Stále více lidí se zabývá tříděním odpadu a aktivně se zapojuje. Je důležité vědět, jaké druhy odpadu patří do jednotlivých nádob. Podle zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, je každý povinen zbavovat se odpadů předepsaným způsobem.
Odpady však nejsou jen o třídění a recyklaci. Co se děje s odpadem? Putuje nejprve na třídící linky, které se dělí na “špinavé” a “čisté” (dotřiďovací). Na první směřuje netříděný odpad, na druhé tříděný. Třídící linka druhotné suroviny dále prodá skutečným zpracovatelům druhotných surovin.
Aby průměrná obec v roce 2025 vytřídila 60 % odpadů, musí k materiálovému využití předat 210 kg surovin, odstranit může pouze 140 kg (směsný odpad, objemný odpad, část nebezpečného odpadu).
No a potom pořád existuje tzv. směsný odpad, kam patří třeba vlhčené kapesníčky (nikoli do papíru!). Věci, které patří do směsných odpadů, se dále nevyužívají. Název “směsný” je však poněkud nešťastný. „Ve většině případů putuje na skládku. Zařízení pro energetické využití odpadů jsou v Česku jen v Praze, Liberci a v Brně. V nich se směsný odpad přeměňuje na energii,“ upřesňuje dále Pospíšilová.
Směsný komunální odpad (SKO) nelze dále vytřídit a končí na skládce nebo v zařízení pro energetické využití odpadů (ZEVO). S ohledem na ochranu životního prostředí a šetření primárních zdrojů je nevyhnutelné se snažit o minimalizaci produkce všech druhů odpadů bez ohledu na to, zda je lze recyklovat.
Čtěte také: Globální dopad českého odpadu
Z pohledu veřejného zadávání může zadavatel ovlivnit nastavení svozu a místo vývozu. K tomu je však nevyhnutelné znát data: produkce odpadů, nastavení sběrné sítě, náklady na svoz. A následně obec/město/organizace může přesněji nastavit kroky vedoucí k motivaci obyvatel a snížit tak objem směsného komunálního odpadu a zvýšit míru třídění.
Kontejnery na tříděný odpad už mají více barev než pastelky v penále.
Plasty patří do žlutého kontejneru. Plastový odpad z barevných nádob putuje prostřednictvím svozového vozu na dotřiďovací linku, kde se plastový odpad ručně dotřídí dle jednotlivých druhů (PET, fólie, duté plastové obaly, polystyren a směsný plast) a odstraní se nežádoucí příměsi. PET lahve se navíc dotřiďují podle barev.
U plastů se v případě správného třídění k uživateli může dostat oblečení (fleecové z PET lahví), pěnový polystyren, ploty nebo dlažby. Recyklací PET lahví vznikají nové lahve nebo textilní vlákna. Například jen 25 PET lahví stačí k výrobě parádní nové fleecové mikiny! I výplň do spacáku, ve kterém pak trávíš festivalové noci ve stanu, byla kdysi plastem.
Na příkladu reálných čísel si ukážeme, že sesypávání všech plastů na jednu hromadu je opravdu jenom mýtus. Ze statistik společnosti EKO-KOM vyplývá, že jsme v České republice v roce 2020 do žlutých kontejnerů odložili 180 000 tun odpadu. Z toho bylo 155 000 tun plastového odpadu, 25 000 tun lidé špatně odložili a bylo nutné jej skládkovat. Celkem 60 000 tun plastových odpadů, tedy celá jedna třetina obsahu žlutých kontejnerů, bylo recyklováno na nové výrobky. Dalších 50 000 tun bylo zpracováno jako alternativní palivo pro výrobu cementu a 10 000 tun bylo využito při výrobě energie.
Čtěte také: Nivea a péče o planetu
Papír patří do modrého kontejneru. Krabice, sešity, noviny, letáky… To vše patří do modrých třídících kontejnerů na papír. Modré kontejnery na papír bývají nejsnazším způsobem, jak se této komodity správně zbavit. Alternativu pak poskytují sběrné suroviny, které ovšem nejsou vždy dostupné. Na druhou stranu nabízejí za papír roztříděný podle druhů finanční odměnu.
Podle údajů autorizované obalové společnosti EKO-KOM se až 89 procent papírových obalů každý rok v Česku recykluje a využívá. Nejběžnější formou recyklace papíru je jeho opětovná výroba v papírnách. V nich se papír nasype do velké nádrže s vodou, kde se rozmixuje na řídkou kaši obsahující papírová vlákna. Ta se postupně zbaví nečistot, jako jsou kancelářské sponky, okénka z obálek a další nežádoucí příměsi. Poté se přidají další suroviny a tato směs se nanáší na papírenské síto, kde se již tvoří tenká vrstva papíru. Následuje její lisování, hlazení a sušení.
