Majitelé domků či chat v obcích, kde funguje veřejná kanalizace, to mají snadné. Starosti s odpadní vodou si dělat nemusí. Ale co v místech bez kanalizace? Jak zlikvidovat odpad z kuchyně, WC a koupelny? Je možné vypustit splašky jen tak do přírody? České zákony to zakazují.
Odpadní voda se musí jímat v nějaké nádrži a potom vyvážet, nebo se musí čistit. Pouze vyčištěnou vodu nebo tzv. předčištěnou vodu je možné vypustit například do povrchových vod či nechat vsakovat do půdy. To však lze za určitých podmínek. Protože úřady jsou na vypouštění odpadních vod velmi přísné, přichází v úvahu několik možností.
Nejstarším a nejjednodušším způsobem je pořídit si žumpu neboli jímku. Musí to být vodotěsná, bezodtoková nádrž, do níž tečou splašky, které se musí pravidelně vyvážet. Jímky mohou být z betonu, sklolaminátu a dnes jsou nejčastěji z plastů. Jejich výhodou je, že k jejich instalace není potřeba žádné povolení, ani ji není nutné na stavebním úřadě hlásit. Konstrukce je jednoduchá, musí mít jen odvětrávací otvor. Nevýhodou je potřeba většího prostoru, protože jímka musí pojmout velké množství odpadní vody, a časté vyvážení. Jímky neboli žumpy jsou proto vhodné pro objekty, které nejsou trvale využívány.
Stará dobrá žumpa je nejjednodušší zařízení, které jímalo odpadní vodu na venkovských chalupách, proto má také označení jímka. Jde vlastně o vodotěsnou nádrž bez odtoku. To znamená, že odpad, který do nádoby přiteče, nebude nikam odtékat, a je proto potřeba jímku pravidelně vyvážet.
Výhodou jímky je jednoduchá instalace i provoz. Na první pohled jde o nejjednodušší verzi odpadů, protože cena vhodných plastových jímek začíná zhruba na 20 tisíci korunách, ale bez samotné zástavby, a s nejmenším papírováním. Nižší náklady na pořízení jímky menšího rozměru včetně menšího nutného výkopu může nepříjemně navyšovat nutnost už zmiňovaného častého vyvážení. Jímky se prodávají v různých objemech zhruba od 2 tisíc litrů a většina výrobců rovněž zajistí jejich usazení. Vyrábějí se samonosné, dvouplášťové a k obetonování.
Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově
Další variantou je septik s biologickým čištěním. V podstatě jde o jímku, která má obvykle tři komory, v nichž se usazují sedimenty. Ty se musí také vyvážet, ale frekvence je podstatně nižší než u žumpy. Obvykle je to jednou za 6 měsíců nebo rok. V komorách probíhá biologické čištění, na jehož konci je už předčištěná voda.
Septik je vlastně vylepšenou formou jímky. Nepropustná nádrž rozdělená na komory se díky své konstrukci postará o přečištění odpadní vody. Tím, že odpadní vody protékají jednotlivými komorami, dochází k jejich částečnému čištění a usazování kalu. Účinnost organického čištění je u septiku jen zhruba šedesát procent, proto vypouštění odpadní vody do země vyžaduje další stupeň čištění. Používá se například zemní filtrace, kde se přes filtrační písek dostane do země voda přečištěná zhruba z devadesáti procent. Na trhu už najdete i biologický filtr.
Vhodně navržený septik dnes nejčastěji ve spojení s biologickým a zemním filtrem výrazně zvyšuje kvalitu přečištění a přečištěné vody, kterou můžete vypouštět do vod povrchových, podzemních a případně do veřejné kanalizace neukončené obecní čistírnou. A je stejně účinný jako domovní čistička odpadních vod. Cena septiku pro klasický dům i s filtrační čističkou začíná zhruba na 100 tisícich korun. Usazený kal a nečistoty v septiku je potřebné vyvážet, ideálně alespoň jednou za rok. Jak často budete septik vyvážet, záleží ale i na jeho velikosti a na tom, jak je vytížený.
Když budete septik vyvážet, vždy na jeho dně ponechte asi 15 centimetrů kalu. Ten pomůže znovu správně nastartovat biologický proces rozkladu. Ten lze navíc podpořit speciálními enzymatickými a bakteriálními přípravky, které koupíte v běžném hobby marketu nebo drogerii v sypké, tabletové nebo tekuté podobě. Pomohou v rozkladu bílkovin, škrobů, tuků, papíru a dalšího organického odpadu, ovšem všemocné nejsou.
Voda v septiku se částečně přečistí a může se dále použít jako užitková. Bakterie do septiku vám také pročistí vodu. Tu pak můžete bez obav použít například na zalévání zahrady. Rostliny tak nebudete zalévat vodou s vysokým obsahem chemikálií, ale tou, která jim nijak neuškodí.
Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace
Správné dimenzování septiku je klíčové pro jeho bezproblémovou funkci. Malý septik na chatě může vést k nedostatečnému čištění, častějšímu odkalování a potenciálním problémům s filtrem. Naopak zbytečně velký septik představuje vyšší pořizovací náklady. Velikost septiku na chatu určete podle počtu uživatelů objektu. Zpravidla si vystačíte se septikem o objemu 2-3 m³, nebude ani příliš velký ani nedostatečný.
Skelet tříkomorových septiků je uzpůsoben různému podloží. Pokud se septik chystáte instalovat tam, kde je klasická zemina, zvolte samonosný septik. Do míst, kde se vyskytuje spodní voda a jíl, volte dvouplášťový septik a pokud je váš pozemek tvořený skalnatým podložím, vsaďte na septik k obetonování. Tvar septiku pak vyberte podle místa na zahradě.
Komplexním řešením likvidace odpadních vod jsou domovní čistírny. Zaberou nejméně místa, protože jde o řízené čištění, jehož výsledkem je voda vyčištěná až na 96 procent. Jsou založeny na různém principu, ale nejobvyklejší je biologické čištění pomocí mikroorganismů za dostatečného přístupu kyslíku. Čistírna pracuje bez nutnosti obsluhy, ale musí být připojena na elektrický zdroj. Kal, který zůstává v nádrži, se musí jednou za 6 nebo 12 měsíců vyvážet. Na stavbu domovní čistírny odpadních vod je však nutné mít povolení vodoprávního úřadu.
Pokud se chystáte na rozsáhlejší rekonstrukci víkendového bydlení, jejímž cílem je jeho proměna v místo, kde budete žít trvale či alespoň celoročně pravidelně, začněte uvažovat o instalaci domácí čistírny. K provozu potřebuje elektřinu, enzymy a také pravidelný přísun odpadních vod. Správné funkci bakterií tzv. aktivovaného kalu vadí nárazový provoz při pouze občasném pobytu v objektu. Ten nejčastější na mechanicko-biologickém principu je s provzdušňováním a biologickým odbouráváním nečistot. Z odpadní vody jsou nejdříve odstraněny hrubé nečistoty, vlastní organické znečištění již odstraňují mikroorganismy.
Čistírny jsou vlastně plastové nádrže, v nichž jsou usazeny technologické vestavby pro účinné biologické čištění. Pro průběh aerobního biologického procesu je nutný přístup vzduchu, o provzdušnění se postará elektrodmychadlo, jehož provoz ovšem něco stojí. Čistírna se instaluje do stavební jámy s betonovým podkladem, uzavře plastovým, ze spodní strany vyztuženým víkem a zasype se zpět zeminou. Potrubí na přívod odpadní vody a odvod vyčištěné vody se k čistírně připojí při instalaci.
Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice
Výhodou čističek je vysoká účinnost, která dosahuje až devadesáti sedmi procent, a nízké nároky na zastavěnou plochu, jejich průměr totiž nepřesahuje ani metr a půl. Jedinou údržbou, kterou čistírna odpadních vod vyžaduje, je odkalování. To je potřeba udělat zhruba jednou až dvakrát za rok. Kal je možné kompostovat. Jednou za dva týdny byste měli kontrolovat provzdušňování a správnou cirkulaci kalu.
Stavbu čističky je lepší nechat odborníkům, protože zde záleží jak ve výpočtech, tak i ve stavbě na mnoha detailech. Některé vodoprávní úřady povolení také podmiňují vydání souhlasu dokladem o založení odbornou firmou.
Jednoduchou a finančně nenáročnou podzemní stavbu využijete u jakékoliv obytné stavby, jejíž odpadní vodu nemůžete z jakéhokoliv důvodu odvádět do kanalizace. A je jedno, zda jde o dešťovku sváděnou z okapů rodinného domu, použitou vodu z pračky, kuchyně či koupelny, nebo obsah septiku na rekreační chatě. Trativod má obvykle podobu jámy, která je vyplněná pískem a štěrkem. Právě tato výplň zajišťuje vsakování a tedy ztrácení nechtěné vody. Vrstva štěrku s pískem pokrytá geotextilií je pak zasypaná finální vrstvou hlíny.
Jak ho postavit? Pomocí trubek zakopaných v zemi a obsypaných kamenivem je nejprve potřeba odvést odpadní vodu od stavby. Trativod musí být umístěn v dostatečné vzdálenosti od budovy, a pokud je to možné, tak ve směru dolů po svahu, ve směru od budovy. V dostatečné vzdálenosti je pak potřeba vykopat trativodní jámu. Její hloubka se odvíjí od typu podloží a množství spodní vody, vhodné je ale vyhrabat díru alespoň dva metry hlubokou. Pokud jde o rozměry, záleží na množství vody, kterou by měl trativod odvádět.
