Kávové kapsle: Pohodlí versus ekologická hrozba

Jen málo témat vzbuzuje tolik otázek jako třídění a recyklace. Dosud se s nimi pojí mnoho polopravd, omylů a mýtů. Hladinu emocí jitří zejména problematika plastů, které v České republice tvoří skoro třetinu vytříděného komunálního odpadu.

Z reklamy se na nás směje charismatický George Clooney a z malinkého šálku upíjí kávu. Připravil si ji z kapsle. Co s ní však udělal, když ji použitou vyndal z kávovaru? To už se z reklamy nedozvíme. Kapsle do kávovarů se vyrábějí z různých materiálů, včetně biodegradovatelných. Převažuje však kombinace polypropylenu (kalíšek) a hliníku (víčko).

„Ekologicky založení občané mohou použité kapsle rozebrat, oddělit hliníkové víčko od polypropylenového kalíšku, dát je do sběrných kontejnerů na kovy a plasty a vysypaným lógrem zušlechtit zeminu v květináči nebo na záhonku.

Obaly či výrobky, které nepatří do separovaného sběru, způsobují při recyklaci technologické potíže a patří do směsného odpadu.

Mezi lidmi stále panují mnohé omyly. Riziko znečišťování životního prostředí se ve spojení s užíváním plastů skloňuje čím dál víc. Z části jde o problém, který je třeba řešit, z části o mediální masáž různých ochranářských frakcí.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

Bioplasty jako alternativa?

Plasty jsou tu s námi již nějakou dobu a budou i dlouho po nás. Prvním plastem vůbec byl parkesin. Na průmyslové výstavě v Londýně jej v roce 1862 představil anglický vynálezce Alexander Parkes.

„Nitrát celulózy, později známý a průmyslově vyráběný jako celuloid, mohl být podle své převažující přírodní suroviny - celulózy - považován za bioplast. Z dnešního pohledu byly bioplasty prvními plasty, které se do technických aplikací rozšířily.

Vše, co je „bio“ (popřípadě „eko“), je „in“. „Vše bio- je správné, pokrokové a šetrné k životnímu prostředí, bio- prodává,“ říká s nadsázkou. Bioplasty jsou plasty vyrobené z přírodních surovin.

Označují se tak ale i biodegradovatelné plasty vyrobené z fosilních surovin, například polykaprolakton (PCL) nebo polylaktidy z kyseliny mléčné, připravené z etylenu nebo acetylenu, a rovněž rozložitelné plasty vyrobené z přírodních surovin, například polylaktidy (PLA) z kyseliny mléčné vyrobené bakteriální fermentací cukrů.

Biodegradovatelných plastů se průmyslově vyrábí několik typů. Vlastnost, která je pro jedno odvětví výhodou, je pro jiné nevýhodou. „Biologicky rozložitelné plasty se těžko uplatní v potravinářské obalové technice, když základním požadavkem na materiál pro uchování potravin je jeho biologická stabilita,“ podotýká Zdeněk Kruliš.

Čtěte také: Kávové kapsle šetrné k přírodě

Jednou z alternativ klasických plastů je biodegradovatelný materiál vyrobený z kyseliny mléčné, tzv. Biodegradabilní plasty je možné kompostovat, případně likvidovat se směsným odpadem. Dosud se však přesně neví, jak se budou v různých prostředích a za různých podmínek chovat.

V přírodě mohou zůstávat i několik let a za určitých podmínek, zejména v suchém prostředí, se pravděpodobně úplně nerozloží. Pokud se dostanou k běžným plastům do žlutého kontejneru, mohou je kontaminovat a proces recyklace narušit.

Recyklace kávových kapslí v praxi

Moderní poloautomatická linka na třídění kovových obalů byla v areálu Pražských služeb ve Vysočanech spuštěna v roce 2019. Cesta vyhozených kovových obalů začíná v násypce. Odtud je dopravník transportuje do haly, kde pracovníci společnosti kontrolují pás a odstraňují nežádoucí příměsi, odpad v sáčcích, tlakové nádoby jako spreje, kávové kapsle a podobně.

