Prvky modrozelené infrastruktury dokážou nejen potěšit náš zrak, ale zcela vážně se ukazuje, že představují klíč pro vytváření příjemných měst v časech, kdy se na nás řítí klimatická změna. Proto se stále častěji v ulicích navrhují zasakovací prvky (pole, buňky, rýhy), propustná dlažba, zelené střechy a fasády a další vychytávky. Všude tam má biouhel své místo.
Při boji se suchem a klimatickou změnou v obcích a městech je klíčovým tématem zasakování dešťové vody. Voda, kterou takto nepošleme “do kanálu”, nám zalije stromy, ochladí ulice a ušetří peníze.
Při tvorbě strukturálních substrátů se využívá jejich schopnosti zadržovat a zasakovat vodu při současném plnění jiných funkcí jako je přenášení zatížení (např. u parkovišť) nebo růst vegetace (např. zelené pásy podél chodníků). Základním materiálem nebo “kostrou” strukturálních substrátů je drcené kamenivo zbavené nejjemnější frakce (prachu a písku). Samotné drcené kamenivo velmi dobře propouští vodu a plyny, nemá ale schopnost retence, tedy zadržení vody. Proto se do něj přimíchávají podle potřeby další složky jako je jemnější kamenivo, kompost, pemza nebo biouhel. Namíchat správnou směs pro daný účel je věda a bohužel zatím tu není žádný Láďa Hruška, který by měl na všechno recept.
Biouhel je velmi porézní a zlepšuje tak schopnosti strukturálních substrátů zadržovat vodu, živiny a čistit vodu. Z toho se radují kořeny rostlin, půdní mikroorganismy a v posledku i lidé, kteří ve stínu košatých stromů v létě popíjejí limonádu. Díky svému velkému aktivnímu povrchu a elektrickému náboji biouhel váže případné toxické látky a snižuje se tak znečištění podzemních vod. Důležité je, že přidání správného množství biouhlu nesnižuje schopnost strukturálního substrátu přenášet i velká zatížení.
Je třeba předeslat, že technické řešení včetně přesného složení substrátu musí navrhnout odborník. Každá konstrukce má navíc většinou dvě hlavní vrstvy - horní a spodní neboli podkladní. Tedy vězte, že substrát lze vylepšit přidáním biouhle do kterékoliv z vrstev a frakcí kameniva. Univerzální receptura zní: do drceného kameniva přidejte 25 objemových procent biouhlu. V případě, že jde o substrát určený pro pěstování rostlin (stromů, keřů nebo bylin), bude polovinu z těchto 25 % tvořit kompost.
Čtěte také: Jak kompostovat ruličky od toaletního papíru
Pro lepší přehlednost uvádíme tabulku s doporučeným složením:
| Složka | Objemové procento (bez rostlin) | Objemové procento (s rostlinami) |
|---|---|---|
| Drcené kamenivo | 75% | 62.5% |
| Biouhel | 25% | 12.5% |
| Kompost | 0% | 12.5% |
Všichni to znáte. Někde se opravuje chodník, silnice nebo náměstí. Firma dokončí práci a sbalí fidlátka, politici přestřihnou pásky a všichni se radují. Po čase se ovšem někde začnou části chodníků vlnit, tvoří se kaluže, vozovka popraská a všichni se radují o poznání méně. Materiály do zatěžovaných konstrukcí by se totiž měly realizovat po vrstvách, které nepřesahují tloušťku 25-30 cm v nezhutněném stavu. Každá vrstva musí být důkladně zhutněná vibrováním. To platí i pro substráty s biouhlem. Biouhel se při hutnění mírně nadrtí, ničemu to ale nevadí, protože jak bylo řečeno výše, nosnou “kostru” celé konstrukce tvoří kamenivo. Kdyby byly tyto základní požadavky dodržovány, ušetřili bychom si všichni různá klopýtání a spoustu mrzutostí např.
Obyvatelé měst na západ od Aše biouhel v ulicích běžně potkávají, respektive po něm (někdy nevědomky) šlapou. Doufejme, že se v budoucnu stane samozřejmou součástí modrozelené infrastruktury i u nás. Jeho přidáním získáváme mnohé benefity a šetříme peníze na údržbu.
Čtěte také: Kompostování krok za krokem
Čtěte také: Kompost v permakultuře
tags: #kompost #tretina #karbonove #produkty #složení