Do vykopané jámy pak umístěte geotextiliii, dále v rovnoměrné vrstvě štěrk a doplňte o písek či další textilii, abyste zvýšili „výkon“ trativodu. Každý, kdo vypouští odpadní vody do vod povrchových nebo podzemních, musí mít povolení příslušného správního orgánu. Trativod si proto nemůžete pořídit bez povolení obecního úřadu. Vždy hraje roli především jeho umístění, délka, stejně jako účel, nebo i to, aby pochopitelně nijak neobtěžoval sousedy, kteří mají zahradu nebo obydlí v těsné blízkosti.
Způsob likvidace domovních splašků musí řešit spousta majitelů chat a chalup, které nejsou napojené na obecní kanalizaci. V tomto případě existují jednoduchá a levná řešení v podobě kompostovací toalety, kterou lze podle zkušeností řady uživatelů umístit i dovnitř bez obav ze zápachu. Další možností jsou různé druhy chemických toalet, od jednoduchých přenosných campingových typů až po dražší, stabilnější a komfortnější chemické záchody k zabudování do interiéru, vybavené odvětráváním.
Zařízení se obvykle skládá ze dvou snadno a rychle oddělitelných zásobníků - horního na vodu na splachování a spodního pro odpad. V dražší variantě chemické WC má například antimicrobial prkénko s mísou odolávající plísním a eliminující pachy. Za několik desítek tisíc korun si obstaráte i technicky vyspělé a komfortní elektrické kompostovací či spalovací toalety, které je však nutné připojit k rozvodné síti.
Zápach ze septiku má několik jasných příčin. Nejčastěji jde o nedostatek prospěšných bakterií, hromadění kalu při přeplnění nádrže, vhazování nevhodných odpadů a používání čisticích prostředků s obsahem chlóru. Řešením je pravidelně septik vyvážet, doplňovat bakterie a vyhnout se chemikáliím, které přirozený rozklad narušují.
Lidé často bez rozmýšlení lijí do odpadu zbytky jídla. Ať už jsou v jakékoli formě, téměř vždy obsahují tuky. Ty jsou úhlavním nepřítelem bakterií, které umožňují přirozený rozklad odpadních vod v septiku a zabraňují tím vzniku zápachu. Do septiku nepatří ani žádné hygienické potřeby kromě toaletního papíru.
Pokud cestujete karavanem nebo obytným autem a používáte chemickou toaletu, možná už jste řešili klasickou otázku: kam vylít odpad z chemického WC? Tento praktický průvodce pro začátečníky vám poradí, jak správně nakládat s odpadem z chemického záchodu.
Možná vás napadne: Proč prostě obsah nevylít do kanálu, do příkopu nebo do toalety doma? Rozhodně to není správné řešení! Odpad z chemického WC obsahuje lidské exkrementy smíchané s chemickými přípravky, které mohou při nesprávné likvidaci způsobit problémy ekologické i hygienické.
Shrnutí: Obsah chemického WC nikdy nepatří do volné přírody ani do běžného odpadu. Vyhněte se také vylévání do dešťové kanalizace (uliční vpusti) - ta vede přímo do řek a potoků bez čištění. Nejlepším a správným řešením je využít k likvidaci speciální výlevky nebo jiné k tomu určené systémy, kde odpad neskončí nečištěný v přírodě.
Tip: Skvělými pomocníky pro hledání nejbližší výlevky či karavanového stání jsou mobilní aplikace, jako Park4Night nebo Campercontact. V aplikaci Park4Night si můžete filtrovat místa podle dostupných služeb - najdete tam uživatelsky ověřené tipy, kde je k dispozici výlevka na toalety. Tyto aplikace vám ukážou nejbližší kempy, stellplatzy, benzinky apod. i s hodnoceními od předchozích návštěvníků.
Likvidace odpadu z chemických WC má přímý dopad na životní prostředí, a proto je upravena i zákony a vyhláškami. Pro běžného uživatele karavanu není potřeba znát čísla paragrafů, ale měl by vědět, že vypouštění splašků mimo k tomu určená místa je nezákonné. Česká legislativa pohlíží na obsah chemického WC jako na odpady, konkrétně tekutý odpad, který vyžaduje odpovídající nakládání. Obce mívají ve svých vyhláškách výslovný zákaz vylévání odpadních vod a fekálií na veřejných prostranstvích.
