Kanalizace odpadu v Řecku: Problémy a řešení

Voda a problematika hospodaření s vodou, znečištění vody a zajištění dostatku kvalitní vody patří v Řecku k tématům, která jsou stále častěji skloňovány. Řecko se relativně často nachází mimo rámec práva Společenství, a to zejména v oblasti životního prostředí, kde se situace sice zdánlivě (formálně) lepší, prakticky je však patrné zhoršování (rostoucí znečištění vod, nedovolené skládky odpadu, požáry atd.). Existenci problémů potvrzují jak žaloby EK, tak odsuzující rozsudky Evropského soudního dvora (ESD).

Dne 31.1.2008 odsoudil ESD Řecko za nedostatečnou aplikaci unijní směrnice o hospodaření s vodními zdroji v povodích jednotlivých řek a za nepředložení analytické zprávy o stavu těchto povodí. Směrnice 2000/60/ECC o ochraně vod ukládala ČS, aby do 22.6.2004 specifikovaly a popsaly povodí jednotlivých národních řek, vytvořily pro ně správní orgán a pravidelně informovaly EK o jejich stavu. Protože Řecko tyto požadavky nesplnilo, EK se obrátila na ESD.

Nedostatečná infrastruktura a znečištění

Řada řeckých obcí doposud nemá biologické čističky tekutého odpadu. Dvě aktuální studie týkající se vybudování biologických čističek v obcích na východním předměstí Athén (ve východní Attice) uvádějí, že obyvatelé těchto obcí (zhruba 250 tis. obyvatel) produkují ve špičce zhruba 1 500 až 2 000 litrů tekutého odpadu za vteřinu, který končí pod zemí, v podzemních vodách či přímo v moři. V oblasti jsou dle dostupných informací pouze 2 biologické čističky (v přístavu Lavrio a v Keratei). Tato skutečnost neunikla pozornosti EK.

26.10.2007 proto odsoudil ESD Řecko za absenci kanalizace a systému biologického čištění odpadu (tzn. za porušení směrnice o zpracování tekutého městského odpadu 91/271/EC) ve 23 obcích s více než 15 tis. obyvatel v oblastech východní Attika (Artemida-Lutsa, Koropi, Markopulo, Nea Makri, Rafina), Střední Makedonie (např. Litochoro, Langadas atd.), Západní Řecko (např. Vonitsa, Vartholomio atd.), Peloponés (např. Ermiony, Starý Epidaurus atd.), Pevninské Řecko (např. Orchomenos, Stylida, Atalanty).

Kromě tekutého odpadu z kanalizací přispívají ke znečištění vod také nekontrolované skládky pevného odpadu, ze kterých do podzemních vod uniká olovo, kadmium, chrom, arzén a rtuť. V oblasti znečištění vod v městských aglomeracích a průmyslových oblastech se opakovaně objevily zprávy, že voda v některých částech Attiky (např. v již zmíněné východní Attice: obce Marathón, Nea Makri, Schinias, Lavrio, Kalyvia, Koropi, Peania, Gerakas, Pallini a Spata, ve Falirském zálivu, v oblasti Thriasio Pedio atd.), Inofyta (řeka Asopos) a Viotie obsahuje vysokou koncentraci karcinogenních látek jako je např. měď, zinek, nitráty, arzén apod., a je proto nevhodná pro jakékoli použití včetně zalévání.

Čtěte také: Hospodářství s odpady v Holešově

Studie Institutu geologických a minerálních výzkumů (IGME) z listopadu 2007 dokonce uvádí, že studny v převážné části Attiki jsou natolik znečištěné, že jejich voda je nevhodná pro jakékoli použití včetně zalévání. V řadě vrtů nacházejících se v přímořských oblastech Attiky (zejm. v Palea Fokia, Lavrio, Schinias, Nea Makri, Falirský záliv) došlo k vyčerpání vody pod povolenou hladinu, což způsobilo, že do nich pronikla mořská voda a narušila křehkou rovnováhu mezi slanou a sladkou vodou.

Národní program hospodaření s vodami

V březnu 2008 zveřejnilo řecké ministerstvo životního prostředí, urbanizace a veřejných prací návrh tzv. „Národního programu hospodaření s vodami" (dále jen Program), o kterém nyní probíhá diskuse na expertní úrovni. Cílem je vytvořit základnu pro dlouhodobě udržitelný a komplexní způsob hospodaření s vodou. Po zmapování 14 „vodních oblastí", na které bylo Řecko z vodohospodářského hlediska rozděleno, se jako nejbohatší na vodu jeví západní část regionu „Pevninské Řecko" a naopak největší deficit vody vykazuje zemědělská Thesálie.

Program proto věnuje mimořádnou pozornost projektu odklonění koryta řeky Achellos a výstavbě přehrad na řece Pinios, které by v oblasti povrchové vody měly pomoci pokrýt potřeby thesálské nížiny. Kromě toho zmiňuje Program dalších 19 velkých vodních elektráren a zhruba 250 malých vodních děl, pro která již byly vypracovány projekty nebo byly licencovány. Řecko je co do počtu velkých přehrad zatím mezi 24 zeměmi Středozemní na posledním místě - má pouze 46 velkých vodních děl oproti 1 196 ve Španělsku či 625 v Turecku.

Program konstatuje, že v Řecku je značný prostor pro využití povrchové vody, zatímco u podzemních vod, které jsou díky soukromým vrtům často přetížené, je nezbytné přijmout opatření na jejich ochranu, omezit znečištění, posílit efektivní využití a minimalizovat ztráty, doplňovat je z nádrží povrchové vody a zaměřit se na aplikaci metody zadržení-biologické čištění-znovuvyužití.

