Devastací planety spouští lidstvo procesy, které už nebude schopné zastavit. Dynamika klimatické změny se radikálně mění. Po dekády lidstvo ovlivňovalo klima emisemi skleníkových plynů ze stále masivnějšího spalování fosilních paliv.
Důsledkem byl postupný růst průměrné globální teploty a s tím související destabilizace klíčových ekosystémů i četnější a silnější extrémy počasí. Nyní ale hrozí, že se klima Země změní mnohem rychleji, radikálněji a především nevratně. Ukazuje to nová studie týmu vědců pod vedením William J. Rippla, profesora ekologie z Oregonské státní univerzity ve Spojených státech.
Tým varuje před „trajektorií skleníkového efektu“. Jde o scénář, kdy vzájemně se posilující zpětné vazby tlačí klimatický systém Země za bod, odkud není návratu. Zpětné vazby, o nichž vědci hovoří, jsou vlastně řetězovou reakcí, kdy rozpad jedné části planetárního systému, například amazonského deštného lesa, povede k rozpadu dalších částí systému. Vědci varují před trajektorií skleníkového efektu: zásadním a rychlým rozvratem planetárního klimatu. Podle týmu vědců lidstvo už dosavadním spalováním fosilních paliv řadu těchto zpětných vazeb spustilo.
Tím lze vysvětlit i překvapivě rapidní růst průměrné globální teploty v posledních letech. „Zesilující zpětné vazby zvyšují riziko zrychleného oteplování,“ komentoval výsledky studie profesor Ripple v tiskové zprávě a uvedl, že například pod vlivem stále vyšších průměrných teplot roztaje velká část severské zamrzlé půdy neboli permafrostu, který je velkým úložištěm uhlíku. V zamrzlé půdě jsou totiž pohřbeny zbytky rostlin, jejichž rozpadem se uvolňují skleníkové plyny. Pokud tato zamrzlá půda roztaje, uvolní se obrovské množství plynů, a to ještě víc urychlí změny klimatu.
Jiná zpětná vazba pak souvisí s táním horských i mořských ledovců. Bílý povrch ledovců totiž odráží velkou část sluneční energie zpět do vesmíru. Naopak roztátá voda v tmavých oceánech více světelné energie pohlcuje. To přispívá k dalšímu ohřívání oceánů a mění se i jejich chemické složení, čímž oslabují některá oceánská proudění.
Čtěte také: Bezprostřední ohrožení: Průvodce
Například tání Grónského ledovce by mohlo dále oslabit Atlantické rovníkové proudění, což by zase mohlo vyvolat přeměnu částí Amazonie z deštného pralesa na savanu, uvádějí vědci. „Musíme rychle jednat, abychom využili naše stále omezenější příležitosti k prevenci tak nebezpečných a nezvladatelných dopadů klimatické změny,“ shrnuje závěry Ripple.
Pařížská dohoda o klimatu, uzavřená před necelými deseti lety, si kladla za cíl udržet nárůst dlouhodobého průměrného oteplení maximálně o 1,5 stupně Celsia ve srovnání s předindustriální úrovní. Tuto hodnotu jsme však překročili již po dobu dvanácti po sobě jdoucích měsíců.
„Překročení teplotního limitu se obvykle hodnotí na základě dvacetiletých průměrů. Nynější simulace klimatických modelů však naznačují, že nedávné oteplení znamená i dlouhodobý průměrný růst teploty nad úrovní 1,5 stupně,“ uvedl spoluautor studie Christopher Wolf, výzkumník Asociace pro výzkum suchozemských ekosystémů se sídlem v Corvallisu ve Spojených státech.
„Je pravděpodobné, že globální teploty jsou stejně vysoké nebo vyšší než kdykoli v posledních 125 tisících letech a že klimatické změny postupují rychleji, než mnoho vědců předpovídalo,“ tvrdí Wolf v tiskové zprávě. Vědci rovněž konstatují, že hladiny oxidu uhličitého jsou nejvyšší za poslední nejméně dva miliony let. Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře je dvojnásobná oproti období před průmyslovou revolucí. V klimatickém systému planety stále výrazněji posilujeme skleníkový efekt. Abychom zamezili rozvratu klimatu, musíme snížit emise na minimum. Vědci upozorňují, že žádná lidská civilizace minulosti nežila v takových klimatických podmínkách.
