Jak správně třídit odpad: Průvodce pro každého

Podle zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, je každý povinen zbavovat se odpadů předepsaným způsobem. Zákon o odpadech stanovuje povinnost třídění pro domácnosti i firmy a podnikatele. Je důležité vědět, jaké druhy odpadu patří do jednotlivých nádob.

Druhy odpadu a kam s nimi

Zelené, žluté a modré popelnice dnes stojí u každého domu, u některých domů také bílé a hnědé. Mnozí lidé se snaží nějak odpad roztřídit a zbytkový odpad zabalí do černého pytle a ten vyhodí do směsného komunálního odpadu (zelená popelnice). Co se ale s odpadem děje potom? Některé materiály jsou vytříděny a recyklují se, tyto recyklované materiály ve formě nových výrobků se následně vrací do oběhu.

Sklo

Sklo se vhazuje do zelenobílého DUO kontejneru či popelnic. Třídíme podle barev: barevné sklo do zeleného kontejneru, čiré do bílého. Vhodit do zeleného kontejneru můžete také tabulové sklo z oken a ze dveří. Autosklo už do něj ale nepatří. Ani zlacená a pokovená skla, a tedy ani zrcadla. Pokovení dělá při tavení skla problémy. Také s keramikou a porcelánem si při recyklaci ve sklárnách neporadí. Takže rozbitou keramickou mísu a slepé zrcadlo vyhoďte do směsného odpadu.

Bioodpad

Bioodpad (biologicky rozložitelný odpad rostlinného původu) pocházející především z kuchyně patří do hnědé popelnice. Bioodpad je nutné vyhazovat bez sáčků, i když jsou kompostovatelné. Zahradní odpad, jako je listí, tráva, spadané ovoce, posekané větve či plevel vkládejte do černých kontejnerů s hnědým víkem o objemu 1100 l. V případě, že tento kontejner nemáte poblíž, prosím odevzdejte zahradní odpad na sběrná střediska odpadu.

Patří sem:

Čtěte také: Znečištění a poplatky

• kuchyňské zbytky (slupky, jádřince, pecky, odřezky ovoce a zeleniny)
• pokojové rostliny
• zemina z květináčů
• popel z dřevěného uhlí
• kávová sedlina

Nepatří sem:

• rostliny napadené plísní
• živočišné zbytky (maso, kosti, kůže)
• skořápky od vajíček
• mléčné zbytky (sýry, jogurty, mléko)
• oleje ze smažení
• exkrementy
• uhynulá zvířata
• cigaretové nedopalky

Plasty

Pro plasty jsou určeny převážně žluté kontejnery. Vhazujeme do nich sešlápnuté PET lahve, sáčky, fólie, kelímky a další obaly z plastu a polystyrenu. Do kontejnerů na směs plastů je možné kromě PET láhví vhazovat často také fólie, sáčky, plastové tašky, obaly od CD disků a mnoho dalších výrobků z plastů. Včetně obalů od potravin, pokud v nich nejsou zbytky jídla. Do kontejnerů na směs plastů je možné kromě PET láhví vhazovat často také fólie, sáčky, plastové tašky, obaly od CD disků a mnoho dalších výrobků z plastů.

Častým omylem je, že tyto plastové odpady musí být dokonale čisté. Drobné znečištění plastových obalů nevadí. Je však dobré mít na paměti, že mastnota a zbytky obsahu omezují recyklaci vytříděných obalů. Plastovou lahev od rostlinného oleje je potřeba pořádně vymýt. „Do plastů patří tento obal až po pečlivém vymytí teplou vodou a přípravkem na mytí nádobí. Pokud někdo nechce lahev od oleje vymývat, ať ji raději dá do směsného odpadu,“ doporučuje Lucie Paseková, zastupující odpadovou společnost REMA Systém.Proto je lepší před vhozením do žlutého kontejneru vymýt nebo alespoň pořádně vyškrábat i plastový kelímek od jogurtu.