Zbytek pokračuje k separátorům. První tvoří permanentní magnet nad dopravníkem. Spolu s pryžovými unašeči pomáhá oddělovat železné a neželezné kovy. Vyseparované magnetické obaly jsou automaticky odhazovány mimo pás bočně do připravené nádoby.

Neželezný odpad putuje dále po pásu k druhé fázi třídění. V té je pomocí separátoru na bázi vířivých proudů oddělený hliníkový odpad a směřuje do násypky lisu, který navazuje na linku.

Čtěte také: Jak recyklovat kávové kapsle?

Zbytkové nečistoty padají automaticky do nádoby pod separátorem. Hliník míří k lisu, kde ho balíkují. V jiném balíku jsou zase pečlivě slisované železné kovy jako například konzervy.

Budoucnost recyklace obalů

V listopadu loňského roku zveřejnila Evropská komise návrh nařízení o obalech a obalových odpadech. Článek 5 nového nařízení stanovuje, že od roku 2030 bude možné uvádět na trh pouze obaly, které budou recyklovatelné a rozdělené do pěti skupin recyklovatelnosti.

Definice recyklovatelnosti zatím není. Tu Komise určí spolu s metodikou výpočtu až v budoucnu delegovaným aktem. Nicméně nařízení jasně říká, že nedosáhne-li recyklovatelnost 70 %, nesmí obal na trh.

Od roku 2035 nebude možné uvádět na trh obaly, které nebudou recyklovány v dostatečném rozsahu. To jak se dostatečný rozsah určí a co to vlastně znamená, objasní až delegovaný akt v roce 2030. Už teď ale víme, že obaly, pro které nebude zajištěn dostatečný rozsah recyklace, zmizí z trhu.

Návrh nařízení uvádí, že recyklovatelný bude takový obal, který bude navržen pro recyklaci, bude efektivně a účinně tříděn v rámci tříděného sběru, dotříděn v procesu dotřídění do určeného odpadového toku, může být recyklován na materiál dostatečné kvality, aby nahradil primární materiál a bude „recyklován ve velkém měřítku“.

Greenwashing a bioplasty

Bioplasty měly pomáhat přírodě. V odpadovém hospodářství ale v tuto chvíli spíše škodí. Pokud skončí ve žluté popelnici, komplikují recyklaci. Kompostárny je zase musí na vlastní náklady třídit a likvidovat.

Plasty vyráběné z ropy mají výhodu v tom, že jsou zpravidla dobře recyklovatelné a stabilní. Lidé je ale často odhazují, a tak škodí jak ve své původní podobě, tak ve formě mikro a nano plastů. Bioplasty by mohly plasty vyráběné z ropy nahradit, ale zatím se tak zdaleka neděje.

„Tato skupina materiálů se vyrábí z nějaké biosložky. Obsahuje určité množství uhlíku z atmosféry, které spotřebovaly rostliny, a tento uhlík umíme s pomocí technologií přetvořit na materiál, který je možné použít jako plast. Problematická je podle něj i biodegradabilita.

„Biodegradabilitu využívejme jen pro výrobky, které musejí opravdu v přírodě skončit, jako jsou kosmetika či speciální agroaplikace. Když už je nutné je likvidovat s přírodní biomasou, dávejme je do průmyslových kompostáren, kde je možné proces řídit a kontrolovat. S bioplasty si neporadí ani žádná tuzemská kompostárn.

„Kompostárny by bioplasty mohly přidávat do zakládek, ale není proto stanovený legislativní rámec. Proto se do toho nikdo nežene a plasty kompletně oddělujeme. Nemůžeme si dovolit riziko, že nám tam zůstanou jako nerozložitelná příměs,“ říká Jalovecký.

tags: #kapsle #recyklace #ekologicka #hrozba

Oblíbené příspěvky:

• Obnovitelné zdroje a tepelná čerpadla
• Techniky akrylové kresby
• Aktivní Zapojení a Příroda
• Zapojte se do CNC
• Postupy nakládání s odpady