Katarské memorandum o klimatu: Obsah a souvislosti

Generální tajemník OSN Pan Ki-mun požádal představitele států a dalších institucí, aby na summitu oznámili odvážná opatření a akce, které sníží emise, posílí odolnost vůči klimatu a mobilizují politickou vůli směrem ke smysluplné právní dohodě v roce 2015. Nejvyšší představitelé více než 120 států přijali pozvání na Climate Summit 2014. Kromě nich pozval Generální tajemník OSN Pan Ki-mun i zástupce finančních a obchodních institucí a občanské společnosti. Cílem bylo povzbudit a urychlit opatření v oblasti klimatu.

Přednesené příspěvky jen zřídka obsahují konkrétní závazky na snížení emisí CO2 nebo finanční příspěvky do GCF. Obecně lze říci, že většina států je ochotna se podílet na snížení emisí CO2 „přiměřeně“. Bohaté země, mezi nimi i Česká republika, naopak často prezentují jako úspěch výsledky, jichž bylo dosaženo nezávisle na úsilí o ochranu klimatu, nebo přednášejí „závazky“, které v podstatě pouze odpovídají stavu, kterého by bylo dosaženo bez jakékoli snahy (BAU - business as usual).

Zajímavá je rovněž hra s čísly. Rozvojové země se často zavazují snižovat emisní náročnost hospodářství - emise CO2 na jednotku HDP. Další „fintou“ je vztahovat snižování emisí k jinému roku než 1990. Zatímco v EU od roku 1990 emise klesají, ve většině států přinejmenším do roku 2005 rostly.

Jmenovitě USA se staví do vůdčí role s tím, že v posledních 8 letech jim klesaly emise CO2 nejrychleji na světě, a že do roku 2020 sníží emise o 17 % proti roku 2005. Za pozornost stojí příspěvky Austrálie a USA - tyto státy označují návrhy svých závazků za ambiciózní, přestože ve srovnání s tím, co již udělaly státy EU, se jedná o minimum. Oproti roku 1990 se Austrálie zavázala de facto ke zvýšení emisí o 27 % v roce 2020. USA se zavázaly snížit v roce 2020 své emise oproti roku 1990 o pouhé 1 %.

Nejlidnatější země - Čína a Indie. Čína v emisích CO2 na osobu již předstihla některé státy EU, viz obrázek nahoře. Indie rovněž předpokládá prudký růst spotřeby energie. Některé státy akcentují věroučné důvody pro ochranu klimatu, jmenovitě Izrael (judaismus), Srí Lanka (buddhismus) a Vatikán (křesťanství).

Čtěte také: Nakládání s odpady ve Středočeském kraji

Angola - je stejně jako celá Afrika ohrožena změnou klimatu, již v současnosti je zasažena suchem a přívalovými dešti. Klade důraz na společnou, avšak diferencovanou zodpovědnost s přednostním podílem vyspělých zemí. Má národní plán pro adaptaci, ale očekává finanční pomoc od vyspělých zemí.

Antigua a Barbuda - malý ostrovní stát je již v současnosti zasažen negativními dopady změny klimatu, cítí se jako oběť rozmařilosti jiných. Nejedná se o akademickou diskusi nebo hru s čísly, změna klimatu ohrožuje lidské životy. Kritizuje, že Green Climate Fund je prázdný a chválí Německo za jediný významný příslib peněz do tohoto fondu.

Austrálie - plánuje do roku 2020 snížit emise o 5 % oproti úrovni roku 2000 (oproti roku 1990 se jedná o zvýšení o 27 %). Je to označováno za ambiciózní cíl, protože se jedná o 22% snížení oproti BAU, což údajně odpovídá cílům jiných velkých ekonomik. Zdůrazňuje, že Austrálie zodpovídá za 1,5 % světových emisí (ale na pouhé 0,3 % počtu obyvatel, tj. 5krát více, než je světový průměr), a že se tedy musí zapojit všichni, zejména největší znečišťovatelé.

Je však nutno si uvědomit rozdíly v různých zemích. Zatímco v Austrálii měly přinejmenším do roku 2008 nebo 2011 emise rostoucí trend, v Německu i dalších evropských zemích přinejmenším od roku 1990 klesají.