Naopak se není třeba bát do tříděného odpadu vyhodit prázdné obaly od mýdel nebo šamponů a dalšího běžného drogistického zboží. Obaly od žíravin, barev a jiných nebezpečných látek do žlutého kontejneru nepatří vůbec. Ať už jde o termoobaly, do kterých vám v restauraci zabalí jídlo, nebo o výplně krabic pro spotřební elektroniku. Pozor ale na polystyren, který byl použit jako stavební izolace. Pokud je na něm omítka, pak do plastů nepatří a měl by se vyhodit jako stavební odpad.

Papír

Pro sběr papíru se používají především modré kontejnery. Do nich můžeme vyhodit noviny, časopisy, knihy (nutno odstranit pevnou vazbu), reklamní letáky, sešity a kancelářský papír a papírové obaly (sáčky, krabice a obaly z lepenky). Krabice složte, ať se nevozí vzduch! Z časopisů a dokumentů nemusíme odstraňovat kancelářské svorky. Ty jsou při zpracování odstraněny po tzv. rozvláknění, při kterém se z papíru stane hladká kaše. Kovové části jsou ze dna odstraněny pomocí magnetu.

Čtěte také: Vlastnosti malých pytlů na odpad

Do nádob na papír nikdy nevhazujeme mastný či jinak znečištěný papír, papír voskový, papír, potažený hliníkem či plastem, papír uhlový, papír lepený (účtenky), fotografie a bublinkové obálky. Akorát z bublinkové obálky je dobré odstranit plastový vnitřek. Papírové kapesníčky jsou sice z kvalitního papíru, po jejich použití ale do do kontejneru na papír z hygienických důvodů nepatří. Recyklaci papíru navíc ztěžuje jakékoli znečištění, a proto není vhodné do modrého kontejneru obecně vhazovat mastné nebo jinak zašpiněné papírové obaly. Nepatří do něj ani laminovaný a voskovaný papír. Papírové pleny většinou kromě papíru obsahují také plast. Proto do kontejneru na papír nepatří ani ty nepoužité.

Většina z nás by karton od vajíček s čistým svědomím vhodila do modrého kontejneru určeného ke sběru papíru. Jenže papírové obaly od vajec už se dost dobře recyklovat nedají. Jsou sice z papíru, ale již tolikrát recyklovaného, že jde o poslední uplatnění hmoty. Je proto lepší je vyhodit do směsného odpadu. Nebo ještě lépe zkompostovat. V případě obalu od vajíček a ruliček od papíru proto nemusíme být ve třídění tak svědomití. Podobné je to s roličkami od toaletního papíru. Papír lze totiž recyklovat pouze sedmkrát. Poté už je jeho vlákno příliš krátké a nelze z něj papír opět vyrobit.

Kovy

Kovové obaly se sbírají do šedých kontejnerů (plechovky, víčka, hliníková fólie). Neobalové kovy se sbírají ve sběrných dvorech, případně se vykupují. Hliníkovým obalů se doporučujeme vyhýbat. Hliník od železa rozeznáte magnetem (není magnetický).

Nápojové kartony

Mezi nápojové kartony patří obaly od džusů, mléka, rajského protlaku, hotových omáček či vína. Je třeba je vymýt a smáčknout. Sbírají se buď samostatně do oranžových nádob nebo společně s plasty či papírem (pokud to je na sběrných nádobách vyznačeno). Některé obce na tyto obaly zavedly oranžové pytle.

Velkoobjemový odpad

Velkoobjemový odpad je část komunálního odpadu obsahující věci, které nelze vzhledem k jejich rozměrům, hmotnosti či objemu ukládat do běžně používaných sběrných nádob. Mezi objemné odpady patří vyřazený nábytek, koberce, lina, zrcadla, ale také lyže či sáňky. Mnoho obcí je sváží pomocí velkých kontejnerů. Objemné odpady se nesmí dávat vedle kontejnerů na ulici. Objemné odpady je nutno třídit. Minimálně lze využít kovy, dřevo a některé plasty.