„Po milionu let kolísání mezi dobami ledovými a teplejšími epochami se klima Země před více než 11 tisíci lety stabilizovalo, což umožnilo rozvoj zemědělství a složitých společností,“ řekl profesor Ripple z Oregonské státní univerzity. Podle autorů studie je zásadní budovat obnovitelné zdroje energie a realizovat spravedlivý a postupný odklon od fosilních paliv. Vedle toho navrhují důsledněji chránit přírodní ekosystémy.
Čtěte také: Odpad a strava: dopad na zdraví
Tým vědců však kromě toho navrhuje i proměnu chápání a výzkumu klimatické změny. Místo představy postupného oteplování je podle nich důležité přemýšlet o zcela reálných bodech zlomu, které jsou nevratné. „Nejistota vědy ohledně toho, kde tyto body zlomu jsou, vyžaduje opatrnost - překročení byť jen některých z těchto prahových hodnot by mohlo uvrhnout planetu do skleníkového efektu s dlouhodobými a možná nevratnými důsledky,“ uvedl výzkumník Christopher Wolf.
Politici a veřejnost si podle Wolfa stále nejsou vědomi rizik spojených s překročením bodů zlomu. Změna klimatu se často prezentuje jako globální problém, který se týká především tropických oblastí, přímořských států nebo chudých regionů globálního Jihu. Jenže tak zvaná klimatická nespravedlnost se netýká jen vzdálených koutů planety - projevuje se i u nás, v České republice. Ne všichni totiž čelíme stejným výzvám a rizikům. Zatímco někteří lidé mohou investovat do zateplení domu, fotovoltaických panelů, klimatizace nebo ekologické dopravy, jiní nemají ani prostředky na základní vytápění, kvalitní bydlení, nebo ochranu před horkem.
Výsledek? Klimatická nespravedlnost označuje nerovnoměrné dopady změny klimatu na různé lidi i regiony a zdůrazňuje nutnost spravedlivého přístupu k jejich řešení. Změna klimatu totiž nedopadá na všechny stejně. Na Sibiři a Aljašce taje permafrost, v pobřežních oblastech a ostrovních státech se potýkají s rostoucí hladinou oceánu. Do jisté míry stejně, bez ohledu na region, jsou zasažené zemědělské oblasti, které sužuje nedostatek vody a sucho. Klimatická krize má zkrátka různé projevy a ty nejsou rozloženy spravedlivě. Největší nespravedlností však je, že nejtvrději a nejvážněji dopadá právě na ty, kteří k jejímu vzniku přispěli nejméně.
Klimatická nespravedlnost v České republice
Jedním z nejviditelnějších příkladů klimatické nespravedlnosti je energetická chudoba. Tento pojem označuje domácnosti, které vydávají nepřiměřeně velkou část příjmu na energie a musí proto šetřit na jiných základních potřebách. V ČR podle výzkumů žije v energetické chudobě každé desáté dítě a téměř třetina osaměle žijících seniorek. Lidé ve špatně izolovaných bytech tak vydávají více peněz za energie, které přitom ani nezajistí dostatečný tepelný komfort.
Když k tomu připočteme vysoké náklady na nájem - průměrná domácnost vydává zhruba čtvrtinu příjmů jen na bydlení - je zřejmé, že pro mnohé rodiny jde o začarovaný kruh. Situaci ke všemu komplikuje obecně malý podíl obecních bytů (cca 3,6 % bytového fondu), který znatelně omezuje dostupnost bydlení pro zranitelné skupiny. Problémem není jen zima a nedostatečné vytápění. Vlny veder, které se s postupující změnou klimatu stávají častějšími, dopadají nejtvrději na obyvatele nezateplených domů a bytů.
Čtěte také: Změny v trestním zákoníku
Lidé v energetické chudobě si často nemohou dovolit klimatizaci, a přitom žijí v prostředí, kde teplem dlouhodobě strádají. Výsledkem jsou zdravotní rizika - od přehřátí přes dehydrataci až po zhoršení chronických onemocnění. Vedle energií hraje klíčovou roli samotná kvalita bydlení. Asi 115 tisíc lidí v Česku žije v bytové nouzi - od lidí bez domova, přes obyvatele ubytoven až po rodiny, které se tísní v nevyhovujících bytech. Další poměrně velká část populace bydlí v domech, kde je nadměrná vlhkost, plísně nebo chybí izolace. Podle odhadů žije v budově, která negativně ovlivňuje jeho zdraví, každý šestý Čech. Tyto problémy mají přímou souvislost se změnou klimatu a s energetickou chudobou.
