Kategorie rizik znečištění vod

Znečištění podzemní vody je každá významná změna její jakosti, většinou způsobená člověkem (antropogenní znečištění). Někdy se jako znečištění označuje takový stav vody, kdy změna složení nebo vlastností způsobí překročení limitů platných právních předpisů. Podzemní voda se často posuzuje podle požadavků na pitnou vodu (Vyhláška 252/2004 Sb.) nebo podle normativů určených Metodickým pokynem pro zjišťování indikátorů znečištění z roku 2013.

Hydrogeolog řeší vždy současně kvantitu i kvalitu podzemní vody. Podzemní voda bývá díky ochraně nadložních zemin a hornin méně náchylná ke kontaminaci, nicméně vzhledem k přibývajícímu množství zdrojů znečištění (lidských sídel, zemědělských i průmyslových podniků) není vůči kontaminaci imunní. K antropogennímu ovlivnění se mohou přidávat i přirozené zdroje znečištění, například ložiska rud nebo infiltrace mořské vody.

Znečišťující látka může horninovým prostředím procházet buď rozpuštěná ve vodě, nebo může horninou nad hladinou podzemní vody prosakovat ve formě samostatné fáze (nafta, olej). V rozpuštěné formě se látka šíří stejnou rychlostí a směrem, jakým teče podzemní voda. Pokud je kontaminant zhruba stejné hustoty jako voda nebo menší (například ropné znečištění), zůstává u hladiny podzemní vody, pokud má hustotu výrazně vyšší, znečišťuje celý zvodnělý kolektor až na dno, kde se pak hromadí ve formě fáze (např.

Samostatnou kapitolou hydrogeologické práce jsou sanace ekologických zátěží či havárií. Po roce 1990 se stát zavázal k sanaci kontaminovaných míst vzniklých před jejich privatizací, což se týká většiny velkých bývalých i současných průmyslových podniků nebo bývalých vojenských areálů. V rámci tohoto snažení se dosud proinvestovalo cca 23 mld. Kč, ne všechna místa byla ale zcela vyčištěna i přesto, že celková míra zátěže byla významně snížena.

Inventarizace těchto míst je prováděna přes registr Systému evidence kontaminovaných míst (SEKM), financování pak z prostředků Ministerstva financí, v případě škod způsobených Armádou ČR Ministerstva obrany a v případě revitalizace brownfieldů Ministerstvem průmyslu a obchodu.

Čtěte také: Nonpoint pollution a rizika

Reálně tyto geologické práce probíhají v několika na sebe navazujících fázích. Po obligátní rešerši starších průzkumů, které se v ČR prováděly už od 60. let, přichází na řadu průzkum kontaminace pomocí vrtů a odběrů vzorků zemin a podzemní vody. Z výsledků těchto prací je vypracována analýza rizik, která definuje míru znečištění daného území, kontaminanty, které se zde vyskytují, míru rizika jejich přítomnosti pro lidské zdraví a jednotlivé složky životního prostředí a migrační cesty, kterými se mohou ke svým recipientům dostávat.

Analýza rizik také definuje cílové limity sanace, tedy koncentrace kontaminantů, které už nebudou žádné riziko představovat a ke kterým se v rámci sanace musí dojít. Na analýzu rizik navazuje studie proveditelnosti sanačních prací, která vytipuje ideální metodu sanace. Pak je zpracován projekt sanačních prací a vyhlášeno výběrového řízení na zhotovitele prací. Sanační metody čítají prosté odtěžby kontaminovaných zemin, hydraulickou ochranu formou čerpání vrtů či drénů, nebo aplikace různých chemických látek. Většinou se ale jedná o kombinaci několika metod najednou.

Délka sanace se pohybuje v rozmezí několika let u menších areálů, až po desetiletí v případě funkčních velkých průmyslových podniků. Zatímco kvalita pitné vody ve vodovodním řadu je pravidelně kontrolována a upravována, kvalitu vody ve vaší studni musíte pro své vlastní dobro kontrolovat sami. Její složení se totiž např. vlivem nového zdroje znečištění ve vašem okolí může změnit. V případě využívání studny lze doporučit analýzu základního chemického rozboru cca 1x ročně, a to v rozsahu: bakteriologický rozbor, Fe, Mn, pH, CHSK-Mn, Ca, Mg, dusičnany, dusitany, As, pH, chloridy a sírany.