Čtěte také: Jak dlouho trvá rozklad?

Nebezpečné odpady

Nebezpečné odpady nebo obaly jimi znečištěné mají nebezpečné vlastnosti, které mohou ohrozit zdraví lidí a životní prostředí. Nepoužitelná léčiva včetně jejich obalů jsou nebezpečným odpadem.

Patří sem:

• barvy, kyseliny, zásady, laky, lepidla, rozpouštědla, pesticidy, motorové a jiné minerální oleje, domácí chemikálie a podobně

Nepatří sem:

• munice a další

Pokud je na obalu nebo výrobku symbol přeškrtnuté popelnice, obal nepatří do žádného kontejneru, ani do toho na směsný odpad. Jedná se totiž o nebezpečný odpad, jeho konkrétní nebezpečné vlastnosti popisují další grafické symboly v oranžovém poli, například lebka nebo symbol ohně. Ty prozradí, zda je konkrétní věc či látka toxická, žíravá, hořlavá, dráždivá, výbušná či jinak škodlivá.

K takovým a v domácnostech běžně se vyskytujícím nebezpečným odpadům patří třeba elektroodpad nebo nedobrané či prošlé léky všeho druhu. Pokud skončí v koši nebo v záchodové míse, mohou kontaminovat vodu či půdu. Ani čistírny odpadních vod si totiž s kontaminovanou vodou nemusejí stoprocentně poradit. Léky je nejsnazší odnést zpátky do lékárny, v některých od vás převezmou i použitý zdravotnický materiál. Nebezpečným odpadem jsou také zbytky syntetických barev, ředidel, lepidel, laků, nátěrů a mořidel i jejich obaly. Často mají hned několik nebezpečných vlastností. Dráždivé či jedovaté látky obsahují i některé čisticí a úklidové prostředky. Nejčastějším doporučením je odložení na místo sběru nebezpečného odpadu. Tím jsou především sběrné dvory. Nebezpečné odpady ale můžete odevzdat i v rámci mobilního sběru, pokud je ve vaší obci organizován.

Elektroodpad

Do sběrných středisek odpadu můžete zdarma odložit baterie, zářivky a malé i velké domácí elektrospotřebiče - vše, co lze zapojit do elektrické zásuvky nebo co funguje na baterie. Jedná se výhradně o celé kusy bez vyjmutých částí. Pro elektroodpad a světelné zdroje platí tzv. povinnost zpětného odběru. Společnosti, které zpětný odběr zajišťují, mají v současnosti uzavřenou smlouvu s obcí. Menší elektrospotřebiče a světelné zdroje se sbírají do speciálních E-boxů, větší obce mají pro elektroodpad nainstalovány červené kontejnery. Velké spotřebiče lze odevzdat na sběrném dvoře.

Patří sem:

• elektrozařízení (chladničky, pračky, myčky, sušičky, sporáky, mikrovlnné trouby, vysavače, topinkovače, fény, holicí strojky, televize, rádia, mobilní telefony, počítače, pily, vrtačky, elektrické hračky aj.)
• baterie
• „obyčejné“ žárovky, reflektorové a halogenové žárovky, výbojky, trubicové zářivky (lineární, kruhové), úsporné zářivky, LED žárovky

Nepatří sem:

• velká chladicí průmyslová zařízení (vitríny apod.) - ty je možné odevzdat na sběrném dvoru Jedovnická 4

Staré elektrospotřebiče a světelné zdroje lze také odevzdat v příslušných obchodech. Velké spotřebiče si obvykle necháváme dovézt až domů. Není nic snazšího, než v této chvíli odevzdat spotřebič starý. Zpětný odběr elektroodpadu se týká pouze úplných spotřebičů.

