Co je to Zóna Ochrany Ohrožených Druhů?

V České republice existuje několik typů chráněných území, které se liší rozlohou, významem a stupněm ochrany. Víte, jak se chovat v různých typech chráněných území? V některých je například zakázáno sbírat rostliny nebo tábořit.

Typy chráněných území v ČR

• Národní parky (NP) - jsou rozsáhlá území mezinárodního významu s ekosystémem, který byl jen minimálně pozměněn člověkem. V současné době máme v České republice čtyři národní parky (NP České Švýcarsko, Krkonošský národní park, NP Podyjí, NP Šumava).
• Chráněné krajinné oblasti (CHKO) - jsou rozsáhlejší území, s jedinečnou krajinou, reliéfem, s významným podílem lesních a travních ekosystémů a různorodého zastoupení dřevin. Případně i s památkami historického osídlení.
• Národní přírodní rezervace (NPR) - jsou menší území s mezinárodně významnými a jedinečnými ekosystémy.
• Přírodní rezervace (PR) - jsou menší území, na kterých je soustředěn větší počet významnějších ekosystém pro danou geografickou oblast.
• Národní přírodní památka (NPP) - je malý přírodní geologický útvar, naleziště nerostů nebo vzácných a ohrožených druhů s národním či mezinárodním významem. Můžete se jednat i o útvary formované vedle přírody i činností člověka.
• Přírodní památka (PP) - se od národní přírodní památky liší v tom, že její význam je pouze regionálního charakteru.

Vedle výše uvedených tříd zvláště chráněných území se můžete setkat i s přírodními parky.

Zóny ochrany v chráněných územích

V případě zvláště chráněných území velké plochy (NP, CHKO) dochází k členění těchto území do různých zón ochrany. Zóny jsou stanoveny pro každý národní park nebo chráněnou krajinou oblast zvlášť. Bývají tři nebo čtyři.

• První zóna - nejcitlivější „jádro“ zvláště chráněného území, které je nejpřísněji chráněné. Jde o území člověkem téměř nedotčené a je snaha toto zachovat.
• Třetí a čtvrtá zóna - zahrnují již i člověkem pozměněné ekosystémy, stále je zde patrná snaha o trvale udržitelnou péči.

CHKO Český ráj zaujímá plochu téměř 182 km². Je zřejmé, že na takto rozlehlém území ne každá jeho část bude stejně přírodně hodnotná. Aby byl nastaven odpovídající režim ochrany přírody a krajiny, je území CHKO Český ráj rozděleno do čtyř odstupňovaných zón ochrany, přičemž nejpřísnější režim je stanoven pro I. a II. zónu, kam jsou zařazeny nejcennější části přírody CHKO. V tomto území je snaha o minimalizaci lidských zásahů či maximálně šetrné způsoby hospodaření. Do I. a II. zóny bývají zpravidla zařazena i maloplošná zvláště chráněná území (přírodní rezervace, národní přírodní památky a přírodní památky) v CHKO.

Volnější režim pak platí ve III. zóně, která zahrnuje člověkem značně pozměněné ekosystémy, které jsou hospodářsky běžně využívané. Najdeme zde nesouvislé zástavby sídel i intenzivně využívané lesní a zemědělské pozemky. Nejméně přísný režim ochrany má IV. zóna, kde je vliv lidské činnosti nejpatrnější (souvislé zástavby sídel, intenzivní hospodaření). Konkrétní omezení v jednotlivých zónách jsou stanovena přímo zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, další vychází z bližších ochranných podmínek CHKO Český ráj či konkrétních maloplošných zvláště chráněných území.

Čtěte také: Dortmund: Ekologická zóna a podmínky

Charakteristika zón CHKO Český kras:

• I. Zóna: Přírodě blízké ekosystémy. Převážně lesní, skalní a stepní, částečně i luční ekosystémy s výskytem zvláště chráněných druhů.
• II. Zóna: Převážná část lesních porostů mimo maloplošná zvláště chráněná území, částečně pozměněné lesní porosty při okrajích větších komplexů a mozaika lesních ekosystémů pozměněných a přírodě blízkých zvláště ve východní části CHKO Český kras. Dále se sem řadí ucelené extenzivní polopřirozené louky a pastviny s vyšší druhovou rozmanitostí často s výskytem zvláště chráněných druhů organismů. Spíše výjimečně se vyskytuje rozptýlená nebo jednotlivá zástavba (zejména chatové osady) a některé malé obce.
• III. Zóna: Člověkem pozměněné ekosystémy, které jsou běžně hospodářsky využívané. Převládá zemědělská krajina, s ornou půdou, méně s loukami či pastvinami. Do této zóny jsou zařazeny také téměř všechny obce a plošně významné lomy. Lesy se ve III.