V neizolovaných bytech či starších domech (i když jsou vytápěné) je v zimě povrch stěn často chladnější než okolní vzduch. Nejvíce se projevují u lidí se zhoršeným zdravím - seniorů či chronicky nemocných (srdce, plíce, diabetes, neurologické poruchy). Právě tyto skupiny obyvatel jsou na klimatické extrémy nejcitlivější a zároveň mají často nejmenší možnost se jim aktivně přizpůsobovat. Horka mohou, a to bez ohledu na věk, způsobovat dehydrataci, úpal, zvýšené riziko astmatických záchvatů nebo respiračních onemocnění.
S postupujícím věkem se zhoršuje termoregulace organismu, takže staří lidé jsou výrazně náchylnější k přehřátí. Kombinace horka a chronických onemocnění (např. kardiovaskulární choroby, cukrovka) zvyšuje riziko jejich hospitalizace a úmrtí. Ohroženy jsou i děti, které tráví více času venku a často nejsou schopné sami regulovat tepelnou zátěž.
Klimatická nespravedlnost se v Česku neprojevuje všude stejně. Nejvíce zasažené bývají regiony s nižší ekonomickou výkonností - například severozápad Čech nebo Moravskoslezský kraj. Tyto oblasti se potýkají s vyšší mírou sociálního vyloučení, menší dostupností kvalitního bydlení a také s horšími možnostmi financovat adaptační opatření. Na obnovu a výsadbu zeleně, zateplování budov a stínění veřejných prostor, nebo lepší ochranu obyvatel před přívalovými dešti zkrátka nemají peníze.
Otázka spravedlnosti se netýká jen nerovností na úrovni konkrétních skupin obyvatel nebo regionů, ale také způsobu, jakým na ně reaguje stát. Programy na podporu zateplování budov či instalaci obnovitelných zdrojů jsou sice cenné, ale často z nich nejvíce profitují lidé, kteří už mají dostatek prostředků na investice. Vlastníci nemovitostí mají například lepší přístup k dotacím než nájemníci v městských bytech. V tomto ohledu je dobře zmapován dotační program v ČR zvaný Nová zelená úsporám. Skrze něj lze žádat o finanční prostředky na zateplení budov, výměnu oken, instalaci tepelných čerpadel nebo solárních systémů.
Z jeho povahy je však zřejmé, že je adresovaný primárně vlastníkům rodinných a bytových domů, kteří mají finanční prostředky na spolufinancování. Nájemníci mají výrazně omezený přístup, protože nemohou sami rozhodnout o investici do budovy, pokud ji nevlastní. Spolufinancování v případě dotací na zateplení domu, výměnu oken, instalaci tepelného čerpadla, solárních panelů apod. musí zajistit ten, kdo o ně žádá. To, že je někdo vlastníkem domu automaticky neznamená, že má potřebnou vstupní investici. O kom tu je řeč, je jasné. O nízkopříjmových a ekonomicky snadno zranitelných domácnostech, které by touto cestou svou energetickou chudobu mohly relativně snadno a rychle řešit.
Z hlediska podmínek čerpání dotací je však třeba zajistit, aby se klimaticky pozitivní opatření propojila s těmi sociálně pozitivními. Bezúročné půjčky, klimatické fondy a další nástroje, které navrhuje EU znějí dobře, ale neřeší situaci teď a tady. Nedej bože, když se vám rozbije pračka nebo auto. Váš sen o malé solární elektrárně a levnější energii se rázem rozplyne. V tom horším případě se k vaší energetické chudobě, přidá i ta tak zvaná dopravní.
Klimatická nespravedlnost v Česku není jen akademický pojem. Má konkrétní podoby: senior, který žije v přehřátém bytě; rodina, která tráví horké dny v přeplněné ubytovně bez zeleně a stínu; obec, která nemá prostředky na zateplení školy a opravu kanalizace. Bez propojení sociální a klimatické politiky tak hrozí, že tzv. zelená transformace prohloubí nerovnosti, které již ve společnosti a mezi lidmi existují.