Sklo se vhazuje do zeleného nebo bílého kontejneru. Vytříděné sklo se dále využívá pro lahve na minerálky, alkoholické nápoje i pivo. Jako přísada slouží ke zlepšení vlastností pro tepelné izolace nebo se přidává do betonů.
Pokud jsou k dispozici oba, je důležité třídit sklo i podle barev. Barevné do zeleného, čiré do bílého. Do zeleného kontejneru můžeme vhazovat barevné sklo. Například lahve od vína, alkoholických i nealkoholických nápojů a také tabulové sklo z oken a dveří. Do bílého kontejneru vhazujeme sklo čiré. Tedy lahve od nápojů, sklenice od kečupů, marmelád či zavařenin.
Sklo lze recyklovat stále znova, jeho kvalita se recyklací nemění. Proto se většina skla vytříděného z komunálního odpadu vrací do skláren, kde se přidává do sklářského kmene. O dalším využití skla rozhoduje hlavně míra jeho znečištění a barevnost. Výrobci skleněných obalů potřebují, aby znečištění skleněných střepů bylo co nejmenší.
Čtěte také: Zázraky přírody s Marošem Kramárem
Kovy patří na sběrná střediska odpadu, která nejsou výkupnami druhotných surovin. V posledních letech se na ulicích objevují stále častěji i šedé nádoby na třídění kovových obalů. Jsou určeny především na sběr plechovek a drobnějšího kovového odpadu. Kovové odpady se zpracovávají v hutích a slévárnách. Velké kusy kovů se opakovaně taví a získává se tak nový materiál při nižší spotřebě energií. Železárny šrot nutně potřebují, protože tím šetří energii i suroviny. Výhodou je, že železo i ostatní kovy je možno recyklovat prakticky neomezeně.
Nápojové kartony známé jako krabice na mléko, džusy nebo víno. Vhazují se do kontejnerů různých barev a tvarů, ale vždy označených oranžovou nálepkou, případně do oranžových pytlů. Vytříděné nápojové kartony směřují k recyklaci. Jejich papírová vrstva je vyrobena z kvalitního papíru s dlouhými vlákny. Dalším, velmi moderním způsobem využití, je zpracování kartonů na stavební desky. Rozemleté kartony se pod velkým tlakem a teplotou slisují - obsažený plast při tom funguje jako lepidlo. Desky jsou pevné, lehké a dobře se obrábějí. Dají se použít například na výrobu přepážek nebo třeba lehkého nábytku.
Z pohledu třídění je v současnosti největším problémem bioodpad, který stále tvoří přibližně 40 % z celkového množství komunálních odpadů, a přitom ho lze jednoduše zpracovat jak v průmyslové kompostárně či bioplynové stanici anebo v domácím kompostéru. Bioodpad (biologicky rozložitelný odpad rostlinného původu) pocházející především z kuchyně patří do hnědé popelnice.
Pokud se jedná o nebezpečné odpady, mají být odkládány na obecní sběrné dvory. Patří sem: barvy, kyseliny, zásady, laky, lepidla, rozpouštědla, pesticidy, motorové a jiné minerální oleje, domácí chemikálie a podobně. Nepoužitelná léčiva včetně jejich obalů jsou nebezpečným odpadem.
Nebezpečné odpady se musí důkladně vytřídit podle jednotlivých nebezpečných vlastností už při samotném sběru. Podle nich se také s nebezpečnými odpady dále nakládá. Řadu nebezpečných odpadů je možné regenerovat, tzn. obnovit jejich původní vlastnosti a znovu používat. Hořlavé odpady, např. infekční odpad z nemocnic, léky, ropné produkty, barvy a laky se obvykle spalují ve spalovnách nebezpečného odpadu.
Staré a nefunkční elektrické spotřebiče, baterie a akumulátory podléhají takzvanému „zpětnému odběru“, který zajišťují specializované firmy. Při nákupu nového zboží této kategorie zaplatíme v ceně příspěvek na provoz míst zpětného odběru a následnou recyklaci, takže si tuto službu vlastně „předplatíme.“ Místa, kde můžeme takové vysloužilé výrobky zdarma odkládat, jsou označována jako „Místa zpětného odběru“.
Na skládkách končí zhruba 46 % komunálního odpadu (dle zprávy MŽP za rok 2018). Každá skládka musí být dobře zabezpečena, a to kvůli možnému průsaku škodlivých a toxických látek do půdy a do podzemních vod. Jedná se o biologický odpad, který tvoří různé bakterie způsobující nemoci a také odpad chemický, který zahrnuje např. mastné kyseliny, těžké kovy a další. Po možném průsaku odpadních látek do podzemních vod jsou to například požáry. V roce 2018 bylo evidováno zhruba 20 tis. požárů skládek. Požár skládky je velmi nebezpečný, protože při něm vznikají toxické zplodiny, které se dostávají do ovzduší, požáry mohou být nepřesně definovatelné a mnohé můžou mít skrytá ohniska.
