Žijeme v době, kdy se konečně přehodnocuje způsob výroby a spotřeby energií s ohledem na planetu a udržitelnost a obnovitelné zdroje se stávají klíčovým krokem v této proměně. Energetické zdroje, které jsou přirozeně dostupné a je možné je bez vyčerpání využívat do aleluja. Řeč je o obnovitelných zdrojích energie. Ty mají ve srovnání s konvenčními zdroji energie minimální dopad na životní prostředí.
Podle Ministerstva životního prostředí jsou navíc obnovitelné zdroje energie domácího původu a nespoléhají se tak na dostupnost konvenčních energetických zdrojů v budoucnosti. Přispívají tak ke zmírnění energetické závislosti na dodávkách energie ze zahraničí.
Není nad klidná nedělní odpoledne u kávy nebo třeba čaje. A co že s tím mají společného obnovitelní zdroje energie? Třeba to, že zmenšují smog a znečištění vzduchu, ale také snižují hluk spojený s těžbou a spalováním fosilních paliv.
Fosilní paliva jsou citlivá na změny cen na světových trzích, což může vést k cenovým šokům a nejistotě. To však neplatí u obnovitelných zdrojů. Obnovitelné zdroje mají nižší dopad na životní prostředí než těžba a spalování fosilních paliv.
Samá pozitiva, říkáte si. Nic ale není černobílé, tak se pojďme podívat i na nějaká ta negativa obnovitelných zdrojů energie. Slunce ne vždy svítí, vítr ne vždy fouká, a voda ne vždy proudí. Například instalace větrných turbín nebo solárních panelů může měnit celkový vzhled krajiny.
Čtěte také: Bezpečnostní list a ERC
Česká republika má před sebou nyní pěknou výzvu. Budoucí politická rozhodnutí a změny v legislativě logicky mohou a musí ovlivnit směřování tuzemské energetické politiky. Za zmínku na konec stojí to, že povolovací procesy pro stavbu např. větrných elektráren dnes v Česku mohou trvat i víc než 7 let.
Obnovitelné zdroje energie (OZE) jsou energetické zdroje, které jsou přirozeně dostupné a jejich zásoba je nevyčerpatelná nebo se obnovuje v krátkém časovém horizontu. Mezi hlavní kategorie OZE patří:
Tento obnovitelný zdroj energie využívá sluneční záření k tvorbě tepla či elektřiny.
I větrná energie je důležitou součástí obnovitelných energetických zdrojů České republiky. Větrné elektrárny využívají pohyb vzduchu k pohánění větrných turbín, které generují elektrickou energii. Na našem území se nacházejí především na kopcovitých územích a na hřebenech hor.
Vodní elektrárny jsou v Česku významným zdrojem obnovitelné energie a přispívají k celkovému energetickému mixu země. Přesto je důležité zmínit, že toky v České republice nemají potřebný spád ani dostatečné množství vody. Proto je podíl výroby elektrické energie ve vodních elektrárnách na celkové výrobě v ČR poměrně nízký.
Čtěte také: Česká kategorizace odpadů
V České republice je biomasa využívána především ve formě pevného paliva (např. dřevní pelety nebo štěpky) a biomasy tekutých paliv (např. biolíh, biopaliva). Biomasa může být spalována pro vytápění, elektřinu nebo teplou vodu, což ji činí všestranným zdrojem obnovitelné energie.
Bioplyn je u nás využíván k výrobě elektřiny a tepla v bioplynových stanicích. Jde o plynnou směs, která vzniká anaerobním rozkladem biomasy za přítomnosti bakterií a enzymů. Bioplynové stanice jsou často postaveny na zemědělských farmách nebo například skládkách odpadů.
Podle českého i evropského práva rozeznáváme dva typy energetických společenství:
Pro obě společenství platí, že jejich hlavním účelem není tvorba zisku, nýbrž poskytování environmentálních, hospodářských a sociálních výhod členům a lokalitě, kde žijí. Zároveň musí být oba typy založeny na principu otevřenosti, dobrovolnosti a demokratického rozhodování. Žádný z nich však není specifickou právnickou osobou. Sami zakladatelé si mohou zvolit, zda jim bude vyhovovat spíše forma spolku, družstva či jiné obdobné korporace (tzn. že má obdobné vnitřní poměry jako spolek či družstvo podle zakladatelského právního jednání).
V Česku platí pro oba typy omezení pro rozdělení zisku mezi členy komunity na 33 %, zbytek mohou členové např. investovat do rozvoje společenství. SOZE i OES se těší i stejným právům na poli elektroenergetiky, mohou elektřinu sdílet, vyrábět ji, dodávat nebo s ní obchodovat. Slevu na distribučním poplatku novela energetického zákona lex OZE II ale nezavádí.