Právní předpisy a kontrola

Základním právním předpisem upravující ochranu zvláště chráněných území naleznete v zákoně o ochraně přírody a krajiny. Zde naleznete obecná pravidla pro všechny národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace a přírodní rezervace. Bližší pravidla a omezení, která zákon doplňují, a pravidla pro národní přírodní památky a přírodní památky, naleznete v dokumentech, kterými bylo konkrétní zvláště chráněné území vyhlášeno.

Pouze národní parky jsou vyhlašovány zákonem, a proto jsou v něm obsažena i bližší pravidla jmenovitě pro jednotlivé NP. Chráněné krajinné oblasti vyhlašuje vláda svým nařízením a v těchto nařízeních naleznete i konkrétní pravidla.

Správa národního parku nebo Agentura ochrany přírody a krajiny (NPR, NPP a v první zóně CHKO) může dále nad rámec zákona vstup omezit nebo zcela zakázat, pokud hrozí poškozování území, zejména nadměrnou návštěvností. Přímo v terénu kontroluje dodržování povinností tzv. stráž přírody. Ta se musí prokázat průkazem a služebním odznakem. Může požadovat prokázání totožnosti (předložení občanského průkazu nebo cestovního pasu). Zvláště chráněná území se často nacházejí v lese, kromě stráže přírody v nich může kontrolu provést také lesní stráž. Jejím úkolem je hlídat dodržování zákona o lesích.

Na porušování pravidel ochrany můžete i sami upozornit podáním podnětu k prošetření přestupku. V případě opravdu závažného poškození zvlášť chráněného území mohl být spáchán trestný čin poškození a ohrožení životního prostředí. Pokud jste přesvědčeni, že k jednomu z výše uvedených trestných činů došlo, podejte trestní oznámení. Policie, popřípadě státní zastupitelství věc prošetří.

Čtěte také: Oblastí dlouhověkosti

Strategie EU v oblasti ochrany biologické rozmanitosti do roku 2030

Česká republika by stejně jako ostatní státy EU měla do konce roku přijít s konkrétním návrhem na zvýšení rozlohy a intenzity ochrany a péče o chráněná území. Vyplývá to ze Strategie EU v oblasti ochrany biologické rozmanitosti do roku 2030 (dále jen Strategie), která účinně spravovaná chráněná území považuje za jeden z klíčových nástrojů k zastavení úbytku biodiverzity a počítá mimo jiné s ochranou 30 % rozlohy pevniny, z toho jedné třetiny přísně. Příspěvky jednotlivých členských států by měly přihlížet k odlišným podmínkám a odrážet jejich skutečný význam pro ochranu biodiverzity. Co můžeme reálně v daném časovém horizontu nabídnout my? Navyšování rozlohy územní ochrany přírody je jedním z dílčích elementů Green Deal, tedy souboru strategických iniciativ Evropské komise, jehož základním cílem je dosažení uhlíkové neutrality EU v roce 2050.

Ke Strategii přijal Evropský parlament usnesení, kterým tento materiál přivítal, a mj. zdůraznil nutnost splnit veškeré jeho cíle s ohledem na neúspěch dvou předchozích strategií v této oblasti. Cílům v oblasti zvýšení podílu územní ochrany přírody vč. tzv. Ke Strategii se ve svých závěrech vyjádřila též Rada EU, která ji podpořila a vyzvala k její rychlé a ambiciózní implementaci. Je tedy evidentní, že provádění Strategie byla na úrovni orgánů EU, formovaných zástupci členských států, vyjádřena významná politická podpora, často právě s důrazem na cíle v oblasti posílení územní ochrany přírody.