Oslovte laboratoř ve svém okolí, ve většině velkých měst dobře fungují komerční laboratoře nebo systém laboratoří Státního zdravotního ústavu. Na příjmu vzorků si vyzvedněte vzorkovnice, při té příležitosti vás laboranti poučí, jak máte odběr provést. Ideální je zdroj cca 15 min čerpat či odpouštět vodu z kohoutku, a poté teprve vodu nabrat. Na vzorkovnice na bakteriologický rozbor nesahejte holýma rukama, mohli byste je kontaminovat bakteriemi ze své kůže.

Poměrně časté jsou dotazy na vodárny stran krátkodobé změny v chuti pitné vody. Pokud se vám zdá voda ve vašem vrtu či vodovodu tzv. tvrdá, tedy potýkáte-li se se zvýšeným obsahem vápníku a hořčíku či jejich sloučenin, a bílými povlaky na kuchyňských nádobách a sanitárním zařízení, lze tento jev upravit filtrem na vodu. Počítejte ale s tím, že takto upravená voda ztratí svoji specifickou výraznou chuť a bude se vám zdát mdlá.

Čtěte také: Bezpečnostní list a ERC

Je třeba také upozornit, že žádná odborná studie prozatím empiricky neprokázala reálnou účinnost energetických filtrů na vodu, které prý molekuly H2O dokážou uspřádat do rozjásaného, harmonicky vyskládaného davu, či zdraví blahodárný účinek krystalů křemene v lahvi s pitnou vodou.

Pracovní cíle pro podzemní vody jsou seznamy ukazatelů a jejich limitů, které mají být použity pro hodnocení rizikovosti útvarů podzemních vod. Je účelné, aby každý členský stát označil své látky, které vykazují nebezpečné vlastnosti pro vodní ekosystém, resp. pro povrchové vody a podzemní vody.

V následujícím textu jsou ozřejměna kriteria, která byla rozhodující pro výběr limitů a látek do seznamu relevantních látek pro podzemní vody. Programy na snížení znečišťování povrchových vod nebezpečnými závadnými látkami a zvlášť nebezpečnými závadnými látkami, VÚV T.G.M.

Pro všechny látky relevance A byl zaveden v rámci projektu VaV tzv. komplexní monitoring hydrosféry, zahrnující všechny základní složky: podzemní vody, povrchové vody, plaveniny, sedimenty a biotu. Pro 67 látek relevance B byl zaveden tzv. výzkumný monitoring hydrosféry, zahrnující podzemní vody, povrchové vody a sedimenty, v menším rozsahu biotu.

Dalším zdrojem dat pro stanovení relevance nebezpečných látek pro podzemní vody se stala celostátně vedená databáze SEZ - informační Systém evidence zátěží (viz kapitola 3.2.1.2). Údaje o lokalitách se starou ekologickou zátěží jsou do databáze ukládány jednotnou formou na základě instrukcí stanovených Ministerstvem životního prostředí formou metodického pokynu.

Čtěte také: Česká kategorizace odpadů

Třetím významným zdrojem dat, který měl vliv na stanovení relevance nebezpečných látek pro podzemní vody, jsou Programy na snížení znečišťování povrchových vod nebezpečnými závadnými látkami a zvlášť nebezpečnými závadnými látkami (dále jen Programy). Součástí Programů, zpracovávaných podle článku 7 Směrnice Rady 76/464/EHS, je i povinnost stanovit národní seznam relevantních nebezpečných látek pro hydrosféru, resp. pro povrchové vody.

Zdrojem dat pro stanovení relevance byla kromě předchozích výsledků data o výrobě, dovozu nebo použití dané látky s využitím databáze Registru průmyslových zdrojů znečištění -- část nebezpečné látky (VÚV T.G.M.) a databáze Odboru ekologických rizik Ministerstva životního prostředí, vedené ze zákona č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích.

Při určování relevance látek byl zvláště kladen důraz na to, zdali je daná látka prioritní ve smyslu WFD (příloha X WFD), popř. Pro látky, které byly určeny jako relevantní pro podzemní vody České republiky a zároveň byly monitorovány v podzemních vodách v síti ČHMÚ, byly stanoveny imisní a emisní limity.

Pro podzemní vody pochopitelně neexistují emise jako takové, ale vzhledem k tomu, že existuje monitoring nebezpečných látek jak přímo u zdrojů znečištění, tak ve státní síti, která se programově vyhýbá místům se zdroji znečištění, je pro hodnocení těchto dvou typů dat použít dva různé limity. Vyhláška 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č.