Čtěte také: Více o kategoriích rizik znečištění vod
Typy komunit naopak odlišuje, jaký druh energie mohou z obnovitelných zdrojů vyrábět. Zatímco občanská energetická společenství (OES, v českém zákoně se nazývají pouze jako energetická společenství) jsou limitována pouze na elektřinu, společenství pro obnovitelné zdroje energie (SOZE) můžou investovat i do tepelné energie.
Liší se také v otázce členství a toho, kdo může mít v komunitě poslední slovo (provádět účinnou kontrolu). Zatímco v OES může být členem kdokoliv, od fyzických osob, podniků, až po samosprávy, členem SOZE se nikdy nemůže stát velký podnik. Navíc zde mohou reálně rozhodovat pouze členové, kteří žijí v blízkosti komunitních zdrojů energie.
Infografika se vztahuje k českému energetickému zákonu, ale využíváme pojem z evropské legislativy občanské energetické společenství, jehož ekvivalentem v českém zákoně je energetické společenství. Používáme to takto hlavně proto, že se v Česku již vžilo označení "energetické společenství" pro různé typy komunitních projektů.
Rozdíly mezi typy energetických společenství.
Podobnou úpravu forem energetických komunit zná i rakouské právo. SOZE je dokonce výslovně zakotveno jako regionální uskupení výrobců a spotřebitelů energie spojených sítí nízkého či středního napětí. Na rozdíl od OES také mají jeho členové nárok na přiměřenou slevu z poplatků za distribuci. Tu v českém návrhu nenajdeme, ale snad se jí dočkáme v nové tarifní struktuře, kterou připraví Energetický regulační úřad. Může se tak jednat o sdružení pár sousedů, místního malého podnikatele a obecní organizace, které si vyrábí elektřinu z obnovitelných zdrojů a při sdílení platí méně za využití distribuční sítě.
Cílem výzvy je efektivní a šetrné využívání OZE, zvyšování jejich podílu a tím pádem snížení spotřeby primárních energetických zdrojů či podpora podnikatelských subjektů v oblasti využití OZE.
Přes výrazný nárůst využívání obnovitelných zdrojů energie (OZE) v posledních letech a očekávání spojená s jejich rolí při dosahování cílů energetické šetrnosti v budovách a především rezidenčním sektoru, není doposud v České republice samostatně a systematicky sledován vývoj a difuze využívání těchto zdrojů na úrovni malých či mikro zdrojů, které jsou typické pro instalace v domácnostech. Obnovitelné zdroje energie jsou z mnoha důvodů vhodné pro zajištění dodávek energií v rezidenčním sektoru. Jejich základní charakteristikou je možnost decentralizované výroby, kdy je sama domácnost schopna energii pro svou vlastní spotřebu vyrábět, přičemž zároveň dochází také ke snižování nákladů a souvisejících ztrát při přenosu energií.
Dostupná data vypovídají o zastoupení biomasy, sluneční energie a instalacích tepelných čerpadel. Z těchto zdrojů je nejčastěji využívána biomasa, která je zdrojem vytápění odhadem v 8 % bytů. Tepelná čerpadla jsou instalována v 0,5 % bytů a energie ze slunce je využívána alespoň v 1 % bytů. Zároveň se ukazuje, že všechny sledované obnovitelné zdroje energie jsou v daleko větší míře využívány v rodinných domech v porovnání s bytovými domy. Celkově je v domácnostech nejvíce obnovitelných zdrojů energie využíváno ve Středočeském kraji, nejméně v kraji Karlovarském a hl. m. Praze.
Z datových zdrojů ČSÚ jsme byli schopni odvodit údaje o zastoupení palivového dřeva a biomasy, energie ze slunce a tepelných čerpadel v českých domácnostech. Z těchto zdrojů je nejčastěji využívána biomasa, ta je odhadem zdrojem vytápění v téměř 8 % bytů. Tepelná čerpadla jsou využívána minimálně v 0,54 % bytů a energie ze Slunce, pokud vezmeme v úvahu jak energii na vytápění a ohřev teplé vody, tak i energii na výrobu elektrické energie, je využívána téměř v 1 % českých domácností.
Sluneční, větrná nebo třeba vodní energie nabízí slibnou cestu ke snížení emisí skleníkových plynů, menší závislosti na fosilních palivech a posilování energetické soběstačnosti.
tags: #obnovitelné #zdroje #energie #kategorie