Bahamy - ostrovní stát přímo ohrožený změnou klimatu, protože 80 % území leží méně než 1,5 m nad úrovní moře. Vzrůst teploty o 3,7 až 4,8 °C do roku 2100 by znamenal zánik země. Země podepsala všechny dohody, přesto teplota roste. Vše, co svět dosud udělal, jsou jen řeči. Je nutno svět nasměrovat k udržitelnosti a OZE, sami plánují zvýšit podíl OZE na 30 % do roku 2030. Připomínají nesplněný slib rozvinutých zemí přispívat 100 mld. USD ročně rozvojovým zemím na ochranu klimatu a adaptaci.

Čtěte také: Co je klimatický summit?

Barbados - malý ostrovní stát ohrožený změnou klimatu, proto požadují omezení růstu teploty na 1,5 °C a právně závaznou dohodu v roce 2015 navazující na Kyotský protokol. Jsou připraveni přispět „férovým podílem“ (fair share ). Plánuje do roku 2029 zvýšit podíl OZE na 29 %, 22 % snížení spotřeby elektřiny, zvýšení podílu elektromobilů ve státní správě, LED pouliční osvětlení a výstavbu 40megawattové elektrárny využívající odpad.

Belgie - sníží emise o 40 % do roku 2030 a o 80 % do roku 2050.

Bolívie - (prezident Evo Morales, který zároveň zastupuje skupinu G77+Čína) apeluje na vyspělé státy a na společnou, ale diferencovanou zodpovědnost. Změna klimatu je největší výzvou současnosti, rozvojové země jsou však stále těmi, kdo trpí nejvíce. Požaduje, aby vyspělé státy snížily své emise o 40 % do roku 2020.

Pokud by to udělaly, rozdíl mezi potřebou snižování emisí na jedné straně a přijatými závazky a dosaženými výsledky na straně druhé (tzv. mitigation gap) by vůbec nevznikl (přesto by emise na obyvatele byly ve vyspělých zemích vyšší, než ve většině zemí rozvojových). Zpochybňují důvěryhodnost vyspělých zemí, které Kyotský protokol neratifikovaly, nebo z něj dokonce vystoupily. Požaduje po vyspělých zemích příspěvek pro rozvojové země v celkové 70 mld. USD ročně do roku 2016, 100 mld. Musíme jednat odvážně, musíme jednat společně, a musíme jednat nyní.

Bosna a Hercegovina - je silně ohrožena změnou klimatu. Požaduje uzavření právně závazné dohody v roce 2015. V květnu a srpnu extrémní deště (rekord za posledních 120 let) způsobily škody ve výši 15 % HDP, pro obnovu je nutná mezinárodní pomoc.

Čtěte také: Klimatický skepticismus Klause

Bulharsko - v letošním roce zasáhly mimořádné deště. Dosáhli ambiciózního cíle 20 % OZE, v roce 2012 celosvětově nejvyšší instalovaný výkon FV na osobu. Podporuje iniciativu Světové banky Carbon Pricing. Diverzifikace energetických zdrojů je otázkou nejen prosperity, ale hlavně bezpečnosti. Závislost na energii je způsobena plýtváním. Nejlevnější je uspořená energie. Vysokou důležitost má proto energetická efektivnost.

Burundi - ekonomika je citlivá na rostoucí klimatická rizika, protože zemědělství je závislé na pravidelných srážkách. Má národní plán adaptace a zalesňování, rozvoje OZE (instalace na nemocnicích a na školách) a v zemědělství.

Černá Hora - státy, které preferují zelené technologie, budou mít možnost řešit i další problémy, jako je chudoba a nezaměstnanost. Národní cíle snížení emisí CO2 jsou v souladu s politikou EU a OSN. Podle ústavy je „ekologickým státem“. Přispívá ochraně klimatu přiměřeně rozloze a velikosti populace.

Česká republika - na jednu stranu představila výrazný obrat v postoji ke změně klimatu, zejména ve srovnání s široce popularizovanými názory bývalého prezidenta, na druhou stranu v praktické rovině stejně jako většina ostatních států nic podstatného nepřinesla. Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek například ve svém projevu vyzdvihl, že Česká republika snížila emise CO2 o více než 33 % od roku 1990, a je tedy hluboko pod svým Kjótským závazkem.