Jedlé oleje a tuky

Jedlý olej z fritéz nebo přebytečný olej z pánve nepatří do výlevky, ale na sběrné středisko odpadu. Již několik let jsou obce povinny zajistit sběr použitých rostlinných olejů.

Pneumatiky

Odběr pneumatik s diskem i bez něj zajišťují téměr všechna sběrná střediska odpadu. Pneumatiky nejsou komunálním odpadem, a tak se obce nemusejí starat o jejich likvidaci. Pokud má obec sběrný dvůr, většinou tam pneumatiky můžete odevzdat, někde bez poplatku, někde za poplatek. Pneumatiky je možné zdarma vrátit tam, kde jste si ji koupili nebo na místo, které prodejce označí jako místo zpětného odběru. Je možné odevzdat je také v autorizovaných servisech.

Stavební suť

Odběr stavební suti je zpoplatněn a odebíráme ji pouze na vybraných sběrných střediscích odpadu. Poplatek činí 1,20 Kč/kg suti. Stavební odpady nejsou komunálním odpadem, a tak se obce nemusejí starat o jejich likvidaci. Za jejich likvidaci si zodpovídá občan sám a musí si ji uhradit z vlastní peněženky. Pozor, odpad musí být předán firmě, která má na příjem tohoto odpadu akreditaci! Stavební odpady je dobré řádně roztřídit na jednotlivé druhy. Díky tomu snížíte poplatky za jejich likvidaci.

Autovraky

Podle zákona o odpadech je autovrakem každé úplné nebo neúplné motorové vozidlo, které bylo určeno k provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí a stalo se odpadem. Autovraku se lze zbavit pouze předáním osobě, která je provozovatelem zařízení ke sběru, výkupu, zpracování, využívání nebo odstraňování autovraků. Důležité: K žádosti o trvalé vyřazení vozidla z registru silničních vozidel je vždy potřeba doložit „Potvrzení o převzetí autovraku do zařízení ke sběru autovraků“.

Skládky a spalovny v ČR

Česká republika je jednou z předních evropských zemí v třídění odpadu. Každý občan ČR vyprodukuje v průměru 544 kg komunálního odpadu za rok 2018 dle údaje MŽP a toto číslo se každoročně bohužel zvedá. Z této produkce odpadu průměrně vytřídí občan ČR přibližně 50 kg odpadu. Na skládkách končí zhruba 46 % komunálního odpadu (dle zprávy MŽP za rok 2018).

Každá skládka musí být dobře zabezpečena, a to kvůli možnému průsaku škodlivých a toxických látek do půdy a do podzemních vod. Jedná se o biologický odpad, který tvoří různé bakterie způsobující nemoci a také odpad chemický, který zahrnuje např. mastné kyseliny, těžké kovy a další. Na některé skládky v ČR přijede s odpadem až 150 nákladních aut denně. Jsou tak velkým záborem půdy. Skládkování v ČR funguje stejně tak jako i v jiných státech. Co je na tom nejvíce nebezpečného? Po možném průsaku odpadních látek do podzemních vod jsou to například požáry. V roce 2018 bylo evidováno zhruba 20 tis. požárů skládek.

Požár skládky je velmi nebezpečný, protože při něm vznikají toxické zplodiny, které se dostávají do ovzduší, požáry mohou být nepřesně definovatelné a mnohé můžou mít skrytá ohniska. Hašení takového požáru je komplikované a obtížné. Někdy se při něm musí skládka rozebírat, či injektovat vodu dovnitř skládky k ohnisku.

