Příroda si vezme zpět: Co to znamená a jak se to projevuje

Co se děje s místy, která člověk ukradl přírodě, přetvořil a opět opustil? Nová divočina vzniká tam, kde se lidským aktivitám přestalo dařit a šance se chopila vegetace.

Často to jsou nepřehledné lesíky a křoviny nepůvodních, k nám přivandrovalých druhů, většinou porůstající popínavými liánami. Nebo také výsadby okrasných dřevin, které se pak mísí s tím, co nikdo nevysadil.

Tvůrci při natáčení procestovali doslova celou republiku a s kamerou navštívili řadu míst, kde se daří navracet přírodu k jejímu přirozenějšímu fungování. Většina natočeného materiálu vznikala v exteriérech - za každého počasí.

Nakonec si divoká příroda vezme zpět to, co jí kdysi patřilo. Někteří lidé v tom vidí něco velmi temného, jako by to byl svět po apokalypse. Ale pro mě je důležité ukázat, že příroda je silnější než člověk. Nakonec příroda zvítězí.

Udržitelnost a zodpovědný přístup k přírodě

Udržitelnost je důležitým tématem již několik let ve všech možných odvětvích. Přestože si můžete myslet, že vás míjí, opak je pravdou. Koncept udržitelnosti se nás dotýká i při každodenních aktivitách jako je výběr jídla, nákup nábytku či doplňků. Je jen na nás, jak zodpovědně se k dané problematice postavíme.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Samozřejmě chápeme, že není jednoduché myslet na přírodu při každém rozhodnutí, které během dne uděláme. Není jednoduché se vždy zachovat správně. I přesto jsme schopni pro naše okolí udělat mnoho za pomoci jednoduchých kroků, které nic nestojí.

Pojem poprvé použil Hans Carl von Carlowitz ve smyslu lesnictví v roce 1713. Tento citát neznamená nic jiného, než že můžeme využívat přírodní zdroje jen tak dlouho, dokud jsou schopny se samy obnovit. Nadměrné a bezohledné užívání může mít dopad na zachování zásob a následující generace tak o ně budou postupně přicházet. Každopádně tento problém se dnes již netýká pouze lesů. Existuje spoustu dalších zdrojů, které je třeba využívat s ohledem na udržitelnost. Můžeme tak mluvit o nespočtu témat, jako například rybářství, těžba ropy či zemního plynu.

V neposlední řadě je třeba věnovat speciální pozornost také emisím oxidu uhličitého unikajícím do ovzduší s každým spalováním surovin, které používáme pro získání energie. Jsou to právě tyto emise, které zapříčiňují rapidně se zhoršující kvalitu ovzduší a nakonec i klimatické změny.

Konkrétní kroky k ochraně přírody

1. V každodenním životě lehce podléháme pokušení vyhodit vše do stejného koše, především na veřejných místech, i přesto, že jsou dnes již sběrné popelnice na každém rohu. Nakonec se netříditelný odpad sváží do spaloven či na skladiště, odkud se opět může dostat do okolí. S mnohými materiály si však příroda neumí sama poradit, což vede k jejímu poškození.
2. Chápeme, že když je třeba se někam dostat opravdu rychle, mnohdy to jinak než letadlem nejde. Ale jen pro zajímavost, pouhý let z Hamburgu do Mnichova vygeneruje 170 kilogramů oxidu uhličitého. Vlak se může zdát pomalejší, ale rozhodně za sebou nezanechá tolik emisí.
3. Produkt, který je vyroben eco-friendly a udržitelnou cestou, nemusí znamenat pouze přínos pro přírodu. I vy si díky tomu můžete být jisti, že kupujete kvalitní produkty, nad jejichž výrobou se někdo opravdu zamyslel. Je dobré taky přemýšlet při nákupu potravin.
4. Zamyšlení se před užitím energií vám může nejen ušetřit dost peněz, ale také jemně navrací přírodě život. Každý, kdo se například rozhodne topit doma i během doby, kdy je v práci, nejenže vyhazuje peníze z okna, ale navíc naprosto zbytečně mrhá důležitými zdroji. Stejně je třeba přemýšlet i u zařízení, která až tak často nepoužíváme.
5. Některé produkty vyrobeny cestou, která šetří životní prostředí, si zkrátka žádají vyšší cenu. Všimnout si toho můžete například v supermarketech, kde je třeba si za opravdu kvalitní suroviny lehce připlatit.
6. Každý, kdo se již v životě podíval do lesa, jistě narazil na stopy, které tam po sobě lidé občas zanechají, v podobě odpadků. Především značené cestičky pro pěší námi nejsou ušetřeny. Odpad je všudypřítomný, i když se dá mnohdy na křižovatkách najít odpadkový koš.
7. Zatímco díky kolu zaplňujeme ovzduší emisemi CO2 pouze během jeho výroby, užíváním automobilu či veřejné dopravy tak zapříčiňujeme každým jednotlivým užitím. Proto doporučujeme použít na kratší vzdálenosti právě kolo.
8. Většina budov, které se dnes staví, mají ve střeše zabudovány solární panely. Produkují energii, díky které se do ovzduší nedostává tolik škodlivin. Také další alternativní obnovitelné zdroje, jako je například vítr, dokáží vytvořit energii, která šetří přírodu.
9. Obzvlášť, pokud mluvíme o plastu, jelikož trvá až celá staletí, než se s ním příroda vypořádá a rozloží jej.
10. Ubrání množství masa z vašeho jídelníčku je především zdravé. Zároveň má ale značný dopad na prostředí, ve kterém žijete. Hromadný chov je oslabován a méně zvířat trpí. Je to ale i ovzduší, kterému se uleví.