Aby členské státy při definování svých závazků postupovaly jednotně, zveřejnila Evropská komise v lednu 2022 pokyny (EK 2022), které shrnují kritéria a metodiku výběru chráněných území, jež mají přispět k plnění výše uvedených cílů. Obsah těchto pokynů je výsledkem relativně dlouhých jednání a čtyř kol písemných konzultací se zástupci členských států v rámci pracovní skupiny Nature Directives Expert Group - NADEG. Diskuse v rámci NADEG se zaměřovala zejména na realističnost cílů a úvahy, které vedly Evropskou komisi k jejich stanovení, harmonogram jejich plnění, financování, nutné personální kapacity či transparentnost procesu a v neposlední řadě na tzv.

Z hlediska definic důležitých pro cíl 30 % stojí za pozornost, že tento cíl nemusí být naplněn pouze chráněnými územími v obvyklém slova smyslu, ale i prostřednictvím tzv. jiných účinných územních ochranných opatření (dále jen OECM; Other effective area-based conservation meassures). V České republice dosud nebyla žádná území jako OECM deklarována. Ne každé případně identifikované OECM však bude splňovat kritéria, která Evropská komise v pokynech dále uvádí jako podmínky pro započítání do cíle 30 %. území má určeného správce (tj. Tato kritéria musí být již nyní splněna, popř.

Dle aktuálních údajů je v ČR formou chráněných území - ve smyslu zvláště chráněných území, smluvně chráněných území a lokalit soustavy Natura 2000 - po odečtení vzájemných překryvů chráněno 1 725 672 ha, tedy 21,88 % plochy státu (viz tab. 1). Máme za nesporné, že všechny výše uvedené kategorie již nyní naplňují kritéria pro započítání do cíle 30 %. Spíše jen teoretickou otázkou by mohly být některé přírodní památky vyhlášené primárně pouze pro ochranu útvarů neživé přírody. Jelikož však v naprosté většině případů je na chráněný fenomén (např. jeskyně, skalní výchoz apod.) vázána také typická fauna a flóra, která je v plánech péče a způsobech péče o území zohledňována, bylo by pominutí významu těchto, byť rozlohou zpravidla velmi malých území, z hlediska cílů Strategie neopodstatněné.

Čtěte také: Automobilový průmysl a Euro normy

Pro dosažení cíle 30 % nám tedy chybí něco málo přes 8 % plochy ČR, přibližně 631 000 ha. Strategické úvahy by se přitom měly ubírat jak směrem k vyhlášení nových nebo rozšíření stávajících chráněných území, tak k identifikování lokalit mimo stávající kategorie, které naplňují požadavky pro OECM a které již dnes významně přispívají k ochraně biodiverzity. Jelikož Strategie také velmi akcentuje význam ekologických koridorů a vytvoření skutečně soudržné transevropské přírodní sítě, hledisko zvýšení nedostatečné konektivity stávajících území by mělo hrát podstatnou roli. Je však třeba mít na paměti, že ne všechny ekologické koridory jsou samy o sobě dostatečně velké a natolik přírodovědně hodnotné, aby naplnily kritéria pro OECM pro započítání do cíle 30 % (Hilty et al. 2020). Při volbě lokalit pro příslib naplnění cíle 30 % je také třeba dávat pozor na překryvy - hledají se skutečně plochy dosud nezapočítané mezi chráněná území v žádné z kategorií uvedených v tab.

Natura 2000 - vymezování soustavy Natura 2000 má pevně daný základ v právu EU a její vymezování je legislativní povinností, nikoli dobrovolným, chceme-li strategickým závazkem. Tento proces je v ČR prakticky završen. V roce 2023 se předpokládá vydání nařízení vlády, kterým budou zohledněny poslední dosud nevypořádané požadavky Evropské komise z hlediska dostatečnosti soustavy pro ochranu cílových druhů a stanovišť na našem území. Tato novela bude mimo jiné řešit zpřesnění hranic stávajících území a k novému vyhlášení či významnějšímu rozšíření je navrženo sedm evropsky významných lokalit (Strážkovice, Milešov pod Milešovkou-kostel, Lichkov, Paseky, Nové Pole, Kozlov-Tábor a Východní Krušnohoří). V pokročilém stadiu příprav je také návrh na vyhlášení ptačí oblasti Západní Krušné hory, která by měla sloužit především k ochraně jedné z posledních populací tetřívka obecného v ČR.