Ekologické zásady při používání chemické toalety zahrnují především předcházení znečištění. To znamená plánovat vyprazdňování předem - nenechat nádrž přetéct a pak narychlo nehledat “kam s tím”. Dále je vhodné používat šetrné chemické přípravky (viz další kapitola), které minimalizují negativní vliv na prostředí. I při běžném mytí nádobí nebo sprchování v karavanu je dobré používat ekologické prostředky, aby i tzv. šedá voda (odpadní voda z dřezu a sprchy) neobsahovala zbytečně agresivní látky - tu pak můžete snáz vylít třeba do kanálu bez obav.
Jako uživatel chemické toalety budete pravidelně nakupovat chemické přípravky do nádrže.
Doporučení: Vždy dodržujte dávkování uvedené výrobcem - méně chemie neznamená, že můžete nádrž vylévat do přírody, a naopak přehnané dávky situaci taky nevylepší.
Dle statistik ČSÚ jsou v České republice vypouštěny odpadní vody z veřejných kanalizací nezakončených ČOV od cca 23% obyvatel. Jedná se tedy o cca 3 mil. obyvatel, kteří odpadní vody předčišťují v septicích či je akumulují ve vyvážených jímkách (žumpách). A vzniká otázka „kam s ním“, tedy myšleno co s kalem ze septiků a co s obsahem z vyvážených jímek.
Řešení likvidace splaškových vod ze septiků a vyvážecích jímek (žump) se týká legislativních předpisů 3 Ministerstev (zdravotnictví, zemědělství a životního prostředí).
Za průlomový lze označit zákon č. 274/2001 Sb. o veřejných vodovodech a kanalizacích a jeho novelu zákon č. 76/2001 Sb., kde se o zavedení stočného mluví jako o „hotové“ věci a deklaruje se povinnost hlášení účtování stočného na vodoprávní úřad (což bylo obsaženo již v zákoně č. 274/2001 Sb., resp. Vyhl. č. 428/2001 Sb.), v rámci novely i na Ministerstvo zemědělství a již pod konkrétními sankcemi za nesplnění uložených opatření.
Kanalizační řády, které byla povinnost dle zákona č. 254/2001 Sb. zpracovat do 31.12.2002, resp. zrevidovat do 31.12.2004 obce vesměs zpracovaly, avšak jen jako formalitu a úlitbu zákonu, neboť bez uzavření smluvních podmínek s dodavateli odp. vod (občany), t. j. bez zavedení stočného, postrádá celá věc praktický efekt a není funkční.
Až na vzácné výjimky mají tyto vyvážecí jímky nedostatečnou kapacitu, odtokové potrubí svedené přímo do kanalizace či do recipientu, případně dochází k odtoku splaškových vod přes vrchní stavebně dožilou a netěsnou část žumpy. Jsou známé případy žump bez dna či případy přečerpávání odp. vod do kanalizace.
V rámci legalizace vypouštění či zpracování kanalizačního řádu obce provedou revizi septiků a vyvážecích jímek, uložit toto je v pravomoci vodoprávních i obecních úřadů. Nám se v praxi osvědčilo formou dotazníku a následné kontroly (č. p., jméno, počet osob v domácnosti, typ čistícího zařízení, rok pořízení, materiál, rozměry, využitelný objem, dostupnost pro fekální vůz, parametry přítokového a odtokového potrubí, stavební stav, jako často vyváženo, kdy naposledy vyváženo) atd.
Zavést stočné, součástí je uzavření smluvních vztahů s občanem, přičemž v příloze je uvedeno m. j.
V případě obsahu ze žump a septiků se nejedná o odpady ve smyslu zákona 185/2001 Sb., nýbrž o odpadní vody dle § 38 zákona č. 254/2001 Sb. o vodách. Je tedy nutno zajistit stanovisko příslušného vodoprávního úřadu a vyvážení výše uvedených materiálů zapracovat do rozvozného plánu kejdy a močky zemědělského subjektu.
| Možnost likvidace | Výhody | Nevýhody | Vhodné pro |
|---|---|---|---|
| Žumpa (jímka) | Jednoduchá instalace, nízké pořizovací náklady, minimální administrativa | Časté vyvážení, potřeba většího prostoru | Objekty, které nejsou trvale využívány (chaty) |
| Septik | Částečné přečištění odpadní vody, méně časté vyvážení než u žumpy | Nižší účinnost čištění, nutnost dalšího stupně čištění (např. zemní filtr) | Chaty a chalupy s nepravidelným provozem |
| Domovní ČOV | Vysoká účinnost čištění, nízké nároky na zastavěnou plochu | Závislost na elektrické energii, nutnost povolení, vyšší pořizovací náklady | Trvale obydlené objekty |
| Trativod | Jednoduchá a finančně nenáročná stavba | Nutnost povolení, závislost na typu podloží a množství spodní vody | Doplňkové řešení pro likvidaci dešťové nebo přečištěné odpadní vody |
tags: #kam #s #odpadem #ze #septiku