Neuvedl už ovšem, že v přepočtu emisí na osobu nadále ČR zaujímá jedno z předních míst jak v Evropě, tak ve světě. Vyšší emise mají v EU jen Lucembursko, Estonsko a Irsko (emise Lucemburska jsou tradičně extrémně vysoké, hlavním důvodem je především vysoký podíl zaměstnanců, kteří dojíždějí z okolních států, zhruba 1/3, neboli cca 100 000, druhý důvod je vysoký podíl slévárenského průmyslu). Stejně tak neuvedl, že většina prezentovaného snížení emisí proběhla do roku 1995 v důsledku rozpadu těžkého průmyslu a další snížení po roce 2008 lze přičíst na vrub finanční krize, z jejíchž důsledků se Česká republika teprve začíná vzpamatovávat. Jedná se tedy spíše o přirozený vývoj, než důsledek cílené snahy. ČR přislíbila přispět do Green Climate Fund v příštích dvou letech celkem 5,5 mil. USD.

Čile - podíl na emisích je 0,25 %, ale to není omluva pro nečinnost na místní úrovni. Země čelí osmiletému suchu a ubývání ledovců a patří mezi vůbec nejohroženější země (splňuje 7 z 8 kritérií). Právo a spravedlnost musí být v centru klimatických aktivit. Dobrovolný závazek snížit do roku 2020 emise skleníkových plynů o 20 % oproti projektovaným, ovšem s mezinárodní pomocí. Byl vytvořen legislativní rámec pro energetickou efektivnost, která je státní politikou. Do roku 2025 dosáhne podíl nekonvenčních OZE 20 %. Zavedena daň z CO2 pro zdroje nad 50 MWel.

Čína - je připravena spolupracovat s mezinárodní komunitou na aktivním řešení „povážlivé výzvy“ změny klimatu. Reakci na změnu klimatu přikládá velký význam, je to nutné pro dosažení udržitelného rozvoje a povinnost jako zodpovědné největší země. První rozvojová země, která přijala národní plán ke změně klimatu. Do roku 2020 sníží uhlíkovou náročnost o 40 až 45 % oproti roku 2005 (což ve skutečnosti znamená růst emisí). Podle reportu Světové banky se Čína podílela 58 % na celosvětových úsporách energie mezi lety 1991 a 2010. V roce 2013 se Čína podílela 24 % na nově instalovaných OZE ve světě.

Oproti roku 2005 se instalovaný výkon ve vodních elektrárnách zvýšil dvojnásobně, ve větrných 60násobně (v ČR cca 25násobně) a ve fotovoltaických 280násobně (v ČR téměř 20000násobně). Jakmile to půjde, oznámí aktivity ke změně klimatu. Emise CO2 dosáhnou vrcholu a začnou se snižovat „co nejdříve“ (Čína k tomu je nucena, aby vyřešila katastrofální smogové situace ve velkoměstech). Připravuje revoluci ve výrobě a spotřebě energie, včetně omezení celkové spotřeby energie, růstu energetické efektivnosti a rozvoje nefosilních zdrojů. Zrychlí zavedení celostátního obchodování s emisemi CO2.

Dohoda po roce 2015 musí být založena na principech UNFCCC, vyspělé země musí zrychlit snižování emisí a naplnit slib transferu technologií a ročního příspěvku 100 mld. USD pro rozvojové země.

Dánsko - do roku 2050 zcela přestane využívat fosilní paliva (= snížení emisí CO2 o 100 %). Již přispělo od roku 2010 350 mil. USD na opatření ke změně klimatu. Kromě toho přislíbilo další příspěvek ve výši 70 milionů dolarů do GCF.

Dominikánská republika - je osmá nejzranitelnější země na světě.

Egypt - prioritou arabských zemí je adaptace a společná, avšak diferencovaná zodpovědnost.