Ohrožené regiony a ekosystémy
Středomoří kvůli znečištění a klimatickým změnám hrozí nezvratné ekologické škody včetně vyhynutí původních druhů zvířat a rostlin či riziko stále četnějších přírodních katastrof. Region představuje sedm procent světové populace a deset procent světového hrubého domácího produktu. "Země ve Středomoří jsou náchylné na externí šoky a krize," uvádí zpráva. Podle ní Středomoří čelí zhoršení stavu životního prostředí. "V roce 2016 zemřelo předčasně kvůli znečištění ovzduší zhruba 228 000 lidí," píše zpráva UNEP. Dalším výrazným problémem je nedostatečná recyklace odpadů.
Středomoří se nachází pod tlakem také kvůli demografickému vývoji. Mezi lety 2010 až 2018 se populace zemí ve Středomoří zvýšila o více než deset procent na 512 milionů osob. Počet obyvatel roste hlavně v zemích na jižním břehu Středozemního moře. Zhruba třetina populace se koncentruje na pobřeží. To může mít neblahé důsledky při stoupání mořské hladiny, upozorňuje zpráva. Další silný tlak představuje podle UNEP nešetrný ekonomický rozvoj. Zpráva poukazuje na to, že do Středomoří směřuje až třicet procent světového turismu, který je pro mnoho zemí v regionu výrazným zdrojem příjmů. Do roku 2030 by počet návštěvníků regionu měl vzrůst na půl miliardy osob ročně. "Ekonomický rozvoj turismu je často realizován na úkor ochrany životního prostředí a sociální rovnosti," uvádí zpráva.
Turecká jezera mizí alarmující rychlostí kvůli suchu, klimatické změně a nadměrnému zemědělskému zavlažování. Ekologická katastrofa v Anatolii ohrožuje biodiverzitu, místní obyvatele i zásoby vody. Příběh vyschlého jezera Marmara ukazuje budoucnost, která může brzy čekat celý svět. Za prašného srpnového odpoledne v Anatolii stojí Niğmet Sezenová a Ali Erefe na kraji betonového mola a hledí na pole plná suchých bodláků a křovinaté trávy, zatímco plání hvízdá horký vítr. Daleko v dálce trčí uprostřed pláně dva blankytně modré předměty, téměř příliš daleko na to, aby je bylo možné zřetelně rozeznat. Přesto přesně vědí, na co se dívají: opuštěné veslovací čluny unášené prostředkem rozlehlé travnaté pláně, která ještě nedávno bývala jezerem.
Jezero Marmara se kdysi rozkládalo na ploše 44,5 km² v jihozápadní turecké provincii Manisa. Turisté sem přijížděli z celé země, aby se projížděli po jeho vodách, kde žilo téměř 20 000 ptáků - pelikáni bílí (Pelecanus onocrotalus), rybáci bahenní (Chlidonias hybrida), kormoráni, plameňáci. V roce 2011 však jezero začalo vysychat a do roku 2021 ztratilo 98 procent své rozlohy, čímž zničilo místní ekosystém, který byl na vodě závislý.
Marmara je jen jedním z ikonických tureckých jezer, která po letech ničivých zemědělských zásahů a výstavby přehrad rychle mizí. Za posledních padesát let vyschlo 186 z 250 jezer, přičemž mnohá se dramaticky zmenšila v poslední dekádě - je to obrovská ekologická katastrofa a existenční hrozba, která se nijak nezpomaluje. Za stejnou dobu vyschlo také 1,5 milionu hektarů mokřadů. Podle nedávné zprávy OSN hrozí Turecku do roku 2030 závažné sucho a 88 procent území je ohroženo dezertifikací.
Za vysycháním stojí především lidská činnost, kterou dále zhoršuje sucho. Po celá desetiletí byla voda z jezer odváděna přehradami k žíznivým plodinám a těžebním projektům. Například osud jezera Marmara zpečetilo před více než deseti lety otevření přehrady Gördes, která přesměrovala vodu na zemědělské zavlažování. Nyní je jezero zcela vyschlé a deštů není dost na jeho opětovné naplnění.