Dalším místem, kam se mohou dostat věci z našeho odpadkového koše, jsou spalovny. V ČR je přibližně 40 takových zařízení v provozu a spálí 11,7% odpadu (dle zprávy MŽP za rok 2018). Ty největší z nich se nacházejí například v Praze, Brně a v Liberci. Každý měsíc se spálí cca 77 tis. tun odpadu, což tvoří pouhý zlomek z celkové produkce. Odpad je používán jako palivo k energetickým účelům. Odpad, který do spalovny přiveze popelářské auto, je nejprve roztříděn. Ne všechen odpad je totiž možné spálit a některé odpady se dají nadále využít pro recyklaci. Odlišně se spaluje také zdravotnický odpad, který je spalován vyšší teplotou, a to kolem 1200-1500 stupňů, zatímco komunální odpad při teplotě 500-900 stupňů.

Spalování opadů přece jen není 100% a i po spálení nám zůstane struska, popel. Podíl strusky je asi 300 kg na 1 spálenou tunu odpadu. Struska je dále ukládána na skládky. Dalším faktorem jsou toxické zplodiny vznikající při spalování. Každá spalovna má však velice účinné filtry, které zachytávají nejen prach a popel, ale především chemické sloučeniny vznikající tepelnou přeměnou. Množství vypuštěných látek do ovzduší je řízeno přesnými limity. Po srovnání výsledků měření škodlivin ve vzduchu jsou na tom města se spalovnou mnohem lépe, než města s továrnami a průmyslovými objekty (teplárny, elektrárny, hutnické objekty apod.).

Černé skládky

Každý z nás už někdy ať už v okolí města, či v přírodě viděl hromady odpadků a vyhozených věcí, byly a jsou to černé skládky. Jsou to místa s hromaděním nelegálního odpadu. Často obsahují věci velkých rozměrů nebo věci, které nelze běžně odhodit do popelnice, jako je třeba nábytek, staré elektrospotřebiče, koberce, rozbité věci a také pneumatiky. Jsou to vysoce nebezpečné skládky, protože nejsou nijak zajištěny vůči životnímu prostředí. Každá legální skládka musí splňovat určité parametry a kritéria, která zohledňují životní prostředí a místní přírodní poměry a celkovou vhodnost místa pro vytvoření skládky, což černé skládky nesplňují a právě kvůli černým skládkám nejčastěji unikají nebezpečné látky do půdy a spodních vod a kontaminují okolní prostředí. V minulém roce bylo v ČR evidováno přibližně 2000 černých skládek, které je snaha postupně likvidovat a okolní prostředí vyčistit.

Jak třídí odpad v zahraničí?

V předchozích odstavcích je popsána problematika odpadů v ČR. Jak jsou na tom s odpady jiné státy? Odkud jsou všechny ty odpadky na plážích a plasty v mořích? Přestože jde technologie stále kupředu a vše se modernizuje, v dnešní době žije na naší planetě přibližně 2 mld. lidí na místech, kde nefunguje žádný svoz odpadu, regulované nakládání s odpady a bezpečné skládkování. Většina odpadů končících v mořích se tam dostane transportní činností řek právě ze zemí, kde lidé hází odpadky jen tak na zem a nefunguje u nich takové propracované odpadové hospodářství, jako například u nás v Česku.

Mezi země, které jsou největšími znečišťovateli, patří například Indonésie, Vietnam, Thajsko, Čína a další. Řeky, které dopravují odpad do moře, protékají nejhustěji osídlenými místy na Zemi. Přestože v ČR máme funkční odpadové hospodářství a jsme jednou z předních evropských zemí, která nejvíce odpad třídí, je v zájmu každého z nás pomoct zastavit tento dlouhotrvající celosvětový problém s odpadem.

Itálie

V Itálii se můžeme setkat s tříděním do sběrných nádob dle jednotlivých tříděných komodit, ale také s multikomoditním sběrem odpadu, podobně jako u nás. A stejně jako u nás je třeba dávat pozor na informace uvedené na sběrných nádobách na tříděný odpad. Na samolepkách, kterými jsou nádoby označeny, se dozvíme, jaký odpad můžeme do konkrétního kontejneru třídit. Ve větších městech, jako je Řím, najdeme obyčejně větší i menší kontejnery, které jsou určeny pro společné třídění plastového a kovového odpadu. Kontejner má sice modré víko, popisek ale říká, že se do něj třídí kovy a plasty. Pro správné třídění je třeba řídit se informacemi uvedenými na samolepkách. Papír a sklo se v Římě sbírají také do příslušných kontejnerů, ty na sklo bývají podobně jako u nás označeny zeleně, ale pravidlem to být nemusí! Na frekventovaných místech můžeme najít i menší koše na třídění.