Pro některé látky (galaxolid, tonalid, NTA, EDTA, NDTA) neexistuje žádný z výše popsaných limitů, pro tyto látky byl jako imisní standard použit tzv. hodnota PNEC (Predicted No Effect Concentration), což je hodnota koncentrace dané látky, pro kterou se předpokládá, že již nepůsobí negativně na vodní organismy. Odvozuje se z výsledků testů toxicity LC50 na vodní organismy různých trofických úrovní nebo od hodnoty NOEC (No Effect Concentration) pomocí bezpečnostního faktoru ve shodě s Přílohou V (kap.

Pro naftalen-2,7-disulfonan a příbuzné látky neexistují hodnoty PNEC. Pokud byl imisní limit nižší než mez stanovitelnosti byl změněn na úroveň meze stanovitelnosti.

Hodnocení rizikovosti útvarů podzemních vod z hlediska chemického stavu bylo prováděno separátně po jednotlivých látkách či skupinách látek, s přihlédnutím k typu zdroje znečištění (bodové, plošné). Základní postup při hodnocení byl pro jednotlivé látky shodný: nepřímé hodnocení (hodnocení významnosti vlivů, tj. vstupů látek do prostředí, pro plošné zdroje znečištění kombinované se zranitelností půdy a horninového prostředí), přímé hodnocení (vyhodnocení současného monitoringu jakosti pozemních vod), zohlednění reprezentativnosti monitoringu a syntéza jednotlivých výsledků.

Dalším společným postupem bylo rozdělení útvarů na dvě skupiny podle typu zvodnění a velikosti plochy útvaru na útvary, které bylo možné brát jako celek ("C útvary" -- útvary se souvislým zvodněním nebo útvary o malé ploše se zvodněním lokálním) a na útvary, vykazující heterogenitu kolektoru ("I útvary" - skupina útvarů s lokálním zvodněním o poměrně velké ploše). U této skupiny nebyla možná homogenizace útvaru jako celku, proto byly rozděleny na menší jednotky podle útvarů povrchových vod, respektive povodí útvarů povrchových vod. Ve výsledku pak bude možné podle těchto hranic vyčlenit části útvarů jako samostatné, rizikové útvary. Tato úprava hranic však bude mít smysl až po zahrnutí výsledků další charakterizace.

Podrobné postupy řešení pro jednotlivé látky/skupiny látek jsou popsány v následujících kapitolách. Výsledky hodnocení rizikovosti pro jednotlivé látky či skupiny látek jsou členěny na tři kategorie: rizikové útvary (nebo také útvary s vysokým rizikem), nejisté útvary (útvary se středním rizikem) a nerizikové útvary (útvary s nízkým rizikem).

Zároveň je ke každému útvaru uvedena "jistota" výsledků ve třech kategoriích: nejisté jsou ty výsledky, které byly zjištěny pouze na základě nepřímého hodnocení, což znamená, že v útvaru nebyl adekvátní monitoring.

Pro celkové hodnocení rizikovosti útvarů z hlediska chemického stavu bylo nutné udělat syntézu výsledků jednotlivých látek či skupin látek (viz kapitola Celkové hodnocení rizikovosti útvarů podzemních vod z hlediska chemického stavu). Ve výsledku tak jsou již jen dvě kategorie -- rizikové a nerizikové útvary.

Rizika znečištění vody

Mikrobiologická rizika

Mikrobiologické příčiny onemocnění jsou nejběžnějším a nejrozšířenějším zdravotním rizikem asociovaným s pitnou vodou, jelikož i přes výrazný pokrok v oblasti úpravy a hygienického zabezpečení pitné vody opakovaně zaznamenáváme výskyt jednotlivých případů i epidemií nejen v rozvojových, ale i vyspělých zemích, ČR nevyjímaje.

Původci infekčních onemocnění jsou mikroorganismy:

• patogenní - vždy způsobí onemocnění, pokud je požita dostatečná dávka,
• podmíněně (oportunně) patogenní - vznik onemocnění je ovlivněn dalšími faktory (např. snížená imunita, věk, stávající zdravotní stav),
• nepatogenní (saprofytické) - způsobí onemocnění jen zcela výjimečně a v mimořádně vysokých dávkách, které jsou u pitné vody nepravděpodobné.

Člověk se může nakazit, pokud dojde k mikrobiologickému znečištění pitné vody v jakékoli části systému zásobování od zdroje po kohoutek. U podzemních vod, především u malých zdrojů (studní), jsou nejčastější příčinou kontaminace nesprávně odváděné domovní odpadní vody (septiky) a nesprávně ukládané odpady z chovu hospodářských zvířat (hnojiště v blízkosti studní).