S odpařováním sladkovodních ploch v Turecku - které za sebou zanechávají toxický prach a zasolené půdy - mizí také endemické druhy. Ztráta jezer ničí křehké ekosystémy v jejich okolí a narušuje zdroje potravy a letové trasy stěhovavých ptáků.
Některá jezera ještě nevyschla, ale blíží se k tomu mílovými kroky. Hladina jezera Eğirdir v Jezerní oblasti klesla natolik, že to je nyní náchylné k nebezpečným květům řas a slizu. U Vanského jezera, největší vodní plochy v Turecku, ustoupila břehová linie a odhalila odpad z let znečištění, stejně jako starověké ruiny kdysi ponořené pod vodou.
Jezero Seyfe mělo největší populaci plameňáků v Turecku s více než 200 000 ptáky, ale nedávno byl schválen projekt výstavby zlatého dolu u této vysychající vodní plochy, navzdory tomu, že jde o chráněnou rezervaci. Solné jezero (Tuz Gölü) bylo také domovem populace plameňáků, ale proměnilo se v hřbitov, když vyschlo - jeho dno pokryly mrtvoly ptáků. V Konijské pánvi ve střední Anatolii vede ilegální čerpání podzemních vod k masivním propadům. Na východě Kuyucuk přežívá jen tak tak a jeho endemické ptačí populace - včetně kachnic bělohlavých (Oxyura leucocephala) a husic rezavých (Tadorna ferruginea) - jsou v rozkladu.
Války a hladomor
Války a organizované násilí zůstávají největším faktorem způsobujícím hladovění ve světě. Podle odhadů Organizace pro výživu a zemědělství Spojených národů, která sestavuje pravidelný půlroční report monitorující hlad ve světě, je ozbrojenému násilí státních i nestátních aktérů vystaven každý sedmý člověk na světě. Nejhorší humanitární situace momentálně panuje v Súdánu, Palestině, Jižním Súdánu, na Haiti a na Mali. V těchto zemích se už podle klasifikace OSN odehrává katastrofa. Další země, kterým je potřeba věnovat nejvyšší pozornost, jsou Čad, Libanon, Myanmar, Mosambik, Nigérie, Sýrie a Jemen. Kritických oblastí je momentálně ve světě celkem 16 a všechny potřebují „okamžitou a zvýšenou pomoc”, uvádí organizace při OSN.
„Konflikt v Súdánu pravděpodobně bude nadále eskalovat, což povede k dalšímu hromadnému vysídlování,“ uvádí zpráva k jedné z nejstrašnějších válek dneška. Po 18 měsících občanské války se jedná o jednu z nejhorších humanitárních katastrof. „Intenzivnější konflikty dále zhorší již tak vážnou regionální humanitární krizi. Očekává se, že pohyb přes hranice do sousedních států - především Čadu, Jižního Súdánu, Egypta a Etiopie - bude nadále narůstat,“ pokračuje zpráva.
S tím, jak se válka rozšiřuje, a bez politického řešení na dohled se dá očekávat další růst počtu lidí čelících humanitární katastrofě, vymístění a hladu. Více než 11 milionů lidí už muselo opustit domovy a další ještě přibudou. Dalším katastrofálním konfliktem způsobujícím humanitární krizi je izraelská invaze do Gazy. „Jeden rok od eskalace stále pokračují vojenské operace v Gaze, které vedou k nepředvídatelným potřebám a riziku hladomoru, zatímco úroveň násilí a ekonomická rizika se zvyšují také na Západním břehu,“ popisuje zpráva dění v Palestině. Více než 90 procent obyvatel Gazy muselo opustit domov, což představuje 1,9 milionu lidí. Nejvyšší, tedy katastrofický, nedostatek jídla pak hrozí 345 tisícům lidem v Gaze a druhý nejvyšší stupeň hladu dalším 846 tisícům lidí, což představuje celých 41 procent obyvatel Gazy.
Řešení ekologické krize: Nerůst vs. Zelený růst
Klimatická krize, rostoucí nerovnosti, nedostupné bydlení, čím dál častější syndromy vyhoření či klesající víra v demokracii. Problémy současnosti jsou systémové povahy, což dokazuje fakt, že o krizích se bavíme ne v jednom či dvou aspektech naší společnosti, ale v jejich většině. Nerůst je krom aktivistického hnutí také akademický proud, slogan, vize lepší budoucnosti, životní styl či provokativní slovo, které svým samotným zněním zpochybňuje růstové předpoklady, na kterých stojí naše civilizace.