Ekvádor - přestože se podílí pouze 0,01 % na emisích skleníkových plynů, aktivně přispívá k ochraně klimatu. V roce 2017 má být spuštěno 2827 MW nových vodních elektráren, emise z elektroenergetiky tím budou sníženy o 39 %. Ve stejném roce bude obnoveno 500 mil. ha lesa. Požaduje zodpovědnost za historické emise. Postrádá aktivní přístup vyspělých zemí a slíbený příspěvek 100 mld. USD ročně.

Eritrea - vyzvala ke „globálnímu řešení a lokálním akcím“.

Etiopie - je v procesu vytváření institucionálního rámce pro zelenou klimatickou ekonomiku.

Evropská unie - plánuje v roce 2030 snížit emise CO2 o 40 % oproti roku 1990 (a o 80 až 95 % do roku 2050). Emise klesly o 19 %, ale HDP vzrostl o 45 %. Na opatření ke změně klimatu půjde 20 % rozpočtu EU v období 2014 až 2020 (celkem 180 mld. €). V příštích 7 letech bude vyčleněno celkem 3 mld. € v grantech na podporu OZE v rozvojových zemích, což by mělo přinést 15 až 30 mld. kapitálových investic a úvěrů do udržitelné energetické infrastruktury. Celkově EU poskytne ve formě grantů 14 mld. € veřejných klimatických financí.

Fidži - pokud se současná míra emisí nezmění, predikuje IPCC pro rok 2100 vzestup hladiny moří o 1 m. To by znamenalo likvidaci většiny pobřežních komunit na Fidži. Vzestup teploty proto musí být omezen na 1,5 °C. Všechny státy musí ukázat politickou vůli. Přestože se Fidži podílí 0,06 % na celkových emisích skleníkových plynů, plánují 100 % OZE elektřiny v roce 2010 ze současných 60 %. Požadují právně závaznou dohodu s potřebným transferem technologií a financí.

Filipíny - úsilí snižovat nezákonnou těžbu dřeva. Podpora systémů včasného varování, zapojení zúčastněných stran na financování rizik katastrof a rámce pojišťovací politiky.

Finsko - bude přispívat do Green Climate Fund. Dlouhodobý plán je být neutrální z hlediska emisí CO2. Bude uzákoněn cíl do roku 2050 snížit emise skleníkových plynů minimálně o 80 %. Kromě toho budou do roku 2025 odstaveny uhelné elektrárny. Výrazná aktivita na lokální úrovni - 40 % municipalit se angažuje v klimatickém úsilí, 19 předních municipalit spolu s průmyslem, občany a experty usilují o snížení emisí o 80 % do roku 2030 oproti úrovni roku 2007 a další se přidávají. Aktivity pro zmírnění změny klimatu mohou být vnímány jako obchodní příležitost.

Francie - změna klimatu již není hypotéza, ale fakt. Vyvolává rozsáhlejší migrace než války. Globální oteplení musí být omezeno na 2 °C. Naší povinností je definovat model rozvoje na příštích 30 let, který zajistí národům světa přístup k bohatství, a zároveň zachovat planetu. Cílem je závazný právní rámec, který bude respektovat rozdíly v dosažené úrovni rozvoje. Francie připravuje zákon na snížení emisí o 40 % do roku 2030 a 32% podíl OZE. Přispěje až 1 mld. USD do Green Climate Fund. Jsme schopni ovládat čas, prostor nebo přírodu? Jsme schopni ovládnout alespoň sami sebe? Nenechme čas, aby rozhodl za nás.

Grenada - uvedla, že podepsala memorandum o porozumění s USA jako pilotní země regionální iniciativy v oblasti energetiky a s Novým Zélandem o pomoci při rozvoji své geotermální kapacity.

Guatemala - humanitární nouze způsobená dlouhotrvajícím suchem stála dosud 5 % HDP. Přestože má nízké emise, spustila iniciativu Zero Carbon Footprint. Obnoveno 1,2 mil. ha lesa s cílem obnovit další 3,9 mil. ha. Podíl chráněných území je zhruba 1/3 rozlohy státu. Transformace energetického mixu směrem k efektivním zdrojům a OZE, například bude nainstalováno 55 MWp slunečních elektráren. Snížení emisí o 17 mil. tun CO2 mezi lety 2016 a 2020. Očekává uzavření právně závazné dohody a finanční a technologický transfer.