U vod povrchových se jedná o znečištění odpadními vodami ze živočišné výroby, z netěsnících žump a septiků, splachy z pastvin a komunálními odpadními vody včetně odpadních vod ze zdravotnických zařízení. Neznamená to však, že to, co se vyskytuje v podzemních nebo povrchových vodách, se musí vyskytovat i v pitné vodě, protože tyto vody se dále upravují tak, aby voda splňovala všechny hygienické požadavky.

Cesta nákazy, kterou se původce infekce dostane k hostiteli, neboli mechanismus přenosu infekce, je různá:

• fekálně-orální - ingesce (požití),
• vzduchem - inhalace (vdechnutí aerosolu ve sprchách či z klimatizačních zařízení) či aspirace (vdechnutí kapénky),
• přímým kontaktem (styk s pokožkou či sliznicí),
• perkutánní (při zranění).

Mikroorganismy způsobující onemocnění (infekční agens) pak rozlišujeme podle původu na:

• fekální - jsou vylučovány do vnějšího prostředí ve stolici lidí (nemocných nebo tzv. bacilonosičů) a zvířat a způsobují především akutní průjmová onemocnění.Např. salmonely způsobují břišní tyfus a salmonelózy, shigely bacilární úplavici, patogenní E. coli je příčinou průjmů novorozenců, kojenců a malých dětí a její kmen E. coli O157:H7 může kromě krvavých průjmů vyústit v hemolyticko-uremický syndrom, v některých případech končící smrtí. Viry taktéž způsobují průjmová onemocnění (např. vysoce nakažlivé rotaviry s těžkým horečnatým průběhem u kojenců a malých dětí či noroviry, jež jsou nejčastějším původcem virových akutních gastrointestinálních onemocnění, pak u starších dětí a dospělých, ale mají na svědomí i jiná onemocnění, např. virovou hepatitidu typu A, tzv. „nemoc špinavých rukou“). Do skupiny agens fekálního původu, jež jsou příčinou průjmů, řadíme i parazitické prvoky - Cryptosporidium, které bylo původcem největší epidemie z pitné vody v historii moderního vodárenství, která proběhla v USA ve městě Milwaukee v r. 1993, kdy kryptosporidióza zasáhla cca 400 tisíc osob, a Giardia,
• nefekální - běžně se vyskytují v okolním prostředí a označujeme je jako patogeny oportunní.Např. bakterie Legionella sp. se vyskytuje v nejrůznějším prostředí (v teplé vodě se může pomnožit do vysokých počtů). K nákaze dochází především cestou inhalační (vdechnutí aerosolu při sprchování, ve vířivkách, v klimatizovaných prostorách), dále pak aspirací (při pití kontaminované vody dochází ke kolonizaci ústní sliznice). Způsobuje dva typy onemocnění - legionelózu (tzv. legionářskou nemoc, což je těžká forma pneumonie, která bez včasné léčby může končit smrtelně) a Pontiackou horečku (lehké onemocnění s chřipkovými příznaky). Riziko vzniku onemocnění je závislé na mnoha faktorech, v ČR jsou ohroženy především osoby po transplantacích. (Více v kapitole „Zdravotní rizika spojená s teplou vodou“.) Další všeobecně rozšířenou bakterií je Pseudomonas aeruginosa, která může způsobit infekce kůže, oční rohovky, vnějšího ucha, močového a dýchacího systému a v nemocnicích bývá příčinou nozokomiálních nákaz onemocnění vzniklá v (příčinné souvislostí s pobytem v nemocnici). Mezi agens nefekálního původu patří také netuberkulózní mykobakteria ad.

Pomnožení mikroorganismů v pitné vodě závisí na mnoha faktorech, mezi jiným na počtu mikroorganismů, které se do vody dostaly, teplotě vody, době zdržení vody ve vodovodní síti, materiálu rozvodů, koncentraci dezinfekčního prostředku v síti ad.