Chorvatsko

Oblíbenou destinací u moře, kam se hojně vydávají čeští turisté v létě, je Chorvatsko. I tam se samosebou třídí odpad! Záleží na tom, kde zrovna jsme - v přímořských letoviscích bývá turistická zkušenost s tříděním odpadu individuální a velmi se různí. V ubytovacích zařízeních soukromého typu (jako jsou apartmány či ubytování typu Airbnb) bývají koše či pytle na třídění odpadu standardem (na nás tak je dle instrukcí ubytovatelů pouze příslušný odpad třídit, dále se o něj stará pronajímatel). V Chorvatsku najdeme jak žluté kontejnery na plasty, tak žlutě značené multikomoditní kontejnery, kam lze třídit společně plasty i kovy. Systém se i zde liší místo od místa - některé obce, například na ostrovech, umožňují třídění odpadu pouze rezidentům a kontejnery na třídění jsou dostupné pouze na speciální kartu, stejně jako možnost vytřídit odpad v malých sběrných dvorech (tak to funguje například ve vesnici Martinštica na ostrově Cres).

Peru

V Peru najdeme na ulici ve větších městech dostupné koše na různé typy tříděného odpadu. Většina kontejnerů a košů je tu vybavena kromě španělských také anglickými nápisy, a tak není těžké zjistit, co kam patří. Orientovat se jen a pouze dle barev kontejnerů ovšem není nejlepším řešením - barevné značení mají nastaveno jinak, než jak jsme zvyklí u nás. Například na plasty můžeme najít kontejnery bílé barvy. Obecně se plasty třídí zvlášť a na některých místech je shromažďují v kovových klecích, které mají tvar láhve - docela zábavný způsob, co? Pro třídění kontaminovaného odpadu, jako jsou roušky a rukavice, používají speciální kontejnery.

USA (New York)

V New Yorku jsme narazili na technologickou novinku, která nás nadchla: systém košů na třídění odpadu se scannerem, který umí rozlišit nejčastější typy odpadu a podle toho určí, kam je vyhodit. Narazili jsme také na koše na třídění, které shromažďovaly společně různé typy recyklovatelných obalů a odpadů. Jde o nádoby určené na multikomoditní sběr odpadu, kam se v podstatě hází vše kromě směsného odpadu! Na těchto koších najdeme nápis „mixed recycling“ a znamená to „recyklovatelná směs“, tedy vše, co lze dále využít v recyklačním procesu. Do „recyklační směsi“ patří petky, nápojové kartony, skleněné láhve i čistý papír.

Závěr

Třídění odpadu je zákonná povinnost, ale i radost. Stačí se držet několika základních pravidel a vědět, co kam skutečně patří. Pomoci mohou shodné symboly na obalech i na popelnicích. Tím nejpodstatnějším ovšem zůstává nutnost separovat všechno dále použitelné, zpracovatelné a recyklovatelné. Do směsného komunálního odpadu pak, stejně jako do malých pouličních košů v parku i ve městě, vyhazovat jen to nezbytně nutné. Čím více toho společně vyseparujeme, tím více pomáháme šetřit přírodu.

tags: #kam #jdou #odpadky

Oblíbené příspěvky:

• Charakteristika savců
• Více o recyklaci polystyrenu
• Rozdíly v zemědělství
• Jak spojit pračku a WC do stejného odpadu?
• Autobusové stanoviště Depo Hostivař