Guinea-Bissau - zahájila přípravy na dlouhodobý národní adaptační plán.

Guyana - požadovala výraznější snižování emisí v průmyslově vyspělých zemích.

Gruzie - díky vhodným podmínkám již v současnosti pokrývá 80 % elektřiny z OZE - vodních elektráren. Do budoucna se má podíl OZE zvýšit. Kromě toho plánuje maximálně využít potenciál a dodávat elektřinu z vodních elektráren do celého regionu. S podporou vlády se 8 měst představujících přes polovinu populace připojilo k Paktu starostů a primátorů (Covenant of Mayors) - sníží své emise o 20 % do roku 2020. Díky rozvoji OZE, energetické efektivnosti a řádnému managementu lesů se do roku 2050 Gruzie stane CO2 neutrální.

Indie - velký důraz na rozvoj při současném řešení změny klimatu (ambiciózní program “Make in India” with “Zero Defect and Zero Effect”, slogan “Development without Destruction”). Zelená daň zvýšena z 50 na 100 rupií za tunu uhlí, bude použita na zelené technologie (15 mil. USD - National Adaptation Fund, 80 mil. - Ultra Mega Solar projekty, 100 mil. - ultramoderní superkritické uhelné technologie, 16 mil. - 1 MW solární parky na březích kanálů). 6 mld. USD na zalesňování. Iniciativa 100 Smart Cities - zvýšení odolnosti na změnu klimatu a energetické efektivnosti.

Hospodářská spolupráce mezi ČR a Katarem

Návštěva ministra průmyslu a obchodu a doprovázející podnikatelské delegace představuje další impuls pro rozvoj hospodářské a obchodní spolupráce mezi ČR a Katarem a v tomto smyslu tak navazuje na lednovou návštěvu prezidenta republiky.

Ministra doprovázela do Kataru podnikatelská delegace, aby zasedla na prvním česko-katarském podnikatelském fóru, které uspořádala Katarská hospodářská komora společně se Svazem průmyslu a dopravy ČR. Historicky prvního česko-katarského podnikatelského fóra se zúčastnilo 20 českých a více než 20 katarských podnikatelů ze sektorů energetiky, IT a kybernetické bezpečnosti, sklářského sektoru, zpracování a nakládání s odpady a cestovního ruchu. Fórum slavnostně zahájili ministr Síkela a první místopředseda Katarské obchodní komory Mohamed Ahmed bin Tvar Al-Kuvárí.

České firmy měly prostor pro individuální prezentace následované živým B2B networkingem, který pro mnohé firmy vyústil i v další bilaterální setkání. Podnikatelská delegace se v rámci cesty setkala též se zástupci Invest Qatar a společně s ministrem Síkelou také se šéfem Qatar Free Zones, kde podnikatelé získali informace o asistenci a službách poskytovaných zahraničním společnostem, které chtějí provozovat svou činnost v Kataru. Podnikatelé také navštívili moderní Hamad Port, největší komerční přístav na Blízkém východě otevřený v roce 2017.

Čeští podnikatelé v Kataru jednali o možnostech působení na katarském trhu také s představiteli Invest Qatar, navštívili Qatar Free Zones a ředitelství přístavu Hamad Port. Zasedání Smíšené komise předcházela živá jednání českého a katarského expertního týmu o klíčových oborech vzájemných hospodářských vztahů a dynamičtějším naplňování jejich potenciálu.