Chemická rizika

Pitná voda může být stejně jako mikrobiologicky kontaminována v systému zásobování i chemicky. Znečištění zdroje může mít na svědomí člověk (antropogenní znečištění - dusičnany, pesticidní látky, olovo ad.), ale i geologické podloží (přírodní výskyt - arzen, fluoridy, železo, mangan ad.). Do vody mohou být vneseny nežádoucí látky také při její úpravě, ať už jde o samotné chemické látky používané k úpravě vody (například hliník z použitého koagulantu), nebo především o tzv. vedlejší produkty dezinfekce. Ty vznikají reakcí silného oxidačního (dezinfekčního) činidla s přírodními organickými či anorganickými látkami v surové vodě (například trihalogenmethany, halogenované kyseliny octové či bromičnany) nebo rozpadem dezinfekčního činidla (např. chloritany, chlorečnany).

K znečištění může dojít i při distribuci vody při použití nevhodných materiálů potrubí či jiných součástí vodovodu (železo při korozi ocelového potrubí, olovo ze starých olověných přípojek a domovních rozvodů, měď tam, kde jsou nové měděné domovní rozvody a více korozivní voda).

Teoreticky se v pitné vodě mohou vyskytnout stovky různých látek, prakticky se však jedná o okruh cca 10 - 15 těch nejvíce problematických (např. dusičnany a dusitany, olovo, arzen, vedlejší produkty dezinfekce, pesticidní látky, železo, mangan ad.), viz níže. Zdravotní riziko však představují tyto látky pouze v případě, že se v pitné vodě vyskytují v koncentracích nesplňujících stanovené hygienické požadavky na pitnou vodu.

Dusičnany a dusitany - jejich zdravotní riziko spočívá v tom, že se v zažívacím traktu redukují na toxické dusitany. Ty v žaludku reagují s některými látkami v potravě za vzniku sloučenin, které jsou podezřívány z karcinogenních účinků. Dusitany však hlavně způsobují tzv. methemoglobinémii - po vstřebání do krve způsobí přeměnu krevního barviva hemoglobinu na methemoglobin, který nedokáže ve tkáni uvolnit kyslík, dochází k cyanotickému (namodralému) zbarvení kůže, rtů a sliznic a vzniká riziko vnitřního (za)dušení, kterým jsou ohroženi především kojenci do 3 měsíců věku.

Ve starých domech s olověným potrubím se může v PV nacházet olovo, které představuje riziko pro těhotné ženy a malé děti, protože zvýšený příjem olova vede k poškození vyvíjející se nervové tkáně s rizikem následných poruch inteligence a chování.

Arzen v PV je dnes hlavně geologického původu. Způsobuje různorodá zdravotní postižení, např. poškození kůže, cév a oběhového systému a zvyšuje riziko některých druhů rakoviny.

Vedlejší produkty dezinfekce (VPD) - vznikají reakci chloru či jiného dezinfekčního oxidantu s přírodními organickými látkami ve vodě. Jedná se o široké spektrum látek, z nichž nejznámější jsou trihalogenmethany (THM), např. chloroform či bromoform, halooctové kyseliny nebo chlorečnany. U THM byl prokázán karcinogenní účinek na člověka - u mužů způsobují rakovinu močového měchýře.

Pod pojmem pesticidní látky se skrývá široká škála různých chemických látek určených k hubení nežádoucí vegetace, hmyzu, plísní apod. Vzhledem k různé chemické povaze se jedná o látky s různorodou toxicitou a i jejich účinek na zdraví může být velmi různorodý (poškození jater, ledvin nebo krvetvorby, karcinogenní účinky, narušení hormonálního a reprodukčního systému atd.). Jejich limitní hodnota v pitné vodě je velice nízká, není odvozena toxikologicky, ale na základě předběžné opatrnosti. Překračování tohoto limitu tedy není automaticky spojeno s ohrožením zdraví spotřebitelů, ale je nutné vždy posoudit konkrétní situaci.

Ve vztahu k pitné vodě je vyzdvihováno riziko z přítomnosti stopových koncentrací zbytků léčiv, především těch hormonálně aktivních. Dosud žádný z pokusů o hodnocení zdravotního rizika těchto nálezů, i když byl uvažován nejhorší možný expoziční scénář, nezjistil pro žádnou z hodnocených látek jakékoli zdravotní riziko. Například předpokládaná nejhorší expozice dětí estrogenům z pitné vody je asi 150 x nižší než jejich expozice přírodním estrogenům z mléka. Totéž se týká i dalších v populaci hojně užívaných léčiv, např. nesteroidních antirevmatik (ibuprofen), kdy by člověk musel pít vodu desítky tisíc let, aby dosáhl dávky obsažené v jedné tabletě.