Velkoplošná zvláště chráněná území - uvažovat o vyhlášení nových chráněných krajinných oblastí a národních parků je v tomto kontextu zcela jistě více než namístě. Identifikace vhodných lokalit z odborných hledisek v minulosti několikrát proběhla (Pešout 2015). Samotný proces vyhlášení velkoplošných chráněných území je obvykle dlouhodobý, vyžadující úzkou spolupráci s místními samosprávami a širokým spektrem dotčených subjektů. Z hlediska pokročilosti prací jsou nyní nejdále přípravy podkladů pro zahájení projednávání národního parku Křivoklátsko, chráněné krajinné oblasti Soutok Moravy a Dyje a chráněné krajinné oblasti Krušné hory. Po odečtení překryvů se stávajícími chráněnými územími (které jsou v případě zejm.

Maloplošná zvláště chráněná území - soustava MZCHÚ v ČR je co do počtu rozsáhlá, problémem je však často velmi malá rozloha jednotlivých území (v ČR máme neuvěřitelných 2649 MZCHÚ o průměrné rozloze 43,8 ha, ovšem celá polovina z tohoto počtu lokalit je menší než 9 hektarů). Právě v tomto kontextu je důraz kladený na konektivitu soustavy zvláště důležitý. Vyhlašování nových MZCHÚ společně s rozšiřováním stávajících zůstane i nadále významným nástrojem ochrany přírody pro zachování nejcennějších lokalit. Mezi územími národního významu, jejichž návrhy jsou již nyní v procesu vyhlášení, lze jmenovat např. NPR Lanžhotské pralesy, NPP Soutok, NPR Obírka - Peklo či NPP Zlatý potok. Pro řadu dalších jsou připravovány podklady nebo jsou vedena jednání na různých úrovních, jmenujme například uvažovanou národní kategorii na části lomu ČSA, NPP Tok, NPP Jordán, NPR Bečva a další.

Významné krajinné prvky - možná poněkud opomíjený, ale legislativně relativně silný nástroj ochrany území. Registrované VKP jsou ze své podstaty lokality často naplňující definici OECM, které navíc vyhovují i kritériím pro zahrnutí do cíle 30 % - existuje u nich vyhlašovací dokument, jenž definuje přírodní hodnoty a cíle ochrany, zákonem je určen subjekt zodpovědný za jejich správu, který také dle svých finančních možností zajišťuje péči. Cílený monitoring biodiverzity ve většině z nich však neprobíhá, nicméně cenná data o vývoji ekosystémů v čase může poskytnout pravidelné mapování biotopů. Podstatným problémem je kromě absence dedikované plánovací dokumentace však skutečnost, že v současné době neexistuje žádná centrální evidence VKP (Štefanová 2015), můžeme tak pouze odhadovat (na základě extrapolace dat ze dvou krajů, kde byly údaje AOPK ČR v minulosti systematicky sesbírány, prověřeny a digitalizovány), že registrované VKP v ČR mohou zaujímat plochu kolem 10 000 ha, tedy kolem 0,13 %.

Územní systém ekologické stability - i tyto prvky (zejména biocentra patrně všech úrovní) mají potenciál pro zařazení mezi OECM, směřující do určité míry k zajištění konektivity soustavy chráněných území (viz též Pešout a Hošek 2012). Částečně se překrývají s VKP ze zákona (zejm. Dalším prvkem územní ochrany, který významně přispívá k ochraně biodiverzity a který stojí za pozornost, jsou soukromá chráněná území. Pojem není v české legislativě ukotven a explicitně s ním nepočítá ani Strategie, nicméně pravděpodobně lze i tato území zahrnout mezi OECM, která naplňují kritéria pro cíl 30 %. Spadají sem například ptačí parky budované Českou společností ornitologickou nebo lokality vykupované a spravované pozemkovými spolky (Pešout 2015).

Ačkoli by se mohlo zdát, že ve Strategii je akcentována přísná ochrana výhradně ve smyslu ochrany přírodních procesů a minimalizace lidských vlivů, v pokynech Evropské komise je nakonec s cílenými zásahy pro podporu biodiverzity počítáno - podrobněji viz box 2. Je to výsledkem diskusí se členskými státy v rámci NADEG, kde právě vymezení přísné ochrany a v jejím kontextu role péče o území a přípustných antropogenních aktivit (výkon práva myslivosti, hospoda...

tags: #zona #ochrany #ohrozenych #druhu #co #to

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce likvidací velkoobjemového odpadu
• Ochrana přírody v Česku
• Odpad v Radotíně
• HEIDRUN 75l a 10l recenze
• Jaderná Elektrárna Dukovany: Ekologický Pohled