S ohledem na klesající hladinu vody v rezervoárech pitné vody předpokládá program také některá opatření na posílení zásob vody například metodou odsolování mořské vody, které je mimořádně důležité zejména pro řecké ostrovy. Program zahrnuje realizaci protipovodňových opatření v ohrožených oblastech jako je kotlina Attiky a povodí řeky Evros, na které by mělo být vyčleněno z prostředků 4. Rámce podpory Společenství (tzv. Národní strategický referenční rámec) 600 mil.

Čtěte také: Dětské papírové pleny: složení a likvidace

Historický vývoj nakládání s odpady

S odpady se lidé potýkali již od počátku svého bytí. V každém období se snažili najít způsob, jak odpady dále využít nebo je zpracovat. Zatímco v pravěku lidé využívali kosti pro stavbu příbytků nebo výrobu nástrojů, v antické Anglii poprvé recyklovali sklo. Ve středověku pak přebytek odpadků donutil města k odvozu odpadu z center, během průmyslové revoluce se zase začal odpad třídit a spalovat. Současným trendem je takzvaný upcycling, který přemění odpad v nové materiály či výrobky.

Ve starém Řecku a Římě byly pro nakládání s odpady zřízeny úklidové služby, které často tvořili váleční zajatci a otroci. V té době již existovala funkční kanalizace a ve městech se čas od času prováděl generální úklid. Veškerý odpad se však vyvážel do obřích jam za města. Vznikaly tak první rozsáhlejší skládky. Vzhledem k tomu, že častým výrobním materiálem bylo v antickém Římě sklo, kterého bylo nedostatek, recyklace se v tomto období týkala zejména skleněných výrobků.

Problémy s odpadem a turismus

Řecko je jednou z nejoblíbenějších letních destinací nejen Čechů, ale i mnoha Evropanů. A není se čemu divit - země s velkým množstvím ostrovů se může chlubit nádhernými plážemi a velmi bohatou historií a skvělou gastronomií. Pro českého turistu ale může nastat nepříjemná situace, pokud bude chtít v Řecku třídit odpad. A míra komplikací se stupňuje v přímé úměře se zmenšující se velikostí řeckých ostrovů. Třídění odpadu totiž často závisí na fungující infrastruktuře, a ta v některých částech chybí i v 21.

Na turismu je přitom řecká ekonomika závislá, a proto by se mohlo zdát, že si Řekové ignorováním recyklace odpadu pod sebou řežou větev. Vina se často svaluje na řeckou mentalitu. Ať už je na vině jedno, nebo druhé, negativní výsledky třídění odpadu jdou silně proti Řecku. Některým účastníkům zájezdů vadila i blízkost skládek v turisticky vyhledávaných oblastech. Se zvyšováním počtu turistů se situace již musí řešit jinak než podle dosavadní praxe.

Pokud chcete snížit objem vyprodukovaného odpadu na své dovolené, určitě zkuste sáhnout po láhvi s možností opakovaného plnění. Určitě budete překvapeni, jak hezké výrobky lze už i na českém trhu zakoupit. Pokud chcete třídit odpad na řeckých ostrovech, je situace poměrně pohodová, dokud jste na letišti nebo ve větších městech. Komplikace nastanou až při cestě mimo větší aglomerace - na venkov nebo do hotelového komplexu.

Čtěte také: Zdravotnický odpad a jeho definice

Iniciativy a řešení

Mnozí Řekové se však s takovým stavem nechtějí smířit a po celé zemi organizují úklidové akce. Například na pláži Potamos se o prvním jarním víkendu sešla asi padesátka lidí. „Stát a obce se o odpadky vůbec nestarají. Je tady málo košů, a navíc se nevyvážejí dostatečně často,“ vypráví žena, která přišla pomoci i se svými dětmi.

Je patrné, že v Řecku se o životní prostředí začíná zajímat stále více lidí, píše Deutsche Welle. Jde o vyjádření trendu, který se mimo jiné šíří i na sociálních sítích, kde se pod nejrůznějšími hashtagy šíří příběhy lidí a jejich zájem o boj s odpadky. Například Marios a Kristina Bacharisovi takto organizují úklid v Epanomi.

Ioannis Giovos, pracovník soluňské organizace na ochranu moře iSea, trend rozhodně vítá. „Nejde přitom jen o ochranu životního prostředí, ale také o převzetí vlastní iniciativy. V Řecku historicky klademe veškerou odpovědnost na stát. Pokud chceme věci zlepšovat, musí se tento přístup změnit,“ apeluje Giovos.

Boyan Slat, mladý Holanďan, založil iniciativu The Ocean Cleanup a připravuje instalaci dvoukilometrové kotvené norné stěny, jež bude geniálně prostým způsobem čistit oceány od plastových odpadků. Ty pak budou recyklovány. Slatův projekt je před spuštěním terčem kritiky.

Ke dnu ukotvený polštář norné stěny, jehož testovací verze má nyní délku dvou kilometrů, se nehne ani o píď. Hýbat se ale budou mořským proudem unášené odpadky, které se o bariéru zaseknou. A protože má tvar rozevřených nůžek, budou se plasty z krajů postupně koncentrovat uprostřed. Pak už stačí jen dorazit na místo a plasty sebrat. Zapotřebí přitom není žádných zvláštních energetických výdajů - odpadky unáší vítr, vlny či proud - a při styku s bariérou se jejich pohyb zastaví. Norná stěna nepředstavuje překážku pro vodní živočichy, ti ji jednoduše podplavou.

tags: #kanalizace #odpad #v #řecku

Oblíbené příspěvky:

• Paradoxní ochrana přírody pomocí tanků
• Komunální odpad Dolní Bukovsko
• Příběh A Plague Tale
• Důvody zrušení plánu ochrany ovzduší
• Rozměry a objem velkých košů