastový odpad, mezi něž po svém použití mikrotenové tašky patří v přírodě rozpadá.

Mnozí prodejci rádi s těmito čísli pracují a před oči zákazníků kladou grafy a letopočty, kdy se zdá, že každá plastová miska či talíř tu s námi na zemi bude stovky let či dokonce tisíciletí. Tyto účelové údaje jsou další naprosto zavádějící nepravdou. Plastové mikrotenové tašky a podobné výrobky v ČR nekončí ve volné přírodě, o to méně v mořích. Jak již bylo řečeno, většina plastového odpadu ať už vzniká z jakýchkoli výrobků v ČR končí na správném místě, tedy v recyklačních linkách, či specializovaných ekologických spalovnách.

Od doby, kdy se takovýto výrobek (jmenujme v tomto případě třeba právě mikrotenovou tašku) ocitne vytříděný ve žluté nádobě na plastový opad, je jeho cesta do recyklační linky velmi rychlá. Použitá mikrotenová taška putuje kam má a životní prostředí tím pádem nezatěžuje nijak. Z recyklovaného plastu z těchto mikrotenových tašek se následně vyrábí nové výrobky, které nám slouží po mnoho let a na konci jejich životnosti si svou cestu recyklační linkou zopakují. A takhle stále dokola.

Je tedy možné, že plast, který nás obklopuje, pravděpodobně obsahuje i staré a velmi staré materiály, každopádně však takovéto výrobky nám i naší planetě prospívají a nezatěžují ji. Není totiž potřeba těžit nové přírodní zdroje. Stačí používat vytříděné plasty, papír a další materiály, které v oběhu již máme. Plastové jednorázové mikrotenové tašky, mikrotenové sáčky a jednorázové nádobí tak jsou vůči přírodě mnohem méně škodlivé, než jak se traduje a prezentuje.

Česká republika patří k přeborníkům v recyklování! Jsme dlouhodobě na špici v celoevropském srovnání (paří nám za Belgií 2. místo). Domníváme se proto, že i používání plastových výrobků z recyklovaných a recyklovatelných materiálů není v našem státě tím hlavním enviromentálním problémem. Naopak prudký úbytek odpadního plastu v oběhu by mohl vést ke úbytku sítě recyklačních linek u nás a v konečném důsledku by tak mohl vést k potenciálnímu zhoršení recyklování ať už jakýchkoli odpadních materiálů v ČR. Tato zařízení pochopitelně pro svůj provoz potřebují určitý pravidelný přísun těchto surovin.

Odpad z plastu pohozený na ulici nebo mikrotenová taška poletující vzduchem jistě není ničím estetickým ani příjemným, na druhou stranu však takovýto případ není zásadní ekologickou zátěží. Na rozdíl od asijských států a zemí dálného východu či některých chudých afrických států, kde s odpadem není nakládáno odpovědně a rozumně, kde se mikrotenové tašky povalují v ulicích a kde jakýkoli odpad končí v přírodě a nezřídka kdy také v moři, takováto situace u nás rozhodně není ani nehrozí.

Toto protiprávní a v dnešní době nepředstavitelné počínání by bylo „senzací“, která by jistě by neušla pozornosti ani ekologů ani novinářů, ale ani široké veřejnosti. Představa, že by kdokoli beztrestně nákladní auta plná odpadu sypal do naší přírody, řek a lesů, je pro nás a naší vyspělou společnost nepředstavitelná. Navíc by takové počínání bylo v rozporu s českým právním řádem a normami a bylo by postižitelné.

Z celoevropského hlediska lze na zamyšlení zmínit úvahu, že již samotný pohled na čisté evropské pláže i odlehlá mořská pobřeží napovídá, že Evropa, přesto že středozemní moře sousedí i s méně ekonomicky rozvinutými neevropskými zeměmi, není znečišťovatelem moří a oceánů, natož, aby jím mohla být Česká republika. Veškerý odpad (nejen plastový) je v české republice sledován a pod kontrolou státních orgánů.

Bioodpad: Co s ním?

Prošlé potraviny, ovoce, zeleninu, pečivo, těstoviny, maso, kosti, jogurty a další potraviny občané Třince a dalších měst v regionu odkládají do speciálních hnědých popelnic s nápisem kuchyňský odpad. Vše se změnilo se vznikem moderních závodů zabývajících se zpracováním bioodpadů a zbytků po lidské konzumaci.

Energetické centrum dokáže zpracovat anaerobní digescí jakýkoliv odpad, který je schopen rozkladu bez přístupu vzduchu, a to i včetně jídla v obalech. Unikátní zařízení závodu dokáže vyselektovat sklo, kovy, papír, plasty, které rozdrtí na sotva centimetrové kusy. Veškeré potraviny končí v přijímací hale ve dvou velikých jímkách. Do první vozy vysypávají pečivo a nudle, do druhé ostatní potraviny a zbytky. Jakmile se zbaví obsahu, zařízení je vymyje, takže odjíždějí čisté.

„Rozdrcená směs putuje potrubím do čtyř fermentorů, kde při teplotě 37 - 40 stupňů Celsia zhruba tři týdny probíhá proces fermentace. Vznikající plyn jde do dvou dofermentorů a dále do zařízení, v němž se čistí. Z digestátu, což jsou zbytky po fermentačním procesu vznikající anaerobní fermentací, se vyrábí organické hnojivo v podobě silného tekutého koncentrátu - přírodního původu.

Co všechno je možné do nových nádob na bioodpad se speciálním uzávěrem vkládat? „V podstatě zbytky jakýchkoliv jídel, maso, mléčné výrobky, ryby, pečivo, ořezy ovoce a zeleniny, sedliny z kávy, sáčky od čaje či prošlé potraviny. Stává se, že k nám dvakrát týdně přivezou dva kamiony třicet palet se zmrzlinou. Ze všech třineckých sídlišť společnost Smolo během jednoho roku dodala do energetického centra v Horní Suché přibližně 105 až 110 tun gastroodpadu.

tags: #kam #jde #odpad #z #bal

Oblíbené příspěvky:

• Krásy přírody ve Vendryni
• Recyklační koše pro domácnost
• Certifikované krmné směsi pro ekologické zemědělství
• Syndrom chorobného hromadění: Co to je?
• Klimatické protesty a reakce