Ekosystémové účetnictví jako nástroj ocenění hodnoty přírody

Pokračující devastace přírodního prostředí stále budí značné obavy o udržitelnost života na naší planetě. Příroda je přetvářena a využívána pro uspokojení rostoucích nároků lidí. Ztráta ekosystémů a biodiverzity však doposud nebyla vnímána jako překážka prosperity. Proto mezinárodní úsilí směřovalo již delší dobu k hledání cest, jak začlenit hodnotu přírody a „přírodního kapitálu“ do ekonomických účtů.

Tato snaha vyvrcholila nyní v březnu, kdy Statistická komise OSN na svém výročním zasedání schválila nový rámec pro měření hodnot přírody. Ekosystémové účetnictví jakožto součást mezinárodně uznávaného Systému environmentálního ekonomického účetnictví (SEEA EA) poskytuje návod, jakým způsobem mají státy začleňovat hodnotu přírody a jejích přínosů do svých statistických systémů a národních účtů.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Podstatou ekosystémového účetnictví je důkladné zaznamenání stavu ekosystémů, stejně jako jejich proměn a navazujících příspěvků přírody společnosti. Například opylování podporuje produkci potravin. Lesy a mokřady zásobují vodou celá města a vodní elektrárny, a šetří životy a majetek při omezení povodňových vln. Stromy ve městech filtrují znečišťující látky a stíní v horkých dnech. Horská chráněná území či vodní nádrže poskytují rekreační požitky lidem a zisk místní ekonomice.

Koncovkou ekosystémových účtů je převod těchto přínosů na ekonomickou hodnotu a integrace s environmentálními a národními účty. Ekonomické hodnocení přírody ale stále vzbuzuje určité rozpaky. Mnoho lidí má přírodu rádo a její hodnotu považuje zcela oprávněně za nevyčíslitelnou. Hodnotu přírody lze nahlížet z různých perspektiv a všechno rozhodně nelze přepočítat na peníze. Ne všechny typy hodnot přírody jsou směnitelné za finanční náhradu.

V českém prostředí se významem a přínosy přírody v kontextu soustavy chráněných územích Natura 2000 a péče o ní zabývá mimo jiné první český Integrovaný LIFE projekt Jedna příroda koordinovaný Ministerstvem životního prostředí či evropský projekt H2020 MAIA, na jehož řešení se podílí CzechGlobe.

Přijetí ekosystémového účetnictví je bezpochyby jedním z mezníků, který napomůže zviditelnění a zohlednění hodnot přírody v ekonomickém systému a pomůže nám znovu si uvědomit, že příroda není pouze spotřební zboží, ale křehký a rozmanitý systém, bez kterého naše společnost nemůže doopravdy prosperovat.

Ekologie obnovy a spontánní procesy

Ekologie obnovy je poměrně mladá disciplína, která si postupně získává své místo mezi plejádou technik používaných v rámci ochrany přírody. Řadou lidí navíc může být snaha obnovovat nějaké původní ekosystémy v místech, kde již jednou zanikly, považována za kontraproduktivní.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Domnívám se, že obecně největší výzvou v tomto směru je rozpoznání a využití příležitostí. Jednou z takových dlouhodobě diskutovaných příležitostí je využití spontánní obnovy těžeben k obnově přírodě blízkých ekosystémů a k podpoře biodiverzity.

Spontánní procesy by se jistě mohly uplatnit i při obnově původního chování říční sítě, která si po každé větší povodni vezme zpět kus své původní dynamiky. Jistě by stálo za větší zamyšlení dobře uvážit, kde skutečně nemůžeme tuto dynamiku zachovat a kde naopak uzpůsobit jiné věci k tomu, abychom ji zachovat mohli.

Na druhou stranu jsou zde i příležitosti pro aktivní obnovu ekosystémů, například při výstavbě dálnic, ale i jiných velkých staveb, dochází ke skrytí velkých ploch půdy. Při tom se odstraňuje vrchní, živinami bohatá vrstva půdy. Podobná technika zvaná „topsoil removal“ se používá na západ od našich hranic k obnově ekosystémů vyžadujících malý přísuk živin.

Určitě by bylo možné využít tyto plochy k obnově oligotrofních ekosystémů, které by také zazelenily okolí dálnic, při zběžném pohledu by vypadaly stejně jako směsi kulturních trav používaných nyní, nebylo by je třeba tolik hnojit, pomaleji by rostly, a proto by se nemusely tak často sekat.

Poslední velkou výzvou ekologie obnovy je obnova přírodě blízkých ekosystémů ve městech. Čím dál tím větší část lidské populace žije ve městech a mimo jiné důsledky tohoto procesu patří i to, že obyvatelé měst postupně ztrácí kontakt s přírodou, většinu života se setkávají s urbanizovanou zelení, a tak postupně ztrácí představu o přirozeném chování ekosystémů, o fenologii.

Např. většina parků je vysázena tak, aby tam pořád něco kvetlo, lidé tím postupně ztrácí představu, že květiny kvetou jen určitou část roku.

tags: #příroda #se #vezme #zpět #co #to

Oblíbené příspěvky:

• Klimatické změny v ČR
• Dánsko a ekologie
• Odbor životního prostředí Kladno
• Interdisciplinární ekologie
• Lom Alkazar a úložiště radioaktivního odpadu