Dalším místem, kam se mohou dostat věci z našeho odpadkového koše, jsou spalovny. V ČR je přibližně 40 takových zařízení v provozu a spálí 11,7% odpadu (dle zprávy MŽP za rok 2018). Ty největší z nich se nacházejí například v Praze, Brně a v Liberci. Odpad je používán jako palivo k energetickým účelům. Odpad, který do spalovny přiveze popelářské auto, je nejprve roztříděn. Ne všechen odpad je totiž možné spálit a některé odpady se dají nadále využít pro recyklaci. Odlišně se spaluje také zdravotnický odpad, který je spalován vyšší teplotou, a to kolem 1200-1500 stupňů, zatímco komunální odpad při teplotě 500-900 stupňů.
Spalování opadů přece jen není 100% a i po spálení nám zůstane struska, popel. Podíl strusky je asi 300 kg na 1 spálenou tunu odpadu. Struska je dále ukládána na skládky. Dalším faktorem jsou toxické zplodiny vznikající při spalování. Každá spalovna má však velice účinné filtry, které zachytávají nejen prach a popel, ale především chemické sloučeniny vznikající tepelnou přeměnou. Množství vypuštěných látek do ovzduší je řízeno přesnými limity. Po srovnání výsledků měření škodlivin ve vzduchu jsou na tom města se spalovnou mnohem lépe, než města s továrnami a průmyslovými objekty (teplárny, elektrárny, hutnické objekty apod.).
Každý z nás už někdy ať už v okolí města, či v přírodě viděl hromady odpadků a vyhozených věcí, byly a jsou to černé skládky. Jsou to místa s hromaděním nelegálního odpadu. Často obsahují věci velkých rozměrů nebo věci, které nelze běžně odhodit do popelnice, jako je třeba nábytek, staré elektrospotřebiče, koberce, rozbité věci a také pneumatiky. Jsou to vysoce nebezpečné skládky, protože nejsou nijak zajištěny vůči životnímu prostředí. V minulém roce bylo v ČR evidováno přibližně 2000 černých skládek, které je snaha postupně likvidovat a okolní prostředí vyčistit.
Sklo se vhazuje do zelenobílého DUO kontejneru či popelnic. Třídíme podle barev: barevné sklo do zeleného kontejneru, čiré do bílého. Bioodpad (biologicky rozložitelný odpad rostlinného původu) pocházející především z kuchyně patří do hnědé popelnice.
Patří sem: kuchyňské zbytky (slupky, jádřince, pecky, odřezky ovoce a zeleniny), pokojové rostliny, zemina z květináčů, popel z dřevěného uhlí, kávová sedlina.
Nepatří sem: rostliny napadené plísní, živočišné zbytky (maso, kosti, kůže), skořápky od vajíček, mléčné zbytky (sýry, jogurty, mléko), oleje ze smažení, exkrementy, uhynulá zvířata, cigaretové nedopalky.
Bioodpad je nutné vyhazovat bez sáčků, i když jsou kompostovatelné. Zahradní odpad, jako je listí, tráva, spadané ovoce, posekané větve či plevel vkládejte do černých kontejnerů s hnědým víkem o objemu 1100 l. V případě, že tento kontejner nemáte poblíž, prosím odevzdejte zahradní odpad na sběrná střediska odpadu.
Analýzou vlastních materiálních zbytků konzumace se dozvídáme něco o současné společnosti. Co lidé nakupují, co vyhazují. V jednom z výzkumů se spolu se svým týmem zabýval potravinovým odpadem. Nejprve svezli odpad, půl tuny až tunu materiálu. Vyklopili ho a analyzovali složení. Zjistili mimo jiné, že ačkoli jsou Češi v recyklaci na špici, stejně zůstává velké množství materiálu, které by bylo možné vytřídit a znovu využít.
Především se netvařme, že tento problém neexistuje. V praktické rovině odborníci nabízejí několik jednoduchých doporučení: třídit a recyklovat (pokud je to možné); používat věci opakovaně, a nehodí-li se nám, poslat je dál, třeba je ještě někdo jiný využije. V ideálním případě nevytvářet odpad žádný! Angličané hovoří o třech „R“ - recycle, reuse, reduce.
| Druh odpadu | Množství (tuny) |
|---|---|
| Odložený plastový odpad | 180 000 |
| Recyklovaný plastový odpad | 60 000 |
| Zpracovaný jako alternativní palivo | 50 000 |
| Využit při výrobě energie | 10 000 |
| Skládkovaný plastový odpad | 35 000 |
tags: #kam #putuje #odpad #z #české #republiky