Takřka všechny státy na světě se snaží vyřešit problémy růstové ekonomiky dalším, v ideálním případě zeleným a inkluzivním růstem. I Evropská unie prosazuje tzv. Zelenou dohodu, která má vést ke zmiňovanému zeleném růstu. Ten stojí na představě, že rostoucí ekonomiku lze pomocí technologických inovací a ekologické modernizace oddělit od jejích negativních dopadů na životní prostředí. Pokud by růst pokračoval stejnou rychlostí jako doteď, do konce století by naše ekonomika byla 10násobná a to by planeta neunesla.
Snižování spotřeby, které je pro efektivní řešení klimatické a ekologické krize nezbytné, ale představuje obrovskou výzvu pro současný ekonomický systém, který je na růstu závislý. Jsme v bodu, kdy tento systém čelí mnoha krizím, na něž není schopen sám dát odpověď. Ekonomický růst úzce souvisí s ničením životního prostředí, v západních zemích už nepřispívá ke zvyšování spokojenosti se životem, zvyšuje nerovnosti a dává obrovskou politickou moc úzké skupině lidí. Jak je tedy možné, že pořád usilujeme o růst?
Společnost kvality, ne kvantity
Na výše položené otázky už několik dekád hledá odpověď hnutí tzv. nerůstu, představuje vizi ekonomiky a společnosti, která umožní žít dobrý život všem uvnitř planetárních limitů, tedy společnosti, kde nikdo nemá příliš málo a nikdo příliš mnoho. Společnost kvality, ne kvantity. V nerůstové ekonomice jde dle Kate Rarowth o to, aby každá osoba dosáhla na tzv. „sociální základnu“, tedy uspokojila svoje základní (nejen materiální) potřeby, jako přístup k vodě, energii či jídlu, ale disponovala také politickým hlasem, vzděláním či rovností na úrovni genderu. Zároveň je ale klíčové, aby nikdo (a to jak na úrovni státu, tak jednotlivců) nepřekračoval tzv.
V nerůstové společnosti by lidé měli zajistit, aby každá osoba mohla uspokojit svoje základní potřeby, tedy měla nepodmíněný přístup k jídlu, bydlení, vzdělávání, zdravotní péči, dopravě, internetu, aby byla zajištěna bezpodmínečná péče o děti i starší. Uspokojování základních potřeb by neměla být investiční příležitost.
Politická opatření nerůstu
Nerůst je spravedlivý. Cílem nerůstové transformace je ukončit extrémní chudobu, ale také extrémní bohatství. Nerůstová transformace by měla zajistit kvalitní a důstojný život všem, aby měl každý člověk přístup k naplnění svých základních potřeb. Naopak jednotlivá politická opatření by měla zamezit tomu, aby malá část populace žila na úkor ostatních. Snižování spotřeby by mělo začít snižováním luxusní spotřeby nejbohatších. Nerůst je feministický. Nerůst je dekoloniální.
Vzhledem k tomu, že velikost ekonomiky úzce souvisí s objemem využité energie a materiálu, nerůst má za cíl zmenšit ekonomiku tak, aby se zmenšil i její materiálový a energetický průtok. Pokud bychom snižovali spotřebu v rámci růstové závislé ekonomiky, způsobilo by to ekonomickou recesi, která má negativní sociální dopady, zvyšuje nerovnosti a dopadá na ty nejchudší. Proto je pro snižování spotřeby potřebná komplexní ekonomická transformace, která nám zajistí růstovou nezávislost.
Závěr
Lidstvo se potýká s komplexní sítí ekologických krizí, které vyžadují okamžitou a koordinovanou akci. Od klimatických změn a energetické chudoby po ohrožené regiony a konflikty spojené s nedostatkem zdrojů, výzvy jsou rozmanité a vzájemně propojené. Řešení vyžadují nejen technologické inovace a politické změny, ale také hlubokou transformaci našich hodnot a ekonomických systémů. Ať už prostřednictvím konceptu nerůstu nebo zeleného růstu, je zásadní, aby byly zohledněny sociální a environmentální aspekty pro zajištění spravedlivé a udržitelné budoucnosti pro všechny.
tags: #kde #hrozí #ekologická #krize
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]