Obsidian je fascinující minerál, který se vyskytuje v přírodě jako vulkanické sklo. Má nejen zajímavé fyzikální vlastnosti, ale je také ceněn pro své metafyzické účinky a historický význam. Historicky měl obsidian významné místo v různých kulturách.
Obsidián je přírodní vulkanické sklo, které vzniká utuhnutím vysoce viskózní lávy (s velkou koncentrací oxidu křemičitého). Obsidián nacházíme ve formě amorfního skla, což znamená, že atomy křemíku a kyslíku nejsou uspořádány v pravidelné opakující se (krystalické) mřížce. Obsidián netvoří krystaly, má tvrdost 5,0 - 5,5 dle Mohse a lze snadno leštit a provádět na něm rytiny. Postrádá houževnatost, při nárazu se snadno zlomí nebo odštípne.
Čerstvě rozbitý obsidián má nejostřejší hrany ze všech známých přírodních i umělých materiálů. Typickým poznávacím znakem obsidiánu je jeho ostrý lasturnatý lom. Ostří z obsidiánu je tenčí a ostřejší než nejlepší chirurgická ocel. Jejich nevýhodou je, že jsou křehké a náchylné k rozbití, pokud na ně působí laterální síly.
Všechny obsidiány mají svůj unikátní "chemický podpis". Z různých sopek, ale i z různých lávových proudů jedné sopky se obsidiány od sebe liší barvou, chemickým složením i stupněm krystalizace. Složení obsidiánu se v průběhu času mění (obsidián zvětrává) v závislosti na teplotě a dostupné vodě. Obsidián je v geologických měřítkách nestabilní a pomalu krystalizuje. Najít obsidián starší než 20 mil. let je raritou.
Hustota obsidiánu je 2,4 g/cm³, což je o něco lehčí než okenní sklo, které má hustotu 2,5 g/cm³.
Čtěte také: Jak získat sůl z přírody?
Obsidian může být černý, hnědý, zelený nebo i průhledný. Typicky má obsidián tmavou barvu, a to v širokém spektru od černé, šedé, či červené a hnědé. Vzácně může být žlutý, oranžový, zelený nebo i modrý. Nejčastější barevnou kombinací obsidiánu je obsidián červeno-hnědo-černý. Takový obsidián nazýváme "mahagonovým".
Zbarvení obsidiánu způsobují příměsi a inkluze. Červenou barvu obsidiánu dodává hematit Fe2O3 a černou magnetit Fe3O4. Chemický vzorec obsidiánu lze vyjádřit jako 65 - 75 % SiO2 + Fe3O4, MgO.
Opravdu nádherné jsou obsidiány duhové. Jejich jednotlivé vrstvy hrají všemi možnými barvami. Rozvrstvení barev do pásů využívají šikovní brusiči, kteří dokáží vykouzlit opravdu fantaskní vzory s nádhernou paletou barev. Dříve se předpokládalo, že za zářivě barevné pruhy připomínající duhovou olejovou skvrnu, jsou zodpovědné bubliny zachyceného vzduchu seřazené do vrstev. Téměř všechen výjimečně zbarvený materiál na trhu pochází z dolu La Revoltosa, Jalisco, Mexiko.
Stříbrné obsidiány pocházejí z nejsvrchnější části lávových proudů, které jsou prosyceny velkým množstvím malých bublinek, které z rychle tuhnoucí lávy nestačily odejít a zůstaly v obsidiánu zakonzervovány. Zpětně to umožňuje studovat složení vulkanických plynů při jeho vzniku. Kromě bublinek sopečných plynů se na stříbrném efektu obsidiánu podílejí i další příměsi obsažené v tavenině. Stříbrný obsidián je vhodnou surovinou na výrobu ozdobných předmětů.
"Apačské slzy“ jsou kulovité útvary obsidiánového skla vznikající při jeho zvětrávání. Apačské slzy se nacházejí jak volně, tak i zarostlé v šedobílém ryolitu (perlitu), kde přežily proces obsidiánového zvětrávání.
Čtěte také: Rekonstrukce koupelen Liberec
Obsidian se vyskytuje na různých místech po celém světě, zejména v oblastech s aktivními nebo nedávno aktivními sopkami. Obsidián se v přírodě nachází ve formě kamenných bloků, které obsahují barevné pruhy či skvrny. Tyto bloky mohou mít různé velikosti a tvary.
Nejznámějším nalezištěm obsidiánu, zvláště toho duhového, je Mexiko. Dalšími významnými nalezišti jsou USA, Skotsko a Turecko.
Slavnou lokalitou v Severní Americe je Obsidian Cliff v Yellowstone, Wyoming. Jedná se o pleistocénně starý lávový proud s chemismem ryolitu.
Obsidiánů existuje několik druhů, které se liší nejen podle svého zabarvení, ale také podle charakteristických vlastností a rozdílných účinků.
Čakry spojené s obsidiánem:
Čtěte také: Výskyt kyseliny hyaluronové
Obsidián se snadno řeže a po vyleštění má vysoký skelný lesk. To ho předurčuje pro výrobu ozdobných předmětů a šperků. Z dokonale průhledných kamenů se zhotovují fasetové výbrusy, zejména stupňovce a obsidiány s krásným přecházejícím třpytem jsou vhodné k výrobě kabošonů. Obsidián se často zasazuje do stříbra, což mu poskytuje atraktivní kontrast k jeho tmavé barvě.
Všestrannost obsidiánu umožňuje jeho tvarování do široké škály šperků, jako jsou korálky pro náramky a náhrdelníky, kabošony pro přívěsky a prsteny nebo vyřezávané kusy, které se používají pro přívěsky a další předměty. Černý obsidián se často používá jako podkladový materiál pro opálové doublety a triplety.
Vysoce reflexní povrch obsidiánu posloužil jako raný typ zrcadla. Nejstarší taková zrcadla byla nalezena v turecké Anatolii a jsou stará osm tisíciletí.
V některých kulturách se obsidián používá jako rituální nástroj nebo amulet k ochraně a odvracení negativní energie. Posiluje prý sebedůvěru, sebevědomí a podporuje logické myšlení. Dále se uvádí, že obsidián chrání před depresí.
Historie obsidiánu sahá tisíce let zpátky. Ve starověkém Egyptě si jej velmi cenili. Vyráběli z něj šperky a nože. Aztékové a Mayové jej využívali při rituálních obřadech, také z něj ale vyráběli zbraně, nástroje a šperky.
V České republice se nachází nespočet lokalit s výskytem minerálů a drahých kamenů. Informace o geologických lokalitách v České republice jsou soustředěny v databázi Významných geologických lokalit. Tato databáze zahrnuje zvláště chráněná území v různém stupni ochrany a také další lokality vědecky významné či zajímavé, z nichž mnohé si zasluhují být k ochraně navrženy.
Historicky významné lokality drahých kamenů jsou v severozápadních Čechách soustředěny do dvou oblastí. První z nich tvoří pás především ametystových lokalit na hřebeni a svazích Krušných hor. Je jich celá řada, jen málo z nich je však vázáno na historickou hornickou činnost. Druhou oblastí jsou ložiska pyropu v Českém středohoří.
tags: #kde #se #v #přírodě #vyskytuje #obsidián