Radiologická rizika

V ČR bývá nejčastější příčinou radiologického rizika v souvislosti s vodou přírodní radioaktivní plyn radon. Ve vodě se dobře rozpouští a je z ní uvolňován především při sprchování a koupání, takže největší riziko představuje vdechování (inhalace), nikoliv požití. Rozpadové produkty radonu mohou mít ve vysokých koncentracích a při dlouhodobém působení karcinogenní účinek na dýchací systém.

Akutní a chronické účinky

Účinek agens obsažených v pitné vodě se může projevit po různě dlouhé době jejich působení. Onemocnění můžeme očekávat buď velmi rychle (akutní účinek) nebo až za dlouhou dobu (účinek chronický) - podle toho, jaké agens a v jaké koncentraci (resp. počtu/dávce) je ve vodě přítomno.

Ve většině případů platí, že mikroorganismy způsobují účinek akutní, kdežto chemické látky účinek chronický. Toto rozdělení však nelze aplikovat vždy. Existují případy, kdy člověk pije mikrobiálně znečištěnou vodu ze studny léta, ale onemocnění pouze při oslabení jeho imunitního systému. Chemické látky vyvolají poškození zdraví až po měsících či letech pravidelné konzumace vody, i zde však existují výjimky: vysoký obsah dusičnanů může u kojenců vyvolat methemoglobinémii během několika dnů, požití koncentrované síranohořečnaté vody způsobí průjem za několik hodin a vysoká koncentrace mědi (např. z nového měděného domovního rozvodu) vyvolá nevolnost a zvracení téměř okamžitě v řádu minut či několika málo hodin. Podobný průběh lze očekávat i u různých havárií.

V některých případech je však možné se dlouhodobým požíváním jak mikrobiologicky, tak chemicky závadné vody na tuto vodu adaptovat.

Legislativa

Za první jednotnou směrnici pro pitnou vodu s vydáním v roce 1980 lze označit směrnici Rady 80/778/EHS; následně pak směrnici 98/83/ES a poté již zmíněnou evropskou směrnici EU 2020/2184, která zahrnuje asi největší množství změn pro celý obor vodárenství. Týká se to především změn v oblasti managementu rizik, systému zásobování pitnou vodou, vyhodnocování ztrát vody a v neposlední řadě také samotného posuzování kvality pitné vody.

„Oproti původní směrnici z roku 1998 zavádí nová směrnice i některé nové ukazatele jakosti pitné vody, například látky typu PFAS, patřící do kategorie mikropolutanty. Nové požadavky vycházející z evropské směrnice budou muset být zavedeny do české legislativy a po uplynutí přechodného období rovněž uplatňovány v praxi. V nově vybudované laboratoři Centra zdraví a životního prostředí SZÚ se nyní v rámci aktuálního projektu stanovuje obsah perfluorovaných látek (PFAS) ve vodě a připravují se studie a metodická doporučení.

Ministerstvo zdravotnictví stanoví podle § 108 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 274/2001 Sb. a zákona č. 274/2003 Sb., (dále jen "zákon") k provedení § 3 odst. 1, 3 a 5 a § 4 odst. 1, 2, 4 a 7 zákona a podle § 19 odst. 1 písm. a), b) a f) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č.

(1) Pitná voda musí mít takové fyzikálně-chemické vlastnosti, které nepředstavují ohrožení veřejného zdraví. Veškerá opatření přijatá v souvislosti s hygienickými požadavky na pitnou vodu musí vycházet ze zásady předběžné opatrnosti a nesmí vést za žádných okolností ke zhoršení jakosti pitné vody. Pitná a teplá voda nesmí obsahovat mikroorganismy, parazity a látky jakéhokoliv druhu v počtu nebo koncentraci, které by mohly ohrozit veřejné zdraví. Ukazatele jakosti pitné vody a jejich hygienické limity jsou uvedeny v příloze č. 1. U surových nebo pitných vod, u kterých je při úpravě uměle snižován obsah vápníku nebo hořčíku, nesmí být po úpravě obsah hořčíku nižší než 10 mg/l a obsah vápníku nižší než 30 mg/l.

(2) Ukazatele jakosti teplé vody podle § 3 odst. 3 věty první a druhé zákona a jejich hygienické limity jsou uvedeny v příloze č.

tags: #kategorie #rizik #znečištění #vod

Oblíbené příspěvky:

• Efektivní zpracování bioodpadu v Jihlavě
• Oklahoma: Přírodní poklady
• Tipy pro výběr ekologického nátěru
• Vodní ekosystémy: Klíč k přežití
• Vysvětlení klimatických poměrů