Katarská ekonomika

Oficiální arabský název státu je Dawlat Al Qatar, anglicky The State of Qatar, česky Stát Katar. Katar je monarchií (emirátem) s prvky absolutistické a konstituční monarchie. Nezávislost získal v roce 1971. Hlavou státu je emír, který je vybírán z rodu Al-Thání vládnoucího území Kataru od 19. století. Ve svých rukách soustřeďuje kontrolu nad výkonnou, zákonodárnou i soudní mocí. Exekutivní moc vykonává prostřednictvím vlády, kterou sám jmenuje a odvolává. Současná vláda má 19 členů, z toho 2 ženy. První ústava byla přijatá v roce 2005, předpokládala Parlament (Majlis Al-Shura) o 45 členech, z nichž 2/3 (30 členů) volených v přímé volbě a 1/3 (15 členů) jmenovaných emírem z členů vlády a jiných osobností. V roce 2021 se konaly první volby. V listopadu 2024 proběhlo však všeobecné referendum, ve kterém 90,6 % voličů schválilo ústavní změny, které zrušily volby a vrátily se k plně jmenovanému orgánu . Emír zdůvodnil toto rozhodnutí obavami z narušení sociální soudržnosti, které volby vyvolaly. Tento krok je vnímán jako návrat k silnějšímu autoritářskému režimu a ústup od předchozích, byť omezených, demokratizačních snah. V současném katarském parlamentu zasedají 2 ženy, z nichž jedna je místopředsedkyně parlamentu. Politické strany nejsou v Kataru povoleny.

Katar se nachází na Arabském poloostrově, sousedí pouze se Saúdskou Arábií a je obklopen vodami Perského zálivu. Na území Kataru se nachází letecká základna Al Udeid, největší americká letecká základna mimo území USA, která slouží jako klíčové logistické a operační centrum pro operace v regionu. Tato spolupráce Kataru poskytuje obranný deštník a zároveň posiluje jeho postavení jako strategického partnera Západu. Katarský plyn směřuje i do Indie, Japonska. Nizozemska, Francie nebo Itálie.

Podle nejnovějších statistických údajů dosáhl počet obyvatel Kataru na začátku roku 2025 celkem 3,12 miliónů. Katařané se na celkovém složení obyvatelstva podílí zhruba 12 %. Cizinci s dlouhodobým pobytem pocházejí jak z arabských zemí (především Egypťané, Súdánci, Syřané, Libanonci - celkem asi 17 %), tak z asijských zemí (Indové 24 %, Nepálci 16 %, Filipínci 11 %, Pákistánci 5 %, Bangladéšané 5 %, Srílančané 5 %) a zbytek tvoří Evropané a Američané.

Katar patří k zemím s nejvyšším HDP na osobu na světě. Po hospodářském růstu 4,3 % v roce 2022 tempo v roce 2023 zvolnilo na 1,19 %. V roce 2024 mírně narostlo na 2 %. Mírný nárůst se očekává i v roce 2025 (cca 2,5 %). V roce 2026 bude výrazným impulzem dokončení 1. fáze expanze a uvedení do provozu nových těžebních kapacit zemního plynu v Severním plynovém poli. Tříprocentní inflace v roce 2023 klesla na 1,1 % v roce 2024 a v následujících letech by se měla stabilizovat okolo 3 %.

Katar je jedním z největším producentů zemního plynu na světě a nyní druhým největším exportérem zkapalněného plynu (LNG). Energetický sektor je kontrolován státní společností Qatar Energy. Vláda pokračuje v rozšiřování těžebních operací v Severním poli. Do roku 2030 by mělo dojít k navýšení těžby plynu, a to ze současných 77 na 142 MTPY. Probíhá výstavba flotily LNG tankerů a akvizice zahraničních ložisek ropy a zemního plynu a související infrastruktury, včetně například kapacit v Mexickém zálivu nebo Egyptě.

V současné době je kladen důraz nejen na rozšiřování produkce plynu s pomocí zahraničních partnerů, ale i na diverzifikaci katarské ekonomiky. Katar v jejím rámci usiluje o rozšíření výrobních kapacit země mimo energetiku prostřednictvím vládní podpory soukromého sektoru. Vláda investuje do vývoje a využití inovativních technologií a řešení a do obnovitelných zdrojů, ve spolupráci se zahraničními investory buduje rozsáhlé solární elektrárny, věnuje se výzkumu vodíku, buduje obří továrnu na tzv. „modrý amoniak“.

tags: #katarské #memorandum #o #klimatu #obsah

Oblíbené příspěvky:

• Důvody odmítání školy v přírodě
• Tipy pro ucpaný odpad v koupelně
• Pěší turistika ve Skotsku
• Historie těžby ve Stříbrné Skalici
• Curver Roll Top - podrobná recenze